Zpět na materiály, výrobky, technologie

Změna klimatu a vodní zdroje ČR

8. března 2007
Pavel Punčochář

Význam vody, který nejlépe charakterizuje výstižná zkratka ?Voda je život?, si obyvatelé Země nejvíce uvědomují v oblastech, kde je vodních zdrojů nedostatek a kde snahy o jejich získání nebo zabezpečení vyvolávaly i řadu válečných konfliktů.


Řeč je o sladkovodních zdrojích, které tvoří pouze nepatrnou část (2,77 %) celkového množství vody na zeměkouli (97,23 % je slaná voda v mořích a oceánech). Po odečtu vody v ledovcích, v atmosféře, organismech a půdní vody zbývá k využití velmi malá část (povrchové zdroje činí 0,34 %!), která je navíc velmi nerovnoměrně rozdělena v prostoru i v čase. Ve většině zemí mírného a severního podnebného pásma nepředstavovaly vodní zdroje a jejich dostupnost neřešitelný problém - i když výskyt povodní a déletrvající sucha přinášejí škody ekonomické, sociální a rovněž na životním prostředí, zejména v kulturní krajině vyspělých států.

Budoucnost vodních zdrojů

Poslední zprávy o vývoji klimatu však pohled na budoucnost vodních zdrojů výrazně mění. Zatímco do konce 20. století vědecká centra rozsáhle diskutovala, zda růst teplot a jeho důsledky pro vodní režim jsou příznakem ?globální změny klimatu?, pak při vstupu do 21. století se k diskusím nevracejí. Orientace výzkumných pracovišť směřuje ke zjištění důsledků změn klimatu a jejich nepříznivého dopadu na život obyvatel a životní prostředí v různých oblastech kontinentů.
Hlavním cílem je zahájit adaptační scénáře opatření ke zmírnění nepříznivých následků změny podnebí a zároveň urychlit aktivity, které by zastavily, anebo alespoň nezrychlovaly nepříznivý trend.
Poslední závěry vědců na konferenci OSN v Paříži jednoznačně potvrzují, že lidská činnost (produkce skleníkových plynů, především kysličníku uhličitého) ?velmi významně přispívá ke změně klimatu?. Proto je třeba zahájit omezení těchto vlivů a zároveň připravit opatření, jak nepříjemné důsledky změny klimatu omezit. A tak se strategie ke zmírnění dopadu změny klimatu na vodní bilanci a zabezpečení dostatečných a kvalitních zdrojů vody dostávají mezi priority vodního hospodářství i u nás. Tato skutečnost je zcela nová a veřejnosti těžko pochopitelná po letech ?vodního blahobytu?, který je navíc v posledních letech charakterizován spíše nadbytkem vody za povodní, z nichž mnohé měly katastrofický rozsah.
Česká republika má následkem své geografické polohy a utváření reliéfu zvláštní postavení. Území leží na rozvodnici tří moří (Severního, Baltského a Černého) a prakticky veškerá voda odtéká páteřními vodními toky do sousedních států. Důsledkem této skutečnosti je naprostá závislost našich vodních zdrojů na atmosférických srážkách, a tak nepřekvapuje, že objem obnovitelných zdrojů vody je zhruba poloviční v přepočtu na jednoho obyvatele i na jednotku plochy území ČR v porovnání k průměru původních 15 členských států EU. Zároveň je značně kolísavý srážkový režim příčinou nerovnoměrných odtokových poměrů. Tuto rozkolísanost dokumentuje vodní bilance z let 2002 (povodeň) a 2003 (přísušek).

rok 2002 2003
srážky 71,3 40,7
povrchové vody 6,51 3,76
podzemní vody 1,6 1,2
odpar 48,5 29,3
přítok ze sousedních států 1,3 0,5
odtok do sousedních států 24,1 11,9

Přehled srážek a zdrojů vody z let 2002 a 2003 (údaje v miliardách m3)

A právě již tak značná rozkolísanost vodního režimu na našem území by se měla vývojem klimatické změny dále zvýšit. Výsledky výzkumných projektů, jejichž počet se zaměřením na důsledky různých scénářů vývoje klimatu v posledních letech roste, přinášejí velmi znepokojivé vize: i při tzv. ?průměrně nepříznivém scénáři? (vzrůst teploty během 50-70 let o cca 3 ºC) lze očekávat velmi odlišnou bilanci i rozložení srážek. Jejich maxima by se posunula především do jarních měsíců (po mírných zimách) s výskytem povodní, naopak letní bezesrážková období budou příčinou sucha s pravděpodobným poklesem průměrných průtoků v našich vodních tocích o cca 40 %! Zpřesňuje se náhled, zda celkově bude roční objem srážek nižší.

