František Kavalír, I. díl
Významný český architekt, majitel stavební firmy, stavitel a publicista patřil k žákům Jana Kotěry, kteří se podíleli na vývoji české architektury. Spolu s nimi prošel stylem secese a po období tvorby v duchu moderního klasicismu se podílel na stavbě funkcionalistických vil, například Výstavní kolonie v Praze na Babě. Firma V. a F. Kavalírové patřila k renomovaným stavebním firmám, která kromě realizací návrhů svých majitelů stavěla řadu staveb navržených význačnými českými architekty, jako byli Josef Gočár, František Roith nebo Pavel Janák.
František Kavalír se narodil 6. října 1878 v Oseku u Rokycan, v rodině zedníka Františka Kavalíra a jeho manželky Terezie, rozené Holubové. Vystudoval strojní průmyslovou školu v Plzni a v letech 1904 až 1906 navštěvoval přednášky profesora Jana Kotěry (1871–1923) na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Ve svých 27 letech založil vlastní projektovou a prováděcí stavební firmu, o rok později se spojil se svým starším bratrem Václavem (1869 –1911) a založili spolu firmu V. a F. Kavalírové. Ta byla úspěšná, účastnila se řady soutěží, bratři v nich dohromady získali více než třicet ocenění. Václav Kavalír zemřel již ve 42 letech, stavební firma však existovala i nadále.
Spolková činnost, publikace, rodina
František Kavalír působil v řadě společenských i odborných organizací a spolků – byl zakládajícím členem Společnosti architektů, spolku Za starou Prahu, spoluzakladatelem a předsedou uměleckého podniku Artěl, jehož cílem bylo vybudovat český umělecký průmysl. Často publikoval své architektonické návrhy a realizace v odborných časopisech (Styl, Stavitelské listy, Stavba, Architektonický obzor) a po bratrově úmrtí byl i ředitelem rodinné stavitelské firmy. Bydlel na Malé Straně v Chotkově ulici, později na Smíchově. S manželkou Marií, rozenou Vlčkovou, měl dceru Evu.
Období společné tvorby bratří Kavalírů
Výčet návrhů a realizací Františka Kavalíra je značný. Svědčí o vzrůstající úspěšnosti v řadě veřejných soutěží a rovněž o oblíbenosti jeho návrhů, zejména rodinných domů a vil u soukromých stavebníků, kdy projektant zároveň nabízel provedení stavby. Již v roce 1898 se František Kavalír přihlásil do soutěže na návrh rozšíření radnice v Kolíně, z let 1906 až 1908 pochází návrh bratří Kavalírů na Okresní hospodářskou záložnu na Zbraslavi (kde sice Kavalírové získali II. místo, jejich návrh však byl proveden). V Lysé nad Labem navrhli a postavili v roce 1907 jednopatrový dům učitele A. Škody, roku 1908 zvítězili v soutěži na spořitelnu ve Dvoře Králové nad Labem. Z let 1908 až 1909 pochází návrh a realizace nájemního domu s tělocvičnou č. p. 1163/XVI v dnešní Vrázově ulici na Smíchově, v roce 1909 na Zbraslavi stavěli rodinné domky na pozemku statkáře J. Vlčka. Nájemní domy s prvky geometrické secese stavěl František Kavalír v roce 1910 v Praze-Dejvicích (jde o dvojdům v Bubenečské ulici a dům v Jaselské ulici č. p. 282, 283 a 291. Současně v letech 1908 až 1909 navrhoval František Kavalír v Českých Budějovicích tehdy luxusní hotel Grand se secesními prvky (tento hotel je dodnes v provozu). Na Zbraslavi realizoval v uvedeném roce také adaptaci domu č. p. 3 (Nová Hospoda), v Záběhlicích stavěl rodinný dům továrníka K. Stárka a na Smíchově nájemní dům s dílnami (č. p.1192/XVI). V roce 1910 stavěla firma bratří Kavalírů v Mýtu u Rokycan hotel Bělohlávek se statkem, v Radešovicích u Říčan obytný dům F. Mišky a v Sobotce obecní dům.
