Most v Jaroměřicích nad Rokytnou a restaurování jeho sochařské výzdoby
Most přes řeku Rokytnou, na silnici II/152, která je součástí severojižního propojení kraje Vysočina a prochází městem Jaroměřice nad Rokytnou, se nachází v bezprostřední blízkosti stejnojmenného státního zámku. Původní most byl již řadu let ve velmi špatném technickém stavu a pro své nedostatečné šířkové uspořádání i omezenou únosnost způsoboval na uvedené komunikaci dopravní komplikace. Stavba nového mostu a restaurování jeho sochařské výzdoby získaly v soutěži Stavba Vysočiny 2007 Cenu časopisu Stavebnictví.
Konstrukce a stavební řešení mostu
Stavba nového mostu byla zahájena v roce 2006. Její součástí bylo i restaurování původní barokní sochařské výzdoby na opěrách mostu. Investorem stavby byl kraj Vysočina, projekt byl financován Evropskou unií a z Evropského fondu regionálního rozvoje (SROP). Nový most v Jaroměřicích nad Rokytnou je oproti původnímu, který měl dvě pole, řešen (na základě požadavku Povodí Moravy) bez středového pilíře, jako most jednopolový. Nosnou konstrukci mostu tvoří rám z dodatečně předpjatého betonu s obloukovou příčlí doplněnou o zábradelní zídky o délce 24,54 m. Tento rám je vetknutý do masivních železobetonových opěr. Opěry mostu jsou založeny na železobetonových základech, podepřených vždy osmi vrtanými pilotami délky 8 m a průměru 0,90 m. Součástí stavby byla kromě konstrukce nového mostu také nová ocelová energetická lávka s pochůznou spřaženou železobetonovou deskou pro pěší a rekonstrukce stávající navazující komunikace. V červnu 2006 stavba začala demolicí stávajícího mostu za plné uzavírky s výjimkou provozu pro chodce, kterým sloužila po dobu stavebních prací provizorní lávka. Po dokončení demoličních prací následoval výkop pro spodní stavbu a založení nového mostu. V blízkosti opěr byly zbudovány štětové stěny pro zapažení stavebních jam, které musely být po dobu výstavby nepřetržitě čerpány. Po dokončení prací souvisejících se založením nového mostu byly zahájeny práce na spodní stavbě. Pro betonáž nosné konstrukce bylo potřeba zbudovat podpěrnou skruž pro bednění obloukové příčle. V místech původního středového pilíře byly vybetonovány podpěrné bloky, na které byla podpěrná skruž osazena. Po jejím zabetonování a předepnutí se tato skruž a bloky odstranily a zbytek původního stávající pilíře byl odbourán na projektovanou úroveň. Po předepnutí nosné konstrukce o průměrné tloušťce 800 mm byly dobetonovány zábradelní zídky mostu, osazené kovovým zábradlím. Součástí stavby byly rovněž přeložky inženýrských sítí - přeložka vodovodu, plynovodu a veřejného osvětlení, jež jsou umístěny na energetické lávce, sloužící zároveň jako chodník pro pěší. Po dokončení betonáží lávky a mostu byl povrch obou komunikací opatřen izolačním souvrstvím (stříkaná izolace na mostě, přímopochozí izolační stěrka s posypem křemičitým pískem na lávce). Práce skončila zásypy přechodových oblastí, násypem nové komunikace a položením živičného souvrství o průměrné tloušťce 100 mm. Celková délka řešeného úseku úpravy komunikace II/152 činila 86 m.
Základní parametry mostu
Délka přemostění: 21,56 m
Délka mostu: 26,94 m
Rozpětí mostu: 23,06
Celková šířka mostu: 8,80 m
Výška mostu: 4,30 m
Zatížitelnost mostu: normální: 32 t, výhradní: 80 t, výjimečná: 196 t
Základní údaje o stavbě
Hlavní investor stavby: Kraj Vysočina
Zástupce investora: Ing. Mgr. Jiří Lojda
Technický dozor investora: SÚS Třebíč
Hlavní projektant: Dopravoprojekt Ostrava, spol. s r.o.
Hlavní inženýr projektu: Ing. Karel Špaček
Projektant: Projekční kancelář PRIS s.r.o., Brno
Zodpovědný projektant: Ing. Jiří Šrubař
Hlavní zhotovitel: D.I.S., spol. s r.o., Brno
Stavbyvedoucí: Zdeněk Březina, D.I.S., spol. s r.o.
