Chci získat prostředky pro další rekonstrukce panelových domů

Jistě, nelze srovnávat bytovou politiku státu s výstavbou dopravní infrastruktury a dotační programy s činností ministerstva dopravy, koneckonců i následky se projeví s jistým časovým odstupem. I tak jde ale o oslabení zbytků bytové výstavby. Na druhou stranu se minimálně Ministerstvu pro místní rozvoj ČR nedá upřít snaha o záchranu dotačních programů, podporu odvětví stavebnictví jako celku a znovuobnovení bytové politiky, jak v následujícím exkluzivním rozhovoru potvrdil Kamil Janovský, ministr pro místní rozvoj.

Existuje v České republice koncepce toho, co bychom mohli nazvat bytovou politikou?
Bytová politika je nesmírně komplikovanou záležitostí a je bezpochyby na státní správě, aby ji řešila. Poslední platná koncepce bytové politiky je z roku 2005 a je samozřejmě poplatná době bezstarostného ekonomického růstu. Ovšem v současnosti je stát v choulostivé pozici, protože množství peněz, které má k dispozici mu neumožňuje dostatečně stimulovat bytovou výstavbu. Takže dnes je na každé opatření, kterým bychom chtěli stimulovat řádově méně státních prostředků.

Dobře, ale odhlédneme-li od toho, na co jsou, či nejsou finance, jaké jsou základní principy přístupu státní správy k bytové výstavbě?
Počet bytů v České republice odpovídá zhruba evropskému průměru. Jenže zásadním problémem je jejich strukturální nedostatek, jak z hlediska lokalit, tak z hlediska kvality a velikosti bytů. Nejvíce na tuto strukturální disproporci bytového fondu doplácí sociálně nejslabší skupiny, tudíž musí stát orientovat politiku bytové výstavby především do oblasti sociální výstavby. V praxi to znamená podporu nízkonákladových bytů pro nízkopříjmové skupiny prostřednictvím půjček na jejich výstavbu jednotlivým obcím. Dále je potřeba pomocí dotačních programů pokračovat v revitalizaci panelových domů, v nichž se skrývá obrovské penzum tuzemského bytového fondu. Proto musí panelové domy představovat plnohodnotný bytový fond a ne nouzové řešení bydlení. Třetí problematikou bytového fondu je deregulace nájemného, resp. způsob, jak deregulaci nájemného uvést v život. S tím je spojena změna občanského zákoníku, kde musí být formulace odkazující na obecně závazný předpis nahrazena volným ustanovením, že nájemné je věc dohody. Tato změna občanského zákoníku již prošla připomínkovým řízením a připravují se cenové mapy, které nemají představovat direktivní příkaz, ale vodítko budoucích vztahů mezi nájemcem a pronajímatelem. Tento problém ovšem měl už být dávno vyřešen, protože zákon o deregulaci není samozřejmě žádnou novinkou.

Pokud mají být jedním z podstatných nástrojů státní politiky bydlení dotační programy, tak fakt, že jak Zelená úsporám, tak NOVÝ PANEL jsou dočasně pozastaveny asi vládním snahám pomoci bytové výstavbě moc neodpovídá.
To určitě ne. V současnosti všechny dotační programy stojí a já v tom vidím velký problém. Budeme-li hovořit o programu Panel, respektive NOVÝ PANEL, který se ministerstva pro místní rozvoj týká nejvíce, tak ten byl a je principielně fiskálně neutrální. A pro takový program by stát měl najít finanční prostředky v jakékoliv ekonomické situaci, protože tyto prostředky se mu vrátí.

Co s tím?
Já bych rád ve spolupráci s odbornými stavebními organizacemi připravil pro vládu kvalitní materiál prokazující onu fiskální neutrálnost v současnosti pozastaveného programu Panel a zkusil získat finanční prostředky pro jeho znovuoživení.

Dotace v rámci programu Panel rozděloval Státní fond rozvoje bydlení. Ten má podle mě těžkou pozici nejen kvůli výrokům a záměrům ministra financí, ale hlavně proto, že na rozdíl od Státního fondu životního prostředí nemá vlastní zdroj financí.
Je to tak! Státní fond rozvoje bydlení je vázán na finance, které dostane přídělem ze státního rozpočtu. A to je právě otázkou současné debaty mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem financí, totiž zdali by Fond rozvoje bydlení neměl mít i, jak říkáte svoje příjmy, podobně jako Státní fond životního prostředí, z nichž by se financovaly dotační programy. Ustanovení, které přijal minulý parlament, které říká, že výdaje Fondu jsou refinancovány ze státního rozpočtu bylo sice v minulém období s velikou námahou prosazeno, ale ukazuje se, že má pouze deklaratorní charakter. Nové peníze nevytvoří.

