Zpět na osobnosti, rozhovory

Ochranu některých staveb bychom měli mít v našich myslích a srdcích

„Nejde vyhovět každému, aby stavěl, jak se mu hodí,“ říká Bc. Libor Honzárek, místostarosta Havlíčkova Brodu, předseda Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS) a zástupce předsedy oblasti ČKAIT Jihlava v následujícím rozhovoru.


V  současné době vykonáváte z pozice politika a stavebního odborníka řadu významných úkolů. Můžete stručně přiblížit váš dosavadní profesní vývoj?

Vystudoval jsem havlíčkobrodskou stavební průmyslovou školu akademika Stanislava Bechyně, kde jsem v roce 1982 maturoval, a už tehdy měla tato škola punc jedné z nejlepších průmyslovek v Čechách. Stavební rovina je doposud základem mé profese a jsem za to velmi rád. Později jsem si ještě doplnil bakalářské vzdělání v oblasti politologie a veřejné správy. Když jsem se pak v roce 2002  stal na Městském úřadu v Havlíčkově Brodě zastupitelem, netušil jsem, že zde budu už za čtyři roky zastávat funkci místostarosty. Měl jsem malý projektový ateliér se čtyřmi zaměstnanci, později jsme ještě s jedním architektem založili konstrukčně architektonickou kancelář, kterou jsem pak ale po  roce  2006,  v  souvislosti s mým nástupem do funkce místostarosty musel opustit.

Proč jste tehdy přijal pozici na radnici?

Inklinoval jsem k tomu už dlouho před tím, ale hlavně jsem měl jakousi představu a vůli posunout město, kde jsem se narodil, v některých oblastech k lepšímu, například v oblasti památkového urbanismu.

Jaké jsou prioritní úkoly vaší gesce?

Mezi úkoly sekce územní plán  a rozvoj města, životní prostředí a doprava, kterou od té doby nepřetržitě řídím, patří mimo jiné také stavební investice. Mám tedy jistou výhodu oproti ostatním politikům – „nestavařům“. Stavební disciplína je mi blízká, mám pocit, že se v ní orientuji, a nejspíše i proto v této funkci pokračuji díky mandátu voličů i přes další volební období. A to i přesto, že v této funkci musíte provádět i nepříjemná rozhodnutí, jako jsou různé uzavírky, obhajovat realizace staveb omezující po dobu výstavby kvalitu života rezidentů nebo změny územního plánu. Také nejde vyhovět každému, aby stavěl, jak se mu hodí.

Kromě pozice místostarosty města zastáváte ještě další související funkce, můžete přiblížit jejich zaměření?

Jsem autorizovaným technikem v oboru pozemní stavby, měl jsem dokonce jednu z prvních autorizačních zkoušek a razítek na okrese. Možná i to byl důvod, že jsem byl vybrán, abych se stal členem výboru Oblastní kanceláře ČKAIT v Pardubicích. Později, po novém rozdělení krajů, jsem byl kooptován do výboru oblasti ČKAIT v Jihlavě, kde jsem již třetí volební období zástupcem předsedy oblastní kanceláře Ing. Karla Vaverky. Tak propojuji působení ve veřejné správě se svou profesí a s činností Komory.

V čem spatřujete hlavní úkoly funkce místostarosty města?

Nikdy to nebude zcela ideální, ale politici by všeobecně měli směřovat k tomu, aby kvalita života obyvatel ve městě byla celkově přijatelná, aby mohlo být jejich sídlo považováno za tzv. dobrou adresu, kde by byli spokojeni a rádi  žili.  Je  třeba  si v prvé řadě uvědomit, že obecně každé město má své specifikum  v tom, jak je vytvářeno, jak funguje, jaké má plány, možnosti, jaké jsou jeho tendence. Každé je v jiné lokalitě, některé je příhraniční, některé v centru republiky, některé je téměř v horách, pro vnější svět zapouzdřeno. Tyto aspekty udávají v tom či onom městě charakter života. A z hlediska udržení obyvatelstva a jejich spokojeného života by mělo být velmi dobře rozklíčováno, co je pro danou lokalitu podstatné, stanovit si priority a podle toho by vždy mělo vedení města postupovat.

