arrows Právo, ekonomika arrowsVývoj, zavádění a používání Eurokódů
text: prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc.
číslo: 02/10
Vývoj, zavádění a používání Eurokódů
Stavební činnost je jednou z nejstarších a nejdůležitějších tvořivých činností lidstva v průběhu tisíců let lidského vývoje. Při výstavbě musely být respektovány jisté zásady, které měly zajistit splnění požadavků kladených na výsledné dílo.
odeslat odeslat    tisk tisk

Znalost těchto zásad byla v minulosti výsadou jisté omezené skupiny lidí, například „středověkých stavebních hutí“. Rozvojem výstavby a technických věd byly tyto zásady rozšířeny o požadavky, které byly kodifikovány v jistých předpisech, například v minulém století ve  stavebních řádech.
Následně byly tyto požadavky převedeny do norem. Oblast národních právních předpisů a požadavků, tj. stavebních směrnic, se tedy posunula z požadavků uváděných v národních dokumentech do systému norem. Toto znamená, že pokud norma vychází ze základních minimálních požadavků, požadovaná spolehlivost bude respektována, pokud jsou splněny požadavky norem. Tato zásada má velký význam, zejména ve spojitosti se stavebními předpisy. Lze konstatovat, že stavební normy měly na lidstvo největší vliv, neboť stavebnictví podstatně ovlivňuje náš každodenní život.

Mezinárodní normalizace
Důležitost stavebních mezinárodních norem lze spatřovat i v tom, že země s menšími prostředky na výzkum pak používají osvědčenou technologii jako zbývající část světa, což je zvláště důležité ve stavebním průmyslu.
Zpracováváním mezinárodních norem se zabývá řada institucí, jednou z nejvýznamnějších je ISO – International Standard Organization. V minulosti bylo zpracování norem ISO založeno na dosažení mezinárodního souhlasu ISO normy zpracované na základě již existujícího národního dokumentu, popř. dokumentů. V posledním desetiletí se – vzhledem ke značnému rozvoji informačních a komunikačních technologií – ukázalo vhodnější vypracovat ISO normy od počátku na mezinárodní úrovni. Zpracování norem ISO sehrálo vedoucí roli zejména v oblasti obecných systémů řízení. Normy řady ISO 9000 týkající se kvality řízení a normy řady ISO 14000 týkající se péče o životní prostředí jsou nejvýznamnějšími příklady v této normalizační oblasti. Pro oblast stavebnictví a výstavby jsou obě tyto obecně platné řady norem velmi důležité. Evropské společenství založilo Evropský komitét pro normalizaci (CEN), který byl pověřen vypracováním jednotných norem pro Evropu. Rada evropského společenství vydala základní dokument nazvaný Směrnice rady, který definuje základní požadavky na stavby a stavební výrobky z těchto hledisek:

  • mechanická odolnost a stabilita;
  • bezpečnost při požáru;
  • hygiena, zdravotní nezávadnost prostředí;
  • bezpečnost při provozu;
  • ochrana proti hluku;
  • úspora energie, zejména tepelné.

