Trendy v oblasti otvorových výplní stavebních konstrukcí

Jaké jsou současné trendy ve vývoji otvorových výplní?
Neustále se zlepšují zejména tepelně izolační vlastnosti těchto konstrukcí, dochází k významnému snižování hodnot koeficientu prostupu tepla. U plastových oken se tato problematika řeší mimo jiné formou zvyšování počtu komor a dnes jsou již běžné pěti- až osmikomorové systémy. Další zvyšování počtu komor již nemá praktický význam. Běžná stavební hloubka dříve vyráběných dřevěných zdvojených oken byla 80 mm. Dnes dosahujeme s plastovými profily téže hodnoty stavební hloubky a vývoj směřuje k sendvičovým konstrukcím ještě větších hodnot.

Jakým módním vlnám podléhají tyto konstrukce v oblasti designu?
Jako všechny výrobky, i okna podléhají módním trendům. Dříve se plastové profily vyráběly více hranaté, postupně se přecházelo k jejich zaoblování. Ale je to otázka vkusu - v nabídce plastových oken jsou dnes i tzv. ploché rámy, rámy a křídla s předkomorami, které vytvářejí pohledově subtilnější profil. Vývoj designu se promítá i do výroby dřevěných oken. Zde je tlak soustředěn především na snížení náročnosti jejich údržby a zvýšení životnosti povrchových úprav. Systémy, které se používaly před lety, jsou dnes překonány - lazury a pigmentační úpravy jsou daleko dokonalejší, zvyšují životnost povrchové úpravy a prodlužují záruční doby (v současnosti až na deset let při třívrstvé úpravě označované PREMIUM). Trendy jsou zde zaměřeny na kombinaci dřevěného ?těla? vlastního okna s hliníkovým obkladem, chránícím konstrukci proti povětrnostním vlivům. V současné době se setkáme v aplikaci exkluzivní hliníkové nástavby se systémy dvojího druhu. Buď je hliníkový obklad v blízké souvislosti s dřevěným rámem a křídlem v dokonalé úpravě designu dřeva, kdy na první pohled nelze rozeznat, že se jedná o hliníkový obklad. Tato venkovní povrchová úprava má významně prodlouženou životnost a nevyžaduje žádnou nebo jen minimální údržbu. Interiérová úprava nenapojované dřevěné lamely zůstává zachována v plné kráse přírodního materiálu. Druhý systém hliníkového obkladu spočívá v aplikaci trojdílné hliníkové nástavby na vlastní dřevěný rám a křídlo okna, čímž vzniká další komora mezi dřevěným ?tělem? okna a obkladem. Jedná se o tzv. dřevo-hliníková okna. Tyto hliníkové obklady se praktikují i u plastových oken, kdy hovoříme o hliníko-plastových oknech. Hliníkový materiál zaručuje dokonalou povrchovou úpravu chránící konstrukci oken, na kterou lze aplikovat širokou škálu odstínů trvanlivých práškových barev. Novější vývojovou řadou jsou hliníkové obklady s izolačním jádrem na dřevěných oknech, které zvyšují stavební hloubku na 115 mm u rámu a 132 mm na křídlech. Příkladem může být systém H490 Holz Alufenster ?future passiv?. Interní výpočet takové konstrukce s koeficientem prostupu tepla u skla U_g=0,5 Wm^-2 K^-1 vykazuje hodnotu koeficientu prostupu tepla u okna U_w=0,65 Wm^-2 K^-1.

	¤ Novější vývojovou řadou jsou hliníkové obklady s izolačním jádrem na dřevěných oknech, které zvyšují stavební hloubku na 115 mm u rámu a 132 mm na křídlech. Příladem může být systám H490 Holz Alufenster "future passiv".

