Podlahy - současná situace a nové trendy

Výrazně se zvýšila i variabilita zatěžovacích stavů, ať již u podlah bytových staveb nebo občanské či průmyslové výstavby. Používání typových skladeb, často prosazovaných v 70. a 80. letech minulého století, je za tohoto stavu prakticky vyloučené.
Podlahová konstrukce významně ovlivňuje provozní pohodu v budově i její celkově vnímané vnitřní prostředí. Pro architekta je dominantním prvkem nášlapná vrstva, a to jak z hlediska materiálového, tak z hlediska povrchové struktury, barevnosti i estetického působení. Již v této fázi však může být významně ovlivněna také celková funkčnost, provozuschopnost i finální vzhled. Výběr materiálu totiž musí nezbytně zohledňovat i mechanické zatížení podlahy, potřebnou protiskluznost povrchu i jeho čistitelnost. Pokud je tedy materiál volen výhradně s ohledem na jeho estetické působení, je často výsledkem situace zcela opačná. Například když je u podzemních garáží nášlapná vrstva tvořena světlým odstínem a struktura současně odpovídá potřebám protiskluznosti, dochází prakticky okamžitě po zahájení provozu k takovému znečišťování povrchu, které vyžaduje buď velmi intenzivní a časté čištění, nebo je po krátkém čase vzhled nášlapné vrstvy z estetického hlediska velmi problematický. V tomto případě se tedy osvědčuje volit odstíny tmavší, na nichž stopy pneumatik budou méně výrazné či zcela nepatrné. Případné světlé barevné odlišení jednotlivých podlaží je možné bez problémů realizovat nátěry stěn, které nejsou provozem nijak podstatněji atakovány.
Pro běžného projektanta je podlahová konstrukce obvykle méně významným prvkem, který je často ve výkresové dokumentaci charakterizován pouze skladbou s uvedením tlouštěk jednotlivých vrstev, bez jejich přesnější materiálové specifikace. V technické zprávě pak obvykle bývá podlahám věnována jen minimální pozornost. Projektová dokumentace by přitom měla řešit řadu detailů, jež následně mohou vyvolávat problémy, které podlahovou konstrukci mohou značně znehodnocovat.
Při návrhu skladby a tlouštěk jednotlivých vrstev je nezbytné uvažovat s geometrickými tolerancemi, aby i v případě nepříznivých odchylek nebyla tloušťka například podkladních vrstev zmenšena pod únosnou mez. Podobně je nezbytné řešit v projektové dokumentaci také uložení prvků a rozvodů technického zařízení budov. Návrh musí vzít v úvahu jejich časté křížení, aby se v těchto místech nepřijatelně nezeslabila tloušťka nosných vrstev.
Projektová dokumentace by měla také obsahovat rozmístění dilatačních a smršťovacích spár v podlahových vrstvách, jejich úpravu i požadavky na rovinnost podkladních vrstev. V platné normě jsou uvedena kritéria pouze pro nášlapné vrstvy. S tím souvisí i posouzení, zda standardní technologie pokládky podkladních vrstev může předepsané odchylky od rovinnosti splnit. V případě průmyslových podlah je nezbytné i statické posouzení na základě znalosti vnějšího užitného zatížení a kvality podkladních vrstev.