Státy CEN (státy Evropského společenství – ES a státy Evropského sdružení volného obchodu ESVO) se soustředily na zpracování kompletního souboru evropských norem (EN), takže práce v ISO se pro ně stala méně důležitou. Řada plánovaných norem EN byla již však vypracována na mezinárodní úrovni v ISO. Snaha vyhnout se opakování práce vedla ke zřízení vyšší řídicí úrovně ISO/CEN, na které mají být řešeny otázky této duplicity. V současné době se již řada norem EN odvolává na dokumenty ISO a některé normy, které byly již vypracovány a navazují na normy EN, se vydávají jako normy ISO/CEN.
V oblasti stavebnictví a výstavby je důležitá normalizace na všech úrovních, tj. na úrovni obecné, používání stavby, stavebního průmyslu, výstavby, stavebních výrobků atd.
Do oblasti stavebnictví se rozšířil koncept cyklu doby životnosti. Snadnost používání stavby, její údržby, jakož i problém odstranění stavby po jejím dožití se stává součástí celého stavebního procesu a musí být začleněn i do norem v oblasti cyklu životnosti.
Normy ve stavebnictví mohou sloužit jako regulační nástroj. Mohou se stát závaznými, pokud je to uvedeno ve smlouvě, týkají-li se návrhu a provedení díla.
Je nutné si uvědomit, že tvorba mezinárodních norem je velmi pracná, odpovědná a únavná činnost a je výsledkem kolektivní práce a znalostí všech zúčastněných stran – průmyslu, vládních organizací, výzkumných organizací, zkušebních laboratoří i spotřebních organizací – a je založena na dosažení souhlasu všech zainteresovaných stran.
Malé i velké společnosti po celém světě si uvědomují přínos mezinárodních norem. Mnozí z nich podporují tvorbu těchto norem, popř. se do ní aktivně zapojují. Návrat investic vynaložených na spolupráci při tvorbě mezinárodních norem lze spatřit na různých úrovních v každém sektoru. V prvé řadě je to vytvoření společné terminologie, která umožňuje výrobcům bez obav z nedorozumění komunikovat s inženýry ve výrobě, projektanty i prodejci na celém světě. Totéž je umožněno dodavatelům. Každý tedy získává. Na druhé straně – dnešní komerční, právě tak jako společenský, a stále více právní požadavek je orientován na důsledky výrobku nebo služeb na zdraví, bezpečnost a životní prostředí. I v tomto směru mají mezinárodní normy poskytnout dostatečné záruky.
Pokud je výrobce nucen upravovat výrobek tak, aby splňoval požadavky národních norem v zemi zákazníka, nezúčastňuje se zřejmě práce na tvorbě mezinárodních norem. Každá takováto úprava odčerpává část zisku; tedy výrobce sice něco získá, ale zároveň tratí na úpravě. Pokud v zemi výrobce i zákazníka jsou používány mezinárodní normy, mohou na tom oba jen získat.
Komise EU usiluje o vytvoření evropského mezinárodního trhu, který je charakterizován volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a lidí. Důležitým prvkem v tomto procesu bylo vydání Směrnice pro stavební výrobky (Construction Products Directive – CPD). Je třeba poznamenat, že i když se směrnice týkají stavebních výrobků, uvedené požadavky se vztahují na stavby, neboť tyto ovlivňují technické charakteristiky výrobků. Uvedené požadavky jsou pak dále rozpracovány v souboru Evropských technických předpisů, které zahrnují obecně dva druhy dokumentů:

  • Evropské harmonizované normy vydávané Evropským komitétem pro normalizaci (CEN) – zahrnují normy:
    – kategorie A – navrhování a provádění;
    – kategorie B – výrobkové normy.
  • Evropská technická osvědčení vydávaná institucemi nominovanými členskými státy ES – směrnice pro evropské technické osvědčení.

Eurokódy
Snahu o sjednocení evropských norem pro navrhování stavebních konstrukcí lze sledovat od roku 1975. Například přípravou evropské normy pro navrhování betonových konstrukcí se zabývaly společně mezinárodní organizace CEB (Evropský výbor pro beton) a FIP (Mezinárodní federace pro předpjatý beton) a vydaly první vzorový předpis pro navrhování betonových konstrukcí Model Code, který měl být předlohou pro vypracování národních norem. V průběhu doby vycházely další verze Model Code, do kterých byly vždy zapracovávány nové poznatky. Model Code 1983 se stal předlohou pro vypracování evropské přednormy pro navrhování betonových konstrukcí (ENV 1992). Obdobné snahy o sjednocení evropských norem pro navrhování konstrukcí probíhaly i u dalších materiálů, které vyústily ve vydání norem ENV pro další materiály (ocel, zdivo atd.). Přínosem všech těchto přednorem pro navrhování stavebních konstrukcí je jejich sjednocení, neboť měly vycházet ze stejné myšlenky navrhování uvedené v základní přednormě ENV 1990 Zásady navrhování a zatížení konstrukcí; hodnoty zatížení byly pak uvedeny v další přednormě ENV 1991 Zatížení stavebních konstrukcí, která měla několik částí (zatížení stálá a užitná, zatížení sněhem atd.). Tyto dvě přednormy tvořily základ všech ostatních materiálových přednorem.
Po získání zkušenosti s používáním ENV a shromáždění připomínek bylo přikročeno k převodu přednorem ENV na normy EN. Při převodu bylo přihlédnuto též k novým ověřeným poznatkům získaným v období od vypracování ENV (hlavní zásady však zůstaly zachovány) a k přehlednějšímu zpracování, aby bylo usnadněno používání těchto EN. Lze tedy konstatovat, že evropské přednormy pro navrhování stavebních konstrukcí byly zdokonaleny a převedeny na evropské normy (EN), takže lze v současnosti prohlásit, že evropské normy pro navrhování stavebních konstrukcí, nazývané Eurokódy (pracovní název který se vžil), jsou jedny z nejpokrokovějších návrhových norem ve světě.
V oblasti betonových konstrukcí se spojily organizace CEB i FIP v fib (Mezinárodní federaci pro beton), shromažďují nové poznatky a připravují novou verzi Model Code 2010, ke kterému se jistě bude přihlížet při další plánované revizi evropské normy pro navrhování betonových konstrukcí EN 1992.
Evropské normy jsou zpracovávány a vydávávány Evropskou normalizační komisí (CEN). Zpracováním jednotlivých Eurokódů byly pověřeny subkomise (SC) ustanovené při technické komisi 250 (TC 250), které pracují v rámci CEN.