Termín výstavby: 06/2006-02/2007
Restaurování sochařské výzdoby mostu
Město Jaroměřice nad Rokytnou využilo dobu rekonstrukce komunikace a realizovalo na své náklady restaurování souboru čtyř soch a sousoší, které tvořily původní barokní výzdobu mostu. Jedná se o soubor z druhé poloviny 18. století (sv. Jan Nepomucký, bl. Jan Sarkander, sousoší Piety, sousoší sv. Maří Magdalény), jehož autorem je zřejmě významný barokní sochař regionu Štěpán Pagan. Vzhledem ke stavebním pracím bylo nezbytné jejich snesení, dočasné uložení a po opravě mostu opět jejich osazení na nové stanoviště. V rámci tohoto procesu došlo k restaurátorskému zhodnocení stavu památky (k předešlému restaurování soch došlo před více než deseti lety), jejich očištění, konzervačnímu ošetření, konsolidaci kamenného materiálu a k doplnění plastických defektů. Kamenný materiál soch a sousoší (mušlový vápenec) byl před restaurováním pokryt vrstvou povrchových nečistot a biologických porostů mechu a lišejníku. Větší vrstvy těchto depozitů se vyskytovaly zejména na vodorovných plochách modelace a architektury podstavců. Materiál byl lokálně narušen, se známkami silné počáteční degradace povrchových vrstev. Nejvíce byly rozrušené přízemní partie skulptur, které přicházely do styku s odstřikem vody a v zimním období i soli od vozovky. Začínaly se objevovat rovněž degradace řady výplní a tmelů z minulých oprav (např. reliéfy pod Pietou). Vážně narušený byl i kříž s Kristem, který byl ve spodní části popraskaný okolo spojovacího čepu.
Zděné části podstavců soch a zejména omítky byly z větší části dožilé a rozrušené, na mnoha místech odpadlé až na cihelné zdivo. Chyběly značné části profilace, místy i ploch na soklech. Tato poškození, stejně jako výskyt mechanických poškození, poruchy v oblasti styčných spár apod. souvisela s blízkostí frekventované komunikace, od které pocházely i silné otřesy mostní konstrukce způsobené projíždějícími vozidly.
Před zákrokem byly všechny čtyři sochařské kompozice opatřeny bandážemi, pomocí jeřábu sneseny z podstavců a v horizontální poloze přemístěny na nedaleké dočasné stanoviště v prostorách zámku.
Vlastní restaurátorský proces spočíval zejména v očištění, ošetření hmotné podstaty památky, současně s doplněním chybějících částí a plastických defektů. Poškozená a chybějící místa byla doplněna minerálním tmelem s obsahem drceného vápence. Opravy z minulého restaurování bylo nezbytné v mnoha případech revidovat a případně řešit jiným způsobem i technologií. Při všech činnostech se postupovalo citlivě, s ohledem na stav hmoty kamene, přičemž byla patřičně respektována patina.
Cílem restaurování byla rovněž kvalitní a dlouhodobá ochrana povrchu kamene proti povětrnostním vlivům formou závěrečné konzervace a hydrofobizace.
V rámci opravy mostu a transferu soch byla provedenat rovněž rekonstrukce zděných profilovaných soklů, došlo k jejich úplnému rozebrání a postavení na novém stanovišti. Sokly jsou nedílnou součástí památky, v případě sousoší Piety je přední reliéfní strana podstavce pouze kamenným obkladem zděného jádra. Před rekonstrukcí soklů bylo nutné provést jejich detailní zaměření s důrazem na zachování proporcí a parametrů profilace.
Po vyzdění nových podstavců a restaurování kamenných prvků byla sousoší osazena zpět na nové konstrukci mostu. Povrch zděných soklů byl natřen vápenným nátěrem v odstínu mušlového vápence a opatřen hydrofobní úpravou.
Tento komplexní restaurátorský proces, probíhající v letech 2006 až 2007 v sobě obsahoval celou škálu restaurátorských disciplín a postupů, které měly za cíl rehabilitovat význam této památky a prodloužit životnost její hmotné podstaty.
Text o restaurování sochařské výzdoby mostu a fotografie jejího původního stavu: akademický sochař Martin Kovařík. Restaurování soch Investor: Město Jaroměřice nad Rokytnou Zhotovitel: Martin Kovařík, akad. sochař
¤ Ukázka nosné konstrukce mostu
¤ Dokončený most po celkové obnově jeho sochařské výzdoby
|
|