A zde vstupují na scénu právě projektanti a architekti, kteří mají možnost dané prostředí formovat a tvořit. K tomu samozřejmě někdy přistupuje i otázka státní památkové péče. My politici jsme s těmito odborníky ruku v ruce odpovědni za to, jak bude výsledné dílo na dlouhé desítky  let  ovlivňovat  vnímání veřejnosti a  jak  hodnotně  se v našich městech a obcích bude žít. V tom je jakási přidaná hodnota. Měli bychom proto pracovat s kvalitními  partnery  jak v oblasti územního plánování, tak také přípravy staveb a provedení vlastní realizace a neměli bychom pokud možno podléhat populistickým tendencím, i když je to někdy těžké.

Jaké další cíle je třeba v současné době ve městech řešit?

Jedním z problémů, kterému je třeba čelit, je úbytek obyvatelstva. Zejména mládež je dnes obecně kosmopolitnější, v lecčems odvážnější oproti starší generaci. To je sice jistě v pořádku, nicméně aby město správně fungovalo, mělo by mít z hlediska sociologického optimální rozložení obyvatelstva. Je proto velmi špatné, pokud se větší část mladých lidí po vyhodnocení další perspektivy už po studiích nevrátí zpět a zůstávají tam, kde je pro ně kvalita života příznivější. Je to především problém některých menších nebo odlehlých měst, kde nejsou tak dobré pracovní příležitosti, je nevyhovující napojení do spádové obce apod. Vždy je špatné, pokud se z měst lidé stěhují, nejhorší však je, pokud odcházejí mladí obyvatelé a stávající populace stárne. Není pak optimální prostor pro další rozvoj z hlediska dalšího výhledu například střednědobého charakteru.

Jaká je z tohoto pohledu situace ve vašem městě?

Bydlení je  rozhodně  jedním z faktorů, které dnes mladí lidé monitorují a sledují i u nás v Havlíčkově Brodě. Pokud však bydlí kvalitně a  cenově  přiměřeně, v bezpečném a příjemném prostoru, tak i když to  mají  někdy za prací trochu dále, velmi často zůstanou tam, kde mají kamarády a  rodiče.  Proto  se  situaci v tomto směru snažíme rozhodně nepodceňovat.

Co je z vašeho pohledu podstatné pro zajištění kvality života ve městě, aby občané neodcházeli?

Pro to, aby se ve městě dobře žilo a občané byli spokojeni, musí fungovat několik základních sfér: dostatek pracovních příležitostí, kvalitní občanská vybavenost, solidní životní prostředí a též by mělo být relativně  bezpečno. A na to vše je třeba reagovat. Alfou a omegou toho, co obyvatelé sledují, je samozřejmě také možnost kvalitního bydlení. Tento faktor by měl každý starosta rovněž  velmi  pečlivě  vnímat a mít jej strategicky na zřeteli. Proto občas chápu, že některá, zejména malá města nebo obce dokonce platí technickou infrastrukturu na své  náklady a prodávají pozemky pod cenou, jenom aby tam mladé lidi udržely. Na druhou stranu pak také někdy z  tohoto  důvodu  slevují z regulačních zásad příslušného územního plánu. Architektonický ráz je přitom důležitým faktorem významně určujícím kvalitu života v daném území a sami obyvatelé toho budou časem litovat. Stále častěji se proto začíná kriticky hovořit o negativních principech naplňování zastavěnosti území – zásadní roli v tomto směru však hraje také business nebo chybí edukace zastupitelů o tom, že existují dané principy zástavby a že územní plán by měl být nejdůležitějším strategickým podkladem pro rozvoj obce.

Nejstarší vyobrazení města z konce 17. století se zřejmou dispozicí historického jádra; vpravo je patrné pravidelné Havlíčkovo náměstí, vlevo protáhlý uliční prostor Rosmark, později Smetanovo náměstí

Jak jste vyhodnotil situaci ve vašem městě, když jste v roce 2006 nastoupil do funkce místostarosty? Jaké jste si vytyčili v tomto směru cíle?