Z hlediska dodavatele jsou podlahy v bytové a občanské výstavbě prakticky vždy vázány na dva různé subdodavatele. Obvykle jedna z firem provádí tepelné, resp. zvukové izolační vrstvy a vrstvu nosnou, jiný subdodavatel pak provádí pokládku vrstev nášlapných. Je pravidlem, že kvalita podkladních nosných vrstev není většinou nijak kontrolována, a to jak z hlediska dosažených mechanických vlastností, tak i z hlediska rovinnosti. Při pokládce nášlapných vrstev pak následně dochází k velmi častým sporům, zda má podklad vyhovující, či nevyhovující parametry.
Z pohledu investora patří mezi hlavní kritéria zakázky cena a termíny. Představa, že při jakémkoliv stlačení ceny budou užitné vlastnosti podlahové konstrukce zejména z dlouhodobého hlediska vždy zachovány, je jistě iluzorní. Přesto je z pochopitelných důvodů prioritní vždy diskuze o ceně.
Z hlediska termínů je situace často ještě absurdnější. Návrh tyto otázky obvykle neřeší a harmonogramy prací nerealisticky kalkulují s takovou rychlostí zrání cementobetonových či anhydritových podkladních vrstev, která není při jakékoliv snaze dodavatele splnitelná. Proto často dochází ke kladení nášlapných vrstev na ne zcela ideálně vyzrálé či vyschlé podklady, a následné reklamace jsou tedy zcela logické. Při provádění a dokončování podlahových konstrukcí dochází na stavbě k souběhu mnoha profesí a pro provádění podlah, tj. jejich ošetřování i zrání, jsou vytvořeny ty nejhorší možné podmínky. Velmi často dochází k tomu, že čerstvě položená keramická či teracová dlažba bývá prakticky vzápětí intenzivně zatěžována, i když by zrání a ošetřování mělo probíhat v klidu minimálně několik dnů. Z hlediska soudního znalce jsou podlahové konstrukce prvkem, který bývá nejčastěji reklamován - ať již z důvodů estetických, či provozních. Tato situace je zcela pochopitelná, uvážíme-li množství hledisek, která se při návrhu, výběru materiálů, technologií i vlastní realizaci podlahové konstrukce prolínají
V této složité hře technických požadavků i vztahů mezi jednotlivými účastníky výstavby hraje samozřejmě významnou roli i často akcentovaný lidský činitel. O výsledku nerozhoduje jenom brilantní návrh či použití kvalitních materiálů, ale i kvalitní realizace, dodržení technologických postupů i prosté řemeslné poctivosti. Přitom se nejedná vždy o rutinní práci. Při kladení keramické dlažby s prvky o rozměru 100x100 mm je situace nepochybně zcela jiná než při kladení dlažby s dlaždicemi s půdorysnými rozměry 600x600 mm či většími. Často se i identická podlahová konstrukce realizuje v různorodých teplotních a vlhkostních podmínkách, v jiném souběhu profesí a s jinými termínovými požadavky. Profesionalita a solidnost dodavatele tak často vyžaduje, aby některá navrhovaná řešení či požadavky byly odmítnuty, protože v dané konfiguraci okolností by s jistotou vedly k následným problémům.
Podlahové konstrukce by proto měly být vnímány jako náročná disciplína, která vyžaduje od všech zúčastněných profesionalitu a pochopení pro technické i časové možnosti použitých materiálů i používaných technologií.

