Evropské energetické směrnice versus český zákon o hospodaření energií
Evropské právo ve vztahu k národním právním předpisům není komplexní, ale je tzv. fragmentální, to znamená, že nereguluje všechny právní oblasti. Jednou z neregulovaných oblastí je stavebnictví, které je ponecháno – z důvodů zeměpisných, klimatických, historických aj. – na právní úpravě jednotlivých členských států Evropské unie.
Je absolventkou střední ekonomické a střední knihovnické školy. Od roku 1977 pracuje v oblasti stavebních informací, v současné době je poradkyní v Kanceláři ČKAIT. Zabývá se tvorbou informačních systémů ve výstavbě, organizací informačního servisu pro členy ČKAIT a další stavební veřejnost, vydáváním odborné literatury a publikační činností.
Předpisy EU přesto ovlivňují stavebnictví nepřímo; svou energetickou politikou, regulací volného evropského trhu, ochranou životního prostředí. S cílem snížit energetickou závislost na dovozech energií, omezovat těžbu neobnovitelných zdrojů energie, chránit životní prostředí a případně společně s dalšími dobře míněnými úmysly vydává Evropská unie energetické směrnice týkající se především budov. Povinností členských států je transponovat (tj. převzít a zapracovat) tyto směrnice do národních právních řádů.
Česká republika tak začala činit ještě před vstupem do Evropské unie v rámci předvstupního sbližování právních řádů; a to ne vždy s nejlepším pochopením obsahu směrnice, výsledkem a úspěchem.
Historie
Zákon o hospodaření energií byl přijat Parlamentem ČR v roce 2000 s účinností od 1. ledna 2001. Od té doby byl 19× novelizován a bylo k němu vydáno 29 prováděcích předpisů. Z nich je třináct v současné době platných, ostatní byly zrušeny či nahrazeny novým předpisem.
Předmětem zákona přijatého v roce 2000 bylo mj. stanovení práv a povinností fyzických i právnických osob při nakládání s energií, zvyšování hospodárnosti užití energie. Zákon sledoval také sblížení právního řádu ČR s právními předpisy Evropských společenství, mj. směrnicí Rady č. 93/76/EHS o omezování emisí oxidu uhličitého prostřednictvím zvyšování energetické účinnosti (SAVE).
Směrnice požadovala energetickou certifikaci budov (Energy Certification of Buildings) a energetické audity v podnicích s vysokou spotřebou energie (energy audits of undertakings with high energy consumption). Česká právní úprava si vystačila s energetickými audity, které chybně vztáhla pouze na budovy. Zákon č. 406/2000 Sb. ukládal stavebníkům v případě pořízení nové budovy povinnost prokázat splnění požadavků hospodárné spotřeby energie na vytápění formou energetického auditu, který byl součástí dokumentace pro povolení stavby. Podrobnosti obsahovala vyhláška č. 213/2001 Sb., která omezovala povinnost zpracování energetického auditu na budovy s celkovou roční spotřebou energie vyšší než 700 GJ a upřesňovala formu a obsah energetického auditu. Energetické audity mohli zpracovávat energetičtí auditoři zapsaní do seznamu energetických auditorů vedeného Ministerstvem průmyslu a obchodu. Energetické audity v podnicích s velkou spotřebou energie česká právní úprava neukládala.
Transpozice první evropské energetické směrnice
V Úředním věstníku Evropské unie z 4. ledna 2003 (část L 1) byla publikována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES z 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov, v současnosti zkráceně nazývaná jako „první evropská energetická směrnice“. Transpozice směrnice (tj. převzetí směrnice do právních řádů členských států) byla stanovena na 4. ledna 2006. Směrnice stanovila požadavky pro:
Česká republika provedla transpozici směrnice novelou zákona o hospodaření energií, tj. zákonem č. 177/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Poprvé tu najdeme termín „průkaz energetické náročnosti budov“, je však dále zachováván termín audit. Zákon č. 177/2006 Sb. tyto termíny definuje následovně (§ 2 Základní pojmy):
Zákon č. 177/2006 Sb. nabyl účinnosti 1. července 2006 s některými výjimkami. K nim patřila povinnost doložit splnění požadavků na energetickou náročnost budovy průkazem energetické náročnosti při výstavbě všech nových budov a při větších změnách dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1000 m2; tato povinnost platila od 1. ledna 2009. To znamená, že průkazy energetické náročnosti musely být zpracovány pro budovy, jejichž výstavba, resp. větší změna dokončené budovy, byla povolena po 1. lednu 2009.
