Zpět na materiály, výrobky, technologie

Reakce stavebních výrobků na oheň

10. dubna 2009
Vilém Stanke

31. prosince 2007 došlo k ukončení použitelnosti výsledků zkoušek stupně hořlavosti stavebních hmot podle původní české normy ČSN 73 0862 a hodnot stupňů hořlavosti stavebních hmot uvedených v ČSN 73 0823. Na základě pokynu G - Evropského klasifikačního systému pro reakci stavebních výrobků na oheň, byla vypracována, schválena a publikována evropská norma EN 13501-1, která byla do soustavy ČSN jako náhrada za zrušenou ČSN 73 0862 zavedena v roce 2003 a revidována v roce 2007.

Autor:



Norma EN 13501-1 klasifikuje samostatně stavební výrobky mimo podlahových krytin a tepelně izolačních výrobků potrubí a samostatně podlahové krytiny, stejně jako tepelně izolační výrobky potrubí. Všechny tyto skupiny jsou klasifikovány do těchto tříd: A1, A2, B, C, D, E, F.
Třída A1 zahrnuje v podstatě nehořlavé materiály a třída F udává, že žádný ukazatel není stanoven, tudíž třída reakce na oheň výrobku není určena zkouškou. Třídy pro podlahové krytiny jsou odlišeny spodním indexem ?fl?, třída reakce na oheň tepelně izolačních výrobků potrubí spodním indexem ?L?. Na základě rozhodnutí Evropské komise č. 2006/751/ES je prováděna klasifikace reakce na oheň i elektrických kabelů, a to do tříd Aca, B1ca, B2ca, Cca, Dca, Eca, Fca.
Tato základní změna (stupeň hořlavosti -> třída reakce na oheň) se promítla do ČSN 73 0810:2005, kde byl uveden převodník mezi požadavky na stupeň hořlavosti a třídy reakce na oheň. V té době nebyly k dispozici konkrétní výsledky zkoušek, a proto bylo přijato toto provizorní opatření, přičemž převodníkový systém platil pro celý kodex norem požární bezpečnosti staveb, který nebyl upravován. Po tříletých zkušenostech bylo v roce 2008 přistoupeno k revizi normy ČSN 73 0810 a celého kodexu norem požární bezpečnosti staveb. Celý rozsah těchto revizí bude ukončen v roce 2009 s tím, že požadavky na hořlavost budou zcela nahrazeny požadavky na třídu reakce na oheň bez převodníkové tabulky.
Převodníková tabulka je uvedena pouze v informativní příloze již revidované ČSN 73 0810:2009, a to pro případy, kdy jsou v jiných technických podkladech, mimo kodex norem požární bezpečnosti staveb, stanoveny požadavky na stupně hořlavosti.

Stupeň hořlavosti

Třída reakce na oheň

A

A1

A2

B

B

C1

C

C2

D

C3

E

F

Původní klasifikace stupňů hořlavosti a nová klasifikace tříd reakce na oheň

Klasifikace reakce stavebních výrobků na oheň byla zavedena v rámci celé Evropské unie z důvodu umožnění volného pohybu zboží, neboť na rozdíl od jiných vlastností existovalo v tomto případě v jednotlivých členských zemích různé hodnocení požárně-technických vlastností vyjadřovaných hořlavostí.
Základní rozdíl mezi stupněm hořlavosti a třídou reakce na oheň spočívá v tom, že stupeň hořlavosti hodnotí samostatně jednotlivé hmoty, zatímco třída reakce na oheň hodnotí celý stavební výrobek v konečném provedení - například sendvičové stěny, zateplovací systémy apod.

Základní pojmy, důležité při hodnocení reakce na oheň
Základní pojmy při hodnocení reakce na oheň:

Stejnorodý výrobek
Stejnorodý výrobek je výrobek obsahující pouze jeden materiál a tento materiál má stejnou objemovou hmotnost a složení v celém svém objemu.

Nestejnorodý výrobek
Nestejnorodý výrobek je výrobek, který nevyhovuje požadavkům na stejnorodý výrobek. Je to výrobek složený z jedné nebo více složek, které jsou podstatné nebo nepodstatné.

Podstatná složka
Podstatná složka je materiál, který tvoří významnou část nestejnorodého výrobku. Za podstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti ≥ 1,0 kg/m2 nebo tloušťky ≥ 1,0 mm.