¤ Ukazky užiti kamenne mozaiky k vyzdobě podlah

Skladba podlahy v občanské a bytové výstavbě
Podlahu nelze vnímat pouze jako povrchovou tzv. nášlapnou vrstvu, ale jako souvrství, které vcelku zajišťuje širokou škálu vlastností. Od dlouhodobé trvanlivosti, snadné čistitelnosti, bezpečnosti provozu na povrchu, až po akustické a tepelně izolační vlastnosti.
V případě občanské a bytové výstavby se obvykle jedná o plovoucí podlahy, kdy je na stropní konstrukci položena lehká a relativně měkká vrstva, jež je překryta tuhou nosnou vrstvou (např. cementovou nebo anhydritovou mazaninou, montovanými deskami apod.). Povrch je pak tvořen nášlapnou vrstvou, zvolenou s ohledem na využití interiéru. Kromě plovoucích podlah byly v dřívější době, zejména v panelových domech, využívány tzv. nulové podlahy, které jsou tvořeny pásy PVC a tenkou měkkou podložkou, položenou přímo na nosné konstrukci. Na druhé straně v poslední době, zejména ve spojení s výstavbou komerčních kancelářských prostor, došlo k rozšíření využití zdvojených podlah, kde je nosná vrstva podlahy uložena na podložky. Vzniklý prostor je pak využíván pro nejrůznější rozvody, které jsou tak přístupné prakticky na libovolném místě.
Při návrhu podlahy je třeba myslet na její statickou únosnost, tj. na mechanické vlastnosti a tloušťku nosné vrstvy. Zde si je třeba uvědomit, že čím stlačitelnější je podklad nosné vrstvy, tím větší tloušťku, resp. lepší mechanické vlastnosti, musí nosná vrstva mít. Při provádění je třeba si uvědomit, že o únosnosti, resp. o vzniku trhlin v podlaze rozhoduje její nejslabší místo.
V případě, že je podlahová konstrukce součástí konstrukce oddělující interiér od vnějšího prostředí (např. podlaha na terénu nebo podlaha na stropní konstrukci nad nevytápěnými prostory apod.), musí celá oddělující konstrukce splňovat požadavky na tepelný odpor a na prevenci kondenzace vodní páry v konstrukci. Důležitým tepelně technickým parametrem v místnostech s trvalým pobytem osob je tepelná jímavost podlahy. Tento parametr popisuje rychlost odnímání tepla z chodidla a je dominantně závislý na tepelné vodivosti nášlapné vrstvy. Podle něj lze podlahy rozdělit na velmi teplé, teplé, méně teplé a studené.
Obdobně jako v případě tepelně technických vlastností je třeba k podlahové konstrukci přistupovat i při hodnocení akustických vlastností, tj. zohlednit podlahovou konstrukci jako součást zvukově dělící konstrukce. Zde se sledují dva nezávislé parametry: vzduchová neprůzvučnost a kročejová neprůzvučnost. Vzduchová neprůzvučnost závisí zejména na plošné hmotnosti dělicí konstrukce, případně ji lze vylepšit pomocí zvukově izolačního podhledu. Kročejová neprůzvučnost, tj. neprůzvučnost konstrukce proti hluku vznikajícímu chůzí nebo jinými rázy, naopak na plošné hmotnosti oddělující konstrukce závislá není. Tento parametr se zajišťuje oddělením nášlapné vrstvy podlahy (a s ní spojených tuhých vrstev) od ostatních konstrukcí (stropní konstrukce, stěny, prostupy apod.) zvukově izolačním materiálem, který je relativně měkký a špatně vede zvuk.
Z hlediska uživatele podlahové konstrukce jsou velmi důležité vlastnosti povrchu. Kromě vzhledu podlahy je to zejména skluznost, která je přímo parametrem bezpečnosti pohybu po podlaze, a dále odolnost proti bodovému namáhání a tvrdost povrchu, které souvisejí s odolností nášlapné vrstvy. Tvrdost povrchu je třeba volit v závislosti na typu použité nášlapné vrstvy a na předpokládaném provozu na podlaze podle specifikace výrobce nášlapné vrstvy.
Kromě výše uvedených vlastností musí celá podlahová konstrukce splňovat hygienické požadavky, tj. nesmí být zdrojem škodlivin v interiéru. Dále musí splňovat požadavky na odolnost proti biologickým vlivům (nesmí docházet k růstu plísní, napadení hmyzem nebo jinými živočichy apod.), odolnost proti chemickým vlivům (vzájemný kontakt materiálů nesmí vyvolávat nepříznivé chemické změny a podlaha musí odolávat agresivním látkám, které na ni budou působit) a musí být odolná proti vodě a vlhkosti, případně musí být přístup vody či vlhkosti vyloučen nebo omezen. V některých případech je vhodné bránit pronikání vodní páry stropem pomocí parotěsné zábrany. Některé materiály jsou citlivé na vlhkost podkladu (např. materiály na bázi dřeva, epoxidové pryskyřice, PVC a další).

