Nové centrum molekulární genetiky

Nový komplex má tři rozhodující segmenty. V prosinci 2006 byla dokončena stavba hlavní budovy laboratoří. Další dvě části, kterými jsou zvířetník a budova přednáškového a kongresového sálu s kapacitou pro tři sta lidí a jídelnou zaměstnanců, jsou ve výstavbě před dokončením. Autorem návrhu je Architektonický atelier Y, spol. s r.o., jehož specializací jsou zdravotnické stavby. Výrazná stavba byla nominována do finálové patnáctky soutěže Stavba roku 2007.

Modulová soustava pracovišť hlavní budovy

Určujícím faktorem pro dispozici jednotlivých laboratorních podlaží hlavní budovy je modulová soustava výzkumných pracovišť, dalším rozhodujícím faktorem je jejich rozdělení na trvalá a občasná. Sklady těchto pracovišť jsou lokalizovány v centru půdorysu budovy. Vzhledem k tomu, že se struktura ústavu člení do přibližně dvou desítek výzkumných skupin, byl návrh řešení laboratoří v budově veden maximální možnou variabilitou. Toto řešení odpovídá různému zaměření a cílům výzkumu těchto skupin, jejichž složení i vzájemná spolupráce se může měnit podle potřeb odpovídajících rychlému rozvoji genetiky.
Soustava laboratorních jednotek, velkorysá vstupní hala a společenská část tvoří nové pracoviště výzkumného ústavu srovnatelné s obdobnými stavbami v Evropě.

¤ Půdorys 2. NP. Legenda: 1. laboratoře; 2. kanceláře; 3. technické místnosti; 4. hovorna; 5. sekretariát; 6. šatny; 7. chladírny, mrazáky; 8. centra vzduchotechniky; 9. WC, sprchy.

Členění laboratorních podlaží

Laboratorní podlaží jsou rozdělena hlavní vertikálou na dvě uzavřené části. Toto řešení umožní případnou přestavbu části půdorysu, aniž by se vyřadilo z provozu celé patro.
Základní, malý modul fasády měří 1100 mm. Toto členění optimálně vyhovuje ve svých násobcích různé velikosti laboratoří. Skladba dvou nebo tří základních modulů je určena pro malá pracoviště, kde je prováděn výzkum tkáňových kultur. Laboratoře vybavené laminárními boxy jsou zpravidla sdruženy do dvojic se společným filtrem vzduchu. Tato pracoviště mají označení jako čisté prostory třídy B /II/. V případě použití čtyř nebo pěti základních modulů vzniká větší prostor pro čtyři řady laboratorních stolů, devět modulů umožňuje instalaci pro šest řad stolů apod. Uvedené soustavě odpovídá i rozměr konstrukčních polí, který je v laboratorním traktu 6,6x6,9 m, dva vnitřní trakty mají rozměry 6,6x6,6 m.

Nosná konstrukce

Nosná konstrukce budovy je z montovaného železobetonového skeletu. S ohledem na velikost modulových polí a při požadavku na minimální deformace stropních tabulí je konstrukce navržena jako spřažená, s maximálním využitím předpjatého betonu. Sloupy mají speciální kování pro uložení fasádních nosníků tvořících nadpraží průběžných okenních pásů. Stropní desky jsou tenkostěnné předpjaté prefabrikáty tloušťky 100 mm, spřahovací nadbetonávka tloušťky 100 mm je betonována z betonu B 25. Nosná část střední vertikály je z monolitického, pohledového betonu.

Vnější plášť budovy

Fasády budovy jsou vyzděny ze systému POROTHERM s keramickým obkladem formátu 600x300 mm, který je zavěšený na hliníkových profilech. Strukturované pásy oken, včetně zasklených úseků přízemí, jsou hliníkové konstrukce. Okna jsou cloněná venkovními žaluziemi a vnitřními roletami. Prosklený pás v přízemí je bez svislých sloupků, vnější sklo je s grafikou sítotisku.

