Sanace vnějších ploch pevnostního systému Malé pevnosti v Terezíně, 2. díl

Zásadou zůstává, aby se obnovené plochy zdiva ve výsledku co nejvíce přibližovaly jejich půvo dnímu vzhledu. Aplikovaná technologie má také za cíl zásadně prodloužit životnost stavby, která byla negativně ovlivňována působením povětrnostních vlivů. V současné době se práce poněkud zpomalují vzhledem k náročnosti oprav architektonických detailů. Činnost se v této etapě soustřeďuje také na řešení obnovy a náhrad kamenných prvků systému (obr. 1).

Rozsah prací v letech 2015–2017

Obnova ploch pokračovala souběžně na několika stranách, avšak objem prací se soustředil především na:
■ „ kleště“ mezi východním ravelinem č. 6 a jihovýchodním bastionem č. 2 (obr. 2);
■ plochy ravelinů č. 5 – zejména severní (obr. 2).

Mírně šikmé plochy eskarp jsou cihelné, zakončené kamennou valounovou římsou. Korunu zdí tvoří zatravněný val. Kamenný sokl, pokud existuje, je místy pod úrovní dodatečně zvýšeného terénu. Nároží jsou kamenná, z pískovcových bloků. Na plochách hlavních zdí pevnosti byla zjištěna řada mechanických poruch včetně staticky významných trhlin. Tyto zdi jsou poškozovány také řasami a dalšími mikrobiologickými organismy. Uvedené poruchy byly v návrhu kategorizovány a jejich rozsah byl dále upraven po montáži lešení, v rámci stavebních prací (obr. 2, 3).

Kleště
Tato v minulosti nepřístupná oblast má na severní straně zbytky zajímavé hradební zdi s kamenným nárožím a kamennou korunou. Vzor koruny je možné objevit i na jiných místech pevnosti a také ve městě. Přes relativně malý rozsah byla úprava této části stavby snad nejvíce diskutována, zejména z hlediska památkové ochrany (obr. 4, 5, 6).

Severní plocha ravelinu č. 5
Při obnově koruny – římsy prudce skloněné zdi bylo nutno řešit relativně komplikované kamenořezy; jedná se o zborcené plochy. Diskuze o způsobu této opravy není doposud zcela dokončena a realizace bude ještě na jaře 2018 dále posuzována.

Technologie oprav

Zásadní rozsah oprav byl dán:
■ technologií v návrhu, která vycházela z průzkumu projektanta a z možností posouzení stavu stavby bez lešení;
■ úpravami rozsahu oprav jednotlivých kategorií na základě zjištění stavu po montáži lešení;
■ na základě diskusí a závěrů kontrolních dnů při realizaci stavby.

V rámci oprav byl kladen důraz na zachování původních stavebních detailů a povrchových úprav z doby výstavby i z vězeňského období, především za 2. světové války. Přestože mají tyto stavební a povrchové úpravy často čistě utilitární charakter, dokumentují významnou etapu dějin pevnosti, pro kterou je prohlášena národní kulturní památkou. V tomto smyslu je metodika oprav svým způsobem výjimečná, odlišná od podobných případů (obr. 7, 8, 9, 10).

V případě řešeného úseku – kleští – se jedná o německé zdi na severu. Zeď na jižní a západní straně je obnovena metodikou uplatněnou v minulých úsecích (viz časopis Stavebnictví č. 03/12, str. 28–33). Zdivo v severní části mělo zachovaná nároží, část koruny však byla směrem k západu rozpadlá. Stejně tomu bylo u jihozápadního nároží, jehož kamenné prvky byly nalezeny v hromadách materiálů a pod vrstvami náletů. Bylo dohodnuto, že se v celém rozsahu použijí pro opravu stavby. Po diskusi se zástupci památkové péče byla pro terezínskou pevnost vyjednána poněkud netypická oprava formou částečné dostavby této oblasti.

Dílčí postupy, navazující na celkovou technologii

Zásadou oprav je konzervovat povrch zdi tak, aby nedocházelo k dalšímu poškozování. Nejedná se tedy o opravu v rámci původního stavu, který není ani přesně znám. Povrch zdi se v předstihu očiští mírně tlakovou vodou a stejným postupem se ze spár mechanicky odstraní uvolněné pojivo. Hloubkově poškozené cihly se nahradí novými vybranými cihlami. Vazné cihly budou nahrazovány v případě ztráty své původní hmoty od hloubky 100 mm v plném formátu. V případě destrukce do hloubky 30–100 mm se použijí řezané pásky. Do hloubky 30 mm bude aplikována vybraná malta. Rozsah nezbytných výměn je patrný z přiložených obrázků (obr. 4–10). Cihly používané k výměně byly vybrány po vyhodnocení vypracovaném v Kloknerově ústavu ČVUT v roce 2014. Jedná se o výrobky Zlínských cihelen a.s.