Povodně na území ČR

Pokud by se vývoj klimatické změny nárůstu teplot dokonce zvýšil (a zrychlil), což není vyloučeno, rozsah nepříznivých změn vodního režimu by narostl. Díky poloze území nemáme (naštěstí) problémy s růstem hladiny moří a oceánů, který je důsledkem tání ledovců na pólech a velehorách. I tak je však třeba, aby nejenom vodohospodáři, ale zejména hospodářské resorty a sektor životního prostředí v ČR zvýšili přípravu tzv. adaptačních opatření, která ztlumí, respektive umožní překonat nepříznivé situace srážkoodtokových poměrů a bilance našich vodních zdrojů. Výskyt povodní v posledních 10 letech, který přinesl obrovské hospodářské škody, na sebe soustředil hlavní pozornost. O povodních na území ČR, podpoře povodňové prevence a rozvoje protipovodňových opatření je podrobně pojednáno v článcích v následující odborné části časopisu. Celkový objem finančních prostředků potřebný na významné zlepšení efektivní protipovodňové ochrany technickými přístupy byl správci vodních toků odhadnut na 50 mld. Kč. Lze shrnout, že na pravděpodobné povodňové extremity probíhají včasné koncepční záměry.

Sucho - opomíjený problém

Nelze však opomenout ani druhý extrémní jev - sucho, které, na rozdíl od povodní, nastává nenápadně a má obvykle dlouhodobé důsledky. Jeho dopad a rozsah lze dělit na tzv. agronomické sucho (ve vegetační sezoně poškozuje zemědělskou produkci) a dlouhotrvající sucho hydrologické, které je důsledkem výrazného poklesu srážkových úhrnů a může trvat i několik let. Přináší problémy v zásobování vodou, pokles průtoků ve vodních tocích a působí výrazné změny vodních ekosystémů. Jeho důsledkem je často socioekonomické sucho, které znamená vážné dopady na hospodářská odvětví a zdraví lidí. Za zmínku stojí situace z roku 2003, kdy ve Francii zemřelo v důsledku vysokých teplot a sucha několik tisíc lidí. Na rozdíl od povodní se sucho nedá efektivně předpovídat a zatím se mu - s ohledem na nízkou frekvenci výskytu u nás - nevěnovala systematická pozornost. Nejvýznamnější sucha na našem území byla v letech 1946-1947, v sedmdesátých letech a první polovině devadesátých let minulého století. Tyto extremity vedly k tomu, že vodní poměry a vodohospodářská témata patřila historicky k prioritám státu. Vždyť již rok po založení Československé republiky vznikl v roce 1919 zásluhou vlády a T. G. Masaryka Státní ústav hydrologický v Praze, předchůdce současného Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M.
Zachycení povodňových vln a jejich transformace do neškodných průtoků při současné akumulaci vody k překlenutí sucha vedlo k vybudování nádrží a rybníků. Již počátkem minulého století existovalo na našem území 60 významných nádrží (objem nad 1 mil. m3) vybudovaných zejména v povodích s nejčastějšími povodňovými extrémy. V současné době existuje 195 významných nádrží a přes 23 000 rybníků a drobných vodních nádrží. Jen díky jejich existenci je zásobování vodou bez výrazných problémů, neboť - na rozdíl od řady evropských zemí - z povrchových zdrojů je připraveno přes 54 % pitné vody. Je potěšitelné, že počet obyvatel připojených na veřejné vodovody průběžně roste a v současnosti patří ČR k zemím s největším podílem obyvatelstva (téměř 92 %) zásobeným z vodovodních systémů s vysokou úrovní kontroly kvality pitné vody. Zlepšení technického vybavení domácností, změny technologií a omezení rozsahu průmyslové spotřeby vody spolu s nárůstem cen vodného (a stočného) vedly k dramatickému poklesu spotřeby dodávané vody.
S ohledem na příznivý vývoj odběrů vody jak z povrchových, tak z podzemních zdrojů, se v současnosti a v nejbližších 10-15 letech zdá málo pravděpodobná nedostatečnost vodních zdrojů.

rok 1980 1989 1993 1999 2005
celkem 377 401 343 245 204
domácnosti 152 171 140 101 98,9
Spotřeba vody v litrech z vodovodních systémů v přepočtu na 1 obyvatele a den - celkově (vč. průmyslu) a v domácnostech

Odběry povrchových vod v ČR
Odběry povrchových vod v ČR

Odběry podzemních vod v ČR
Odběry podzemních vod v ČR

Opatření ?předběžné opatrnosti?