Technická zařízení budovy (TZB)

Technická zařízení budovy představují včetně přípojek téměř třicet stavebních objektů a provozních souborů. Po předchozích zkušenostech architektů s realizacemi zdravotnických staveb byla této oblasti věnována zvláštní pozornost již v prvních fázích návrhu řešení. Tepelná zátěž budovy byla minimalizována použitím venkovních žaluzií a vodním chlazením instalované technologie (kompresory chladíren, sterilizátory apod.). Nároky na zařízení většiny laboratoří a pomocných provozů byly formulovány v projektu TZB, který byl s ohledem na požadavky jednotlivých pracovišť velmi komplikovaný kvůli laboratorním technologiím, druhu a kapacitě médií přiváděných k laboratorním stolům apod.

Instalace rozvodů
Při řešení instalací bylo nutné dimenzovat hlavní trasy vedení, jejichž umístění bylo voleno tak, aby nebyl omezován a rušen provoz laboratoří a doprovodných zařízení. Příkladem řešení instalace rozvodů může být vhodně zvolená výška podlaží (4200 mm), umožňující jejich nekolizní instalaci a možnost budoucího doplňování. Pro usnadnění údržby, oprav a změn jsou tato vedení instalována ve volně přístupném prostoru laboratoří. Pouze tam, kde jsou předpokládány laboratoře s čistým provozem, jsou vedení umístěna v prostoru pod demontovatelnými podhledy. Kromě standardních instalací byly takto řešeny i rozvody stlačeného vzduchu, oxidu uhličitého, tekutého dusíku a upravené vody. Součástí vybavení budovy jsou rovněž četné chladírny a mrazírny, kde je monitorována regulace teploty. Samostatným souborem, vyžadujícím zvláštní režim, je sklad termolabilního materiálu. Zásobníky CO₂ a dusíku jsou umístěny vně budovy v hospodářském dvoře.

Vzduchotechnika (VZT)
Většina prostorů budovy má zajištěno nucené větrání s celoroční úpravou teploty. Podle požadavků instalované technologie jsou některé prostory klimatizovány. Určitým kompromisem, umožňujícím v případě potřeby i možnost přímého větrání, jsou malá sklápěcí křídla oken. Vzduchotechnická zařízení jsou umístěna ve strojovnách v suterénu a na střeše. Jejich rozmístění odpovídá nárokům obsluhovaných prostorů. Přívodní a kombinovaná zařízení jsou umístěna do strojoven v suterénu, kam je venkovní vzduch přiváděn nasávacími kanály a rozveden k nasávacím otvorům vzduchotechnických jednotek. Přiváděný vzduch je pak filtrován kapsovými filtry F5.

VZT komunikačních prostor budovy
Teplovzdušné zařízení s rotačním regeneračním výměníkem a s chlazením pracuje při stálém průtoku vzduchu, který v těchto prostorách cirkuluje. Jeho teplota je řízena v režimu s konstantní hodnotou. Kromě toho je do vstupní haly, pracoven v přízemí a do centrálního komunikačního prostoru přiváděn čistý vzduch jako náhrada za vzduch z hygienických zařízení, jehož odvedení je řešeno mimo cirkulaci samostatně.

VZT v laboratořích
Pro větrání laboratoří jsou určena dvě typově shodná zařízení. Každé z nich obsluhuje laboratorní podlaží v jedné polovině budovy. Přívodní jednotka s rekuperací kapalinovým okruhem a chlazením je vybavena dalším stupněm filtrace - F9. Tato jednotka je umístěna v suterénu. Odváděcí jednotka s výměníkem zpětného využití tepla je ve strojovně na střeše. Odvod vzduchu z laboratoří je řešen jako stabilizovaný systém celoprostorového odvodu a odsávání z laboratorních digestoří. Zařízení obsluhuje i společné zázemí laboratoří. V místnostech s vývinem tepelné zátěže je zajištěna konstantní výměna vzduchu, u ostatních místností je možnost snížení jeho průtoku v mimopracovní době. Odvod tepelných zisků od technologických zařízení je posílen samostatným zařízením - cirkulačním chlazením.