¤ Ukazky užiti kamenne mozaiky k vyzdobě podlah

Rovinnost povrchu
Je třeba rozlišovat mezi pojmy ?rovinnost povrchu? a ?místní rovinnost povrchu?.
V případě rovinnosti povrchu se sledují odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektové dokumentaci. Tento parametr je důležitý zejména pro návaznost podlahy na okolní konstrukce, např. dveře. Maximální dovolené odchylky od rovinnosti nášlapné vrstvy je třeba stanovit v návrhu podlahy, a to v závislosti na konkrétních podmínkách. Pro omezení možných sporů je doporučeno rovněž definovat maximální odchylky od rovinnosti povrchu pro ostatní vrstvy, zejména pro povrchy, kde na sebe budou navazovat dodávky různých firem. V praxi často dochází k tomu, že na nosnou vrstvu tvořenou cementovým nebo anhydritovým potěrem zbude pouze několik málo centimetrů, které nemohou zajistit dostatečnou únosnost podlahy. Při užívání, v lepším případě již během stavby, pak dochází k překročení únosnosti nosné vrstvy a ke vzniku trhlin v podlaze.
V případě místní rovinnosti povrchu se sledují odchylky povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí. Tento parametr nevypovídá nic o tom, v jaké výškové úrovni byl povrch podlahy proveden, ale je důležitý pro provoz na podlaze a komfort jejího používání. Návrh po- dlahy by měl dále obsahovat požadavky na mezní odchylky místní rovinnosti i pro ostatní vrstvy podlahy. Tyto hodnoty je třeba stanovit v závislosti na požadavcích výše položené vrstvy na podklad. Pokud zamýšlenou technologií není možné dosáhnout rovinnosti potřebné pro správné položení následné vrstvy, je třeba v návrhu podlahy počítat s vyrovnávací vrstvou.
Třetím parametrem popisujícím rovinnost podlahy je mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře. Stanovení tohoto parametru má za cíl vyloučit nerovnosti nášlapné vrstvy, v nichž by hrozilo zakopnutí uživatele podlahy.

Dilatační a smršťovací spáry v podlahách občanské a bytové výstavby
V případě spár v podlaze je nutné rozlišovat na spáry smršťovací, které umožňují, aby proběhly přirozené objemové změny materiálů (zejména betonu), a spáry dilatační, které umožňují teplotní dilataci jednotlivých konstrukčních celků, buď pouze podlahy, nebo celé konstrukce.
Dilatační spáry musí zajistit volnost pohybu po celou dobu životnosti konstrukce. Spáry pouze v podlahách se provádí po obvodu místnosti, kde zajišťují obvykle rovněž funkci izolace proti přenosu kročejového zvuku. V případě velkých prostor je třeba postupovat podle příslušných materiálových norem, v případě betonu podle ČSN EN 1992 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí a podlahu rozdělit na dilatační celky. V případě využití podlahového topení je nutné dilatační spárou oddělit vytápěnou část podlahy od nevytápěné a dilatační spára musí být provedena i v místě dilatační spáry v konstrukci, na níž je podlaha uložena. V těchto spárách se obvykle osazují speciální kovové profily, které zabraňují olamování hran spáry a vnitřní prostor se vyplní trvale pružným materiálem.
Na rozdíl od dilatačních spár mají smršťovací spáry dočasnou funkci. Je třeba je provádět zejména u monolitických vrstev na bázi cementu (cementové potěry, litá teraca apod.). Rastr smršťovacích spár se obvykle provádí pravoúhlý. Poměr stran obdélníku by neměl být větší než 1:2,5. V případě nevyztužených cementových potěrů by delší strana obdélníku smršťovacího pole neměla být větší než čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy cementového potěru. Řezání smršťovacích spár se doporučuje provést do 24 hodin od zamíchání směsi. Vzdálenost smršťovacích spár lze zvětšit dostatečným vyztužením potěru. Naopak smršťování jemnozrnných materiálů (maximální zrno kameniva 4 mm a menší) je obvykle větší než u tradičních hrubších materiálů, a smršťovací spáry je tedy třeba provádět v hustším rastru. Po odeznění smršťování je vhodné smršťovací spáry vyplnit tuhou zálivkou.
Při větší vzdálenosti smršťovacích spár nebo při použití směsi vykazující větší smršťování je potřeba věnovat pozornost i rozdílnému smršťování horního a dolního povrchu desky, které má za následek tzv. zkroucení desek. To se obvykle projevuje nadzdvižením rohů desky, méně často jejich zanořením do podkladu, nebo nadzdvižením střední oblasti.

¤ Ukazky užiti kamenne mozaiky k vyzdobě podlah

Průmyslové podlahy
Průmyslová podlaha je definována jako podlahová konstrukce, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením (manipulačními prostředky), jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslové podlahy jsou většinou tvořeny železobetonovou nosnou deskou vyztuženou buď klasickou výztuží, nebo pomocí drátků, a nášlapnou vrstvou zajišťující odolnost povrchu. Neopomenutelné jsou rovněž vlastnosti podloží.

