Stabilizace a konzervace torza Dolní brány středověkého opevnění v Jablonném v Podještědí

Torzo městského středověkého hradebního zdiva v Jablonném v Podještědí – v uličce na jižní straně u schodiště na pozemku č. 1440 – bylo ještě v nedávné době považováno pouze za čtvercovou baštu. Stavebněhistorický průzkum osvětlil, že zdivo s pozůstatky kamenicky tesaných bloků je ve skutečnosti jediným dochovaným reliktem druhé městské brány – tedy Dolní brány, otevírající ve středověku průchod hradbou tohoto nejstaršího města libereckého okresu. Stavebněhistorická hodnota reliktu je mimořádná. Zdivo na obou stranách u novodobého schodiště, jako jediný pozůstatek hmoty brány, vykazuje rysy památky s vysokou výpovědní hodnotou.

Původní stav před stabilizací

Zdivo torza brány, zděné na vápennou maltu, bylo poškozeno vlhkostí, mrazovými cykly a zejména atakem náletové zeleně. Byl patrný rozpad zdicí malty, vyplavení ze spár a uvolnění kamenného zdiva vlivem prorůstání kořenů náletové zeleně. Nechráněná koruna byla zcela uvolněná. Torzo vykazovalo předhavarijní stav, bylo tedy nezbytné provést neodkladné záchranné zajištění stability a stavebně-konzervační zásah.

Projektová dokumentace

Prvotním podkladem pro projektový návrh byl stavebněhistorický průzkum, doplněný o podrobné zaměření stávajícího stavu a historickou fotodokumentaci s ikonografií. Základní popis pak doplnily informace o stavu konstrukce, druhu poškození, ale rovněž o předpokládaném stáří. Na základě těchto informací byl stanoven návrh na druh ochrany a rozsah obnovy. Finální stavební dokumentace byla zpracována v rozsahu realizační dokumentace. Podrobnou plánovou přílohu s vyznačením stavebních zásahů doplnil návrh postupu prací, podrobný seznam úprav jednotlivých stavebních prvků, se specifikací druhu a rozsahu zásahu. Podrobně byl zpracován oddíl s požadavky na řemeslné zpracování, použité materiály a technologii přípravy maltových směsí.

Nálezy

Sonda u vnějšího jižního líce torza brány ověřila funkci cihelného záklenku u paty zdiva. Pravděpodobně se jedná o novodobou opravu polozřícené části brány, kdy cihelný pás zajišťoval dochované zdivo stavby nad kavernou. Tvrdě pálená cihla je užita rovněž u opravy vnějších líců hradby na jiných místech. Opravu je možné datovat do konce 19. století.

Po rozebrání části uvolněného zdiva přizdívky u paty pravého ostění brány byly postupně obnaženy tři patní pískovcové nákolníky v původní poloze. Ve vlastní přizdívce byl uložen další tesaný kamenný profil, použitý druhotně do novodobého zdiva. Navrácením tohoto prvku do obnaženého krajního lůžka – otisku – se podařilo zkompletovat celou nákolníkovou konstrukci. Nález objasnil průběh nivelety dolní části brány včetně šířkových parametrů vlastního průjezdu.

Po odstranění náletové zeleně na pravé straně torza brány (v čele vjezdového otvoru) byla v kamenicky opracovaných kamenech odhalena drážka pro vedení padací mříže, která se přes dílčí poškození dochovala od nivelety průjezdu až ke koruně stávajícího zdiva. Dva lícové kamenné bloky s drážkou pro mříž na levé straně brány byly dokumentovány ještě na fotografii z roku 1997. Prvky, které se nepodařilo dohledat, byly nahrazeny co nejpřesnější kopií a usazeny do otisků na původní místo.

Stabilizace zdiva, dozdívky

Pro řešení nestabilních částí zdiva byla využita tradiční forma – dozdívky, přezdívky, a to pouze v nezbytném rozsahu pro technickou stabilizaci konstrukce. Byl dodržen charakter a struktura zdiva, převážně vodorovné kladení prvků a šířka spár, včetně druhu a formy klínování (rukopis středověkého řemeslníka). Zdění se provádělo postupně, po malých úsecích. Po dílčím rozebrání, očištění, odstranění biologického napadení a omytí byl původní zdicí materiál navrácen co nejpřesněji do původní polohy. Důležitá byla práce se spárou, kdy k vyrovnání a vyplnění větších otvorů posloužily drobné kousky kamenů či cihel. Tyto klíny se do spáry vkládaly na ostro, a to vždy směrem do rubu zdiva. Velkoplošná havárie vnitřní části stěny věže (v místě poškození kořenovým systémem vzrostlé zeleně) byla řešena formou přepisu historicky posledního prokazatelně doloženého stavu, klasickým dozděním.