Kam směřuje vývoj technologií okenních zasklení?
Také v této oblasti je vyvinuta spousta systémů, zaměřených zejména na zlepšení tepelně a zvukově izolačních vlastností. Zcela standardně jsou dnes aplikována skla upravená selektivní vrstvou oxidů kovů, pro kterou se běžně používá označení sklo s nízkou emisivitou. Jde o neviditelné pokovení těchto skel slabou vrstvičkou, která odráží vzdálené infračervené, neboli vnitřní sálavé teplo zpět do místnosti. Tato skla se kombinují s běžným čirým sklem Float, případně ornamentálním sklem do izolačního dvojskla nebo trojskla, v němž dvě z těchto skel mohou být ?nízkoemisní?. Systém izolačních skel doplňuje plnění dutin mezi tabulemi vzácnými plyny. Standardně se dnes používá zejména argon, použití dražších plynů, například kryptonu a xenonu, se samozřejmě projeví i v ceně finálního výrobku. Tato dvojskla a trojskla spolu s progresivní konstrukcí rámů a křídel, jak již bylo řečeno, jsou žádána především na stavby s nízkou energetickou náročností a tzv. pasivní domy, kde již otázku výměny vzduchu bude plnit dokonale navržená vzduchotechnika s využitím rekuperace a okna budou plnit funkci osvětlení místnosti, vizuálního spojení interiéru s exteriérem a tepelně izolační funkci, srovnatelnou s izolačními schopnostmi obvodového pláště. Na počátku používání izolačních dvojskel z dvou tabulí Float v posledním desetiletí minulého století se hodnoty koeficientu prostupu tepla U_{g (dříve ?k?)} pohybovaly kolem 3,0 Wm^-2 K^-1, dnes se již tyto hodnoty pohybují kolem 1,0 Wm^-2 K^-1 a v různých kombinacích vícetabulových izolačních skel hluboko pod hodnotu 1,0 Wm^-2 K^-1. Kromě moderních dvojskel a trojskel se selektivní nízkoemisní vrstvou jsou dnes rozvíjena i dvojskla s vnitřní fólií Heat Mirror, která již představují znatelný energetický přínos. Jedná se o třívrstvý systém se dvěma dutinami, který svými vlastnostmi předčí dvojsklo a zachová si hmotnost dvojskla. Tato unikátní fólie je plně průhledná pro viditelné spektrum světla, ale odráží tepelné záření zpět do místnosti a brání průniku UV záření, což v praxi přináší udržení stálosti barev v interiéru a omezení jeho přehřívání v letních měsících. Tato vlastnost v kombinaci s nízkoemisním sklem nahrazuje funkci reflexního skla. (Pokud není žádán polozrcadlový efekt). Reflexní polozrcadlové sklo rovněž brání průchodu tepla ze slunečního záření do interiéru, ale zároveň ztmaví vnitřní prostor omezením průchodu záření ve viditelné části spektra. Význam transparentních reflexních skel pro celoprosklené fasády není tímto dotčen. V brzké budoucnosti se připravuje renesance dříve používaného názvu ?vakuované zasklení?, které se donedávna u velkorozměrových izolačních skel zdálo utopií. Skla takovéto speciální konstrukce se již delší dobu vyvíjejí a začínají se aplikovat v Japonsku. Jejich hodnoty Ug se pohybují od 0,3 do 0,5 Wm^-2 K^-1. Stranou vývoje nezůstávají ani hlukově izolační skla. Vrstvené hluku odolné sklo je složeno ze dvou tabulí spojených dvěma či více vylepšenými polyvinylbutyralovými fóliemi, které vedle vynikajících akustických vlastností plní současně funkci zvýšené bezpečnosti proti průrazu. Jeho uplatnění v praxi je zejména na střešním plášti zimních zahrad a střešních oknech, neboť zmírňuje i hluk způsobený deštěm, kroupami a podobně.

Jak se rozvíjí zvyšování bezpečnosti otvorových výplní, zejména oken?
To je dosti vážné téma. Provedené průzkumy dokládají, že následky vloupání nejsou bohužel pouze škody finanční, ale zanechávají vážné psychické stavy, strach, poruchy spánku atd. Pocit bezpečí proti vloupání je velice důležitý. Proto se vyvinuly systémy plně zakrytého bezpečnostního kování s trezorovými závěsy (panty), zdvojenými protisměrnými čepovými uzávěry, hřibovými čepovými uzávěry do kovaných protikusů, uzamykatelnou klikou s vnitřní mechanikou proti odvrtání a patentovanou podpěrou okenního křídla proti svěšování se současnou pojistkou, zabraňující nedovolené manipulaci. S řešením zvýšené bezpečnosti oken, jak již bylo řečeno, úzce souvisí jejich zasklení vrstveným sklem, od síly bezpečnostní fólie 0,37 po 1,52 mm ke kategorii odolnosti P4A - EN 356, zajišťující bezpečnostní třídu 2 oken i dveří proti násilnému vniknutí podle ČSN P ENV 1627. Další kapitolou v bezpečnosti oken by byla skla neprůstřelná a tvrzená, ale o tom příště.