Eurokódy tvoří následující normy EN, které se obvykle sestávají z několika částí:

  • EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí
  • EN 1991 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí
  • EN 1992 Eurokód 2: Navrhování betonových konstrukcí
  • EN 1993 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí
  • EN 1994 Eurokód 4: Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí
  • EN 1995 Eurokód 5: Navrhování dřevěných konstrukcí
  • EN 1996 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí
  • EN 1997 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí
  • EN 1998 Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných vůči zemětřesení
  • EN 1999 Eurokód 9: Navrhování hliníkových konstrukcí

Uvedených deset Eurokódů pokrývá navrhování stavebních konstrukcí ze všech materiálů, jak je znázorněno na obr. 1, ze kterého též vyplývá návaznost jednotlivých Eurokódů.
Jednotná je i struktura jednotlivých Eurokódů, včetně národní úpravy – viz obr. 2. Každá země, která je členem CEN (země respektující dohodu o mezinárodní normalizaci), musí vydat Eurokód s národní titulní stranou a národní předmluvou, následují Eurokódy schváleným CEN (při překladech musí text souhlasit s originálem – úpravy nebo změna smyslu není možná); v závěru je pak uvedena Národní příloha (NA), jak je patrno z obr. 2.
Vzhledem k tomu, že při navrhování je nutné zohlednit některé specifické podmínky (geografická poloha státu apod.) a dále, aby při schvalování EN bylo dosaženo shody všech členských států CEN, bylo dohodnuto zavést v Eurokódech tzv. národně stanovené parametry, které budou přihlížet ke geografickým podmínkám států, úrovni spolehlivosti uvažované v příslušném státě, národním zvyklostem apod., přičemž tyto hodnoty nebude většinou možné volit náhodně, ale vybírat formou tříd, doporučených hodnot apod. Dále jsou v Eurokódech uvedeny tzv. Přílohy, které jsou buď normativní (závazné) nebo informativní (nezávazné). V normativních přílohách jsou uvedena závazná ustanovení souvisící s Eurokódem (upřesňující uvažované předpoklady). Ta v budoucnosti mohou být upřesněna (například charakteristiky ocelí apod.); aby se nemusel měnit text normy, jsou tato ustanovení uvedena v normativní příloze. V informativních přílohách jsou uváděny některé postupy, doporučená řešení apod.; informativní přílohy jsou nezávazné, ale některé státy mohou prohlásit tyto přílohy za závazné tím, že je prohlásí za normativní.

Proto každá národní norma musí mít Národní přílohu (NP), která má obsahovat:

  • hodnoty národně stanovených parametrů (třídy, hodnoty výslovně specifikované v EN, výběr z možných způsobů řešení apod.); 
  • specifické údaje z hlediska klimatických a geografických podmínek státu;
  • používané postupy, pokud je umožněna jejich volba;
  • rozhodnutí o používání informativních příloh;
  • odkazy – informace usnadňující používání EN.

Cíl a účel Eurokódů:

  • uvést návrhová kritéria a metody splňující požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, požární bezpečnost, spolehlivost používání, trvanlivost a hospodárnost;
  • usnadnit specifikace smluv, jednání (projektant, provozovatel, vlastník, zhotovitel, výrobce);
  • výměna výrobků a spolupráce mezi státy;
  • společný základ pro další výzkum;
  • příprava společných návrhových pomůcek a výpočtových programů.

Evropské normy potřebné pro navrhování jsou zpracovávány ve čtyřech úrovních:

  • úroveň 1: zásady zajištění spolehlivosti (včetně trvanlivosti) a zatížení stavebních konstrukcí;
  • úroveň 2: navrhování a konstrukční úpravy konstrukcí z různých materiálů;
  • úroveň 3: konstrukční materiály (např. beton a výztuž) a provádění betonových konstrukcí;
  • úroveň 4: zkoušení materiálů.

