Historie českého odborného školství - II. díl, SPŠ stavební Josefa Gočára
Pražskému průmyslovému školství je letos 175 let. Jubileum se slaví na třech nynějších středních průmyslových školách v Praze - Střední průmyslové škole strojnické v Betlémské ulici, na Masarykově střední škole chemické v Křemencově ulici a na Střední průmyslové škole stavební Josefa Gočára, které je věnován tento druhý díl seriálu.
![](files/mod_clanky/1856.jpg)
Historie SPŠ stavební Josefa Gočára
Střední průmyslová škola stavební Josefa Gočára je jednou ze tří pokračovatelek pražského průmyslového školství založeného v roce 1837. Strojnickým, chemickým a stavebním předmětům se začalo v roce 1837 vyučovat společně, v jedné budově. Do roku 1945 všechny tři školy sídlily v Betlémské ulici v Praze 1. Oddělení stavební bylo umístěno ve druhém patře.
V roce 1945 se stavební škola přestěhovala do Zborovské ulice na Smíchově v Praze 5. V roce 1951 se oddělil obor geodézie a vznikla dnešní SPŠ zeměměřická v ulici Pod Táborem v Praze 9. O pět let později se oddělily také obory dopravních a vodohospodářských staveb a vznikla dnešní VOŠ a SPŠ stavební v Dušní ulici v Praze 1.
Budova ve Zborovské ulici postupně přestávala funkčně i kapacitně vyhovovat a v polovině sedmdesátých let byl vytvořen investiční záměr a byla vybrána vhodná stavební parcela pro novou stavbu školy. Při 150. výročí školy v roce 1987 se již konal slavnostní poklep na základní kámen nové budovy v Praze 4 na Pankráci, postavené přímo pro účely průmyslové školy stavební. Byly navrženy nejen moderní kmenové učebny, ale i odborné pracovny a laboratoře. Počínaje 1. zářím 1993 začala v nové budově výuka a od toho data nese škola čestný titul SPŠ stavební Josefa Gočára. Nazvána je po význačném českém architektovi, který ve škole v roce 1902 maturoval. Byla to šťastná volba, neboť Josef Gočár byl vyhlášen největším českým architektem 20. století. Škola má vysoký kredit - označení absolventa dříve ?ze Zborovské?, v současnosti ?z Gočára?, je u odborné veřejnosti pojmem.
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 10/2012).