Fenomén Špalkové: stavitelé, inženýři, podnikatelé, architekti

Alois Špalek st.

Tento pražský stavitel se narodil 14. července 1855 v Potštejně. Na základě výnosu c. k. místodržitelství z 15. května 1885 a magistrátního výměru z 20. května 1885 podnikal jako stavitel a majitel stavební firmy. Své stavební živnosti se vzdal 26. prosince 1888 a nadále pak podnikal spolu se svým synem Aloisem, který se stal architektem. Zemřel 16. února 1932, pohřben je v rodinné hrobce (II-9-82) na hřbitově v Praze-Bubenči.

Josef Špalek st.

Byl stavitelem v Plzni; narodil se 27. února 1868, rovněž v Potštejně. Stavební průmyslovou školu vystudoval v Praze. V průběhu pražského studia bydlel u svého nejstaršího bratra Aloise Špalka st., pro kterého také později pracoval, stejně jako pro několik dalších stavitelů (jak bylo zvykem, aby získal potřebné praktické zkušenosti). V roce 1896 složil Josef Špalek stavitelskou zkoušku a přesídlil do Plzně, kde založil vlastní praxi. Oženil se s Klárou, sestrou plzeňského továrníka – velkouzenáře Jana Rohrera, s níž měl pět dětí. Jednou z jeho nejvýznamnějších realizací zahájených v období před první světovou válkou byla „Přestavba a přístavba budovy spořitelny Královského města Plzně“ ve Františkánské ulici č. p. 356/15. (Na stavbě jako stavitel participoval jeho prvorozený syn Antonín.)

Realizoval stavbu řady domů v centru města i na předměstí Plzně, zapojil se rovněž do dění po roce 1918, kdy ve snaze zmírnit prohlubující se bytovou krizi byla státem, družstvy i jednotlivci podporována bytová výstavba. U 25 budov působil jako stavitel, u pěti pak navrhoval rovněž architektonické řešení. Jednalo se o stavbu obytných domů „Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva v Plzni“ (v Dobrovského ulici č. p. 1552, 1551 / 17, 19). Dále postavil vlastní rodinný dvojdům (v Mánesově ulici č. p. 1816, 1817 / 85, 83), rodinný dům Aloise a Anny Frankových (v ulici Zborovská č. p. 240/76), rodinný dům Ondřeje a Karla Weberových (v Zahradní ulici č. p. 786/68) a rovněž rodinný dům Josefa Pechmanna (ve Slovanské ulici č. p. 807/140). Byl aktivním členem řady spolků a družstev, působil jako starosta Společenstva obchodní a živnostenské komory v Plzni a po roce 1909 zasedal i v obecním zastupitelstvu města Plzně. Josef Špalek st. zemřel 5. června 1960 v Plzni.

Nájemní a obchodní dům Josefa Špalka st.

Pětipodlažní funkcionalistický nájemní a obchodní dům se na nachází na plzeňském Jižním Předměstí, v ulici Na Belánce č. p. 1. Postaven byl pro stavitele Josefa Špalka st. v roce 1935. Původní areál strojírny bratří Belaniů se po krachu této firmy začal po jednotlivých parcelách rozprodávat soukromníkům, kteří na nich začali stavět bytové domy jako investici. Jedním z nich byl rovněž Josef Špalek st. Vzhledem k tomu, že jeho syn, architekt Josef Špalek ml., byl v té době v Sovětském svazu, byl návrh v roce 1934 svěřen plzeňskému architektu Leo Meislovi (1901–1944). Stavbu realizovala stavební firma Ing. Antonína Špalka.

Jednalo se o nárožní parcelu, na níž byl vystavěn dům atypických elegantních tvarů s fasádou v pastelových barvách. Vzhled budovy je formován rozměrnými prosklenými plochami, zeleným keramickým obkladem a vystupujícími arkýři na obou průčelích. Břízolitová římsa zakončuje výšku budovy a skrývá za sebe nízkou pultovou střechu. Konstrukce budovy je řešena jako železobetonový skelet z progresivní výztuže ISTEG. V budově se nachází několik typů bytových jednotek: jedno-, dvou- a čtyřpokojové byty a nejluxusnější pětipokojový apartmán, který se nachází na ploše celého prvního podlaží. Budova byla později doplněna o obytné podkroví, v přízemí se nacházely tři oddělené komerční prostory s rozlehlými výkladními skříněmi.
Dům je od roku 2008 chráněn jako kulturní památka.

Činžovní dům U Františkánů

Dalším činžovním domem s obchodní pasáží byla funkcionalistická stavba ve Františkánské ulici 129/4 v Plzni, postavená v letech 1937 až 1938. Majitelem domu a zároveň stavebníkem byl stavitel Josef Špalek st. (autor architektonického návrhu není znám, stavební práce prováděla firma jeho prvorozeného syna Antonína). Novostavba respektovala částečně dispozici původního historického domu, který měl dvě křídla a vnitřní dvůr, byl však již delší dobu v nevyhovujícím technickém stavu a chyběla mu kanalizace. Město proto povolilo jeho demolici, i když Státní památkový úřad v Praze požadoval zachování původního uličního průčelí. Nový koncept předpokládal zachování dvou částí domu s jednotným suterénem, do kterého byla situována skladiště, kotelna a sklepy nájemníků. Ústředním prostorem přízemí je dosud průchozí obchodní pasáž, jež spojuje Františkánskou ulici s náměstím Republiky.

Na konci pasáže, ve které jsou po stranách umístěny obchody s prosklenými výkladci, je shora prosvětlená dvorana s původní sklobetonovou klenbou. Z dvorany vedou dvě protilehlá schodiště do prvních pater přední a zadní části domu. V pasáži se zachovala původní černobílá keramická dlažba. V prvním a druhém patře zadního „dvorního“ traktu jsou dva samostatné jednopokojové byty s předsíní, kuchyní, spíží, toaletou a koupelnou, v posledním, třetím patře se nacházela prádelna a sušárna s terasou. Přední část domu směrem do Františkánské ulice byla navržena jako čtyřpatrová – v prvním patře byl prostor pro soukromou lékařskou ordinaci, v dalších podlažích byly situovány vždy dva prostorné dvoupokojové byty s příslušenstvím, v podkroví se nacházela prádelna s půdou a směrem do dvora terasa na klepání koberců. Dům dodnes vyniká díky řešení hlavního průčelí členěného pásy pravoúhlých oken a parapetů ve srovnání s okolní zástavbou, na fasádě kontrastují černé opaxitové desky mezi okny se svislými bílými pásy skleněného obkladu na nárožích. Přízemí se vstupem do obchodní pasáže dominují velkoplošné výkladce s reklamním nápisem Pasáž u Františkánů. Dům je součástí památkově chráněného území Městské památkové rezervace Plzeň.