Specifika a limity zdravotnických staveb

Úvod

Moderní nemocnice není jenom areálem různotvarých šedobílých budov. V tomto  případě platí přirovnání k živému organismu, který  se neustále vyvíjí a rozkvétá, nebo trpí a odumírá. Komplexnost zdravotnického zařízení bychom si mohli představit jako tvora, který má srdce, jež pulzuje bez ohledu na den, či noc. Má tepny, které zásobují nemocnici energií, materiálem a rozvádějí je po celém areálu. Má páteř, která je cestou pro pacienty i zaměstnance. Má jednotlivé orgány,      z nichž každý má svůj smysl, umístění i návaznost na ostatní. Vzhledem k tomu, že vypracovat skutečně kvalitní projektovou dokumentaci těchto staveb je velmi náročné, neobejde se to bez řady zkušených specialistů a početného týmu spolupracovníků nejen z řad projektantů.

V historii dosavadního projektování zdravotnických staveb se nejčastěji setkáváme s těmito typy úloh:
■  modernizace/přestavba areálu nemocnice v etapách za provozu;
■ návrh koncepce rozvoje / generelu / strukturálního plánu nemocnice;
■ výstavba nových, svým významem dominantních pavilonů, které významně ovlivní provoz v celém areálu;
■ modernizace, přestavba nebo přístavba pavilonu/křídla za provozu areálu;
■  modernizace/přestavba oddělení za provozu pavilonu.

Specifika zdravotnických staveb

Zdravotnické stavby patří k těm nejsložitějším projektům. Ať už se jedná o splnění stavebních požadavků, nebo o organizační uspořádání, návaznost a propojení jednotlivých oddělení a vazeb. A nemusí jít pouze o celé pavilony nemocnic nebo zdravotnická střediska. I relativně drobná stavba, jako například lékárna, musí splňovat striktní hygienické požadavky na čisté prostory. Také stavba menší rozsahem či dílčí rekonstrukce provozu se zobrazovací technikou může mít velmi specifické stavebně-technické požadavky.

U zdravotnických staveb se aplikuje jiný přístup než například u výstavby obchodních center, která jsou stavěna primárně pro uspokojení potřeb zákazníků a obchodníků. Liší se také od administrativních a průmyslových budov, které mají přinést efektivní prostředí pro práci a výrobu. Výrazné odlišnosti jsou i od bytových domů, staveb občanské vybavenosti a sportovních staveb.

V požadavcích na zdravotnické zařízení se tříští zájmy zřizovatele, který do nich vkládá nemalé investiční prostředky, budoucího provozovatele a odborného personálu, který v nich bude vykonávat náročnou a kvalifikovanou práci, pro niž potřebuje vhodné podmínky. Vstupují sem také potřeby pacientů, kteří do nemocnice přicházejí v období osobního diskomfortu a jejichž léčbu ovlivňuje nejenom odborná péče, ale i kvalitativní standard prostředí, ve kterém je poskytována.

Dlouhodobost zdravotnických staveb

Navíc je životnost budov projektována na padesát až sto let. Zdravotnická zařízení jsou často umístěna v historických, někdy staletých budovách, avšak technologické vybavení využívající moderní techniky a doprovázející vývoj lékařské vědy se mění řádově v letech. Nelze opomenout parametry hospodárnosti stavby, ekonomiky provozu, správné požadavky „zelené” legislativy s cílem snižovat provozní náklady, energetickou náročnost a dopady provozu na životní prostředí.

Právní předpisy

Požadavky na stavebně technické řešení zdravotnických staveb se snaží definovat vyhlášky Ministerstva zdravotnictví. Právní předpisy nestíhají vývoj, přestože se často mění, jsou jako celek neúplné a nevystihují komplexnost celého systému procesů, toků a specifického prostředí jednotlivých pracovišť. Při přípravě záměru tak rozhodují především zkušenosti, dobrá komunikace mezi projektanty, klientem, personálem a zástupci hygieny.

Projektový tým

Spolupráce na zdravotnických projektech je dlouhodobý proces za účasti mnoha partnerů, kteří musí tvořit tým. Jeho součástí jsou zadavatel – investor, zdravotnický personál, technický personál, architekt, projektant, stavbař, technolog, projektant TZB včetně např. projektanta medicinálních plynů a v neposlední řadě orgány státní správy. Nejenže se potřebují shodnout ve fázi plánování, musí uvažovat v dlouhodobém horizontu. Nemohou řešit jen okamžité náklady, ale potřebují se také zamyslet nad náklady budoucími – provozními. V takovém případě je velký prostor pro využití BIM pro komunikaci všech zúčastněných subjektů. BIM zvyšuje dostupnost informací při rozhodování a zlepšuje kontrolu stavebních procesů. Také  spoří čas  a eliminuje mnohačetné změny během přípravy projektové dokumentace. V ní jsou tak navrženy konkrétní výrobky, nikoliv jen jejich obecné specifikace. V okamžiku, kdy je vybrán výrobek, dochází ke kontrole, zda splňuje potřebné nároky. BIM tak snižuje náklady na stavbu a provoz budovy.

Plán rozvoje

Zásadní pro úspěšný projekt je také jasná koncepce rozvoje zdravotnictví v místě a čase na příslušných úrovních, které představují Ministerstvo financí a Ministerstvo zdravotnictví, jednotlivé kraje, nemocnice a zdravotní pojišťovny. Vstupuje sem i faktor stanovení výhledu vývoje  zdravotnických  oborů  i  zdravotnické  technologie  a z toho plynoucí požadavky zadavatele. Je žádoucí, aby zřizovatelé měli k dispozici koncepční plán stavu   a návrhu udržitelného rozvoje nemocnic. Plánování nových projektů by pak bylo více systematické a zohlednilo by jak ekonomickou, tak profesní stránku výstavby nových a renovaci stávajících zdravotnických zařízení.

