Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl

WTC Performing Arts Center

Architektonická soutěž z roku 2004 a vítězné návrhy Franka Gehryho a kanceláře Snøhetta
Už od roku 2002 byla součástí územního plánu nového WTC, na kterém pracoval po řadu let architekt Daniel Libeskind, víceúčelová budova centra múzických umění WTC Performing Arts Center. Pro tuto budovu se počítalo od začátku se severovýchodním cípem území Ground Zero, s plochou sevřenou ulicí Vesey Street a v současnosti už obnovenou částí Greenwich Street. Nad plochou, na které byla v listopadu 2016 stavba patnáct let plánovaného a opakovaně odkládaného kulturního centra WTC konečně zahájena, už mezitím vyrostly věže One World Trade Center (na západě) a 7WTC (na severu). V budoucnosti k nim na východní straně přibude i dostavěný mrakodrap 2WTC. Vládní rozvojová agentura Lower Manhattan Development Corporation (LMDC), která stála v letech 2002 až 2006 u zrodu všech veřejných budov nového komplexu WTC (viz 2. díl seriálu v časopise Stavebnictví 04/2016) počítala s tím, že v budoucím WTC Performing Arts Center bude sídlit především moderní pohybové divadlo, vzniknout v něm však měly i prostory pro působení jiných uměleckých a kulturních institucí. Od počátku se tak od plánovaného kulturního centra WTC očekávala co největší flexibilita členění vnitřního prostoru. Budova měla především disponovat více sály různých velikostí, které by bylo možné účelově propojovat a co nejpestřeji vnitřně uspořádat. O tom, že se musí jednat o technicky a technologicky špičkově vybavené divadelní a koncertní prostory soudobé digitální éry, nebylo od počátku žádných pochyb.

Když agentura LMDC v polovině roku 2004 vybrala norskou kancelář Snøhetta, aby ve spolupráci s kanceláří Davis Brody Bond navrhla Národní muzeum 11. září (viz 3. díl seriálu v časopise Stavebnictví 05/2016), předběžně se s ní dohodla i na účasti v architektonické soutěži na řešení zamýšleného WTC Performing Arts Center. Tou hlavní architektonickou hvězdou, kterou LMDC v létě 2004 se žádostí o účast v soutěži oslovila, byl ovšem slovutný Frank Owen Gehry, šéf kalifornské kanceláře Gehry Partners, LLP. Tehdy pětasedmdesátiletý nositel Pritzkerovy ceny za architekturu (1989) měl za sebou na poli koncertních sálů a divadel čerstvě dva velké tvůrčí triumfy v podobě otevření koncertních budov Walt Disney Concert Hall v Los Angeles (říjen 2003) a Jay Pritzker Pavilion v Millennium Parku v Chicagu (červenec 2004). Oba tyto návrhy pokračovaly v řadě Gehryho dekonstruktivistických kompozic, které se v té době staly až svého druhu typovým architektonickým artiklem, jenž si jako žádoucí stavební ikony a zároveň zaručený turistický magnet začaly u kanceláře Gehry Partners, LLP, vyjednávat mnohé světové metropole. Zadání architektonické soutěže, kterou agentura LMDC vypsala počátkem srpna 2004, znělo na menší, koncepčně a umělecky ovšem exkluzivní komplex dvou víceméně samostatných budov, divadelní a muzejní, které by společně vytvářely zamýšlený WTC Performing Arts Center. Podle tehdejších představ zadavatelů se vznikající komplex měl stát domovskou scénou hned čtyř uměleckých institucí. Divadelní budovu kulturního centra měla sdílet dvě progresivní divadla, renomovaná Signature Theatre Company a taneční scéna Joyce International Dance Center. V druhé, tj. muzejní budově mělo sídlit Centrum umělecké kresby (Drawing Center) spolu s International Freedom Center, zcela nově vznikající, politicky a sociálně odvážně koncipovanou kulturní institucí, která měla v budově provozovat stejnojmenné muzeum prezentující a podporující lidská práva a mírové soužití národů.

Soutěžící mohli předkládat návrhy na celý komplex kulturního centra WTC Performing Arts Center, ale i na každou z jejích dvou budov zvlášť. Soutěž byla dvoukolová, posuzováno bylo celkem 68 návrhů. Vítězové soutěže byli vyhlášeni v polovině října 2004. Soutěž na koncepci divadelní budovy vyhrála kancelář Gehry Partners, soutěž na muzejní budovu kulturního centra kancelář Snøhetta. Předpokládalo se, že koncepční projektové řešení WTC Performing Arts Center bude dopracováno do konce roku 2005 a že budou ihned následovat práce na projektové dokumentaci. Se zahájením výkopových prací by pak bylo možné začít v roce 2007, s dokončením obou budov se počítalo v roce 2009.