Havlíčkův Brod je středověké, starobylé město v Kraji Vysočina na Sázavě, které  vzniklo  již na konci 12. století. Zároveň je významnou dopravní smyčkou téměř ve středu republiky. Od začátku jsme tedy měli před sebou celou řadu velkých plánů. Nejprve jsme začali uvažovat o přestavbě a zatraktivnění historického jádra města reprezentovaného dvěma náměstími, historickým a soudobým. Centrální prostor tehdy nebyl  kdoví  jak  zajímavý, i sami živnostníci iniciovali, že bychom měli něco udělat pro to, aby sem jezdilo více lidí.

Jak jste k obnově historického jádra města přistupovali a jaké zkušenosti vám tvorba jeho nové kompozice přinesla?

Součástí přístupu k takovýmto náročným projektům by vždy měla být i určitá přidaná hodnota entuziasmu, vnitřního přesvědčení o jeho smyslu. Přemýšlíte pak o všech souvislostech i po pracovní době, včetně víkendů. Je také třeba sestavit pracovní tým. Architektonickou poptávku města na obnovu obou náměstí vyhrálo sdružení dvou kanceláří: havlíčkobrodského Ateliéru 02 Milana Stejskala a brněnské Architektonické kanceláře Burian-Křivinka. S architektem Burianem jsme se hodiny a hodiny bavili o tom, jak celý projekt pojmout.

O Smetanově náměstí od počátku tvrdil, že bude náročnějším úkolem, protože je tomuto prostoru potřeba vtisknout zcela novou tvář. V sedmdesátých letech minulého století bylo totiž v rámci celoplošné sanace zcela vybouráno, během pár týdnů tehdy bylo celé původní historické náměstí pod lžícemi buldozerů a bagrů  srovnáno  se  zemí a  v  krátké  době  se  tu vystavělo „moderní sídliště“. Částečně družstevní zděná výstavba a prefabrikované domy s nevelkými byty v kombinaci s budovami občanského vybavení byly zástavbou navíc velmi koncentrovanou, chyběl prostor pro dopravu v klidu a další potřebné zázemí. Sousední,  Havlíčkovo  náměstí ze 13. století bylo naštěstí ponecháno.  Oba  tyto  přilehlé prostory v centru města, jež od sebe dělí vzdálenost pouhých dvacet metrů, byly propojeny jednou ulicí v jižní části a druhou v severní. Severní ulice však byla necitlivě napříč zastavena novým panelovým objektem z počátku osmdesátých let.  Když  jsem v roce 2006 nastoupil do funkce, jedním z prvních kroků v tomto směru bylo právě odstranění jednoho z těchto domů, který bránil potřebné migrační trase mezi oběma náměstími.

Tenkrát jste byli mediálně velmi proslaveni, televizní štáby přijely filmovat konec prvního „paneláku“ v Čechách. Jak dlouho vlastní odstranění domu trvalo?

Ještě před třiceti lety by to asi byl problém, ale současná technika už je velmi zdatná. Použily se pneumatické hydraulické nůžky s čelistmi na konci ramene, které panel rozkoušou a rozdrtí. Šlo to velmi rychle, během asi dvou měsíců byla celá dekonstrukce dokončena. Zbyla pouze zplanýrovaná pláň. Za demolici a odvoz suti jsme firmě tehdy zaplatili kolem tří milionů korun.

Na  jednu  stranu  jsme  takovýto počin skutečně iniciovali jako první v  republice,  ale  mělo  to i svůj rub – obyvatelům panelového domu, který  byl  ještě v dobrém technickém stavu, jsme museli říci, že jim z architektonicko-urbanistického důvodu zboříme bydliště. Navrhli jsme jim tehdy cca tříletou dobu k vystěhování, po kterou jim budeme nabízet volné byty, které se ve vlastnictví města vyskytnou. Nakonec si do jednoho roku vybrali všichni nové bydlení, zaplatili jsme jim náklady na stěhování, a jsou snad většinou spokojeni, i když už nebydlí přímo v centru.