Zákon zachovává termín „energetický auditor“ pro osoby oprávněné ke zpracování průkazů energetické náročnosti budov a energetických auditů.
První energetická směrnice ukládala členským státům povinnost zajistit předložení certifikátu energetické náročnosti při výstavbě, prodeji nebo pronájmu budov. Tuto povinnost splnila Česká republika jen částečně; nezavedla povinnost doložení energetické náročnosti při prodeji nebo pronájmu budov. Problematická se ukázala také prováděcí vyhláška č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, která upravovala mj. obsah průkazu energetické náročnosti budov a způsob jeho zpracování včetně využití již zpracovaných energetických auditů.
Transpozice druhé evropské energetické směrnice
Druhá evropská energetická směrnice byla přijata v roce 2010 (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU z 19. května 2010 o energetické náročnosti budov). Směrnice upřesnila minimální požadavky na energetickou náročnost budov zejména s ohledem na nákladově optimální úroveň těchto požadavků. Směrnice stanovila požadavky pro:
a) společný obecný rámec metody výpočtu celkové energetické náročnosti budov a ucelených částí budov;b) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost nových budov a nových ucelených částí budov;
c) uplatnění minimálních požadavků na energetickou náročnost:
– stávajících budov, ucelených částí budov a prvků budov, které jsou předmětem větší renovace;
– prvků budov, jež jsou součástí obvodového pláště budovy a jež mají významný dopad na energetickou náročnost ob- vodového pláště, pokud jsou namontovány dodatečně nebo nahrazeny, a
– technických systémů budovy při jejich instalaci, nahrazení nebo modernizaci;
d) vnitrostátní plány na zvýšení počtu budov s téměř nulovou spo- třebou energie;
e) energetickou certifikaci budov nebo ucelených částí budov;
f) pravidelnou inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů v budovách a
g) nezávislé systémy kontroly certifikátů energetické náročnosti a inspekčních zpráv.
Směrnice používá termíny certifikáty energetické náročnosti pro budovy a inspekční zprávy pro inspekci otopných soustav a klimatizačních systémů. Zavádí nový pojem budov s téměř nulovou spotřebou energie, u nichž očekává využívání obnovitelných zdrojů energie. K obsahu a funkci energetických certifikátů směrnice požaduje následující.
Certifikáty energetické náročnosti
1. Členské státy stanoví nezbytná opatření za účelem zavedení systé- mu certifikace energetické náročnosti budov. Certifikát energetické náročnosti musí obsahovat energetickou náročnost budovy a referenční hodnoty, jako jsou minimální požadavky na energetickou náročnost, a umožňovat tak vlastníkům nebo nájemcům budovy nebo ucelené části budovy porovnání a posouzení její energetické náročnosti. Certifikát energetické náročnosti může obsahovat další informace, jako je roční spotřeba energie u neobytných budov a procentuální podíl energie z obnovitelných zdrojů vzhledem k celkové spotřebě energie.Česká republika provedla transpozici druhé energetické směrnice zákonem č. 318/2012 Sb., z 19. července 2012, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů. Nad rámec evropské směrnice zavedla – vedle průkazů energetické náročnosti budov a energetických auditů – další dokument, energetický posudek. Stanovila v zákoně sice povinnost předkládání průkazů energetické náročnosti budov při prodeji a pronájmu budov, vzápětí však Ministerstvo průmyslu a obchodu tuto povinnost zpochybnilo zamýšlenou úpravou nahradit průkaz dokládáním faktur o skutečné spotřebě energií v budově nebo bytu. ČR zavedla povinnost dokládat k řízení o povolení stavby vedle průkazu energetické náročnosti budovy stanovisko dotčeného orgánu – Státní energetické inspekce. Tento požadavek byl v praxi naplňován spíše výjimečně; Státní energetická inspekce neměla zřejmě dostatek odborných pracovníků pro takovouto kontrolu.
