Revitalizace budovy Císařských lázní

Průběh projektových prací v letech 2009–2021

V roce 2008 byla vyhlášena veřejná soutěž na projektanta obnovy budovy Císařských lázní na základě studie kanceláře Medika Projekt s.r.o. z roku 2008. Veřejnou soutěží byla vybrána společnost INTAR a.s. a projektový tým mohl zahájit práce. Součástí zadání byly veškeré průzkumy dotčených pozemků a budov (Císařské lázně, Rašelinový pavilon). Byly provedeny stavebnětechnické a stavebněhistorické průzkumy konstrukcí a umělecko-řemeslných prvků. Podle záměru studie měl být zbourán Rašelinový pavilon. Na budovu Císařských lázní a její okolí měla být zpracována aktua­lizace studie a dokumentace pro územní rozhodnutí, stavební povolení a provádění stavby. Zadání obsahovalo také návrhy interiéru a muzejních expozic, podle nich se však nepostupovalo.

V roce 2009 započaly projektové práce s tím, že dokončeny byly až v průběhu realizace stavby (2019–2023). Během let vznikly tři velké změny projektu týkající se budovy Císařských lázní, a to Z1 (2016), Z2 (2018) a Z3 (2021), které se současně řešily jako „změna stavby před dokončením“. Výstavba byla realizována podle změn Z2 a Z3. Změny projektových dokumentací měly za cíl vyhovět podmínkám orgánů památkové péče, splnit zadání objednatele na program i výši investic a v neposlední řadě doplnit funkčnost stavby. Součástí změn PD byla i úprava Rašelinového pavilonu, v roce 2011 rozděleného na dvě části.

Během realizace stavby se vyskytlo několik dalších požadavků na doplnění projektové dokumentace, a to zejména za účelem dokončit provozní naplněnost budovy. Byl zadán konkrétní požadavek na ztvárnění prostor pro muzejní expozice v 1.NP, nájemní jednotky ve 2. a 3.NP. Návrh stavební a technické připravenosti (kromě interiéru) navrhl generální projektant.

V neposlední řadě bylo zpracováno materiálové a grafické ztvárnění parteru Císařských lázní, a to na základě návrhů Kanceláře architekta města Karlovy Vary.

Na začátku projektu byla budova Císařských lázní provozně i výkresově rozdělena na části A a B. Část A obsahuje průčelní trakt s reprezentativními a společenskými prostory s bohatou umělecko-řemeslnou výzdobou a dřevěnými obklady včetně hlavního komunikačního uzlu v podobě monumentálního schodiště. Část B je charakterizována zejména bývalým lázeňským provozem ve tvaru podkovy. Nově byly do cca sta koupelen vloženy provozy zázemí koncertního sálu, muzejních expozic a dalších funkcí pro objekt. Samostatnou kapitolou je dvůr (nazývaný „moorhof“ podle provozu van s rašelinou), kde byla navržena vestavba koncertního sálu.

Zadání revitalizace se během projektování několikrát zásadně změnilo. Změna Z1 znamenala výraznou redukci programu muzejních expozic a úpravu multifunkčního sálu. Nově byly přidány nájemní jednotky do dvou podlaží části B. Změna Z2 vypustila vnitřní multifunkční sál, kde vzniklo zastřešené atrium bez vytápění. A nakonec následovala změna Z3, která do dvorany navrátila vnitřní vytápěné prostředí s následnou ocelovou vestavbou (viz obr. 2, 3). Autorem vestavby je ateliér Petr Hájek ARCHITEKTI, s.r.o.

Sanace vlhkosti

V článku o historii Císařských lázní (v čísle 11/2023) bylo uvedeno, že jedním z vícenákladů na realizaci stavby byl větší rozsah použití cihel zvonivek (cihly pevnější a odolnější vůči vlhkosti). Větší množství jich bylo použito hlavně po zjištění výskytu vysoké hladiny podzemní vody v hlubokém údolí řeky Teplé.

