Dobře navržená stavební konstrukce nesmí postrádat nápad a vtip
Významné životní jubileum Ing. Michaela Trnky, CSc., který 27. dubna tohoto roku oslavil své sedmdesáté páté narozeniny, je příležitostí k rozhovoru, zaměřenému na jeho bohaté profesní zkušenosti v oboru navrhování ocelových konstrukcí staveb.
Autor:
V roce 1960 jste s červeným diplomem ukončil vysokoškolské studium. Jak vás fakulta připravila na další profesní dráhu?
Jsem absolventem posledního ukončeného studijního cyklu Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze. Měl jsem štěstí na řadu vynikajících profesorů, jako byli např. akademik Hacar, legendární profesor Kadeřávek, který seznámil studenty s taji kamenořezu, profesoři Quido Záruba, Alois Myslivec, Konrád Jaroslav Hruban, František Faltus, Václav Tesař a tehdy ještě docenti Karel Rektorys, Zdeněk Vančura i charizmatický Ing. Dr. Jaroslav Pachner a řada dalších vynikajících učitelů. Počet studentů na fakultě byl takový, že profesoři řadu z nás znali jménem a část výuky tvořily rozpravy, jež byly zdrojem cenných informací a významnou formou předávání odborných zkušenosti. Některé cenné poznámky profesorů si pamatuji dodnes. Jsou věci, které se z internetu nikdo nedoví a které řekne profesor jen tak mezi řečí, nebo v reakci na dotaz studenta. Když se zpětně zamyslím nad obdobím svého studia, považuji v současnosti za nešťastné, že se na technických fakultách zrušilo čistě magisterské studium. Alespoň v oborech vyžadujících výraznou teoretickou průpravu mělo zůstat.
Diplomovou práci, kterou jsem obhájil na katedře ocelových konstrukcí u profesora Faltuse, jsem už dokončoval na Fakultě stavební, která vznikla v létě roku 1960 sloučením Fakulty inženýrského stavitelství a Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Ještě jedno jsem si z fakulty odnesl. Seznámil jsem se na ní se svou ženou, spolužačkou z vodohospodářského směru. Brali jsme se den po promoci a kupodivu se mnou vydržela až do dnešních dnů. Neměla to se mnou lehké.
Jsem absolventem posledního ukončeného studijního cyklu Fakulty inženýrského stavitelství ČVUT v Praze. Měl jsem štěstí na řadu vynikajících profesorů, jako byli např. akademik Hacar, legendární profesor Kadeřávek, který seznámil studenty s taji kamenořezu, profesoři Quido Záruba, Alois Myslivec, Konrád Jaroslav Hruban, František Faltus, Václav Tesař a tehdy ještě docenti Karel Rektorys, Zdeněk Vančura i charizmatický Ing. Dr. Jaroslav Pachner a řada dalších vynikajících učitelů. Počet studentů na fakultě byl takový, že profesoři řadu z nás znali jménem a část výuky tvořily rozpravy, jež byly zdrojem cenných informací a významnou formou předávání odborných zkušenosti. Některé cenné poznámky profesorů si pamatuji dodnes. Jsou věci, které se z internetu nikdo nedoví a které řekne profesor jen tak mezi řečí, nebo v reakci na dotaz studenta. Když se zpětně zamyslím nad obdobím svého studia, považuji v současnosti za nešťastné, že se na technických fakultách zrušilo čistě magisterské studium. Alespoň v oborech vyžadujících výraznou teoretickou průpravu mělo zůstat.
Diplomovou práci, kterou jsem obhájil na katedře ocelových konstrukcí u profesora Faltuse, jsem už dokončoval na Fakultě stavební, která vznikla v létě roku 1960 sloučením Fakulty inženýrského stavitelství a Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Ještě jedno jsem si z fakulty odnesl. Seznámil jsem se na ní se svou ženou, spolužačkou z vodohospodářského směru. Brali jsme se den po promoci a kupodivu se mnou vydržela až do dnešních dnů. Neměla to se mnou lehké.