Nepodstatná složka
Nepodstatná složka je materiál, který netvoří významnou část nestejnorodého výrobku. Za nepodstatnou složku je považována vrstva o plošné hmotnosti ≤ 1,0 kg/m2 nebo tloušťky ≤ 1,0 mm.

Vnitřní nepodstatná složka
Vnitřní nepodstatná složka je nepodstatná složka, která je překryta z obou stran nejméně jednou podstatnou složkou.

Vnější nepodstatná složka
Vnější nepodstatná složka je nepodstatná složka, která není na jedné straně překryta podstatnou složkou.

Klasifikační systém podle reakce na oheň je založen na kritériích představovaných mezními hodnotami ukazatelů charakteristik pro jednotlivé třídy.
U některých tříd se vedle označení A1 až F uvádí doplňková klasifikace. Ta charakterizuje tvorbu kouře (s) a hořící kapky/částice (d), například A2-s1,d0.

Klasifikace stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň
Pro klasifikaci stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň se zkouší podle následujícího postupu:

Třída E
Výrobek, který má být klasifikován do třídy E, se musí zkoušet podle ČSN EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 15 s.

Třídy D, C, B
Výrobek, který má být klasifikován do tříd D, C nebo B, se musí zkoušet podle ČSN EN ISO 11925-2 při působení plamene po dobu 30 s. Výrobek, který vyhoví požadavkům stanoveným na výsledky zkoušky podle ČSN EN ISO 11925-2, se musí dále zkoušet podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin.

Třídy A1, A2
Stejnorodé výrobky
Výrobek, který má být klasifikován do třídy A1, se musí zkoušet podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Výrobek, který má být klasifikován do třídy A2, se musí zkoušet buď podle ČSN EN ISO 1182 nebo podle ČSN EN ISO 1716.

Nestejnorodé výrobky
Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, který má být klasifikován do třídy A1, se musí zkoušet samostatně podle ČSN EN ISO 1182 a podle ČSN EN ISO 1716. Navíc každý výrobek obsahující vnější nepodstatnou složku a vyhovující kriteriu PCS se musí dále zkoušet podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin. Každá podstatná složka nestejnorodého výrobku, který má být klasifikován do třídy A2, se musí zkoušet samostatně buď podle ČSN EN ISO 1182, nebo podle ČSN EN ISO 1716. Nepodstatné složky nestejnorodého výrobku se musí zkoušet samostatně, a to pouze podle ČSN EN ISO 1716.

Třída A2
Všechny výrobky, které mají být klasifikovány do třídy A2, se musí zkoušet navíc podle ČSN EN 13823, resp. podle ČSN EN ISO 9239-1 u podlahových krytin.

Omezení počtu zkoušek
V normě ČSN EN 13238:2002 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň - Postupy kondicionování a obecná pravidla pro výběr podkladů, jsou normalizovány reprezentativní podklady a typické způsoby uchycení. Záleží však na zadavateli zkoušek, zda si vybere některý z normových podkladů, nebo bude trvat na jiném, v normě neuvedeném. V případě zkoušky na nenormovém podkladu klasifikace platí pouze pro použití tohoto podkladu.
Pro snížení počtu zkoušek potřebných pro klasifikaci je možno použít pravidla pro přímou a rozšířenou aplikaci podle ČSN p CEN/TS 15117 z roku 2006.
Možnost pro zpracování rozšířené aplikace obsahuje koncepci ?nejhoršího? chování. Znamená to, že jakákoli změna parametrů výrobku nebo koncové aplikace bude směřovat ke zlepšení požárního chování.
Další možností omezit počet zkoušek je využít rozhodnutí Komise, kterými jsou u vybraných stavebních výrobků přímo stanoveny třídy reakce na oheň bez nutnosti zkoušení.
Dohodnuté podmínky, vztažené k těmto výrobkům, jsou publikovány v oficiálním věstníku EC a jsou oficiálně k dispozici v databázi Nando-CPD. Pro usnadnění práce projektantů a schvalujících orgánů jsou tabulky těchto rozhodnutí uvedeny v příloze A ČSN 73 0810:2009.

Zkouška výrobku vystaveného tepelnému účinku
¤ Zkouška výrobku vystaveného tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu (SBI) podle normy ČSN EN 13 823