Problém s vysokou hladinou podzemní vody měla budova Císařských lázní téměř po celou dobu svého fungování. Vlhkost se nejvíce projevila po uzavření budovy, kdy se v ní přestalo větrat a topit. Při zahájení projektových prací v roce 2009 byla stavba v zanedbaném stavu. Od prosince 2009, kdy došlo k velkému zatečení do objektu, se vnitřní prostředí stavby a zejména suterénu prudce zhoršilo. Tím, že objekt nebyl v provozu, nebylo odvlhčení a odvětrání řešeno do důsledku. Vlhkost v konstrukcích se začala hromadit, vznikaly černé plísně na stěnách, zvětšil se výskyt dřevomorky, která se z krovu rozšířila až do dřevěných a zděných konstrukcí suterénu.

Cílem návrhu sanací vlhkosti v podlahách a stěnách bylo vytvořit relativně suché prostředí interiéru, přičemž památková péče požadovala zachování co nejvíce původních konstrukcí a minimum bouracích prací. Požadavek je nejvíce patrný na dlažbě v obvodové chodbě části B, která zůstala celá původní, pouze s několika lokálními nutnými opravami. V této části není řešena plošná hydroizolace.

Bylo navrženo vybourání všech konstrukcí, které nepodléhaly památkové péči. Odstraněny byly kompletně všechny podlahy v 1.PP, kromě již zmíněné obvodové chodby, kde byla ponechána původní dlažba. Na obvodových stěnách byla otlučena omítka buď až ke stropu, nebo alespoň do cca 2,5 m pod ozdobnou římsu paty klenby. Středové stěny se štukovou výzdobou byly otlučeny jen do výšky cca 1 m nad podlahu (do výskytu vzduté vlhkosti). Otlučení omítek a oškrábání asfaltového/térového nátěru stěn bylo realizováno s předstihem v průběhu roku 2018. Od roku 2018 do zahájení stavebních prací v roce 2020 docházelo k provětrávání suterénních prostor tak, aby se vysušovalo zdivo.

Po zahájení stavby v prosinci 2019 byly zkraje roku 2020 započaty sanační práce v suterénu. Po vybourání podlah a obvodových anglických dvorků byly zahájeny práce na čištění nosného zdiva (zděné příčky byly vybourány do výšky vlhkosti a nahrazeny novým zdivem). Následně bylo zdivo injektováno minerálními gely, kdy se vrtalo ve dvou úrovních u podlahy a z obou stran stěn. Chemické injektáže byly zvoleny z důvodu absence vodorovné hydroizolace a nemožnosti „podříznutí“ stěn (statické a památkové důvody). Po přerušení vlhkostního mostu od základů byly z důvodu dalšího odvlhčení a odsolení zdiva v interiéru nahozeny obětované vápenné omítky. Ty byly realizovány ve dvou cyklech. V exteriérové části obvodových stěn byly odkopány a odbourány původní anglické dvorky a další konstrukce. Obvodové zdivo bylo zbaveno cihelné přizdívky. Byly vybudovány nové železobetonové anglické dvorky s větraným záklopem.

V interiérech byl na původním zdivu aplikován systém bioklimatických a vápenných omítek. Původně aplikované sádrové omítky v 1.PP byly ponechány pouze na historických omítkách.

Z důvodu maximální míry odvlhčení objektu byly v suterénu zvoleny provětrávané podlahy s využitím tvarovek iglú. Dutiny podlah byly propojeny systémem potrubí s exteriérem, aby mohlo docházet k oběhu vzduchu. Potrubí z podlah je vyústěno v anglic­kých dvorcích, které byly nově vybudovány, rozšířeny a zaklopeny betonovými tvarovkami s možností větrání.

Sanace vlhkosti objektu Císařských lázní je tedy ve výsledku unikátním souborem metod boje proti zemní vlhkosti, kdy byly použity chemické clony, klasické hydroizolace na asfal­tové bázi i vzduchové sanační metody.

