Obnova odjezdové haly Masarykova nádraží v Praze

Historie památky
Začínající průmyslová revoluce si koncem první třetiny 19. století vynutila také v rakouské říši změny v narůstající dopravě zboží i osob. Přinesla typologicky nový druh staveb - stavby železniční, které představují nejen samotné tratě, ale i další vyvolané stavby, jako jsou železniční mosty, viadukty a jiné drážní objekty, například nádraží s příslušnými budovami. Z tohoto období pochází i dnešní Masarykovo nádraží v Havlíčkově (dříve Blátivé ulici nebo Na Blátě) a Hybernské ulici, které je nejstarší pražskou nádražní stavbou.
Po roce 1835 byla zahájena stavba Severní státní dráhy císaře Ferdinanda z Vídně přes Brno, Olomouc, Českou Třebovou, Pardubice a Kolín, která musela nutně vyústit v Praze. Pro tzv. dražiště bylo zvoleno místo na okraji dolního Nového Města, na periférii u hradeb, kde bývaly ohrady, chudé zahrady s chatrčemi, ale i bohaté zahrady s vilami. Staré ulice tu měly různorodá jména - jako například V Dolíku, U Bílého chrta či Čapkova zahrada, U Máčků, U Prkenné košile nebo U Felčarů.
Pozemek pro výstavbu nádraží měl plochu přes 13 ha. Byl velmi členitý a místy jej bylo nutno vyrovnat až 15 m vysokou navážkou. V novém nádraží bylo postaveno pět kolejí pro osobní a pět kolejí pro nákladní vlaky. Po obtížném jednání s vojenskou správou byly v hradbách prolomeny tři a tři brány na jednotlivých kolejích a mezi nimi bylo v tloušťce hradebního náspu umístěno šest vozoven pro železniční vozy. Brány se na noc zavíraly. Pro osobní nádraží byly postaveny dvě klasicistní budovy. Kromě vozoven a jiných objektů bylo nutno vybudovat mohutnou opěrnou zeď s rampou pod vídeňskou silnicí. Z nádraží vedla vlečka přes Jezdeckou (Havlíčkovu) ulici k Celnici, která byla zrušena až za druhé světové války. Na stavbě pracovalo čtyři tisíce dělníků1, kteří stihli tzv. dražiště postavit za devět měsíců. Dne 20. srpna 1845 tak již mohl být v Praze slavnostně přivítán vlak z Vídně.
Masarykovo nádraží je nejstarším koncovým nádražím v Evropě, které je dosud v provozu. Stavba měla být ve své době jedním z největších nádraží na pevnině nejen rozlohou, počtem a délkou kolejí, ale i velikostí a výstavností svých budov. Byla vystavěna společenstvím firem bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny v letech 1844-1845 podle plánu Ing. Antonína Junglinga, za dozoru vídeňského architekta P. Sprengera2. Rohová restaurační budova mezi původní příjezdovou a odjezdovou budovou byla postavena až v roce 1873. Prodloužení zastřešení nástupišť s průčelím do Havlíčkovy ulice bylo realizováno v roce 1879 z litinových prvků, odlévaných ve slévárně Blansko.

Základní údaje o stavbě
Stavba: část objektu čp. 1014, k.ú. Nové Město, Havlíčkova 2, Hybernská ul., Praha 1, který je nemovitou kulturní památkou zapsanou v Ústředním seznamu kulturních památek pod R.č.Ú.s. 4134/1-2047 a je situován v památkové rezervaci hl. města Prahy, prohlášené nařízením vlády č. 66/1971 Sb., o památkové rezervaci v hlavním městě Praze
Vlastník: České dráhy, a.s.
Investor: Masaryk Station Development, a.s.
Technický dozor stavby: Prague Invest s.r.o., a PMD, s.r.o.
Projektant: Tichý & Kolářová, s.r.o., SUDOP Praha, a.s.
Zhotovitel stavby: Průmstav, a.s.
Památkový dozor: Magistrát hl. m. Prahy, odbor památkové péče, Ing. A. B. Zídková
Památkový dohled: Národní památkový ústav, odborné pracoviště v Praze, PhDr. L. Špaček
Doba obnovy: 12 měsíců
Náklady: cca 60 mil. Kč

¤ Detail průčelí odjezdové haly po obnově. Stav září 2011, foto: Tomáš Malý.

Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 10/2011).