Odvětrání v místnostech určených pro technologii budovy
Z laboratorních a technologických místností (kompresory, motory) je zajištěn stálý odvod vzduchu, který je nezávislý na celoprostorovém větrání. Odvětrání je řešeno pomocí přímého výfuku mimo budovu. Je zabezpečena částečná funkce systému v případě poruchy ventilátoru.

Odvětrání mrazicích boxů a těžkých přístrojů laboratoří
Činností instalovaného zařízení v laboratořích rovněž vzniká teplo, které je nutné odvádět. Pokud tepelnou zátěž není možné odvést běžnou cirkulací vzduchu, jsou v místnosti instalovány oběhové chladicí jednotky napojené na rozvody chlazené vody.

Klimatizace prostor pro práci s izotopy, RTG, elektronovými mikroskopy
Prostory jsou klimatizovány s minimální filtrací F9. V místnostech mikroskopů je koncová filtrace H13 při průtoku vzduchu, který se řídí odpovídajícími tepelnými zisky v místnosti.

Požární větrání chráněné únikové cesty (CHÚC)
Prostor schodiště a navazující chodby v přízemí tvoří chráněnou únikovou cestu typu A. Tento prostor je vybaven přetlakovým větráním s přívodem vzduchu ve spodní části cesty, s intenzitou výměny desetkrát za hodinu. Přívodní ventilátor je umístěn v potrubí v suterénu mimo strojovny a nasává vzduch z prostoru fasády budovy. Odvod vzduchu je řešen otevíratelným otvorem v nejvyšší části CHÚC. Obdobný přetlakový systém s potrubním ventilátorem a samostatným nasáváním z fasády v úrovni suterénu a otvorem ve střeše schodiště je u CHÚC typu B (výměna vzduchu patnáctkrát za hodinu). Toto zařízení při sníženém vzduchovém výkonu slouží i k odvodu tepelné zátěže vzniklé osluněním budovy.

Větrání strojoven výtahů a chlazení
Ze strojoven v nejvyšším patře je nuceným větráním tepelně neupraveným vzduchem zajištěn odvod tepelných zisků produkovaných instalovanou technologií. Ve strojovně chlazení větrání plní i funkci havarijního odvětrání.

Systém chlazení
Systém chlazení má pro vzduchotechniku a technologická zařízení, chlazení kondenzátorů mrazíren a chladíren a speciálních laboratorních přístrojů dva nezávislé okruhy. Chlazení VZT jednotek je v provozu pouze v létě a v přechodných obdobích, odvod tepla od technologických zařízení s trvalou tepelnou zátěží je celoroční. Tyto části jsou napojeny na náhradní zdroj elektrické energie, aby nebyly znehodnoceny při jejím výpadku dlouhodobé výsledky výzkumu biologického materiálu. Chlazení je řešeno jednak dvěma jednotkami se šroubovými kompresory a vzduchem chlazenými kondenzátory, které jsou umístěny na střeše u strojovny, jednak druhým okruhem, který zajišťuje další jednotka s kapalinou chlazeným kondenzátorem, umístěná přímo ve strojovně. V okruhu suchého chladiče je zařazen deskový výměník pro volné chlazení, umožňující jeho funkci i bez chodu kompresorů. Jednotky jsou řazeny paralelně, v případě poruchy může být v provozu pouze jedna z nich. Čerpadla jsou zdvojená, s automatickým záskokem.

Systém silnoproudých elektrických rozvodů
Budova má vlastní transformátorovou stanici napojenou na areá- lové energocentrum. Náhradní zdroj - dieselagregát - je umístěn v nedaleké kotelně. Nouzový zdroj byl navržen tak, aby zajišťoval lokálně pouze nezbytné provozy. Systém zásobování elektrickou energií je řešen standardně podle příslušných norem.

Systém slaboproudých rozvodů
Soustava slaboproudých zařízení má rovněž běžný soudobý standard. Nutné bylo posílit stávající telefonní a rozhlasové areálové ústředny a novostavbu na ně připojit. Soubor obsahuje telefonní rozvody, intercom, hodiny, televizní anténu a místní rozhlas.