Požárněbezpečnostní řešení stavby

Jednou z nejnáročnějších kapitol návrhu revitalizace Císařských lázní bylo řešení požární bezpečnosti stavby. U stavebních úprav většiny národních kulturních památek nebývají v tak velkém rozsahu navrhovány změny užívání stavby, obvykle totiž slouží svému původnímu účelu a nemusí se tedy aplikovat nové normy.

Císařské lázně v Karlových Varech však změnily své původní využití. Součást objektu nově zahrnuje vnitřní shromažďovací prostor, kavárnu, bufet, infocentrum, zkušební sál a další prostory, které generují větší výskyt osob, a proto bylo nutné vytvořit požární únikové cesty. Hlavní schodiště nově tvoří chráněnou únikovou cestu typu B. Zadní schodiště je chráněnou únikovou cestou (CHÚC) typu A. Objekt byl dále rozdělen na nutné požární úseky, které generovaly požadavky na požárně dělicí konstrukce. Problém z hlediska památkové péče nastal především u otvorových výplní, které podléhají vysoké památkové ochraně. Po dlouhých debatách projektantů a orgánů památkové péče bylo nakonec nalezeno řešení, které minimalizovalo zásahy do původních konstrukcí. Tam, kde nebylo možné použít původní výplně, se buď doplnily nové požárně odolné konstrukce, nebo je nahradily repliky. U některých dveřních a okenních výplní došlo ke zvýšení požární odolnosti původní konstrukce. Byl vytvořen návrh požárněbezpečnostního řešení, který výpočtem řeší celkové požární zatížení Zanderova sálu, hlavního schodiště a okolí. Dokument určuje možnosti využití sálu včetně požadavků na nehořlavý nábytek a zákaz manipulace s otevřeným ohněm v Zanderově sále. Díky tomuto dokumentu byly zachráněny původní historické dveře, které byly „pouze“ zrestaurovány do původní podoby.

Požadovaná požární opatření se podařila v maximální míře skrýt. Jsou patrna především v rámci provozních opatření, např. dělicí prosklené požární stěny. Na schodištích je vzduchotechnika pro přetlakové větrání skryta za kované mřížky. Veškerá potrubí vedou v dutinách či technických místnostech. V atriu je požární oddělení prostor řešeno zdvojenými konstrukcemi oken. Památková ochrana požadovala zachovat dřevěné okenní výplně, proto byla doplněna požární okna s ocelovými rámy. Skla zároveň slouží jako akustické oddělení sálu.

Ve výčtu úprav je třeba uvést také elektronické požární systémy. Využití objektu generuje požadavky na systémy EPS a evakuačního rozhlasu. Tyto systémy jsou aplikovány formou čidel, lineárních hlásičů, tepelných kabelů a v neposlední řadě nasávacího systému v atriu pod střechou. Evakuační rozhlas má formu reproduktorů, které lze využít i pro účely hlášení správce objektu či hudbu.

Statické zásahy do objektu

Objekt Císařských lázní sousedí s řekou Teplou a zároveň je umístěn pod prudkými kopci v říční nivě. Důsledkem toho je relativně vysoká hladina spodní vody, ovlivňující základy stavby. V budově se realizovalo mnoho dispozičních úprav v blízkosti spodní vody. Veškeré podchycení budovy a pažení stavebních jam bylo řešeno tryskovou injektáží tak, aby se zamezilo průniku spodní vody. Teprve následně se přikročilo k realizaci konstrukcí bílých van. Tryskovou injektáží byla podchycena zadní věž, pod kterou se budovala nová průchozí spojovací chodba, a dále nový nasávací kanál pro požární větrání únikové cesty pod hlavním průčelím.

Všechny nové základové nebo podzemní konstrukce musely být posouzeny na vztlak vody. Podzemní chodby pod atriem jsou kotveny tahovými mikropilotami, aby nebyly vodou vytlačovány. Mikropiloty se dále použily na podchycení nových nosných konstrukcí v atriu (základy pod vestavbu) a pilířů pod hlavním průčelím.

Pro vestavbu bylo v atriu zřízeno šest základových patek, které přenášejí celou tíhu ocelové vestavby do podloží. Uloženy jsou na mikropilotách.