Jak je řešena problematika větrání?
To je věčné dilema. Na jedné straně je požadavek stále větších a lepších tepelně izolačních parametrů okenních konstrukcí a na druhé straně se hledají formy, jak do místnosti dopravit čerstvý vzduch a jak místnost odvětrat. Dnes je většinou přizpůsobena úprava kování tak, že lze nastavit tzv. mikrovětrání - neboli částečné nebo nepatrné oddálení křídla, nebo uvolnění přítlaku těsnění křídla na rám, což není řešení samospasitelné. Dojde tak ke zvětšení průniku vzduchu z exteriéru do interiéru a naopak, ovšem za cenu tepelných ztrát. Další možností je vkládání různých větracích mřížek do rámů nebo okenních křídel. Naše firma používá podle přání zákazníků samoregulovaný klapkový systém mezi křídlo a rám, který umožňuje podle rozdílu vnitřního a venkovního tlaku přivětrávání nebo odvětrávání vzduchu. Ve vývoji jsou konstrukce otvírání ventilačního křídla na základě vlhkostního čidla, směřující k automatizaci výměny vzduchu. Pokud však nebude problematika větrání vyřešena cenově dostupnou komfortní klimatizací, zůstává zatím nejefektivnější způsob krátkého, nárazového, ale intenzivního větrání okny.

Dají se plastová okna aplikovat také v rámci rekonstrukcí budov?
U památkově chráněných budov památkáři většinou vyžadují okna dřevěná, ale existují typy plastových oken, která mohou být při rekonstrukcí památek použita. Byl uplatněn například při rekonstrukci hotelu Adria na Václavském náměstí a myslím si, že jako věrná replika původních dožilých oken jsou od dřevěných oken k nerozeznání. Podobných příkladů existuje více.

Jaké jsou principy současných technologií montáže oken?
Rozhodujícím faktorem je správně použitý systém řešení stavebních spár, protože pokud se i sebedokonalejší konstrukce tepelně izolačního okna do stavební konstrukce správně nepřipojí, tak se tyto vlastnosti vytrácejí. V součastnosti se používá zejména tzv. Systém i3, založený na principu třízónového těsnění - v zóně vodotěsné, ale paropropustné (na straně exteriéru), v zóně tepelně izolační (uvnitř spáry) a v zóně parozábrany (na straně interiéru). Použité materiály jsou na bázi fólií a tepelně izolačního materiálu nebo kombinace komprimovaných pásků, což jsou materiály, které mají z vnější strany vlastnost vodotěsnou, ale paropropustnou, a parotěsných fólií, z interiéru. Začínají se používat i materiály, které jsou schopny splnit všechny tyto tři funkce současně, nebo materiály, které odvětrají případnou vlhkost ze spáry na venkovní stranu a předejdou porušení tepelné izolace, u které se navlhnutím snižují tepelně izolační vlastnosti. U dřevěných oken mají tyto materiály zvlášť důležitý význam, neboť zabraňují vzniku případných plísní a hnilob a pododbě v připojovací spáře.

Jaká je situace v oblasti výroby dveří?
Také v oblasti dveřních prvků se dnes dociluje stále lepších vlastností, zejména v oblasti tepelně izolační a zlepšování konstrukčních parametrů. Rozvíjí se konstrukční systémy dveří z hliníkových profilů na stavební hloubku 84 mm a plastových profilů se stavební hloubkou 70 mm a ocelovou pozinkovanou výztuhou 65/45/2 mm. Materiály výplní dveřních křídel jsou zdokonalovány ve prospěch větší bezpečnosti a pevnosti. Jsou vyvíjeny sendvičové konstrukce, doplněné skrytými zábranami z hliníkového nebo ocelového plechu. Rozvíjí se oblast kování, závěsů a zámků. Patrný je také vývoj současných systémů v oblasti řešení bezpečnosti. Zajímavostí jsou například tzv. skryté neboli trezorové závěsy (zejména u dveří otevíravých ven), uzpůsobené těžší konstrukci dveřních křídel. U dveří se v současné době více začíná prosazovat otázka jejich automatického ovládání, řešená například formou samozamykacích zámků. Jedná se o mechanický způsob samozamykání na tři závory. Tento systém má uplatnění zejména v kombinaci ?klika - koule?, kdy z interiéru lze odemknout klikou, zatímco z exteriéru musí být použit klíč nebo elektronický klíč, který přes čtecí a řídicí jednotku uvede elektromotorek, zabudovaný v kování křídla dveří, do odemykací funkce. Samozamykání se děje vždy automaticky při každém dovření dveřního křídla. Způsobů ovládání elektrického zámku je více - čipovým klíčem, kartou, dálkovým ovládáním nebo například pomocí snímačů otisku prstů. Některé čipové systémy mohou být zabudované i například v náramkových hodinkách.