Skladba průmyslové podlahy
V návrhu podlahy se musí specifikovat tloušťky a kvality jednotlivých vrstev. Nosná vrstva (prakticky vždy betonová deska) musí být navržena na základě statického výpočtu a musí být zřetelně uvedeno, na jaké zatížení je navržena. V případě pohyblivého zatížení musí být k dispozici zatěžovací schéma dopravního prostředku a hodnoty kolových sil, včetně průměru kol a typu materiálu kol. Pro statické posouzení musí být známy deformační vlastnosti podloží v celé aktivní zóně sedání, případně tyto vlastnosti musí být v návrhu podlahy definovány jako požadavky na úpravu podloží. Nášlapnou vrstvu podlahy je třeba posoudit na lokální únosnost porovnáním pevnosti v tlaku s kontaktním napětím pod koly dopravních prostředků, které budou na podlaze provozovány. Kontaktní napětí pod koly nesmí překročit pevnost použitého materiálu v tlaku, v případě nášlapných vrstev s nižším modulem pružnosti (např. PVC, textilní podlahoviny apod.) musí být kontaktní napětí menší než 40 % pevnosti nášlapné vrstvy v tlaku, aby toto zatížení nevyvolávalo trvalou deformaci nášlapné vrstvy.
Obdobně jako u podlah v občanské a bytové výstavbě je třeba splnit hygienické požadavky a požadavky na odolnost proti biologickým a chemickým vlivům a samozřejmě před nanášením citlivých materiálů věnovat pozornost vlhkosti podkladu.

Dilatační a smršťovací spáry v průmyslové podlaze
Základní rozdíl mezi smršťovacími a dilatačními spárami a základní požadavky na jejich návrh byly popsány. U průmyslových podlah je třeba vyřešit ještě způsob přenosu posouvajících sil mezi jednotlivými dilatačními úseky. To se obvykle řeší vložením kluzných trnů nebo jiných kluzných prvků, které zasahují do betonové desky na obou stranách dilatační spáry.
Smršťovací spáry se ve většině případů provádí řezáním. U průmyslových podlah, kde případné trhliny obvykle představují závažnější provozní závadu a zůstanou vizuálně patrné i na opravené podlaze, se tyto spáry obvykle navrhují v maximální vzdálenosti, která je třicetinásobkem tloušťky nosné betonové desky, maximálně 6 m. Poměr stran smršťovacího pole by neměl přesáhnout 1:1,5. Případná větší vzdálenost smršťovacích spár musí být podložena výsledky statického výpočtu. Lze ji dosáhnout opět pomocí většího vyztužení desky. Ve výjimečných případech se ve světě používají směsi s kompenzovaným smršťováním.
Návrh podlahy by měl definovat jak polohu a způsob řešení dilatačních spár, tak i polohu, hloubku prořezu a způsob řešení (kdy a jak vyplnit, ponechat nevyplněné apod.) smršťovacích spár. Při návrhu podlah s vysokou intenzitou provozu manipulačních prostředků je třeba vzít v úvahu, že požadavky na rovinnost v oblasti spár musí být výrazně vyšší. Jakékoliv nerovnosti zde totiž při pojezdu vyvolávají doplňující dynamické účinky, které mohou podlahu v těchto oblastech poškodit. To se v plné míře týká i spár mezi betonovými nebo keramickými dlaždicemi.

¤ Ukazky užiti kamenne mozaiky k vyzdobě podlah

Nové trendy
Podobně jako v ostatních oblastech stavebnictví, dochází i v oblasti podlahových konstrukcí, a to jak pokud se týče mate- riálů, tak technologií, k postupným inovacím, které jsou často málo postřehnutelné, ale přesto jsou významným pokrokem z hlediska těch užitných vlastností, jež nejsou na první pohled patrné.