Projekt rekonstrukce vyvolal statické zásahy do stávajících nosných konstrukcí budovy. I přes požadavky památkové péče na „bezzásahovost“ bylo nutné vybourat několik stropů, nosných stěn a pilířů. Veškeré úpravy byly zaneseny do statického návrhu včetně požadavků na použitou techniku realizace. Největší zásahy do stropů vyvolal požadavek na nové šachty osobních výtahů. V uvedeném případě bylo třeba vybourat i dochovanou dlažbu, která se využila jako podlaha kabin výtahů.

Mezi největší úspěchy realizace patří umístění vzduchotechnických jednotek do prostoru krovů a na střechy. Pro VZT byly zkonstruovány ocelové plošiny, které se musely vejít někdy do velmi stísněných prostor. Vzduchotechnické jednotky byly do krovů nastěhovány po menších dílech a sestavovány na stavbě.

Konstrukční řešení

Krovy/podkroví

V objektu Císařských lázní bylo navrženo mnoho moderních funkčních prvků, zejména systémy nuceného větrání. Z důvodu památkové ochrany nebylo možné vložit vzduchotechnické jednotky a potrubí do interiérů tak, aby byly minimalizovány jejich trasy. Z toho důvodu bylo rozhodnuto o využití prostorů krovů. V části B je podkroví využito hlavně pro páteřní rozvody vzduchotechniky, silnoproudých a slaboproudých instalací. Pod zadní kopulí je umístěna jedna z hlavních rozvoden nízkého napětí.

V hlavní střešní kopuli nad Zanderovým sálem vznikla unikátní strojovna vzduchotechniky pro dva stroje, které větrají tento sál a boční sály ve 3.NP. Kopule v části do atria musela být opláštěna sádrokartonovými konstrukcemi s tepelnou izolací tak, aby vyhověla tepelnětechnickým a požárním požadavkům. Jednotky nebylo možné umístit na podlahu nebo na stávající prvky dřevěného krovu, a proto byla vytvořena nová ocelová vestavba, která se opírá do nosných stěn a sloupů. Na tuto ocelovou vestavěnou konstrukci byly uloženy jak vzduchotechnické jednotky, tak i potrubí.

Všechny nové úpravy v oblasti krovů byly realizovány zejména z důvodu památkové ochrany s minimálními dopady na původní dřevěné konstrukce. Vyřezávání původních konstrukcí probíhalo pouze na základě řádného odůvodnění, kdy nebyla jiná trasa možná. Povoleny byly jen náhrady dřeva zasaženého hnilobou nebo houbami. Na všechny dřevěné prvky v podkroví byly aplikovány nátěry proti dřevokazným houbám a hmyzu. Některá disponovaná místa byla opatřena bezbarvým protipožárním nátěrem.

Střechy

Objekt Císařských lázní zakrývá několik druhů střech. Důvodem je tvarová rozmanitost půdorysu a okázalost stavby. Na budově se vyskytují plechové a břidličné krytiny. Krytiny na původních střechách byly vyměněny.

Střechy byly ve většině případů realizovány ještě podle původní projektové dokumentace z let 2009–2011. Důvodem byl fakt, že do objektu zatékalo, a proto orgány památkové péče realizovaly postupné opravy již cca od roku 2012 – postupně byla obnovena krytina na všech kopulích (hlavní, bočních a zadní) a na křídle mansardové střechy na hlavním průčelí. Ostatní opravy probíhaly až během závěrečné etapy obnovy.

