Oprava roubeného barokního domu Johanna Kittela v Krásné u Pěnčína

Dům, který si nechal postavit v polovině 18. století léčitel Johann Josef Kittel, se svým hmotovým i dispozičním řešením vymyká soudobé stavební produkci. Velký dům s obdélným půdorysem má na zděném hospodářském suterénu dvě obytná roubená podlaží s valbovou střechou. V sousedství domu stojí soudobý kostel a fara, jejichž realizace rovněž souvisí se stavební aktivitou Johanna Kittela.
Tato skupina objektů představuje v rozptýlené zástavbě vesnice velmi působivou dominantu.
Dům byl během své existence upravován drobnějšími zásahy, z nichž se výrazněji projevila jen přízemní přístavba v západním průčelí. Barokní stavba se tak až do 20. století dochovala v relativně intaktním stavu, pouze s drobnými dispozičními a konstrukčními korekcemi. Po polovině 20. století se ovšem začalo výrazně projevovat narušení obvodové i vnitřní dřevěné konstrukce, způsobené dlouhodobým vlivem povětrnosti, v posledním období i výrazným působením srážkové vody v důsledku porušené krytiny. Pokusy o opravu domu v poslední čtvrtině 20. století nebyly úspěšné a kritická situace nastala po částečné destrukci střechy a obvodové konstrukce. V této zlomové situaci došlo k další změně majitele a po zvážení všech okolností bylo rozhodnuto o opravě stavby.

¤ Vnitřní roubená stěna s barokní zárubní po odstranění hliněné omítky

¤ Dům po první fázi opravy (rekonstrukci střechy)

Návrh opravy stavby

Při volbě způsobu opravy přicházela v úvahu varianta náhrady stávající roubené konstrukce kopií nebo zděnou konstrukcí. S ohledem na skutečnost, že roubená konstrukce je pro charakter domu zcela rozhodující, byla zvolena forma kopie s vědomím, že procento ponechaných dřevěných prvků bude minimální. Technologický postup byl navržen s počáteční opravou střechy a následnou výměnou jednotlivých částí dřevěné konstrukce. Tento postup byl částečně korigován, roubená konstrukce byla pod opravenou střechou, podepřenou nosným lešením, rozebrána v celém rozsahu.
Původní roubená konstrukce přízemí byla provedena ze smrkových profilů šířky cca 240 mm, hraněných ze čtyř stran, s tzv. zámkovou nárožní vazbou. Vnitřní roubené stěny jsou do obvodových stěn vázány rybinovým plátováním, styk roubených stěn se zdivem je řešen tradičním detailem svislého sloupku s drážkou a čepy v čelech trámů stěny. V severním a západním průčelí byla část roubené konstrukce již pravděpodobně v první polovině 19. století nahrazena kamenným zdivem, jehož rozsah je při opravě stavby ponechán. V místě styku roubené stěny s mladším zdivem je opakován detail dokládající dodatečnou úpravu - uříznutí roubené stěny. Při opravě byly odstraněny dodatečné přezdívky ve spodní části východního průčelí a kopie roubené stěny je provedena na celou výšku podlaží.
Při návrhu opravy bylo diskutováno technologické zpracování nových trámů roubené konstrukce. První fáze opravy potvrdila oprávněnost požadavku tradičního tesařského opracování, které zajišťuje lepší odolnost dřeva proti působení vody (po vláknech opracovaný povrch) a je zárukou srovnatelného charakteru konstrukce a tím i výrazu průčelí se stavem před opravou. U opravy historické stavby je samozřejmostí (ovšem ne vždy respektovanou u některých jiných oprav) dodržení dimenzí původních prvků a kopie tradičních tesařských detailů.
Náročnou fází opravy je výměna stropní konstrukce ve střední části přízemí (dvě klenuté kuchyně), kde jsou stropní trámy uloženy na ponechanou zděnou konstrukci a na novou roubenou konstrukci, která se výškově stabilizuje až po vyschnutí syrového dřeva.
Patro domu (jehož oprava v současnosti probíhá) je téměř zcela roubené; zděné jsou pouze dva komíny, procházející střední částí dispozice. Šířka trámů stěn je menší než v přízemí (cca 180 mm), tesařské detaily jsou shodné. Okna v přízemí i patře jsou rámována pouze subtilními fošnovými rámy, vedle nichž jsou do stěn vloženy distanční hmoždinky.
Pro výplně spár roubených stěn je uvažována dřevitá vlna a hliněná vymazávka v líci spáry, zatřená vápenným nátěrem. Všechny vnitřní povrchy roubených stěn byly omítnuty hliněnou omítkou (omazávkou), přichycenou na tradiční klínky z tvrdého dřeva, zaražené do trámů.Této úpravě odpovídá řešení obložek okenních otvorů a dveřních zárubní. Rovněž dřevěné stropy všech prostorů v přízemí i patře byly opatřeny hliněnou omítkou na tyčovém podbíjení, tedy úpravou v 18. století běžně prováděnou v městském a panském prostředí. Návrh opravy předpokládá provedení shodné úpravy stěn a stropů s případnou analytickou prezentací neomítaného povrchu roubených stěn ve vybraných prostorech.

¤ Východní pohled (návrh opravy)

¤ Jižní pohled (návrh opravy)

¤ Půdorys přízemí (návrh opravy)

Architektonické a konstrukční řešení

Architektonické a konstrukční řešení Kittelova domu můžeme porovnat například se dvěma soudobými dřevěnými domy z nedalekého Železného Brodu (zaniklý dům čp. 19) a Rumburka (zaniklý dům čp. 106). Z tohoto srovnání vyplývá, že Kittelův dům představuje velký, formálně jednoduchý roubený dům, jehož konstrukční řešení je shodné se soudobými stavbami v městském a vesnickém prostředí. Dům se ovšem liší dispozičním řešením se dvěma kuchyněmi v přízemí. Otopné vybavení s otevřenými komíny a kamny v patře je obdobné jako u některých městských patrových domů. Průčelí mají jednoduchý výraz a neobsahují dekorativní detaily, často užívané v městském i vesnickém prostředí. Interiéry domu jsou rovněž jednoduché, jedinými dochovanými náročnějšími prvky jsou barokní dvoukřídlové dveře hlavních obytných místností. Zakrytí dřevěné konstrukce stěn a stropů v interiéru je naopak ve srovnání se soudobou zástavbou ojedinělé. O provozu domu nejsou k dispozici přesnější údaje (snad zde byl špitál). Kittelův dům rozhodně představuje i v širším srovnání výjimečnou barokní stavbu, která odráží výraznou osobnost svého stavebníka.

¤ Oprava (výměna) roubené konstrukce přízemí

¤ Nároží roubené konstrukce přízemí se zámkovou vazbou