Zpět na informační servis

Co si sami bouráme

18. června 2014
Text redakce

V posledním únorovém týdnu byly zbořeny dvě architektonicky i historicky cenné průmyslové stavby a další demolice budou v nejbližší době následovat. Zdá se, že industriální památky, respektive stavby, které by si tento přídomek zasloužily, mizí z české paměti a kulturní mapy rychleji, než tomu bylo doposud.

Přádelna bavlny Bratři Grohmannové

Nejdříve byla srovnána se zemí přádelna bavlny Bratři Grohman-nové v Bystřanech u Teplic. Zbouraná secesní přádelna, jedna z nejhezčích textilek v tuzemsku - secesní čtyřpodlažní budova se zdobnou, červenobílou fasádou a dvěma věžemi poblíž železniční tratě v Bystřanech - byla postavena v letech 1906 až 1907 podle projektu Johanna Davida Ferbera, který ještě navrhl přízemní šedový sál barevny a kotelnu s architektonicky výrazně řešeným komínem. Je smutnou skutečností, že se tak cenný český průmyslový skvost nepodařilo zachránit!


Přádelna bavlny Bratři Grohmannové, Bystřany (foto: Lukáš Beran, 2009)

Kotelna karlínské Rustonky, první pražské strojírny

Koncem února začala demolice kotelny karlínské Rustonky, poslední připomínky jedné z prvních pražských strojíren. Její historie spadá do začátku třicátých let 19. století, kdy ji začali budovat bratři Edward a James Thomasovi, od roku 1850 je však už spojena se jménem Josepha Johna Rustona. Přibližně z této doby pocházela i kotelna se svým 42 m vysokým oktagonálním komínem, který tak patřil podle mínění znalců historie stavby komínů mezi nejstarší komíny v Praze.

Osmiboký podstavec zakončený římsou byl původně napůl odhalen venku ve štítu kotelny. Po roce 1900 jej obklopila přístavba, takže dlouhá léta byl vidět pouze dřík vyčnívající ze střechy, spoutaný červenými stahovacími obručemi a zakončený omítnutou hlavou. Ve strojírně se vyráběly různé ocelové konstrukce, parní stroje, strojírna také dodávala konstrukce na mnohé významné stavby, například pro dva v současnosti již neexistující pražské mosty (lávku přes Vltavu u Rudolfina, na místě současného Mánesova mostu, a řetězový most Františka Josefa I., v místech současného Štefánikova mostu). Začátkem 20. století Rustonku koupily Elektrické podniky královského hlavního města, továrna sloužila především opravě vozidel i kolejí a dál se rozšiřovala.

V prosinci 2007 byla většina budov bývalého továrního areálu zdemolována. Po jeho části vede komunikace, zbytek volného území hodlá zastavět slovenská developerská společnost J&T Real Estate, a.s., obchodním a administrativním centrem. První vizualizace developerského projektu ještě prezentovaly záměr zachovat alespoň kotelnu. Teď už je jasné, že to patrně byl spíš taktický tah, jak získat pozornost. Demolice posledních zbytků Rustonky znamená i likvidaci poslední stopy jedné z nejvýznamnějších kapitol industriální historie na českém území. Představuje zásadní ztrátu.


Demolice přádelny bavlny Bratři Grohmannové (foto: Martin Vonka, 24. února 2014)

Přádelna bavlny Adolfa Landsbergera ve Frýdku-Místku

Další gumování industriální historie však pokračuje. V době vzniku tohoto čísla, na začátku března 2014, se plánovala demolice přádelny bavlny Adolfa Landsbergera ve Frýdku-Místku. Záminkou k demolici je údajně špatný technický stav této historické přádelny zkrachovalé textilní továrny Slezan v Nádražní ulici. Areál byl přitom symbolem místního textilního průmyslu, díky kterému se města Frýdek a Místek (sloučena do jednoho města byla v roce 1943) začala v 19. století prudce rozvíjet.

Úřady města povolily odstranění stavby na základě žádosti insolvenčního správce Slezanu Frýdek-Místek, který si objednal znalecký posudek od statika. Demoliční výměr je už platný a firma zahájila přípravné práce. Zatím nepomáhají nesouhlasná vyjádření odborné veřejnosti, ani protestní petice šířená na sociálních sítích.

Jak vyplývá z vyjádření Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury Českého vysokého učení technického, odstranění Landsbergerovy textilky je závažnou chybou. Nejen proto, že mizí historická a architektonicky cenná stavba - zánik těchto stop historického urbanistického vývoje totiž negativně poznamenává budoucí možný rozvoj města.

Soubor dochovaných velkých textilních továren Landsbergerů, Munků a Neumannů ve velmi dobrém stavu okolo nádraží ve Frýdku-Místku si nepochybně zaslouží být zachován jako celek. Budova přádelny bavlny Adolfa Landsbergera (1840 až 1914), postavená z těchto továren v roce 1884 jako první (do současné podoby byla dostavěna o deset let později), zaujímá klíčovou historickou roli - šlo totiž zároveň o první moderní, mechanickou přádelnu bavlny v rakouské části Slezska.

Ohroženy jsou současně i další místní textilní továrny bývalého Slezanu - továrna vlny a bavlny Alois Lemberger, tkalcovna firmy Josef Munk a synové a přádelna a tkalcovna bavlny Bratři Neumannové.

V nejbližší době se také chystá zbourání areálu bývalé továrny na usně Leopold Beckmann a spol. v Hradci Králové - Kuklenách, pardubické Tesly, brněnské Vlněny či slavné továrny Solo Sušice.


Kotelna Rustonky, Praha 8 - Karlín (foto: Lukáš Beran, 2010)

Koncentrace bourání je v současné době opravdu nebývalá

Děje se tak v době údajné ekonomické recese, kdy by se očekával šetrný a rozvážný přístup k výstavbě jakéhokoliv druhu. Není třeba rozebírat, že stavby, které by měly skvosty průmyslové architektury nahradit, vykazují - diplomaticky řečeno - velmi diskutabilní, pokud vůbec nějaké hodnoty.

Bohužel pokračuje, možná naopak sílí a urychluje se trend, který se vzhledem k přesvědčivým příkladům nového využití industriálních staveb zdál už překonaný. Seznam nových demolic z poslední doby neuvěřitelným tempem doplňuje neradostnou bilanci uplynulých let. Navazuje na mizející hodnoty toho, o co se sami připravujeme. První část (za léta 1999-2009) shrnula výstava a publikace Co jsme si zbořili, která vyšla před lety k Industriálním stopám 2009. V současnosti jsme svědky smutného pokračování tohoto trendu.

Výstava a publikace je ke stažení na stránkách http://vcpd.cvut.cz, další informace lze nalézt na www.industrialnistopy.cz, www.industrialnitopografie.cz, www.fabriky.cz

Autor článku čerpal z podkladů Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze, denního tisku a dalších informačních zdrojů.