Nově byla realizována střecha nad atriem. V uvedeném případě došlo k největším změnám projektové dokumentace. Návrhy z let 2009–2016 počítaly se snesením všech konstrukcí a vytvořením buď nových zastřešení nebo bez náhrady. Změna z roku 2018 znamenala ponechání původní historické konstrukce, na kterou se měla osadit doplňková skleněná nosná konstrukce včetně skleněné krytiny. Toto řešení se nerealizovalo, protože v roce 2021 bylo rozhodnuto o kompletním zakrytí atria a vytvoření vnitřního vytápěného prostoru. Nová střecha nemohla využít stávající nosnou konstrukci z požárních a statických důvodů. Byla proto navržena konstrukce nová, která mohutnými ocelovými vazníky obkročila tu stávající. Nové vazníky přenášejí kompletní zatížení od střešního pláště, větru a sněhu a zároveň vyhovují požárním požadavkům. Střešní plášť tvoří trapézové plechy s tepelnou izolací z minerální vaty, krytina je povlaková, z protiskluzné fólie. Ve střeše jsou umístěny dva velké poklopy, které slouží pro možnou dopravu materiálu do atria. Součást pláště tvoří i ventilátory požárního větrání. Svislé stěny střechy jsou řešeny tepelněizolačním zasklením, v průčelí jsou použity tepelněizolační neprůhledné panely. Skleněné výplně jsou doplněny o rolety, aby do sálu podle požadavků nepronikalo světlo. Nedílnou součástí nové střechy je i podvěšený halový jeřáb, který byl využit pro montáž vestavby.

Atrium jako vnitřní shromažďovací prostor; vestavba

Uprostřed objektu Císařských lázní je prostor, který byl historicky nazýván „moorhof“, tedy rašelinový dvůr. Tento dvůr/atrium již dávno pozbyl své funkce, proto bylo rozhodnuto o změně jeho využití. Nově je prostor určen jako multifunkční sál pro koncerty, kino, rauty, kongresy, přednášky a další. Sál je koncipován jako vnitřní shromažďovací prostor s nuceným větráním, vytápěním a chlazením. Bezpečnost zajišťují čidla EPS a systém ZOKT. Zastřešená dvorana, která byla od zbytku objektu požárně oddělena prosklenými konstrukcemi a dveřmi, nově obsahuje i ocelovou vestavbu, jež slouží jako multifunkční prostor (autorem návrhu vestavby je ateliér Petr Hájek ­ARCHITEKTI, s.r.o.).

Servisní trakt mezi budovou Císařských lázní a Rašelinovým pavilonem

Prohlášení Císařských lázní za národní kulturní památku v roce 2010 vedlo vedení Karlovarského kraje a města Karlovy Vary k přehodnocení požadavku na bourání Rašelinového pavilonu a v roce 2011 padlo rozhodnutí objekt ponechat, přičemž pavilon bude rozdělen na dvě stavby. Podzemní část se zbourá a na jejím místě bude vytvořen servisní trakt (SO 102.1). Nadzemní část bude zachována a rekonstruována tak, aby zde byl vytvořen suchý prostor např. pro výstavní a administrativní účely (SO 102.2). Mezi lety 2011–2012 byly vytvořeny dokumentace pro stavební povolení včetně jeho získání a dokumentace pro provádění stavby zvlášť na SO 102.1 a SO 102.2.

Mezi budovou Císařských lázní a Rašelinovým pavilonem nově vznikl tzv. servisní trakt, který nahradil podzemní část technologického objektu. Tato nová podzemní železobetonová budova je důležitým centrem pro chod lázní. Obsahuje veškeré zdroje pro oba objekty. Nachází se v ní výměníková stanice pro vytápění a přípravu teplé vody, trafostanice včetně rozvoden vysokého a nízkého napětí, náhradní zdroj energie, dieselagregát, a prochází tudy přípojka vodovodu. Objekt současně slouží i pro zásobování výtahem.

Servisní trakt byl dokončen v roce 2023 a je určen jako zdroj pro Lázně I. Rašelinový pavilon stále čeká na obnovu.

Technologie v objektu

Před zahájením projektových prací a samotnou realizací objekt disponoval již dožilým základním technickým zařízením. Rekonstrukce tedy znamenala jeho kompletní výměnu včetně doplnění o nejmodernější prvky. Požadavkem památkové péče bylo co největší skrytí technického zařízení.