Označení „energetický auditor“ pro zpracovatele průkazů energetické náročnosti budov a inspekčních zpráv bylo nahrazeno termínem „energetický specialista“.
Zákon ukládá povinnost splnit požadavky na energetickou náročnost budovy s téměř nulovou spotřebou energiea) v případě budovy, jejímž vlastníkem a uživatelem bude orgán veřejné moci nebo subjekt zřízený orgánem veřejné moci, v případě, že jejich celková energeticky vztažná plocha bude
– větší než 1500 m2 od 1. ledna 2016;
– větší než 350 m2 od 1. ledna 2017;
– menší než 350 m2 od 1. ledna 2018;
b) u budov jiných vlastníků, pokud jejich celková energeticky vztažná plocha bude
– větší než 1500 m2 od 1. ledna 2018;
– větší než 350 m2 od 1. ledna 2019;
– menší než 350 m2 od 1. ledna 2020.
Předmětem diskusí je kvalita průkazů energetické náročnosti budov. Tím, že jsou dokládány k řízení o povolení stavby a nikoliv např. ke kolaudačnímu souhlasu s užíváním stavby, stávají se formálním dokladem ve správním řízení.
Zákon č. 318/2012 Sb., přijatý v červenci 2012, odkazuje v řadě ustanovení na prováděcí předpisy, které bylo třeba nově vydat. Byly vydávány se značným zpožděním, po účinnosti zákona. Např. důležitá vyhláška o energetické náročnosti budov upravující formu a obsah průkazů energetické náročnosti budov byla publikována ve Sbírce zákonů až v březnu 2013 (vyhláška č. 78/2013 Sb.).
Předmětem kritiky ze strany žadatelů o zapsání do seznamu ener- getických specialistů se staly dlouhé čekací termíny na pozvání ke zkoušce (často i jeden rok – pro srovnání: obě komory působící ve výstavbě, ČKAIT a ČKA, mají zákonnou povinnost pozvat uchazeče k autorizační zkoušce nejpozději do šesti měsíců od podání přihlášky). Seznam energetických specialistů se nedařilo aktualizovat; byly v něm stále zapsány osoby, které již tuto činnost nevykonávají. Energetičtí specialisté (k 17. května 2018 bylo v seznamu energetických specialistů vedeným MPO zapsáno celkem 1282 oprávněných osob, z toho bylo členů ČKAIT 793, což je 62 %) nebyli spokojeni s průběhem tzv. dalšího vzdělávání, kterým byly pověřeny stavební fakulty tří vysokých škol: povinná byla účast na přednáškách, nebyla dána možnost volby tématu přednášky či semináře, upřednostňovali systém dalšího vzdělávání, jaký organizuje ČKAIT.
Transpozice evropské směrnice o energetické účinnosti
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU z 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004//ES a 2006/32/ES rozpracovává požadavek na snížení spotřeby primární energie v Evropské unii do roku 2020 o 20 %. Její požadavky se týkají především ústředních orgánů státní správy. Směrnice požaduje každoroční energetickou modernizaci pro 3 % podlahové plochy budov ve vlastnictví a v užívání ústředních vládních organizací. Tyto organizace mohou nakupovat pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností. Distributoři energie a maloobchodní prodejci energie mají dosáhnout každoročních úspor ve výši 1,5 % objemu ročního prodeje energie konečným zákazníkům.
Směrnice podporuje energetické audity pro průmyslové provozy a zařízení včetně dopravy, pro budovy či skupiny budov, které spotřebovávají velké množství energie. Mají být založeny na aktuálních, naměřených, zpětně zjistitelných provozních údajích o spotřebě energie, mají vycházet z analýzy nákladů životního cyklu a nikoli jen z prosté doby návratnosti a musí obsahovat spolehlivé závěry o celkové energetické náročnosti a spolehlivé určení nejvýraznějších možností zlepšení. Velké podniky se podrobí energetickému auditu každé čtyři roky. Další požadavky směrnice se týkají fungování a podpory trhu energetických služeb a dalších opatření na podporu energetické účinnosti. Transpozice směrnice o energetické účinnosti měla být provedena do 5. června 2014.