Z hlediska dlouhodobého výhledu a po zohlednění scénářů změny klimatu však současná situace zjevně nepotrvá věčně. Během 30-50 let reálná situace prověří současné nepříznivé předpovědi, budou-li se naplňovat, pak nejenom vodohospodáři, ale i ostatní hospodářské aktivity zahájí realizaci opatření, která by měla být připravována již nyní. Proto je velmi podstatné, aby výzkumná pracoviště dále zpřesňovala pravděpodobné dopady změn vodního režimu a zároveň připravovala příslušná (?adaptační?) opatření - z nichž mnohá budou mít charakter ?předběžné opatrnosti?. Vzhledem k historickému zázemí vodohospodářských koncepčních záměrů na našem území máme k dispozici prozíravý prvek ?územního hájení lokalit vhodných k akumulaci vody?. Vhodnost je dána souborem podmínek hydrologických, geologických a charakterem reliéfu terénu (velký akumulační prostor při krátké hrázi). Soubor takových lokalit publikovaných ve Směrném vodohospodářském plánu z roku 1976 byl po zásadní restrikci (o cca 50 %) v roce 1988 brán v úvahu pro přípravu Plánu hlavních povodí ČR. Jedná se celkem o přibližně 200 lokalit, které by bylo možné využít k zachycení vody pro případnou potřebu a posílit tak disponibilní vodní zdroje k překlenutí suchých období. Je samozřejmé, že vytvořené záchytné prostory by posloužily také k zachycení přívalových vod, a tedy k transformování povodní. Dlužno podotknout, že velmi pravděpodobná zvýšená frekvence agronomického sucha povede postupně k nárůstu zájmu o závlahy a že je třeba myslet na možnost jejich rozšíření.
Hlavním cílem tohoto hájení je zabránit znehodnocení těchto lokalit umístěním nadregionální dopravní a energetické infrastruktury, zřízením průmyslových zón nebo výstavbou rekreačních center s hotely a nákladnými sportovišti. V průběhu dalších 15-20 let bude postupně možné potřebnost a aktuálnost takových akumulací dále prověřovat. Seznam těchto hájených území vhodných k akumulování vody zatím netvoří součást Plánu hlavních povodí ČR a hlavním důvodem byly postoje dotčené samosprávy a místních obyvatel, kterých by se realizování nádrží přímo dotklo. Významným faktorem je rovněž odlišný názor ochránců životního prostředí a některých výzkumných pracovníků, kteří propagují hypotézy o tom, že změnou hospodaření v krajině lze optimalizovat vodní režim natolik, že počet a umístění stávajících nádrží není třeba zvyšovat. Jejich stanoviskem je zásadní odpor k výstavbě jakýchkoliv přehrad, neboť představují nevratné, nepřirozené zásahy do krajiny a poškozují krajinné ekosystémy. Zatím chybí kvantifikace tohoto přístupu k zajištění dostatečných vodních zdrojů zadržením vody v půdním profilu v území, potřebné údaje je tedy nezbytné co nejdříve získat ve výzkumných projektech. Vodohospodáři budou paralelně prověřovat socioekonomické dopady a rovněž vazby na stávající vodárenské soustavy. Běžné (i strategické) plány jednotlivých provozovatelů a vlastníků vodohospodářské infrastruktury pro zásobování vodou totiž nepřekračují obvykle rámec 20 let, zatímco přípravy na změny klimatu vyvolávají potřebu výhledu na 50-70 let.
Je zjevné, že jedině integrovaným přístupem se srovnatelnými údaji bude možné zpracovat koncepční řešení a uplatnit neprodleně kroky, které zajistí vodní zdroje v dostatečné míře i pro budoucí generace. Scénáře možných dopadů změny klimatu na vodní zdroje, jejich využívání i ochranu se staly novým závažným prvkem při naplňování Rámcové směrnice vodní politiky ES (2000/60/:ES), který se postupně bude promítat do vyžadovaného procesu plánování v tzv. oblastech povodí. Zatím byly jeho hlavní cíle orientovány na zlepšení stavu vodních ekosystémů a otázky množství vody byly spíše sekundární. Příprava plánu v České republice však má díky tradici komplexnější charakter. Obsahuje nejenom kvalitativní zaměření, ale zahrnuje i plán protipovodňových opatření a plány rozvoje vodovodů a kanalizací. Rovněž sestavení Plánu hlavních povodí ČR jako rámce pro povinné Plány oblastí povodí je nadstandardem, který je ovšem velmi vhodný k formulování dlouhodobé strategie trvalé udržitelnosti využitelných vodních zdrojů.
Tímto přístupem jsme vykročili k přípravě tzv. adaptačních opatření na zmírnění dopadů změny klimatu již nyní a dalším upřesňováním v následujících letech budou tyto aktivity předběžné opatrnosti, do kterých je třeba zapojit i další resorty, pokračovat.
Že jde o racionální přístup potvrzují aktivity zahajované i v dalších evropských státech. Německá spolková republika, předsedající země EU v prvním pololetí letošního roku, považuje téma přípravy scénářů adaptačních opatření na změnu klimatu za prioritu vodního hospodářství a svolává v únoru do Berlína mezinárodní konferenci s názvem ?Čas k přípravě - změna klimatu a evropská dimenze vody (zranitelnost, dopady, adaptace)?, jejímž cílem je více zapojit hospodářské resorty k vytváření strategií na omezení nepříznivých následků změn klimatu.

Podíl úmrtí vlivem přírodních katastrof
Podíl úmrtí vlivem přírodních katastrof