Budova byla osazena kompletně novou elektroinstalací, zdravotními instalacemi a vytápěním. V několika místnostech se nachází chlazení, jedná se zejména o lokální serverovny, které obsluhují slaboproudé systémy. Vzduchotechnika byla realizována pro veřejně přístupné prostory jako Zanderův sál, kavárna, infocentrum, malé sály ve 3.NP a bývalé koupelny. Potrubí je skryto v původních vzduchových větracích komínech, do kterých byly vloženy speciální „rukávy“ Furanflex. Přítomnost vzduchotechniky většinou značí jen mřížky ve stěnách. Vzduchotechnické jednotky jsou umístěny v meziprostorech, krovech a na ploché střeše kolem atria. Pro atrium byla doplněna velká venkovní vzduchotechnická jednotka umístěná nad hlavním schodištěm.

Budova dále obsahuje řadu slaboproudých systémů, zejména zabezpečovací, požární, kamerové a přístupové technologie. Celý objekt je kompletně zasíťován prvky strukturované kabeláže, která rozvádí vnitřní síť a internet. Veškeré místnosti jsou také pokryty síťovým propojením Wi-Fi. Všechny technologie v objektu zastřešuje systém měření a regulace.

Restaurátorské práce a umělecká díla

Objekt Císařský lázní je NKP, která ukrývá řadu umělecko-řemeslně zpracovaných konstrukcí a umělecký děl. Většina prvků byla nalezena ve větším či menším stadiu opotřebení a degradace. Restaurátorské pasporty a projekty byly rozděleny do několika odborných kategorií, mezi něž patřily dřevěné prvky (okna, dveře, dřevěný mobiliář a truhlářské prvky), kování, štuky a malby v interiéru i exteriéru (umělý mramor, fládr, marufláže), vitráže, zrcadla, kamenné prvky, vyústky a mřížky, zámečnické prvky, klempířské a pasířské prvky a v neposlední řadě historická svítidla.

Cílem bylo dochované prvky obnovit do původního stavu. Při zahájení realizace bylo stanoveno, že se budou vytvářet prvky nutné pro funkci objektu. Během výstavby investor zajistil finanční krytí i pro většinu ostatních prvků. Při slavnostním otevření v červnu 2023 byly dokončeny opravy téměř všech prvků, snad kromě obrazů.

Samotné práce na repasích a restaurování prvků byly zahájeny kompletním podrobným průzkumem s odhalením historických vrstev, následovaly restaurátorské záměry, které bylo třeba schválit orgány památkové péče. Teprve po tomto někdy zdlouhavém procesu mohly začít opravné práce. Některé procesy byly komplikovány odlišnostmi od projektových předpokladů. Ty bylo třeba řešit s vědomím orgánů památkové péče a investora. Např. centrálnímu Zanderovu sálu byl díky dodatečným průzkumům navrácen jeho originální vzhled z 19. století.

Císařské lázně z pohledu veřejného zadavatele

(autoři kapitoly: Ing. Květa Hryszová, Ing. Jiří Kurucz)

Přípravy k zadání veřejné zakázky týkající se realizace uvedené revitalizace objektu Císařských lázní započaly ze strany Karlovarského kraje v roce 2018. Jednalo se především o aktualizaci projektové dokumentace zpracované společností INTAR a.s. Přípravu samotné zadávací dokumentace zajistil odbor řízení projektů Krajského úřadu Karlovarského kraje spolu s advokátní kanceláří, pověřené administrací zadávacího řízení k veřejné zakázce. Jako nejvhodnější řešení bylo pro Karlovarský kraj vyhodnoceno zadání všech prací v rámci jednoho zadávacího řízení pouze jednomu zhotoviteli, tj. včetně restaurování stavbou dotčených historických prvků. Nad rámec základního plnění byla v souladu s ustanovením § 100 odst. 3 zákona o zadávání veřejných zakázek (zákon č. 134/2016 Sb.) v zadávací dokumentaci vyhrazena možnost zadat vybranému zhotoviteli další restaurátorské práce a úpravy okolí Císařských lázní. Otevřené zadávací řízení k nadlimitní veřejné zakázce na výběr zhotovitele revitalizace objektu bylo zahájeno v červenci 2019. Již koncem prosince 2019 investor předával staveniště vybranému zhotoviteli, kterým bylo sdružení dvou stavebních společností.

