Inteligentní budovy a ekologické stavby

Autoři: Václav Aulický, Samuel Burian, Zdeněk Fránek, Pavel Halík, Miloslav Jokl, Jiří Plch, Karel Srdečný a další
počet stran: 280
Vydavatel: Nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o.
Rumunská 18/22
120 00, Praha 2
Tel.: 284 028 940
Fax: 266 310 660
www.raabe.cz

Pojem inteligentní budovy se skloňuje čím dál častěji na evropské a zejména světové architektonické scéně. Commerzbank ve Frankfurtu nad Mohanem od architekta Normana Fostera nebo Dubai Towers od Wernera Sobeka patří k nejdiskutovanějším inteligentním budovám. Českou architektonickou scénu však příliš nerozvířilo ani sídlo ČSOB od Josefa Pleskota, které přichází s novým prostorovým konceptem, v jehož intencích architektura ztrácí tvar, vyplňuje prostor, v tomto případě radlické údolí, a transformuje tradiční architektonickou formu v urbanistický útvar. Jsou zde ale i opačná řešení: Zdeněk Fránek přichází s expresivní architekturou, vysoce originální, která patrně bude v budoucnosti hodnocena podobně jako architektura Jiřího Krohy, tedy jako relevantní i přinejmenším ve středoevropských souvislostech. Do této situace přichází publikace Inteligentní budovy a ekologické stavby. Zejména v českém profesním prostředí se inteligentní dům často synonymizuje s high-tech, s dvojitými fasádami, zatímco ekologická architektura se stereotypizuje jako stavění z netradičních materiálů, jako jsou slámokarton, hlína a podobně. Tato publikace si dává za cíl oba krajní póly architektury demaskovat jako zdánlivé. Inteligentní architektura v sobě zahrnuje ex definitione optimální energetickou bilanci, což znamená zohledňování materiálů i konstrukčních postupů, které můžeme spojit s trvale udržitelným stavěním. Publikace se věnuje tomuto dvojtématu interdisciplinárně zejména proto, že inteligentní budovy jsou architekturou mnoha oborů. Zatímco je dnes v civilizovanějších částech světa běžné, že špičkoví architekti projektují pod často intenzivní inspirací teoretiků, v Česku je většinová architektonická produkce vysoce rutinní. Ale invenčnější část této profesní skupiny volá po teorii, protože ví, jaký měl například obrovský vliv Collin Rowe na architekturu posledních desetiletí minulého století v Evropě i Spojených státech. Publikace Inteligentní budovy přináší obojí, jak orientující přehledy, tak zcela praktické algoritmy, jimiž se může projektant řídit ve své každodenní praxi. Úvodní stať Michala Janaty s poukazem na Martina Heideggera rolex replica zpochybňuje samotný pojem inteligentní budovy nikoli proto, že by subverzivně podminovávala hlavní téma knihy, ale protože poukazuje na nesamozřejmost a obtížnost tohoto jevu. Kapitola od předního teoretika a historika architektury a urbanizmu Pavla Halíka se pokouší o jakousi fenomenologii inteligentních budov. Na praktickou půdu pak téma dostává architekt Václav Aulický, autor dosud nejvyšší pražské dominanty. Jeho kapitolu doplňují dvě případové studie, které vzešly z jeho ateliéru (Spojprojekt) ? realizovaná administrativní budova Diamond Point v Praze 8 a projektované technologicko-informační centrum Komerční banky v Praze 4. Velkým otazníkem je, jakým způsobem promítnout do tektoniky a výrazu budov jejich sofistikované technické zázemí. To totiž tvoří čím dál podstatnější část staveb. Martin Zálešák se zabývá integrovanými systémy budov, těmito elektronickými a elektrotechnickými střevy budov. A protože architektura není jenom artikulací fyzického, ale i sociálního či ? s Ernestem Cassirerem řečeno ? symbolického prostoru, věnuje sociolog a architekt Karel Schmeidler jednu kapitolu sociální dimenzi bydlení. Právě vysoce organizovaný prostor ČSOB ukázal, nakolik jsou podobné znalosti potřebné. Přední odborník na vnitřní prostředí Miloslav Jokl, který se podílel na řadě projektů NASA a pro řadu renomovaných leteckých společností vytvořil vnitřní prostředí letadel, se zabývá tepelně-vlhkostním klimatem, odéry a řadou dalších komponentů vnitřního prostředí. V inteligentních budovách hraje stále větší roli světlo, respektive jeho efektivní distribuce. Tímto tématem se zabývá Jiří Plch. Základní dílo uzavírá případová studie jednoho z nej- originálnějších českých architektů Zdeňka Fránka. Představil nejen myšlenkové zázemí Moravského kartografického centra ve Velkých Opatovicích s odvážně řešenou střechou a zajímavou tektonikou interiéru, ale i jedinečné technické řešení, jež je stejně inovativní jako Fránkovy stavby.