Gehryho návrh divadelní budovy doplněný atraktivně působícím modelem byl zveřejněn v únoru 2005 (obr. 2), návrh muzejní budovy od architektonické kanceláře Snøhetta pak v květnu 2005. Při svých návrzích obě architektonické kanceláře úzce spolupracovaly se všemi čtyřmi uměleckými institucemi, které byly předjednanými budoucími nájemci WTC Performing Arts Center. Na velikost sálů v divadelní budově měl největší požadavky taneční soubor The Joyce. Požadoval sál o kapacitě 900, optimálně 1000 diváků. Divadelní budova byla umístěna na rohu ulic Vesey a Greenwich, z jihu byla ohraničena v současnosti už obnovenou Fulton Street.

Muzejní budova obsahovala kromě prostor pro Drawing Center a International Freedom Center i moderní, interaktivní návštěvnické centrum pro veřejnost. Drawing Center chtělo v nových prostorách pořádat také výstavy kreseb začínajících i méně známých výtvarníků a poskytovat jim i tvůrčí a technické zázemí. Pět podlaží budovy navržené kanceláří Snøhetta obsahovalo i galerijní prostory o dvojnásobné světlé výšce, než je obvyklé. Budova kromě toho nabízela pro uměleckou tvorbu i pochozí, parkově upravenou střechu s výhledem na pietní háj Memorial Plaza. Budova měla mít 23 230 m² užitné plochy a měla původně ležet na jih od budovy divadelní, až za obnovenou Fulton Street, v prostoru mezi severní nádrží Národního památníku 11. září a budovou The Oculus dopravního uzlu (obr. 4). Hned v létě roku 2005 se však ukázalo, že efektivnímu řešení komplexu WTC Performing Arts Center v původně předpokládaném rozsahu a členění stojí v cestě dvě zásadní komplikace.

Zhroucení plánů na rychlou realizaci kulturního centra na WTC
První komplikací byly nepřijatelné důsledky, které by vyvolalo už samo umístění muzejní budovy na jih od Fulton Street na okolní připravované stavby. Santiago Calatrava, který v té době dopracovával vítězné řešení komplexu WTC Transportation Hub, nechtěl připustit, aby se mimořádně náročné řešení podzemních prostor dopravního uzlu dále komplikovalo tím, že by do nich zasahovala podzemní podlaží komplexu Performing Arts Center. Snøhetta tak nemohla zapustit ani část muzejní budovy do země a celý její objem musel být nad povrchem terénu. Calatrava tehdy navíc ještě předpokládal, že budou nástupiště podzemního nádraží PATH přímo osvětlována otvory umístěnými po ploše Memorial Plazy. Nechtěl dopustit, aby tomu hmota budovy muzejního centra bránila. Zveřejněná podoba muzejní budovy nezohledňovala však ani požadavky úřadu PANYNJ na nutné ventilační šachty a další technologické prostupy z podzemí WTC, které musely být v rozsahu půdorysu takto umístěné budovy nějak realizovány. To by vedlo nutně ke změnám jejího tvaru – musela by být velmi pravděpodobně vyšší a mít menší půdorys jiného tvaru. V důsledku všech těchto okolností začala být muzejní budova Snøhetty v navržené poloze vnímána ze strany LMDC, PANYNJ i širší veřejnosti jako příliš vysoká, dominující a v důsledku toho nepřípustně zastiňující pietní nádrže a háj Národního památníku 11. září, jehož vítězný návrh byl ve stejnou dobu dopracováván architekty Aradem a Walkerem (viz 3. díl seriálu v časopise Stavebnictví 05/2016). Uvedené problémy neměly rozumné řešení a vedly k tomu, že bylo na jaře 2006 od umístění jakéhokoliv objektu WTC Performing Arts Center na jih od Fulton Street definitivně upuštěno.

Druhou velkou komplikací je prostý fakt jen omezené výměry disponibilního pozemku mezi ulicemi Vesey, Greenwich a Fulton Street. Rozměry této plochy jednoduše neumožňují umístit tu vše, co měl WTC Performing Arts Center podle původních představ LMDC a podle zadání vypsané architektonické soutěž obsahovat.

Celý článek naleznete v archivu čísel 04/2017.