Úprava malty ve spárách

Lícová malta ve spárách nebyla z důvodu vizuálního potlačení nového zásahu uhlazována, ale povrchově strukturována do podoby erodované plochy. Pro tuto činnost bylo využito v praxi nejlépe osvědčené kartáčování měkkými kartáči. Krouživými pohyby po tzv. živém (zavadlém) povrchu malty ve spárách došlo k odhalení kameniva různých velikostí ve směsi a vytvoření přirozených prohlubní a potřebné struktury. Pro dobarvení líce nově zhotovených spár (barva nově použité maltové směsi místy neodpovídala odstínům původní historické předlohy) se použilo tzv. lazurování řídkou směsí přírodních pigmentů ve vodě.

Stabilizace ploch líce zdiva

Rozsah stabilizace ploch líce kamenného, ale i cihelného zdiva byl selektován podle druhu a rozsahu poškození. Důležité bylo zachovat výraz ploch, strukturu a barevnost, která dokládá postup a dobu výstavby konkrétní části. Pevné lícové plochy s převážně plnou spárou zdicí malty se po celkové kontrole, omytí a očištění ponechaly bez stavebního zásahu. Zdivo s dílčí uvolněnou spárou prošlo pouze technickou stabilizací, kdy došlo k drobným korekcím formou doplnění chybějící malty s kamennými či cihelnými klíny do uvolněných spár.

Rozsáhlejší stabilizační zásah vyžadovaly lícové plochy s hluboko erodovanou spárou. Po dílčím rozebrání či pouze vyjmutí uvolněných kamenů, očištění a omytí byla provedena klasická zednická oprava z původního materiálu. Dodržení původní struktury zdiva – kladení kamenů, šířka spár či charakter, druh a forma klínování – bylo samozřejmostí.

Stabilizace řezu (lomu) zřícené části zdiva

Při řešení stabilizace řezu (lomu) zřícených částí je důležité dodržet obnaženou skladbu zdiva, tj. lícové části, tvořené většími kamennými bloky, vázané střídavě do drobné sypaniny či vyzdívky jádra. Uvolněný líc i jádro bylo rozebráno až na pevnou podkladní vrstvu. Po řádném omytí se zdivo nově vyzdilo do původního tvaru z rozebraného materiálu naplno do vápenné malty. Pro pevnost, trvanlivost a rychlejší tuhnutí se pojivo maltové směsi doplnilo o hydraulickou složku. Lícové kameny, sloužící jako stabilizační obezdívka, byly opět pečlivě provázány s jádrem (střídavě tzv. vazák – běhoun). Dobře zakotvené, nepravidelně kladené drobné kameny v rubu zdiva byly ponechány v líci obnažené, bez maltového krytu.

Stabilizace a úprava korun zdiva

Dlouhodobě obnažená koruna zdiva uvolněná ve spárách připomíná spíše kamennou rovnaninu. Jde o nejvíce ohroženou část stavby. Stabilizace klínováním a spárováním bývá často nedostatečná, proto bylo i v tomto případě nutné kompletní přezdění. Hovoříme o obětované vrstvě. Nově realizovaná horní plocha zdiva spádovaná ke krajům konstrukce byla následně celoplošné překryta vápennou hydraulickou maltou. Finální kryt pak tvoří jílovo-drnová vrstva. Úprava, zajišťující dlouhodobou přirozenou ochranu nové koruny, zachytí a absorbuje přiměřené množství atmosférické vlhkosti pro vlastní ochranu stabilizované části, ale také pro dotování vlhkosti travnímu porostu na poměrně dlouhou dobu.

Závěr

Záchranné zajištění torza Dolní brány městského středověkého opevnění města Jablonné v Podještědí vyžadovalo citlivě provedený konzervačně stabilizační zásah s doplněním zdiva v rozsahu posledního prokazatelně doloženého tvaru, a to s maximálním fixováním původních částí a veškerých stop po historických konstrukcích.

Základním cílem zásahu byla záchrana a prezentace pozůstatku historické architektury z pohledu estetického, ale i technického. Obnova současně zajistila bezpečný průchod veřejnosti a prodloužení životnosti vzácné konstrukce. Torzo brány bude v budoucnosti součástí připravované veřejné prohlídkové trasy středověkého městského opevnění – dokladu středověkého stavitelství.