Česká republika zavedla směrnicí o energetické účinnosti do svého právního řádu novelou zákona o hospodaření energií, provedenou zákonem č. 103/2015 Sb., z 10. dubna 2015 s účinností od 1. července 2015, tedy s ročním zpožděním.
Novela zákona o hospodaření energií uvádí pravidla pro poskytování energetických služeb. Energetickou službou se zaručeným výsledkem je energetická služba poskytovaná na základě smlouvy o energetických službách za účelem dosažení stanovené úspory energie, podle které nese poskytovatel energetických služeb smluvně dohodnutou míru finančního rizika či sankcí pro případ nedosažení úspor. Navrhovaná novela upravuje obsah smlouvy o energetických službách se zaručeným výsledkem, zavádí evidenci kvalifikovaných poskytovatelů energetických služeb. Ukládá povinnost velkým podnikatelům zpracovat pro užívané nebo vlastněné energetické hospodářství každé čtyři roky energetický audit. Ve smyslu výše uvedených požadavků směrnice ukládá povinnosti ústředním institucím státní správy.
Novela zrušila vydávání kladného závazného stanoviska dotčeným orgánem (Státní energetickou inspekcí) při povolování staveb. Odbornou zkoušku a přezkušování energetických specialistů provádí Státní energetická inspekce. Při prodeji nebo pronájmu nebude průkaz energetické náročnosti vyžadován u budov, které byly postaveny, resp. poslední větší změna dokončené budovy na nich byla prove- dena před 1. lednem 1947.
Novela zachovává institut energetických posudků, což je požadavek jdoucí nad rámec evropských směrnic, a povinnost zpracování energetických auditů pro větší změny dokončených budov, u nichž nejsou splněny požadavky na energetickou náročnost, což je rovněž požadavek nad rámec směrnic.
Budovy s téměř nulovou spotřebou energie
Zákon o hospodaření energií převzal definici budovy s téměř nulovou spotřebou energie z druhé evropské energetické směrnice jako budovu s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů. Tuto definici, zejména požadavek pokrytí spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, nenaplňuje prováděcí vyhláška zákona (vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ve znění vyhlášky č. 230/2015 Sb., účinné k 1. prosince 2015). Současným nastavením požadavků ve vyhlášce je téměř nulovou budou určenou pro bydlení (rodinný dům, bytový dům) jakákoli dobře zateplená budova bez využití obnovitelných zdrojů, pokud je vytápěna plynovým kondenzačním kotlem. V případě administrativní budovy je téměř nulovou budovou dokonce budova, využívající pouze elektrickou energii z neobnovitelných zdrojů. Takové nastavení požadavků v prováděcím předpise nejen neodpovídá definici téměř nulové budovy v zákoně, ale ani běžnému průměru států EU, ani doporučení Evropské komise. (Viz MATUŠKA, Tomáš: Nulové, téměř nulové a plusové budovy v českém právním kontextu, Stavebnictví č. 01–02/2018, str. 42–45).
Na připomínky a kritiku odborné veřejnosti reagovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu vydáním společného stanoviska MPO a SEI k problematice budov s téměř nulovou spotřebou energie (17. července 2017). Ve stanovisku se sice konstatuje rozpor mezi zákonem a jeho prováděcí vyhláškou, ovšem je považováno za dostačující splnit požadavky uvedené ve vyhlášce. Toto je v rozporu s principy právního státu a s Ústavou ČR.
