Sanace zdiva chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře
„Nejvýchodnější katedrála Evropy, po restauračních úpravách, stojí tu před námi jako podivuhodná, poněkud smutná a opuštěná, avšak tak neobyčejně složitá a zajímavá mohutná stavba, kterou opustiti je pojednou velmi slo- žité...,“ konstatovala ve své knize z roku 1942 Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře historička umění Dr. A. Birnbaumová [1]
Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze. Je majitelem ateliéru pro návrhy sanace zdiva, ochrany fasád a souvisejících vlivů. Autor jedenácti odborných publikací v oboru. Předseda odborné společnosti pro odvlhčování staveb ČSSI. Je expertem Českého egyptologického ústavu FF UK.
Chrám sv. Barbory, reprezentační a honosná stavba kdysi nejbohatšího a nejdůležitějšího českého města po Praze, není v současnosti zdaleka opuštěn. Celoročně se v něm vystřídají tisíce návštěvníků a tuto dominantu Kutné Hory obdivují. Chrám přitom není jednotným dílem, je výslednicí tří stavebních období – tří různých vývojových fází gotického slohu. Původně byl navržen jako trojlodní stavba s transeptem a ochozem kolem presbytáře a s věncem kaplí. Byl to typický plán vrcholné gotiky z dílny Petra Parléře a jeho hutě. Druhý plán rozšířil chrám na pětilodí, zmizel transept (příčná loď). Lodě měly být dvakrát delší, než je tomu v současnosti. V nynější podobě má chrám sedm klenebních gotických polí a osmé bylo vystavěno až v 19. století. Představitelem další stavební etapy je Matyáš Rejsek, který změnil konstrukci v malebnou hru světel a stínů, křivek a hmot. Lze říci, že tato úprava byla posledním vzepětím gotického slohu a posledním dílem českého gotického mistra. Začátkem 16. století stavbu dokončuje Benedikt Ried, s uplatněním renesančních zásahů – např. vybudováním empor a překlenutím celkového prostoru jednotnou klenbou. Tím byl chrám dostavěn a chybělo pouze průčelí. K původní délce kostela se žádný z architektů již nevrátil.
Katedrála s kněžištěm o dvou klenebních polích a s pětibokým závěrem je věnčena osmi lichoběžníkovými a pravoúhlými kaplemi. Kaple jsou zaklenuty křížovými klenbami.
V současné době je chrám sv. Barbory spravován Římskokatolickou farností – arciděkanstvím Kutná Hora a je zařazen na Ústřední seznam kulturních památek ČR.
Situace před sanací, výchozí stav zdiva
Obvodové zdivo je z exteriéru i interiéru výrazně porušováno vysokou vlhkostí a salinitou. Tyto skutečnosti způsobují postupný rozpad částí kamenných prvků v exteriéru a plošnou destrukci zejména soklových částí omítek v interiérech. Vytváří se tak negativní prostředí pro historické malby a nadměrně je také zatěžováno vnitřní prostředí kaplí a prostorů kostela. Nejsou tak vytvořeny podmínky pro eventuální restaurování maleb a fresek. Vysokou vlhkostí je postupně degradován také mobiliář chrámu (oltáře, zpovědnice atd.).
Podrobný průzkum a koncepce opatření v roce 2017
Vlastnímu sanačnímu návrhu předcházel podrobný průzkum a koncepce opatření.
Vlhkost
Autor návrhu sanace si jako aktuální objektivizaci současného stavu provedl vlastní měření vlhkosti zdiva. Měření probíhalo elektrickým kapacitním vlhkoměrem BD 2, který byl třemi odebranými vzorky cejchován metodou hmotnostních rozborů. Výsledky hmotnostní vlhkosti jsou opakovaně v kategorii zvýšené a vysoké, lokálně pak velmi vysoké.
Salinita
Pro ověření obsahu solí ve zdivu bylo odebráno pět vzorků materiálů v určených sondách a ty byly vyhodnoceny v nezávislé laboratoři. Výsledky rozboru prokázaly nadměrné hodnoty v oblasti zasolení dusičnany a zvýšené hodnoty v oblasti síranů a chloridů. Obsahy dusičnanů jsou v daném prostředí poněkud netypické, jsou způsobeny s velkou pravděpodobností živočišnými zbytky. Sírany jsou dány vlastnostmi zdicího materiálu a chloridy zimní údržbou z minulých období.
Mikrovlnné měření vlhkosti
Pro další měření vlhkosti byl použit postup nedestruktivního mikrovlnného měření technologií MOIST 100B/200B s použitím nástavné hlavice pro povrchové a hloubkové měření do 300 mm. Toto měření významně objektivizovalo rozsahy poškození zdiva (resp. jeho zavlhčení).
Hodnocení vnitřního prostředí prostorů kaplí a části lodě (v letech 2017–2018)
Součást průzkumů tvořilo také hodnocení vnitřního prostředí prostoru kaplí a části lodě – výsledky byly zpracovávány Kloknerovým ústavem ČVUT v Praze a předávány postupně, měření je dlouhodobé. Zásadně lze konstatovat, že návštěvnický provoz neovlivňuje výrazně hmotnostní vlhkost zdiva. Hodnoty relativní vlhkosti jsou poněkud zvýšené, je však možno je tolerovat, pokud nedojde k výrazným výkyvům. Za účelem získání hodnot vnitřního prostředí byly do prostoru instalovány dva monitorovací přístroje s přídatnými snímači. Data byla naměřena v období 13. října 2017 až 23. července 2018. Jednalo se o přístroje (dataloggery), měřící relativní vlhkost a teplotu vzduchu. Data byla do přístroje automaticky ukládána v pravidelných čtyřhodinových intervalech. K těmto dataloggerům byly připojeny snímače měřící teplotu v exteriéru.
■ v období leden až polovina dubna 2018 se měrná vlhkost trvale pohybovala pod optimálními hodnotami1;
■ v období květen a červen 2018 převažovala měrná vlhkost nad optimálními hodnotami1;
■ měrná vlhkost prostoru kaple reaguje na změnu měrné vlhkosti v exteriéru se zpožděním v řádech minut až hodin s významným útlumem (např. v období 4. března až 11. března při nárůstu měrné vlhkosti v exteriéru 5,3 g/kgsuch. vzd. vzrostla měrná vlhkost v interiéru o 1,7 g/kgsuch. vzd. (příloha 3, 4);
■ průběh relativní vlhkosti v obou kaplích byl přibližně srovnatelný s trvale mírně nižšími hodnotami do 3 % rel. v západní kapli;
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 8/2019).