Nároží i římsové bloky byly ve velkém rozsahu doplněny novými kamennými bloky z božanovského pískovce. Ložné malty byly obdobou malt zdiva. V několika případech se použilo předchozí modelování na místě v měřítku 1 : 1 (obr. 11, 12, 13).

Spárování zdiva – malta do ložných spár
Na zdech jsou dochovány úseky s původním pojivem, které je vzorem pro prováděnou úpravu. Základním předpokladem k docílení stejné povrchové struktury je respektování původního složení malty, respektive frakce a typů písku. Technologické složení pojiva a způsob jeho zpracování do líce cihel byl ověřen na předchozích plochách. Pro vyplnění spár na maltu ložnou byla zvolena renovační vápenná zdicí a spárovací malta. Jedná se o prodyšnou, difuzně otevřenou suchou maltovou směs. Při aplikaci je třeba ochránit plochy zdiva před rychlým vysycháním např. vlhčením a zastíněním.

Složení malty
Plnivo: křemičitý písek 83 %.
Pojivo: vápno 17 %, 4 % pucolány.
Předepsaná pevnost v tlaku po 28 dnech: min. 5 MPa.
Součinitel tepelné vodivosti λ = max. 1,0 W/mK.
Doba zpracovatelnosti: min. 2 hod.

Statické zajištění trhlin ve zdivu
Valy pevnosti jsou v podstatě opěrné stěny ze zdiva, které je lokálně degradováno. Stupeň ochrany zdiva závisí na míře zhutnění zásypové zeminy.

Eskarpa hlavní pevnosti, která tvoří část kleští, je řešena následovně:
■ armováním sypaného valu směrem do příkopu eskarpovou zdí se šikmo vzhůru ustupujícím lícem cihel;
■ vyztužením opěrnými pilíři, vzájem ě svázanými ve dvou úrovních.

Parametry
Šířka vnějšího zdiva ve spodní úrovni je 1,5 m; v úrovni pod korunní římsou pak 1 m.
Opěrné pilíře pokračují cca 3,8 m od hlavního valu.
Koruny kryje násyp převyšující zdivo o více než 3 m.

Návrh sanace

Horizontální trhliny spojené s boulením nebo vychylováním zdí byly v návrhu řešeny přezděním. Jedná se zejména o zhlaví stěn, opravy říms a úpravy terénu v kontaktu se stavebními prvky. V 60 % při realizaci postačovala oprava zdiva, hloubkové spárování a výměna kusového staviva lokálně. Vzniklé dutiny s intenzivní dotací vody byly vyplněny a v cca čtyřech případech posíleny „kramlemi“ vloženými do ložných spár. Trhliny, vzniklé v povrchových vrstvách vlivem teplotních výkyvů, byly opraveny hloubkovým spárováním a lokální výměnou kusového staviva. Trhliny, které prostupovaly do hloubky zdiva a které souvisely s pohyby v úrovni základu zdiva, byly zabezpečeny vložením podélné výztuže, vždy na tři až čtyři ložné spáry (vzdálenost spár s výztuží je po čtyřech vrstvách cihel). Fixace zdiva byla provedena systémem HELY v nerezové variantě. Přesahy do boků byly 500 mm do každé strany. Při všech zásazích se respektovala vodopropustnost zdiva.

Oprava kamenných prvků, korun a nároží
Jednalo se zejména o jihozápadní nároží. Zásadou zůstávalo využití nalezených kamenných prvků, které však bylo potřeba doplnit novými prvky původního tvaru, kdy byl pro jednotlivé části použit tvrdý, kvalitní pískovec. Profilované kamenické prvky, tj. prvky římsové, korunové, byly opraveny a doplněny obdobným způsobem. Původní pojivo dochovaných kamenných bloků nebylo mechanicky odstraňováno, malta ve spárách, která se zachovala, byla rozetřena do líce. Nová malta byla zatemována do hloubky spár a zatočena dřevěnými hladítky.

Terénní úpravy
Terén byl v celém rozsahu snížen tak, aby se uplatnil kamenný sokl, který je minimálně 150 mm nad upravenou niveletu terénu. Celá plocha kleští se srovnává pro zajištění odvodu dešťové vody.

Závěrečná konzervace
Konečná úprava povrchu respektuje technologii aplikovanou na všech plochách pevnosti. Materiál se zpevní organokřemičitany, které vytvoří gel (obr. 14, 15, 16, 17).

Celý článek naleznete v archivu čísel 04/2018.