Panelový dům krátce před demolicí, postavený v osmdesátých letech v historickém jádru města, 2011

Jak jste nakonec ke stavební úpravě panelového Smetanova náměstí přistoupili?

Samozřejmě jsme věděli, že mu už nemůžeme vrátit historický vzhled středověkého místa. Útulnou vizáž nostalgické nálady, kterou mělo před čtyřiceti lety, kdy tu byl ještě starý Rosmark, Koňský trh, jak se dříve toto náměstí nazývalo, samozřejmě už nebylo možné, architekt byl však přesvědčen, že i soudobou podobu centra lze navrhnout přívětivou formou. Přiznám se, že jsem o tom zpočátku trochu pochyboval. Že je to skutečně možné, jsem si uvědomil až později, při naší prohlídce Zlína. Toto město s velmi malým historickým jádrem má totiž velice příjemnou atmosféru a já jsem během dne, který jsme strávili společně s architektem Burianem jeho návštěvou, opravdu uvěřil, že je i panelovému náměstí možné vtisknout duši a punc přívětivosti.

Jaký byl další postup?

I když jsme se rozhodli pro novodobý vzhled Smetanova náměstí, bylo vzhledem  k  jeho  poloze v centru města samozřejmě třeba spolupracovat také s památkáři. Byli jsme si vědomi, že nejtěžší bude navrhnout právě hraniční pásmo a související průhledy mezi oběma náměstími. Překonat rozdíl mezi panelovou výstavbou a  historickým jádrem města v této části pomohlo především doplnění zeleně, celkem jsme nakonec vysadili více než padesát vzrostlých stromů. Přímo na náměstí je také založen trávník s vodními prvky pro děti  a centrem protéká ve speciálních prefabrikovaných korytech potok zásobovaný čerpadly vodou ze stávající studny. Vše je do detailu promyšleno a výsledek je výborným příkladem spojení důmyslného inženýrského řešení s architektonickým návrhem.

Jak probíhala obnova historického Havlíčkova náměstí?

Zatímco jsme si na Smetanově náměstí dali za úkol doplnit zeleň, sousednímu Havlíčkovu starému náměstí bylo naopak nutné navrátit historický kolorit, s čímž souviselo i odstranění nežádoucího množství stromů vysázených zhruba na třetině celé plochy v šedesátých letech minulého století. Ty se tu mezitím rozkošatěly bez jakékoliv logiky a reminiscence na historii. Přestože jsme měli kladné stanovisko památkářů, kteří potvrdili, že během prvních sedmi set let vývoje náměstí nebyly stromy jeho součástí, tak se nám dlouho nedařilo místní obyvatele přesvědčit a velká část veřejnosti byla zpočátku proti likvidaci této zeleně.

Nejkrásnější česká historická náměstí jsou přitom bez stromů, v Telči rostou například jen čtyři kolem kašny, na Staroměstském náměstí v Praze také žádné stromy neuvidíte (mimo prostoru po zbořené části radnice).

Jak jste postupovali? Pro obyvatele asi nebylo lehké se vyrovnat s likvidací stromů, na které si  za  tu dobu  zvykli, a přeci jen se asi staly jakýmsi novým symbolem náměstí.

Stromy se sice vymýtily, ale ani teď náměstí není zcela holé, zůstalo jich padesát po jeho obvodu a dalších třináct jich tvoří liturgický kruh kolem Mariánského sloupu.

Na druhou stranu bylo rozhodnuto o následné kultivaci příměstské zeleně a za zelené plíce, které byly na Havlíčkově náměstí částečně odstraněny, revitalizujeme hned padesát metrů odtud obrovský park. Uprostřed města nám totiž předkové prozíravě zachovali pozoruhodné údolí o rozloze cca osmdesáti hektarů, plné zeleně.

Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 10/2019).