Asfaltové mazaniny
Novinkou v tuzemských podmínkách jsou nepochybně asfaltové mazaniny, resp. asfaltová teraca, která se dlouhodobě a s úspěchem využívají v sousedním Německu. Pojivem je bitumen, jehož obsah ve směsi se pohybuje mezi 7 až 10 váhovými procenty, plnivem pak minerální moučka, písek a zejména pak kamenná drť v různých zrnitostech, obvykle od 2 do 11 mm. Jejich mechanické vlastnosti jsou charakterizovány především třídou tvrdosti. Mají překvapivě velmi dobrou požární odolnost, jsou prakticky nehořlavé a odolné proti jiskrám při svařování nebo žhavým nedopalkům. Po vychladnutí mají konečnou pevnost. Jsou zcela vodotěsné, nenasákavé a v podstatě parotěsné. Neposkytují žádné prostory pro mikroby, bakterie nebo hmyz. Mají vysoký elektrický odpor. Jsou odolné proti většině kyselin, louhů i posypovým solím. Povrch nepráší a nepotřebuje téměř žádné ošetřování. Jejich aplikaci v exteriéru umožňuje výborná mrazuvzdornost. Asfaltové mazaniny neobsahují žádné fenoly a dehty a na základě provedených odborných posudků v SRN neobsahují měřitelné zdraví škodlivé výpary a jsou zdravotně nezávadné. Používají se jak při rekonstrukci starých budov, tak i v reprezentativních prodejních či společenských prostorách. Prvním příkladem jejich aplikace ve větším rozsahu v ČR jsou prostory nově dokončené Národní technické knihovny v Praze 6 - Dejvicích, jejichž otevření pro veřejnost se připravuje v tomto roce.

Izolační materiály z lisovaných anorganických práškových hmot
Další nenápadnou, ale přesto velmi významnou inovací je používání izolačních materiálů z lisovaných anorganických práškových hmot, jejichž izolační vlastnosti se významně zlepší odsátím - vakuováním vzduchu. Tepelná vodivost těchto materiálů je na úrovni 0,005 W/m2K. Tloušťka vakuové desky se tak v běžné podlahové konstrukci může pohybovat na úrovni 23 mm. Předností těchto vakuovaných izolačních panelů v podlahových konstrukcích je i mimořádné zlepšení kročejového hluku. Formáty těchto izolačních desek se pohybují obvykle v intervalu 1000x600 mm až 500x300 mm. Desky mohou být buď nalepeny na podkladovou konstrukci nebo na ní volně položeny. Je zcela zřejmé, že panely se nesmějí řezat ani vrtat.

Eliminace kročejového hluku
Nové trendy lze zaznamenat i v oblastech návrhu a provádění podlahových konstrukcí. V současnosti se v zahraničí mimořádně akcentuje eliminace kročejového hluku, tedy všech akustických mostů, kterými mohou být z podlahy, ale i ze schodišť přenášeny zvuky a otřesy do okolních prostor. Ukazuje se, že i u exkluzivně vybavených bytů a precizně provedených staveb může kročejový hluk mimořádně negativně ovlivňovat životní pohodu a problematizovat využívání jinak exkluzivních prostor.

¤ Ukazky užiti kamenne mozaiky k vyzdobě podlah

Sledování vlivu podlahových konstrukcí na životní prostředí ve vnitřních prostorách
Dalším trendem je sledování vlivu podlahových konstrukcí na životní prostředí ve vnitřních prostorách. V současnosti se výběr nášlapných vrstev řídí celou řadou faktorů, ale otázku uvolňování škodlivých látek z nášlapných vrstev do ovzduší prakticky nikdo neposuzuje. Zkouškami v zahraničí bylo identifikováno až 900 prchavých organických látek, které se vyskytují v bytových prostorách v důsledku jejich uvolňování ze stavebních materiálů. Bylo prokázáno, že podlahové konstrukce jsou významným zdrojem chemického znečištění v budovách. Současná úroveň chemického znečištění produkovaného podlahovými konstrukcemi je vzhledem na vliv uvolňovaných látek velmi znepokojivá. Výrobci materiálů pro nášlapné vrstvy, projektanti i dodavatelé podlahových konstrukcí by proto měli i tento aspekt vnímat jako do budoucna velmi závažný.

Z uvedeného nástinu je patrné, že podlahové konstrukce jsou živým, stále se vyvíjejícím oborem, který vyžaduje od všech zúčastněných sledování odborných informací a novinek. V žádném případě se nejedná o rigidní obor, v němž lze bez pečlivé analýzy aktuálních požadavků stavebníka opakovat ?dlouhodobě osvědčená? řešení.