Obr. 1. Eurokódy
¤ Obr. 1. Eurokódy

Obr. 2. Struktura národních norem zavádějících Eurokódy
¤ Obr. 2. Struktura národních norem zavádějících Eurokódy

Eurokód EN 1990
Jak bylo již uvedeno, EN 1990 je základní Eurokód, ve kterém jsou uvedeny principy a požadavky pro navrhování těchto konstrukcí. V tomto Eurokódu se uvádí též názvosloví (které je někde odlišné od dosavadního, zavedeného ve stávajících ČSN) a značky veličin (které se též někde odlišují od stávajících zvyklostí).
Podle EN 1990 konstrukce musí být navrženy a provedeny tak, aby během předpokládané životnosti s příslušným stupněm spolehlivosti a hospodárnosti odolávaly všem zatížením a vlivům, které se mohou vyskytnout při provádění a používání, a sloužily požadovanému účelu. Konstrukce musí být navrženy tak, aby měly odpovídající únosnost, použitelnost a trvanlivost; v případě požáru musí mít též po požadovanou dobu dostatečnou požární odolnost.
EN 1990 při návrhu předpokládá ověření principů mezních stavů. Základní metodou pro ověřování spolehlivosti stavebních konstrukcí je metoda dílčích součinitelů. Podstatou této metody je ověření, že konstrukce ve všech návrhových situacích nepřekročuje žádný mezní stav (překročením mezního stavu konstrukce již nevyhovuje návrhovým požadavkům), jestliže se v návrhových modelech pro zatížení F, pro materiálové vlastnosti X a pro geometrické údaje a uvažují příslušné návrhové hodnoty Fd, Xd a ad. Návrhové hodnoty základních veličin jsou odvozeny ze statistických charakteristik (charakteristických, popř. reprezentativních hodnot) těchto veličin a dílčích součinitelů γ, pro které se v EN 1990 uvádějí doporučené hodnoty i obecné vztahy vycházející z pravděpodobnostních metod teorie spolehlivosti. Pravděpodobnostní metody umožňují efektivní kalibraci dílčích součinitelů i dalších prvků spolehlivosti vzhledem k předchozím předpisům a zkušenostem. Dílčí součinitele pro materiály jsou uvedeny v jednotlivých Eurokódech pro navrhování konstrukcí z různých materiálů (v tzv. materiálových Eurokódech).
Základní reprezentativní hodnotou zatížení je charakteristická hodnota zatížení Fk. Pokud může být tato hodnota stanovena na základě statistických metod, je určena tak, že nebude s předepsanou pravděpodobností v nepříznivém smyslu překročena během určité „referenční doby“ (referenční doba – zvolený časový úsek, který je základem pro stanovení statisticky proměnných zatížení), která je stanovena s přihlédnutím k návrhové životnosti a trvání návrhové situace. U proměnného zatížení se rozeznávají čtyři reprezentativní hodnoty: charakteristická Fk, kombinační ψ0Fk, častá ψ1Fk a kvazistálá ψ2Fk.
Kombinační hodnota proměnného zatížení ψ0Fk přihlíží k okolnosti, že při výskytu několika proměnných zatížení na konstrukcí se nebudou všechna vyskytovat v charakteristické hodnotě. Pokud kombinační hodnota může být stanovena na základě statických metod, určí se tak, aby pravděpodobnost překročení dané kombinace proměnných zatížení byla přibližně stejná jako pravděpodobnost překročení charakteristické hodnoty jednotlivého zatížení.
Častá je hodnota proměnného zatížení ψ1Fk – která je překročena po jistou část referenční doby (např. u budov 1 % referenční doby). Pokud může být častá hodnota určena na základě statických metod, určí se tak, aby buď celkový čas během referenční doby, po který je tato hodnota překročena, byl pouze malou částí referenční doby, nebo četnost překročení této hodnoty byla omezena danou hodnotou.
Kvazistálá hodnota proměnného zatížení ψ2Fk – hodnota určená tak, aby celkový čas, po který je překročena, představoval podstatnou část referenční doby (např. u budov 1 % referenční doby). Užívá se při výpočtu dlouhodobých účinků zatížení v mezních stavech použitelnosti (SLS) a též v mimořádných kombinacích mezních stavů únosnosti (ULS).
Při návrhu musí být uvažovány mezní stavy únosnosti a použitelnosti, které se vztahují k návrhovým situacím (trvalé, dočasné, mimořádné a seismické). Návrhové hodnoty účinků zatížení pro každý rozhodující mezní stav se stanoví prostřednictvím kombinací zatížení, které se mohou vyskytovat současně. Kombinace zatížení pro jednotlivé mezní stavy jsou stanoveny v EN 1990 a jsou dány možnosti jejich národní volby.