Třikrát připravovaná novela zákona o hospodaření energií
S transpozicí evropských energetických směrnic v České republice vyslovila nespokojenost i Evropská komise. Ministerstvo průmyslu a obchodu se zavázalo odstranit nedostatky novelou zákona o hospodaření energií. Návrh novely připravilo MPO v roce 2017, na přijetí novely mělo navázat vydání nové vyhlášky o energetické náročnosti budov. Návrh sice dospěl do Poslanecké sněmovny PČR v témže roce, ale projednávání bylo ukončeno se závěrem volebního období a rozpuštěním Poslanecké sněmovny PČR. Druhý návrh novely byl připravován na jaře 2018, proběhlo tzv. meziresortní připomínkové řízení, ale ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu nedošlo k vypořádání připomínek a návrh novely nebyl ani předložen do vlády.
Nový návrh novely byl po projednání ve vládě předložen Poslanecké sněmovně 20. února 2019. Sněmovna odmítla návrh MPO na projednání návrhu novely ve zkráceném režimu. V Poslanecké sněmovně je novela zákona č. 406/2000 Sb. projednávána jako sněmovní tisk 413. První čtení proběhlo na 27. schůzi 5. března 2019; návrh novely byl přikázán k projednání hospodářskému výboru Poslanecké sněmovny PČR. Ve druhém čtení prošel návrh novely zákona obecnou a podrobnou rozpravou (35. schůze Poslanecké sněmovny PČR 16. října 2019) a byly přijaty podané pozměňovací návrhy. Návrh novely tak může postoupit do 3. čtení.
Po přijetí novely zákona se předpokládá vydání nových prováděcích předpisů, zejména nové vyhlášky o energetické náročnosti budov. Původní předpoklad nabytí účinnosti novely zákona k 1. lednu 2020 se ukazuje jako nesplnitelný; proto je účinnost upravena na patnáctý den po vyhlášení. Připomínáme, že od 1. ledna 2020 se bude požadavek na energetický standard budov s téměř nulovou spotřebou energie týkat všech budov, tedy i rodinných domů.
Návrh novely zákona mění definici budovy s téměř nulovou spotřebou energií, a to formu oznamovacího požadavku na podmiňovací způsob (Budovou s téměř nulovou spotřebou energie je budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů.) Mění dosavadní úzce striktní způsob dalšího vzdělávání energetických specialistů do formy podobné systému celoživotního vzdělávání členů ČKAIT. Upravuje povinnost umísťování PENB na budovách (týká se budov často navštěvovaných veřejností). Novela částečně odstraňuje nesrovnalost v požadavcích českých právních předpisů proti evropským energetickým směrnicím. Energetické směrnice EU požadují (a požadovaly vždy) jediný dokument pro budovy (certifikát energetické náročnosti), české právní předpisy zavedly tři dokumenty pro budovy: PENB, energetický audit a energetický posudek. Energetický audit se již nebude zpracovávat pro budovy. Novela upraví definici podnikatele, který musí každé čtyři roky zpracovávat energetický audit. Problémem bylo zařazení určitých malých a středních podnikatelů do kategorie velkých podniků, kvůli mateřským zahraničním firmám, byť výsledné úspory plynoucí z auditů v ČR nejsou významné. Nové znění využívá Evropské definice SME. Povinnost tedy platí pro podniky nad 250 zaměstnanců a s ročním obratem nad 1,3 mld. Kč a roční bilanční sumou rozvahy vyšší než 1,1 mld. Kč.
Na změny právních předpisů upravujících energetickou náročnost navazuje připravovaná revize ČSN 75 0540 Tepelná ochrana budov. Z dosud platných čtyř samostatných částí této normy, které byly vydány v letech 2005 až 2012, se změna dotkne zejména části 2: Požadavky.
Nová energetická směrnice EU
V Úředním věstníku Evropské unie z 19. června 2018 (číslo L 156) byla publikována nová směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 z 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27EU o energetické účinnosti.
Unie chce do roku 2050 vytvořit postupnými kroky udržitelný, konkurenceschopný, bezpečný a dekarbonizovaný energetický systém. K tomu mají sloužit stanovené krátkodobé (rok 2030), střednědobé (rok 2040) a dlouhodobé (rok 2050) cíle.