A když už jsem zmínil ministra Kalouska, jak je to v současnosti s jeho názorem na existenci Státního fondu rozvoje bydlení?
Nejde jen o Státní fond rozvoje bydlení. Vnímám obecnou politickou nechuť k zakládání či existenci fondů. A ani já nejsem na té obecné rovině jejich bůhvíjakým zastáncem. Fondové hospodařené má pozitivní i negativní stránky: pozitivem je, že máme přesně dané prostředky na podporu replicas de relojes de lujo něčeho konkrétního, na druhé straně si ale vytváříme někdy zbytečnou strukturu, jež si posléze žije tak trochu vlastním životem. Když pak vezmeme aktuální stav Státního fondu rozvoje bydlení, tak si dokážu představit, že jeho agendu může spravovat odbor ministerstva. Pokud ovšem hovoříme o rozdělování jasně vymezených příjmů Státního fondu rozvoje bydlení formou dotačních programů, pak je užitečné tento Fond zachovat. Hospodaření v mezirozpočtovém období na přelomech jednotlivých roků je také vždy jasným důkazem užitečnosti SFRB. Zatímco běžné dotace s koncem roku končí ať už byly, či nebyly smysluplně vynaloženy, Fond může finance nadále spravovat.

Bude tedy Státní fond rozvoje bydlení existovat i v příštím roce?
Přes různé informace nebyly zatím vysloveny reálné úvahy o zrušení Státního fondu rozvoje bydlení a já bych chtěl přesvědčit své kolegy ve vládě, aby především kvůli nutnosti revitalizaci panelových domů pomocí dotačních programů měl Státní fond rozvoje bydlení možnost vytvářet vlastní finanční prostředky pomocí konkrétních nástrojů.

Existuje už konkrétní představa jak?
Zatím je to vize, ale nyní jsme v situaci, kdy po čtyřech měsících byla nastavena koncepce ministerstva pro místní rozvoj a tyto vize mohou začít konečně nabírat konkrétnější obrysy.

Ministerstvo pro místní rozvoj rovněž připravuje změny v rámci Stavebního zákona. Čeho se mají týkat především?
Změny v rámci novely Stavebního zákona by se měly týkat hlavně stavebních úřadů. Plánujeme snížit jejich počet z dosavadních šesti set na zhruba čtyři sta padesát. Zároveň je ale třeba zavést speciální stavební úřady pro liniové stavby, i když celkový počet specializovaných stavebních úřadů by se měl rovněž snížit. Dalším úkolem novely Stavebního zákona je zpřesnění činnosti stavebních inspektorů. Každopádně nebude jednoduché protlačit novelu replique rolex stavebního zákona sněmovnou, protože se ukazuje, že každý, kdo postavil garáž, ví jak má vypadat stavební zákon. Proto bych chtěl, aby se do změn Stavebního zákona v co nejvyšší míře zapojila zejména odborná veřejnost.

S odbornou veřejností, teď mám na mysli sdružení SIA – Rada výstavby, spolupracujete i na realizaci myšlenky sjednocení meziresortní decentralizace kompetencí týkajících se stavebnictví.
Atomizace stavebnictví v resortech několika ministerstev je samozřejmě problémem. Projevuje se roztříštěností kompetencí i roztříštěností jednotlivých úřadů a to se nám může v budoucnosti strašně vymstít. Například i v akceschopnosti při čerpání evropských podpor. Atomizované stavebnictví se zákonitě dostává do kompetenčních sporů, jejichž výsledkem je mnohdy dualita práce a jindy zase nečinnost. Nerad, ale můžu tento stav shrnout jedním slovem – chaos. Mojí snahou je atomizaci zastavit a vytvořit systém kontroly všech decentralizovaných úřadů zabývajících se na jednotlivých ministerstvech stavebnictvím tak, aby jejich činnost byla co nejvíce produktivní. Neznamená to ale, že by se musel vytvářet nějaký specifický útvar ať už na úrovni ministerstva stavebnictví, nebo dokonce nějaký jiný úřad.

Ministerstvo pro místní rozvoj by tedy mělo být v těchto snahách lídrem?
Určitě. Nyní připravujeme změnu kompetenčního zákona, která by stavebnictví přesunula z kompetence ministerstva průmyslu a obchodu na ministerstvo pro místní rozvoj, což je prvním krokem ke sjednocení stavební problematiky v rámci našeho resortu.