EN 1991 (Eurokód 1)
Návazný Eurokód EN 1991, který má několik částí (zatížení stálé a proměnné, zatížení při požáru, zatížení sněhem, větrem, teplotou, při provádění, zatížení mimořádná, zatížení dopravou, jeřábovými drahami, zatížení sil a zásobníků). V jednotlivých částech jsou uvedeny hodnoty jednotlivých zatížení, zatěžovací schémata a další pokyny pro uvažování a výpočet zatížení.

EN 1992 (Eurokód 2)
V další části bude věnována pozornost EN 1992 (Eurokód 2), aby bylo možné na tomto příkladu ukázat jeho části, návaznost na další normy a podobné normy.
Eurokód 2 platí pro navrhování pozemních a inženýrských staveb z prostého, železového a předpjatého betonu. Eurokód 2 vyhovuje principům a požadavkům z hlediska bezpečnosti a použitelnosti konstrukcí, jejichž zásady pro návrh a posouzení jsou uvedeny v EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. Eurokód 2 uvádí pouze požadavky z přihlédnutím k únosnosti, použitelnosti, trvanlivosti a požární odolnosti betonových konstrukcí. Ostatní požadavky, například týkající se tepelné a zvukové izolace, zde nejsou uvažovány. Přehled Eurokódů potřebných pro navrhování betonových konstrukcí a ekvivalentní stávající ČSN jsou uvedeny v tabulce 1.

Eurokód 2 má čtyři částí:

  • Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby;
  • Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování na účinky požáru;
  • Část 2: Betonové mosty – Navrhování a konstrukční zásady;
  • Část 3: Nádrže na kapaliny a zásobníky.

Členění na části 1-1, 1-2 a 2 je stejné u všech materiálových Eurokódů.

Eurokód 2 se odvolává na celou řadu návazných norem, jejichž přehledné schéma je na obr. 3. Výrobkové normy, popř. i normy pro zkoušení těchto výrobků jsou v současné době zpracovány většinou jako normy harmonizované hEN (např. EN 197 Cement, EN 450 Popílek, EN 934-2,6 Přísady, EN 1008 Betonářská voda, EN 523 Hadice z ocelových pásků pro předpínací výztuž, EN 447 Injektážní malta), bohužel u některých výrobků nedošlo zatím k mezinárodní shodě. Třeba u ocelí normy EN 10080 Betonářská výztuž, a EN 10138 Předpínací výztuž se neuvádějí materiálové charakteristiky ocelí, proto musí být doplněny národními normami (např. ČSN 42 0139), které tyto charakteristiky uvádějí pro oceli vyráběné v příslušném státě. Ukázalo se, že problém harmonizace norem pro výztuže by byl v současné době nehospodárný vzhledem k tomu, že by si vyžádala zvýšené finanční náklady; s harmonizací se počítá v budoucnu po dožití výrobních zařízení (válcovací stolice apod.).
Norma ČSN EN 1992-1-1 uvádí zásady a pravidla platné pro navrhování všech betonových nosných konstrukcí a kromě toho pravidla pro pozemní a inženýrské stavby.
Ustanovení platná pro navrhování betonových konstrukcí při požáru jsou uvedena v ČSN EN 1992-1-2, která vyšla současně s normou ČSN EN 1992-1-1.
Normy ČSN EN 1992-2 a ČSN EN 1992-3 jsou založeny na zásadách uvedených v části 1-1 a pouze doplňují normu ČSN EN 1992-1-1 v oblasti některých pravidel a konstrukčních zásad v oblasti navrhování mostních konstrukcí a nádrží na kapaliny a zásobníků.

