Tepelná čerpadla v programu Zelená úsporám

Historie tepelných čerpadel v ČR
Západní Evropa byla tímto vývojem zaskočena. Největšího rozvoje instalací tepelných čerpadel bylo dosaženo ve Skandinávii, jmenovitě pak ve Švédsku, kde mimo ekonomického efektu byl a stále je pozitivní pohled na toto zařízení z ekologického hlediska, což je Švédům vlastní. Do České republiky se tepelná čerpadla také po roce 1990 začala dovážet právě ze Švédska, ale pouze v omezeném množství, protože velmi levné energie, které u nás historicky z dob socializmu byly, prakticky nikoho nemotivovaly, aby si tepelné čerpadlo pořídil. Ochrana životního prostředí se teprve začala probouzet a na toto kritérium se tehdy příliš nehledělo, což byl opět pozůstatek z let minulých. S růstem cen energií se začínala tepelná čerpadla jevit jako šikovná zařízení, která ušetří energii pro vytápění a ohřev vody, kterou nebude nutné nakoupit. Když se pak v roce 2000 zavedly dotace na podporu instalací tepelných čerpadel a také zvýhodněné sazby za odběr elektrické energie pro majitele tepelných čerpadel, dá se říci, že to byl teprve skutečný začátek uvědomělých instalací těchto energeticko-ekologických zařízení v ČR. Ve stejném roce (rok 2000) byla také založena Asociace pro využití tepelných čerpadel v České republice (AVTČ), která byla současně zakládajícím členem Evropské asociace tepelných čerpadel. Díky cílevědomé a usilovné aktivitě členů AVTČ, která se zaměřovala v prvních letech především na šíření osvěty mezi laickou a také odbornou veřejností, byl nastartován pozitivní vývoj tohoto nového oboru a ke konci roku 2008 bylo v ČR instalováno více než 20 000 tepelných čerpadel různých systémů, výkonů a provedení.

Změna sortimentu a garážový trend
Zpočátku se na český trh dovážela především zařízení ze zahraničí, a to z už zmiňovaného Švédska, ale také z Německa a Rakouska, kde byla jejich výroba již sériová a provozně ověřená. S výrobou také začaly některé české firmy, některé úspěšně, jiné toho po krátké době zanechaly. V posledních třech letech je však cítit negativní trend a to prodávat na českém trhu výrobky, které jsou označovány jako tepelná čerpadla, ale ve své podstatě jsou to upravené klimatizační jednotky, primárně určené pro chlazení a také částečně určené pro vytápění. Jejich provedení zpravidla nedosahuje parametrů skutečných tepelných čerpadel, mívají kratší životnost a často obtěžují okolí svou zvýšenou hlučností. Původ těchto výrobků bývá v Číně, Itálii, ale také se skládají z různých komponentů až v Česku (v zahraničí se jim říká ?garážová?, podle toho, kde se ?vyrábí?). Běžný zájemce o tepelné čerpadlo, který nepracuje v tomto oboru, těžko rozezná, co je skutečné tepelné čerpadlo a co se za ně jen vydává. Je až s podivem, jakým tempem přibývá těchto zařízení s těžko definovanými parametry, které se současně vyznačují líbivou cenou.