Limitující faktory u zdravotnických staveb

Při zpracování projektů zdravotnických staveb jsou limitující následující faktory:
■ Omezené finanční prostředky. Z uvedeného důvodu se v současné době až na výjimky (Zlín) nepočítá s výstavbou nových nemocničních areálů, ale daleko častěji s postupnou přestavbou a dostavbou stávajících areálů.
■ Výraznou komplikací jsou prostorové možnosti stávajících nemocničních areálů, mnohdy omezené. Na výstavbu nových  pavilonů  není dostatek volných ploch, demolice jsou nákladné, a tak dochází   k vynuceným opravám a stavební činnosti za chodu, což nepříznivě zasahuje do zdravotnického provozu.
■ Modernizace za provozu je vždy nekomfortní pro pacienty, zvláště ty hospitalizované. Navíc vyžaduje značnou toleranci od zdravotnického personálu a provozních zaměstnanců.
■ Často se jedná o veřejné zakázky, kdy jakákoliv změna zadání v průběhu přípravy záměru a samotné stavby je de facto nepřípustná, i když by byla pro projekt přínosná.

Obecně lze říci, že návrh nového zdravotnického zařízení či rozvoj existujícího areálu je vždy souborem činností vycházejících především z územního plánu sídelního útvaru a generelu nemocnice, zařízení samotného jako celku a jeho zaměření. Prvním krokem je vymezení   a charakteristika řešeného území, limity využití území a ochranná pásma v daném území. Významnou roli hraje historie zařízení, skladba pracovišť, jejich vzájemné propojení, stav jednotlivých budov a provozů, vyhodnocení programů a záměrů.

Vyhodnocení koncepce

Před zadáním konkrétního záměru je třeba vyhodnotit a provést koncepci provozních vazeb a zhodnotit jejich účelnost a efektivitu. Důležité je posoudit technický stav dosavadního stavebního fondu a vytvořit přehled dosavadních kapacit stavebního fondu. Základem je také neopominout provést tzv. souhrnnou pasportizaci a z té vyvodit nedostatky i rozsah budoucího řešení a navrhnout jeho etapizaci. Toto vyhodnocení je třeba zaměřit především na samotný zdravotnický provoz a případnou výuku nových zdravotníků a lékařů. Musí obsahovat také dopravně komunikační řešení, hospodářské zázemí a postup výstavby.  Zaměřit se má také na památkovou ochranu v rámci areálu, dále je třeba spolupracovat i s širším kontextem okolí a navíc zahrnout i koncepci zeleně. Neopominutelný je vliv zdravotnických staveb na životní prostředí jak při realizaci  stavby, tak při jejím užívání.

Následuje rozbor technické infrastruktury, kde je nutné zabývat se hospodářskými složkami. Dále je prioritní zásobování všemi potřebnými médii. Je třeba dbát na vhodné dopravní napojení staveb na mimoareálovou dopravu. Stejně tak důležitá je vnitroareálová doprava a její vazby. To vše je pak předmětem urbanistické koncepce a provozního řešení areálu tzv. generelu. Poté lze přistoupit k návrhu jednotlivých budov, případně soutěžit o jejich podobu v architektonických soutěžích či veřejných zakázkách.

Role architekta

U zdravotnické stavby možná ještě více než u jiných stavebních typologií platí, že by projektová dokumentace měla vznikat za stálé spolupráce s architektem. V jednotlivých fázích projektu je nutné přihlížet k  jeho změnám a vývoji, což se pak odráží na vnější podobě  i vnitřním uspořádání budovy. Není možné předpokládat, že architekt utvoří objemovou studii se základním prostorovým uspořádáním dispozic a vnějších fasád, předá ji projektantovi a dále do ní nezasáhne. Tato architektonická studie  se přetváří do konkrétní podoby na základě dialogu s odpovědným zdravotnickým personálem, požadavky na technické uspořádání stavby, obálku apod. Je třeba, aby se toho celého procesu architekt účastnil a řešení dále rozpracovával.

Budovy zdravotnického zařízení musí být flexibilní, aby mohly snadněji reagovat na změny provozních podmínek: hygienické, pracovně organizační, lékařsko-technické, kvalitativní standardy atd. Vzhledem k dlouhé životnosti zdravotnických staveb a vysoké pravděpodobnosti přestaveb se z konstrukčních systémů uplatňuje skeletový systém sloup – deska s velkými rozpony. Stavební materiály ve zdravotnictví musí splňovat řadu parametrů. Kromě kvality jsou kladeny vysoké nároky na hygienu a zdravotní nezávadnost, požární odolnost, akustiku a v neposlední řadě estetiku.

Toky v areálu a bezkolizní pohyb

V rámci přípravy projektu je zásadní detailně vyřešit provozní stránku a zajistit budoucí bezkolizní pohyb jak lidí, tak materiálu. Je proto od počátku žádoucí důkladně prověřit návrh a provozní náplň komunikačních vertikál jednotlivých  pavilonů,  jejich vazbu na oddělení v podlažích, eventuálně propojení komunikačními koridory s okolními objekty areálu (nadzemními, podzemními, exteriérovými na terénu). Toky v areálu zdravotnického zařízení jsou velmi složité a je nutné žádný neopominout. Jedná se o přístup ambulantních pacientů, návštěvníků a přístup zaměstnanců. Je nutno zohlednit transport ležících pacientů, a to urgentní i interní dopravu, dále stravování, zásobování a odpadové hospodářství. Nutné je zohlednit i bezpečnost zaměstnanců, lékařů a návštěvníků.