Tepelná technika budovy
Zdrojem tepla je areálová kotelna, v budově je umístěna výměníková stanice. Tepelné ztráty jsou hrazeny teplovodními tělesy radiátorů umístěnými především v sálech a halách, dále teplovzdušnými jednotkami VZT, u prosklených fasád přízemí jsou instalovány podlahové konvektory.

Zdravotní technika budovy
Soubor se skládá z odděleně řešené kanalizace, rozvodů vody a plynu. Rozvody jsou vedeny pod stropem laboratoří volně, s uzávěry na připojení dalších technologických zařízení.

Automatický systém řízení technologických procesů
Systém řídí VZT, předávací stanici tepla, monitoruje provozní a poruchové signály rozvodů medicinálních plynů, hlavní rozvody elektrické energie, náhradních zdrojů apod. Zařízení je bezobslužné, s občasnou kontrolou. Regulace je řešena na úrovni autonomně pracujících podcentrál připojených na řídicí dispečink budovy.

¤ Schodiště v hale ústav	¤ Laboratoře s volně přístupnými instalacemi TZB
¤ Venkovní chladiče, umístěné na střeše budovy	¤ Rozvody vody
¤ Technické prostory se vzduchotechnickým zařízením, levá část	¤ Technické prostory se vzduchotechnickým zařízením, pravá část

Materiály interiérů

Použité materiály v interiérech byly vybírány výhradně s příslušnými atesty pro daná prostředí. Podmínkou zde byla především snadná údržba, možnost dezinfekce, případně antibakteriální a antistatické vlastnosti materiálu. Příkladem takto vyhovujících materiálů jsou například použité malby OIKOS-ultrasatin nebo přírodní linoleum MARMOLEUM-REAL a další.

Design a interiéry

Zařízení interiérů a design významných částí stavby je dílem Studia PHA, spolupracujícím na realizaci od začátku řešení koncepce budovy. Přání investora vytvořit nejenom dobře fungující, ale i reprezentativní ústav umožnilo velkorysé pojetí stavby, v obdobných podmínkách České republiky dosud výjimečné. Tato koncepce se projevila zejména při řešení vstupních a společenských prostor s kavárnou, bloku pro prezentaci prací ústavu i v návrhu centrální vertikály, venkovního schodiště a dalších segmentů stavby. Spolupráce s designéry pokračuje i v poslední etapě stavby - při řešení zařízení kongresového sálu a jídelny zaměstnanců.

Virtuální prohlídka

Schodiště Ústavu molekulární genetiky AVČR - spodní pohled
Schodiště Ústavu molekulární genetiky AVČR - spodní pohled

Schodiště Ústavu molekulární genetiky AVČR - horní pohled
Schodiště Ústavu molekulární genetiky AVČR - horní pohled

Vestibul Ústavu molekulární genetiky AVČR
Vestibul Ústavu molekulární genetiky AVČR

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Ústav molekulární genetiky AV ČR, v. v. i. Areál AV ČR Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4
Investor: Ústav molekulární genetiky AV ČR
Projektant: Ing. arch. Jan Šesták, Architektonický atelier Y
Spoluautoři: M. A. arch. Jan Šesták jr. a Mgr. A. Marek Deyl Studio PHA
Zhotovitel stavby: Skanska CZ a.s., divize Pozemní stavitelství Čechy
Projektový manažer: Ing. Jan Matela
Projekt laboratorní technologie: Labina spol. s r.o.
Hlavní subdodavatelé: Sicon s.r.o. (projekt a dodávka nosné konstrukce) Termetal s.r.o. (hlavní schodiště a nerezové obklady) 3D H.Interier, s.r.o. (interiér vstupní části a ředitelství ÚMG)

Plochy, objem hlavní budovy laboratoří:
Zastavěná plocha: 2780 m²
Plocha výzkumných laboratoří: 5500 m²
Obestavěný prostor: 62 300 m³

Termíny dokončení stavby:
Uvedení hlavní budovy laboratoří do provozu: 04/2007
Dokončení stavby celého komplexu: 03/2008