Stanovisko ČKAIT k lávce v Praze-Troji

Po více jak 30 letech provozu došlo ke zřícení Trojské lávky v Praze. Po zhruba dvou letech od pádu lávky byly na základě vyšetřování a znaleckého posudku obžalovány dvě fyzické osoby – projektant a zástupce vlastníka/správce. Publikované útržky obvinění a podaná žaloba vyvolávají mezi odbornou veřejností řadu otázek a dohadů, které je třeba sohledem na závažnost celé situace, zodpovědět a vyjasnit.

Zřícení nosné konstrukce je vždy tragédií, a proto je nutné – především s ohledem na zamezení opakování havárie u stejných nebo obdobných konstrukcí – určit v první řadě skutečnou příčinu zřícení a vyvodit příslušná opatření. Ve vyspělých zemích jsou za tímto účelem sestavovány z renomovaných odborníků komise, které problematiku a její důsledky vcelé její šíři řeší. Podobná komise vpřípadě lávky vPraze-Troji sestavena nebyla, ačkoliv se z hlediska statického působení i provedení jedná o skutečně výjimečnou konstrukci, která navíc prošla v průběhu svého života několika opravami a mimořádnými událostmi (např. povodně 2002). Rovněž způsob a průběh vyšetřování i jeho výsledky budí v odborných kruzích značné pochybnosti, zejména sohledem na komplexnost a historický vývoj úpravy stavebního práva v ČR. Jako profesní organizace si v souvislosti s tímto případem klademe celou řadu otázek, zejména však jak dlouho a v jakém rozsahu má projektant ručit za stavbu provedenou podle jím zpracované projektové dokumentace, když je tato stavba provedena a následně provozována jinými stranami? Přitom je třeba uvést, že projektant není povinně informován o změnách na stavbě, opravách nebo následných stavebních úpravách. Je potom správné, aby byl doživotně zodpovědný za své, zhusta podstatně pozměněné dílo?