Zelená úsporám a tepelná čerpadla
V letošním roce se Ministerstvu životního prostředí ČR, v době, kdy v jeho čele stál ministr Martin Bursík, podařil ?husarský kousek? při prodeji emisních povolenek Japonsku - s tím, že utržených 25 miliard Kč je určeno pro snížení energetické náročnosti staveb a využívání obnovitelných zdrojů s cílem přispět snížení produkce ?skleníkových plynů?. Byl připraven program Zelená úsporám, který byl spuštěn počátkem dubna 2009 s předpokládanou dobou trvání pět let. Skvělá myšlenka, unikátní řešení, ojedinělý projekt, který dosud neměl u nás obdoby. Na tak rozsáhlou akci však byla příprava sotva půl roku, a to ji hned z počátku poznamenalo. Podívejme se na tento program z hlediska podpory tepelných čerpadel. Pro dosažení vysokých ekologických efektů bylo rozhodnuto o tom, že podporovat se budou jen taková tepelná čerpadla, která mají prokazatelně vysoký efekt energetické úspory. Byly stanoveny minimální parametry, které musí tepelné čerpadlo splňovat (doložené měřením ve zkušebně), aby na ně mohla být dotace poskytnuta. Druhou podmínkou pak bylo, že instalaci musí zajistit odborně vyškolená montážní firma. Potud by bylo vše v pořádku a také Asociace pro využití tepelných čerpadel ČR spolupracovala při přípravě tohoto programu.
Propagace programu Zelená úsporám slibovala, jakým snadným způsobem bude možné dosáhnout na dotace, prakticky téměř pro každého. Přišel duben 2009 a z velkého očekávání bylo velké zklamání. Možnost získat dotaci na tepelné čerpadlo bylo jen ve velmi výjimečných případech. A v čem byl problém?
Především u novostaveb bylo možné dotovat tepelné čerpadlo jen tehdy, když byl objekt na úrovni ?nízkoenergetického? a takový dům žádné tepelné čerpadlo z podstaty věci nepotřebuje. To bylo pro všechny stavebníky velké zklamání a mnozí od původního záměru pořídit si tepelné čerpadlo ustoupili, samozřejmě ke škodě věci. U stávajících objektů, kde by bylo žádoucí nahradit kotle na tuhá fosilní paliva tepelnými čerpadly, byla stanovena podmínka, že tento stávající objekt musí splňovat současné tepelně-technické standardy jako novostavba. Tento vysoký požadavek byl pro drtivou většinu zájemců o změnu vytápění zcela nepřijatelný - ve srovnání s nutnými náklady na zateplení a neadekvátní dotací na tepelné čerpadlo.
Výsledek tedy vůbec nesplnil velké očekávání, jež vystřídalo velké zklamání. V důsledku toho za prvních pět měsíců trvání programu Zelená úsporám byly podány jen dvě žádosti o dotaci na tepelné čerpadlo, což se nedá hodnotit jinak než jako propadák.

Nové úpravy programu
Naštěstí došlo k tomu, že původní tvrdě nastavená kritéria byla Ministerstvem životního prostředí ČR (MŽP) - Státním fondem životního prostředí (SFŽP) přehodnocena s tím, že prakticky do každé novostavby lze tepelné čerpadlo dotovat, a u stávajících objektů rodinných domů se netrvá na zateplení a při náhradě kotle na tuhá paliva, nebo elektrokotle, lze dotaci poskytnout. Přičemž náhrada vytápění zemním plynem tepelným čerpadlem, bohužel, dotována není. Tato úprava dotačních podmínek se konečně setkala s pozitivní reakcí zájemců o využívání tepelných čerpadel. Potud by mohly být MŽP a SFŽP spokojeny, ale objevil se nový - neočekávaný problém.
V podmínkách získání dotace na tepelná čerpadla byla stanovena závazná kritéria, jež musí dotované tepelné čerpadlo splňovat. Na českém trhu je však jen 30 % tepelných čerpadel, která daná kriteria splňují. S vidinou příležitosti lepšího prodeje se do Seznamu výrobků a technologií (SVT) protlačila i taková zařízení, jež daná kritéria nesplňují ani náhodou a samozřejmě svou inzerovanou kvalitu nemohou doložit. V tomto směru došlo k pochybení na SFŽP, který převzal od dodavatelů někdy špatné, někdy i ?upravené? podklady o parametrech zařízení, na jejichž základě pak byl proveden jejich zápis do zmíněného SVT. Toto je závažný problém, který je nutné řešit, protože podle Seznamu výrobků a technologií si zájemci vybírají zařízení, aniž by tušili, že si pořizují třeba podřadný výrobek místo vysoce efektivního tepelného čerpadla.
V zásadě lze konstatovat, že po první velmi ?rozpačité? fázi se situace podstatně zlepšila, jen je potřeba doladit nezbytnou administrativu související s ?papírovou vojnou?. Zde zatím přetrvává dost nejasností. Chybí totiž prováděcí předpis, kde by bylo vše jednoznačně a srozumitelně stanoveno. Doufejme, že i na to brzy dojde.

Autor: Ing. Josef Slováček, předseda správní rady Asociace pro využití tepelných čerpadel v České republice