Flečkova vila
Umělecké snahy bratří Kavalírů vyvrcholily v navrhování a realizaci soukromých obytných domů se secesními prvky, kdy se ve výzdobě inspirovali rozličnými tvary přírody. V Hořicích (Riegrova č. p. 950) navrhli a postavili v roce 1910 secesní vilu pro manželku JUC. Eugena Flečka. Návrh domu odpovídal základním tezím secesní architektury, kdy vnější podoba stavby má odpovídat jejímu uspořádání a konstrukci [3, str. 14]. Půdorys domu, který kopíruje ostrý úhel rohové parcely, připomíná tvarem křídla motýla. Vnitřnímu uspořádání dominuje hlavní osa parcely, totožná s osou domu a s hlavním vstupem z ulice, která pokračuje vstupem do domu a dále schodištěm ukončeným v patře v kruhovém výklenku ložnice.
Vysoká hala s galerií dřevěného schodiště je prosvětlena vitrážovým oknem s motivy ptáků a kruhovými okýnky ve stropním vikýři. V pravém křídle domu je umístěna kuchyň, lázeň a ložnice dětí, v levém křídle je místo pro prostornou jídelnu se zimní zahradou. Stěny jídelny jsou obloženy dřevem v šedé barvě, do stěny je zabudována rohová prosklená vitrína. Nad galerií schodiště je pokoj s balkonem, komora s šatnou upravená na ložnici a zasklená lodžie. Dům často měnil majitele a chátral, byl však současným majitelem obnoven do stavu blízkého tomu původnímu.
Období před rokem 1914
Po úmrtí staršího z obou bratrů pokračoval František Kavalír ve vedení firmy i v účasti na soutě žích a v realizaci návrhů s obdivuhodnou pracovitostí. Po roce 1911 stavěl na Hřebenkách na pražském Smíchově řadu rodinných domů a vil, poznamenaných stylem pozdní geometrické secese a moderny, odpovídající požadavkům movitějších stavebníků (např. č. p. 1243/XVI, dvojvilu 1196, 1187/XVI , č. p. 1304/XVI). Na Žižkově stavěl téhož roku společenský dům obce, v Sobotce obecní dům se stravovnou a v ulici Na baště sv. Ludmily č. p. 252/IV v Praze na Hradčanech secesní rodinný a nájemní dům. Ve stejné době budovala jeho firma kanalizaci na Malé Straně u domu č. p. 568/III na pražském Josefově, v Bílkově ulici č. p. 132 navrhoval František Kavalír nájemní dům (1910–1913) a v ulici Na Václavce č. p. 175/XVI na pražském Smíchově vilu Klavírku (1912).
V letech 1912–1914 proběhla výstavba secesní radnice v Humpolci, z roku 1913 je výstavba dílen a garáží při č. p. 446/I v Jilské ulici na Starém Městě pražském. O rozmanitosti prací stavební firmy a její ho majitele svědčí například restaurování hlásky na hradu Orlík (1913 až 1918), dům v Nádražní ulici v Pelhřimově (1913), úprava interiérů v domě č. p. 648/II ve Štěpánské ulici na Novém Městě pražském v roce 1914, tamtéž návrh na přestavbu Ringhoferova paláce v Jindřišské ulici č. p. 1511/II na banku (1914 až 1920). Před vypuknutím 1. světové války stačil ještě František Kavalír navrhnout a postavit nájemní dům v ulici U Průhonu č. p. 1201/VII (1914) v pražských Holešovicích.
Poválečná tvorba, pozdní secese, art deco
Krátce po válce se podle Kavalírova návrhu stavěly nájemní domy č. p. 326 až 333 v Píseckého ulici v pražských Košířích. V roce 1918 firma bratří Kavalírů rozšiřovala areál Mlýny a pekárny Odkolek v pražských Vysočanech (Ke Klíčovu č. p. 56, 256, 816) o sedm nových pecí (areál totiž rok před tím v yhořel). V současnosti je stav této zajímavé průmyslové stavby postavené roku 1912 v duchu wagnerovské moderny ohrožen devastací, i přesto, že byla její administrativní budova vyhlášena kulturní památkou.