Eurokód

Název

Ekvivalentní stávající ČSN

ČSN EN 1992-1-1

Zásady navrhování konstrukcí

ČSN 730031, ČSN 73 0033

ČSN EN 1991-1-1

Zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha, užitná zatížení pozemních staveb

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-2

Zatížení při požáru

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-3

Zatížení sněhem

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-4

Zatížení větrem

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-5

Zatížení teplotou

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-6

Zatížení během provádění

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-1-7

Zatížení mimořádná

 

ČSN EN 1991-2

Zatížení mostů dopravou

ČSN 73 6203

ČSN EN 1991-3

Zatížení jeřábových drah

ČSN 73 0035

ČSN EN 1991-4

Zatížení sil a zásobníků

ČSN 73 5570

ČSN EN 1992-1-2

Betonové konstrukce – Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby

ČSN 73 1201, ČSN 73 1203, ČSN 73 1204, ČSN 73 1211

ČSN EN 1992-1-2

Betonové konstrukce – Obecná pravidla – Navrhování na účinky požáru

ČSN 73 0821

ČSN EN 1992-2

Betonové konstrukce – Betonové mosty

ČSN 73 6206, ČSN 73 6207

ČSN EN 1992-3

Betonové konstrukce – Nádrže na kapaliny a zásobníky

ČSN 731208, ČSN 73 5570

ČSN EN 1997-1

Navrhování geotechnických konstrukcí – Obecná pravidla

ČSN 73 1001, ČSN 73 0037, ČSN 73 3050, ČSN 73 6133

ČSN EN 1997-2

Navrhování geotechnických konstrukcí – Zkoušky

ČSN EN 1998-1

Navrhování konstrukcí odolných proti zemětřesení – Obecná pravidla

ČSN 73 0036

¤ Tab. 1. Eurokódy pro navrhování betonových konstrukcí a ekvivalentní stávající ČSN