Nové požadavky se týkají zejména technických systémů budov, elektromobility a ukazatele připravenosti budov pro chytrá řešení. Nové budovy, a tam, kde to bude proveditelné, i stávající budovy musí být vybaveny samoregulačními zařízeními pro individuální regulaci teploty v místnostech nebo vytápěných zónách. V nových nebytových budovách a ve stávajících nebytových budovách procházejících větší změnou dokončené budovy, které mají více než deset parkovacích míst, musí být instalována nejméně jedna dobíjecí stanice pro elektrická vozidla a kabelovody nejméně pro každé páté parkovací místo. Do 1. ledna 2025 členské státy stanoví požadavky týkající se instalace minimálního počtu dobíjecích stanic do nebytových budov s více než dvaceti parkovacími místy.
U nových bytových domů a stávajících bytových domů procházejících větší změnou dokončené budovy, které mají více než deset parkovacích míst, musí být instalovány kabelovody pro každé parko- vací místo, aby byla v pozdější fázi umožněna instalace dobíjecích stanic pro elektrická vozidla. Členské státy zváží potřebu soudržných politik pro budovy, tzv. měkkou mobilitu a zelenou mobilitu a pro územní plánování.
Členské státy stanoví požadavky, kterými zajistí, aby nebytové budovy s otopnou soustavou či kombinovaným systémem pro vytápění a větrání o jmenovitém výkonu vyšším než 290 kW byly v technicky a ekonomicky proveditelných případech do roku 2025 vybaveny systémem automatizace a kontroly/řízení budov. V případě bytových domů se ponechává na uvážení členských států, zda uplatní obdobné požadavky. Stejné požadavky uplatní členské státy u budov s klimatizačními systémy či s kombinovanými systémy pro klimatizaci a větrání.
Směrnice ukládá členským státům povinnost vytvořit dlouhodobou strategii změn dokončených bytových i nebytových budov, a to tak, aby členské státy disponovaly nejpozději v roce 2050 energeticky vysoce účinným fondem budov bez emisí uhlíku, který bude splňovat požadavky na budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Dlouhodobá strategie bude obsahovat orientační dílčí cíle pro roky 2030 a 2040. Dříve, než členský stát předloží dlouhodobou strategii změn dokončených budov Evropské komisi, uspořádá na toto téma veřejnou diskusi.
Členské státy mají za povinnost provést transpozici nové energetické směrnice do svých národních právních řádů do 10. března 2020.
Závěr
Způsob, jakým bylo v České republice nastaveno zpracování a vydávání průkazů energetické náročnosti budov, se neukazuje jako optimální. Na rozdíl od vybraných činností ve výstavbě se u energetických specialistů nerozlišuje jejich odbornost. Energetickým specialistou může být i energetik, který by mohl zpracovávat energetické audity energetického hospodářství, ale nikoliv posuzovat budovy. Průkazy se zpracovávají ve vazbě na dokumentaci pro ohlášení stavby nebo stavební povolení, kdy nejsou známy konkrétní materiály a výrobky, které budou použity na stavbě. Dochází také k prvním soudním sporům mezi vlastníkem budovy a zhotovitelem, resp. developerem o obsah průkazů.
Příkladem by nám mohlo být řešení, které provedla Slovenská republika. Oddělila certifikáty budov a energetické audity energetických hospodářství. Projektanti (v oboru pozemní stavby) mají za povinnost navrhovat budovy v souladu s energetickými požadavky. Certifikáty se zpracovávají pro realizovanou stavbu a předkládají se ke kolaudaci budovy, zpracovateli jsou autorizované osoby.
Energetické požadavky a energetické hodnocení budov budou i v příštích letech hrát jednu z nejvýznamnějších rolí v závazných technických požadavcích na stavby a v technickém pokroku ve stavebnictví. To, že jedna z nejdůležitějších oblastí technických požadavků na stavby (ale i procesní úpravy) se odehrává mimo předpisy stavebního práva a je kompetenčně řešena sekcí energetiky na Ministerstvu průmyslu a obchodu, je ve svém výsledku kontraproduktivní; spojeno s velkou mírou formálních administrativních povinností, kontrol, duplicit a formalit.