Průběh realizace pohledem projektanta

Realizace záměru byla zahájena v prosinci 2019 s tím, že slavností otevření budovy má proběhnout v červnu 2023. Zde lze konstatovat, že cíl byl splněn. Cesta k tomuto cíli byla dlouhá a velmi náročná již tím, že se jednalo o národní kulturní památku, která obsahovala řadu neznámých. Vzhledem k povaze objektu nebylo možné všechny skutečnosti řádně prozkoumat a zdokumentovat tak, aby přímo při realizaci nemusela vznikat nová řešení. Zároveň na začátku realizace nebyla jasná funkce všech místností v objektu.

Zahájení bouracích prací znamenalo vytvoření prostoru pro dokonalé poznání budovy. Řada projektových předpokladů se nenaplnila a musela se vymýšlet nově. Naštěstí se ve spolupráci všech stran vždy našlo kompromisní řešení. Příkladem mohou být ucpaná větrací komínová tělesa, kdy řada z nich byla zanesena sutí či zabetonována. A vzhledem k tomu, že vzduchotechnické potrubí mělo být skryto, bylo třeba sopouchy vyčistit a zprůchodnit.

Dalším specifikem tohoto objektu je vkládání novodobých technických prvků nutných pro bezpečnost osob do historické stavby. Orgány památkové péče si vymínily rozhodnutí o vzhledu a umístnění prvků bezpečnostních systémů přímo na stavbě. Na toto téma se uskutečnilo několik jednání, kdy se každá místnost procházela a určovalo se umístění jednotlivých prvků včetně barevnosti tak, aby vše ladilo s výzdobou.

Jak již bylo napsáno, projektová dokumentace se vyvíjela společně s realizací a některá bílá místa byla doplňována za pochodu, zejména v rámci atria. Tento fakt vytvářel zásadní tlak na realizační firmy, investora a projektanta. Během výstavby se stihla třetí změna stavby před dokončením (úprava atria z venkovního prostoru na vnitřní sál) se splněním slíbeného konečného termínu. Tým zodpovědný za celou realizaci svou práci zvládl s bravurou.

Zvláštní poděkování:
Tímto bych rád poděkoval za dlouholetou spolupráci na projektu a realizaci revitalizace Císařský lázní vedení společnosti INTAR a.s. v čele s Ing. Františkem Houdkem, bývalým ředitelům pražského ate­liéru INTAR a.s. Ing. arch. Tomáši Dohnalovi a Jaroslavu Kuprovi, hlavnímu architektovi projektu Ing. arch. Pavlu Šlejharovi a celému týmu projektantů, kteří se podíleli na tvorbě projektové dokumentace. Dále děkuji za spolupráci vedoucí odboru řízení projektů Karlovarského kraje Ing. Květě Hryszové a jejímu týmu, řediteli Císařských lázní Alexandru Chalupníkovi a jeho týmu, vedoucí oddělení památkové péče Karlovarského kraje Mgr. Jaroslavě Pokludové a jejímu týmu, ÚOP NPÚ v Lokti Mgr. Romaně Riegerové, Mgr. Vladimíru Lokajíčkovi a jejich týmu, vedoucímu realizačního týmu Císařských lázní GEOSAN GROUP a.s. Ing. Josefu Nohovi a jeho týmu, zástupci vedoucího realizačního týmu METROSTAV a.s. Ing. Ludvíku Kucharičovi a jeho týmu, koordinátorovi restaurátorských prací Mgr. Václavu Mikulemu, společnosti PRACOM s.r.o. v čele s Janem Munzarem a jeho týmu, všem subdodavatelským firmám a dělníkům, kteří se na realizaci podíleli, a společnosti Petr Hájek ARCHITEKTI, s.r.o.