Zavádění Eurokódů
Po zavedení Eurokódů do soustavy národních norem nastalo tzv. období koexistence, během kterého bylo možné používat Eurokódy, jakož i v té době platné národní normy, přičemž obě soustavy norem a národních norem se musely používat samostatně (směšování norem EN a národních norem nebylo přípustné). Období současné platnosti Eurokódů EN a příslušných národních norem mělo být co nejkratší s ohledem na nákladné udržování dvou soustav norem, dále s ohledem na schvalovací stavební řízení apod. Po skončení tohoto období je nutné konfliktní národní normy zrušit. Maximální doba současné platnosti norem byla stanovena na 3 roky. Po vypracování všech částí Eurokódů a návazných norem byla stanovena doba současné platnosti obou soustav norem do 31. 3. 2010. Jak se ukázalo, tento termín je závazný pro státy, které přistoupily k zakládajícím státům EU. Je však pravda, že některé ze zakládajících států EU zrušily platnost kolizních národních norem již před uvedeným termínem (Velká Británie aj.), některé si dobu současné platnosti prodlužují (Německo, Španělsko, Itálie aj.). Za přínos Eurokódů lze považovat to, že tyto normy vycházejí ze stejné filozofie navrhování uvedené v EN 1990, dále vycházejí ze stejné metodiky stanovení jednotlivých zatížení (EN 1991). Jedná se tedy o sjednocení norem jak po stránce vertikální, tak horizontální (stejná filozofie navrhování pro stavby pozemní, inženýrské, mostní apod.). Za další přínos lze považovat to, že na zpracování těchto norem se podílela řada odborníků členských států, kteří umožnili zapracování nových poznatků a přístupů k navrhování. Dále tyto normy byly projednávány a připomínkovány na národních úrovních (tedy byla zde možnost zapojení dalších odborníků jednotlivých států). Při projednávání norem byly připomínky dále prověřovány někdy i doplňujícími ověřovacími zkouškami. Výhodou Eurokódů je tedy možnost zapojení široké řady odborníků při jejich zpracování a ověřování.
Oproti některým národním normám jsou však konstrukce navrhovány s větší spolehlivostí a rovněž některá zatížení se uvažují větší, i když někde lze jejich velikost upravit národními definovanými hodnotami. Větší spolehlivost a uvažovaná zatížení vedou v některých státech ke zvýšení spotřeby materiálů, tedy i ke dražším konstrukcím, ale v některých státech je tomu naopak. K narovnání této úrovně měly přispět národně stanovené parametry, kde je často možnost volby z několika uvedených postupů návrhu.
U některých norem je však značný počet národně stanovených parametrů. V současné době je snaha o sjednocení celé řady těchto parametrů. Tohoto úkolu se ujala evropská komise Joint Research Centre (JRC), která shromažďuje údaje o národně stanovených parametrech zavedených v jednotlivých členských státech. Je však třeba jednotlivé národně definované parametry vysvětlit a zdůvodnit. Proto JRC musí spolupracovat s CEN/TC 250 (respektive s jejími subkomisemi zabývajícími se jednotlivými Eurokódy) na podrobné technické analýze národně stanovených parametrů (nestačí analýza statistická) a na návrhu, jaké parametry se sjednotí. Nově navržené parametry NDP by pak měly přijmout všechny země CEN. Databáze JRC je již otevřená pro všechny Eurokódy. Některé státy se však ještě do databáze nezaregistrovaly (Německo, Maďarsko, Litva, Slovinsko, Španělsko, Turecko, Island a Lucembursko). Dokud nebude k dispozici od členských států dostatek údajů o národně stanovených parametrech, nelze databázi JRC vyhodnocovat.
S používáním Eurokódů, i přes jejich pečlivou kontrolu, se objevily v Eurokódech některé překlepy a nejasné formulace. Proto jsou v jednotlivých subkomisích CEN projednávány opravy k Eurokódům, které jsou po jejich schválení předávány národním normalizačním institucím k zavedení do soustavy norem jako Opravy Eurokódů. Je proto třeba sledovat tyto opravy a zaznamenávat je do Eurokódů. Vzhledem k této náročné práci zaznamenávání oprav jsou vedena s Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) jednání, aby byla vydávána aktualizovaná znění Eurokódů, což by značně usnadnilo práci projektantů. Doufám, že se to podaří.
I když jsou Eurokódy dokončeny, je nezbytné jejich udržování a rozvoj. Z hlediska střednědobého plánu dalšího rozvoje Eurokódů se počítá především s jejich udržováním. Důležité je zaměřit se na zvýšení srozumitelnosti a jednoznačnosti textů, na možná zjednodušení, nápravu chyb a nedostatků a na případnou nekonzistenci mezi jednotlivými částmi Eurokódů a také nekonzistenci mezi Eurokódy a normami pro výrobky. Měly by se sjednotit alternativní geotechnické postupy navrhování. V současnosti je tedy třeba minimalizovat změny a zaměřit se na srozumitelnost a snadnost používání ustanovení Eurokódů. Do roku 2015 se však v Eurokódech nebudou provádět podstatné změny. Revize Eurokódů bude až po roce 2015.
Je třeba navrhnout metodu, jak sledovat zpětnou odezvu uživatelů nových evropských norem. Práce subkomisí se soustředí na sledování odezvy zkušeností z navrhování podle Eurokódů a na přípravu revizí Eurokódů (u betonových konstrukcí má vyjít v roce 2010 nový Model Code, který bude jedním z podkladů pro přípravu revize). Z obecného hlediska dalšího rozvoje je největší zájem o nové metody navrhování konstrukcí ze skla, o vysokohodnotný beton, o zesilování konstrukcí na základě FRP, o zásady hodnocení a zesilování existujících konstrukcí a také o pravidla pro robustnost konstrukcí, zejména s ohledem na seizmická zatížení.
O významu Eurokódů svědčí i okolnost, že se jejich uvedení plánuje v řadě zemí světa, včetně Malajsie (ta má zájem používat EN 1992-1-1 pro navrhování betonových konstrukcí). Zájem o některé části Eurokódů má také Jihoafrická republika (při tvorbě nové africké normy pro navrhování betonových konstrukcí se bude vycházet z EN 1992-1-1). K zavedení Eurokódů se konala celá řada workshopů v Bruselu. Na podzim 2009 se uskutečnil workshop v Moskvě, existuje spolupráce mezi JRC a výzkumným institutem v Moskvě atd.

Obr. 3. Přehledné schéma evropských norem pro navrhování betonových konstrukcí
¤ Obr. 3. Přehledné schéma evropských norem pro navrhování betonových konstrukcí

Závěr
Zákon č. 22/1997 Sb. ve znění novely č. 71/2000 Sb. vymezuje postavení českých technických norem v soustavě předpisů ČR. Zde se uvádí, že česká technická norma není obecně závazná. To znamená, že ČSN nejsou považovány za právní předpisy a není stanovena obecná povinnost jejich dodržování. To však neznamená, že tato povinnost dodržování požadavků ČSN nemůže vzniknout z jiného právního aktu. Právní řád ČR obsahuje řadu předpisů, které stanovují přímo či nepřímo povinnost řídit se technickými normami. Tyto předpisy se týkají většinou ochrany veřejného zájmu, tj. ochrany života, zdraví a bezpečnosti osob a zvířat, majetku a životního prostředí.