V roce 1920 byl zakoupen soutěžní návrh Františka Kavalíra na stavbu činžovního domu v Bubenči. Roku 1921 navrhovala a v roce 1922 provedla jeho firma nástavbu 2. patra nad vjezdem do dvora nájemního domu č. p. 1406/II na nároží ulic Hálkovy 2 a V tůních 4 na Novém Městě pražském pro knihtiskárnu Dr. Eduarda Grégra, která patřila k největším v republice. (Po poválečném znárodnění firmy v ní v roce 1960 vznikl podnik Polygrafia, vybavený moderními ofsetovými stroji, v roce 1993 byl dům vrácen rodině Grégrů.)
Do roku 1922 je datováno sjednocení domů č. p. 937 a 1510/II v nároží Jindřišské ulice a dnešní ulice Politických vězňů pro potřeby Banky stavebních živností a průmyslu, rovněž na Novém Městě pražském. Roku 1922 projektoval rodinný dvojdomek č. p. 1397/XVI v ulici Nad Santoškou na Smíchově. Ve stylu art deco navrhl a v letech 1922 až 1923 postavil rodinný dům malíře a grafika Tavíka Františka Šimona v ulici V Tišině č. p. 483/XIX v Praze 6 – Bubenči, zdobenou freskami jejího majitele (dům v současnosti slouží jako Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky), ve stejné době jeho firma řešila modernizaci dvorních traktů paláce Metro (č. p. 961/II) na Národní třídě na Starém Městě pražském.
Zdroje:
[1] BERAN, Lukáš a Vladislava VALCHÁŘOVÁ, eds. Pražský industriál. Praha: ČVUT, 2005.
[2] František Kavalír. In: www.wikipedia.org [on-line]. Editováno 7. 1. 2020 [cit. 2020-05-25].
[3] DVOŘÁČEK, Petr. Architektura českých zemí. Secese. Praha: Levné knihy, 2005.
[4] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní I. Velký průvodce po architektuře. 1900–1950 / Historické centrum. Litomyšl: Paseka, 2012.
[5] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní II. Velký průvodce po architektuře. 1900–1950 / Levý břeh Vltavy. Litomyšl: Paseka, 2013.
[6] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní III. Velký průvodce po architektuře. 1900–1950 / Pravý břeh Vltavy. Litomyšl: Paseka, 2014.
[7] LUKEŠ, Zdeněk. S vášní pro architekturu až do hrobu. Opomenutý mistr secese i představitel meziválečného funkcionalismu. Lidovky.cz [on-line]. © 2020 MAFRA, a.s. [cit. 2020-05-25].
[8] MÍKA, Zdeněk. Dějiny Prahy v datech. Praha: Panorama, 1989.
[9] NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 1998.
[10] Sokolská bouda. In: www.wi- kipedia.org [on-line]. Editová- no 11. 12. 2019 [cit. 2020-05-25].
[11] Osada Baba. In: www.wiki- pedia.org [on-line]. Editováno 1. 4. 2020 [cit. 2020-05-25].
[12] POCHE, Emanuel a kol. Praha našeho věku, architektura, sochařství, malířství, užité umění. Praha: Panorama, 1978.
[13] Stavba, měsíčník pro stavební umění. 1928–1929, roč. VII. Vyd. Klub architektů v Praze.
[14] Styl, časopis pro architekturu, stavbu měst a umělecký průmysl. 1926–1927, roč. VII. Vyd. Společnost architektů v Praze.
[15] Styl, časopis pro architekturu, stavbu měst a umělecký průmysl. 1927–1928, roč. VIII. Vyd. Společnost architektů v Praze.
[16] ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria Publishing, 1995.
[17] VEVERKA, Přemysl a kol. Slavné pražské vily. Praha: Foibos, 2007.
[18] VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[19] VLČEK, Pavel a kol. Slavné stavby Prahy 5. Praha: Foibos, 2005.
[20] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. (ISBN 978-80-87438-79-4) a Národní památkový ústav (ISBN 978-80-7480-060-3), 2016.
[21] ZÁZVORKA, Petr. František Roith. Stavebnictví. 2020, roč. XIV, č. 4, str. 8–11. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o.