  • Některé předpisy publikované ve sbírce zákonů mohou stanovit povinnost dodržování technických norem, a to těm subjektům, kterým právní předpis stanoví konkrétní povinnosti. Pokud však předpis pouze upozorňuje na existenci určitých ČSN, pak se nejedná o stanovení právní povinnosti.
  • Pokud je mezi účastníky obchodního vztahu sepsaná smlouva podle občanského nebo obchodního zákoníku a je v ní ujednání o tom, že činnosti nebo výrobky musí splňovat požadavky konkrétních ČSN, je dodržování ustanovení těchto ČSN právní povinností. Z jejich nedodržení lze pak vyvodit právní následky.
  • Povinnost dodržení ustanovení ČSN může být stanovena v rozhodnutí, které vydá správní orgán na základě zmocnění uvedeného v zákoně (např. ve stavebním zákoně). Například zákon č. 50 /1976 Sb. v § 66 stanoví, mimo jiné, že stavební úřad ve stavebním povolení zabezpečí stanovenými podmínkami dodržování technických norem. Pokud tedy ve stavebním povolení je stanoveno, že stavba musí splňovat požadavky ČSN, jde o povinnost právní; jinak stavba nebude kolaudována.
  • Povinnost řídit se ustanoveními ČSN může nařídit zaměstnavatel (nadřízený). Pokud zaměstnavatel své zaměstnance s těmito ČSN řádně seznámí, je dodržování těchto ČSN pracovněprávní povinností.

Je třeba si tedy uvědomit, že normy jsou platné, ale nejsou závazné. Na druhé straně, pokud je konstrukce správně navržena podle norem a dojde k nějaké její poruše, projektant je chráněn, protože za správnost norem odpovídá stát.
Vzhledem k tomu, že k 1. 4. 2010 bude zrušena platnost norem ČSN pro navrhování, které jsou v rozporu s Eurokódy, je třeba, aby při požadavku na jejich závaznost bylo rozhodnuto, jak se bude postupovat v případech, kdy je projekt rozpracován. K tomu by se měly vyjádřit orgány, které závaznost norem požadují, nikoliv normalizační instituce. Podle mého názoru v případě jakéhokoliv stupně rozpracovanosti projektové dokumentace k 1. 4. 2010 by měl být projekt dokončen podle norem, které byly výchozími při zahájení projektování; u projektů zahájených po 1. 4. 2010 by se mělo postupovat podle platných evropských norem. K tomuto návrhu by se měly vyjádřit především státní orgány, jako je Ministerstvo dopravy ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a další.

1. mezinárodní workshop Design of Concrete Structures using EN 1992–1-1 
Pro usnadnění používání Eurokódů je především nutné považovat za důležité tvorbu podkladních dokumentů, neboť některé vztahy v Eurokódech jsou složité a chybí k nim podkladní informace. Proto v oblasti Eurokódu 2, pořádá ČVUT v Praze, FSv katedra betonových konstrukcí a mostů 1. mezinárodní workshop Design of Concrete Structures using EN 1992–1-1. Tento workshop se uskuteční ve spolupráci se STU FSv v Bratislavě a TU ve Vídni, kde je zamýšleno uspořádání worshopů k dalším částem Eurokódu 2. Na tomto workshopu, věnovaném pouze EN 1992-1-1, budou zmíněny podklady, z nichž tato norma vychází a uvedeny hlavní rysy národních příloh členských států. Dále zde účastníci vymění zkušenosti získané při navrhování podle této normy. Předpokládá se rovněž uvedení praktických pomůcek pro navrhování. Z diskuze by pak měly vyplynout náměty na zlepšení normových ustanovení. Oficiálním jazykem jednání je angličtina, předpokládá se tlumočení přednášek do češtiny. Konference se koná 16.–17. září 2010 v konferenčním sále Masarykovy koleje v Praze. Očekává se účast hlavních zpracovatelů této normy. Předběžné přihlášky a anotace příspěvků je možné zasílat do 15. února 2010 na adresu: dcs2010@fsv.cvut.cz. Podrobnější informace o konferenci naleznete na internetových stránkách konference:  http://concrete.fsv.cvut.cz/dcs2010.

Autor: prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc.
ČVUT v Praze, FSv, katedra betonových konstrukcí a mostů

 

 





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
Líbí se nám: Vše o stavbách a architektůře najdete na 4stav.cz. Použité stroje jako brusky, lisy a jiné naleznete na AKKstroje.cz. Studijní materiály nejen o stavebnictví, ale i strojírenství a zeměpis najdete na Škola, studium, wiki. Pomozte klikem, udělejte dobrou věc a přečtěte si v magazínu nejen o životním stylu.
© 2007