Zpět na stavby

Úpravy zámeckého návrší v Litomyšli

7. listopadu 2017
Ing. akad. arch. Jan Šépka

Renesanční zámek v Litomyšli zapsaný do seznamu kulturního dědictví UNESCO vytvářel společně se soustavou historických staveb a přilehlými parky po staletí zcela jedinečný areál. V roce 2016 byla dokončena úprava zámeckého parku a obnova budov kočárovny i jízdárny.

Autor:


Vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze (1995) a Školu architektury AVU v Praze (1997). V roce 1994 založil spolu s Michalem Kuzemenským spolek Nová česká práce. V letech 1998–2009 byl společníkem ateliéru HŠH architekti. Od roku 2004 působí jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V roce 2009 založil architektonickou kancelář Šépka architekti (www.sepka-architekti.cz).

Koncepce obnovy

Návrh stavebních úprav vychází z představy pokojů, které jsou definovány jednotlivými stavbami zámeckého návrší. Pro podporu této úvahy a jasnější vymezení jednotlivých prostor byla stávající konfigurace staveb doplněna o dva nové prvky. Prvním je lavice vsazená mezi vstupním nádvořím a hospodářským dvorem, druhý, s dětským programem, je umístěn mezi budovu kočárovny a zámek. Z ostatních řešených staveb prošla nejvýraznější proměnou budova bývalé kočárovny, jejíž přízemí je adaptováno na kavárnu a druhé patro slouží správci zámeckého areálu. Další znatelnou změnou prošla budova jízdárny, do které je vložen multifunkční sál. Součástí celkových úprav bylo také řešení anglického parku, kde je hlavní důraz kladen především na vodní element. Vzhledem k tomu, že se již v minulosti vodní prvky v parku nacházely, pokusili se autoř i navrhnout jejich obnovu. Všechny nové prvky jsou z průsvitného kompozi - tového materiálu – šlo o to umístit na zámecké návrší jakési šperky, které budou mít své kouzlo odpovídající tomuto prostředí.

Jízdárna

Zámek společně se soustavou historických staveb a přilehlými parky vytvářel po staletí zcela jedinečný areál, který byl v návrhu respektován. Jednou ze staveb, která byla součástí celkových úprav zámku, je budova jízdárny. První údaje o této stavbě pocházejí z roku 1635, po požáru v roce 1726 prováděl obnovu budovy architekt F. M. Kaňka. V sedmdesátých letech 20. století proběhla rozsáhlá obnova celé stavby a pro zajištění dostatečné únosnosti (z důvodu plánovaného umístění archivu do prostoru podkroví jízdárny) byl v rámci těchto stavebních úprav zbudován také betonový strop a nový krov. V návrhu se autoři snažili respektovat alespoň ty části historických konstrukcí, které se do dnešních dní dochovaly. Z uliční fronty se obnovila původní velikost okenních šambrán včetně venkovní bosáže. Ve štítové zdi byl zmenšen novodobý vstup do archivu. Historická budova jízdárny byla obnovena a vstupní portál byl restaurován. Funkce archivu v podkroví zůstala zachována. Stavebník (město Litomyšl) od počátku zamýšlel vytvořit v budově jízdárny multifunkční variabilní prostor, ve kterém lze pořádat koncerty pro komorní hudbu, promítaní filmů, konference i výstavy. Vzhledem k tomu, že autoři chtěli co nejméně zasahovat do historicky cenné budovy, zvolili koncept nového vloženého posuvného objektu, který může jízdárnu rozdělit a umožnit tak rychlou proměnu funkce a akustiky.

Nový objekt sestává ze dvou částí – posuvného čela a pevného korpusu. V korpusu jsou umístěny šatny účinkujících, prostor techniků a hygienické zařízení pro hosty. Posuvné čelo pojíždí po kolejnicích v podlaze a jako paravan vymezuje prostor pro jednotlivé akce. Tímto způsobem je možné nastavit proporce prostoru, a tím i jeho akustické parametry. Vzhledem k dlouhé době dozvuku je změna velikosti a proporcí jediným efektivním řešením. Posuvné čelo slouží po odsunutí jako prostor pro techniky. Podlahu tvoří praktikábly, umožňující samostatný zdvih pódia, elevaci hlediště nebo individuální členění podlahy při výstavách. Scénická osvětlovací technika, akustické rezonátory a další potřebné prvky jsou umístěny na nezávislé konstrukci pod betonovým stropem sálu. Všechny nové prvky jsou navrženy jako kombinace oceli a průsvitného laminátu lehce jantarové barvy. Z koncepčního hlediska se tedy jedná o jakýsi šperk, který je vsazen do prostoru zámecké jízdárny.

Kočárovna

Budova kočárovny prošla složitým vývojem. Byl v ní umístěn archiv a trafostanice. Oba stávající provozy byly přesunuty a díky neobyčejné poloze kočárovny nahrazeny kavárnou. Přízemí je adaptováno pro provoz celoroční kavárny, se sezonní expanzí do prostoru pod širým nebem na pomezí nádvoří a přilehlé části parku. Kavárna dislokovaná do tohoto místa se tak stane živým protipólem kolem hlavního vjezdu do zámeckého areálu. Druhé patro je využito pro kancelář správce zámeckého areálu. V celé budově byly odstraněny dodatečně vložené příčky i novodobé schodiště. Do takto upravených prostor byly navrženy nové hmoty v místech, kde kdysi stávaly kočáry. Tyto nové prvky představují nezbytné hygienické zázemí kavárny, bar a sezení a jsou zhotoveny z průsvitného laminátu.

Velkou otázkou byl vnější vzhled kočárovny, který byl nešťastně upraven v sedmdesátých letech 20. století, kdy byla přízemní stavba zvýšena o patro a při samotné realizaci dále o cca 700 mm. Hmotové řešení celé stavby bylo deformováno především vyložením římsy. Z toho důvodu byla navržena korektura římsy jejím snížením odstraněním námětků, díky čemuž se nepatrně snížila také celková výška kočárovny. Na vnější fasádě byly odstraněny dekorativní římsy, které nejsou doloženy na žádné původní výkresové ani fotografické dokumentaci. Vnější vzhled kočárovny by měl splynout s ostatními stavbami, se kterými i v minulosti vytvářela ucelenou konfiguraci. Vnější fasáda byla opatřena vápenným světlým štukem.

Dětský pavilon

Důležitým prvkem je sezonní objekt, který má poskytovat přirozené zázemí dětským aktivitám. Jedná se o letní pavilon – stan sestavený z trojúhelníkových segmentů z lehké ocelové konstrukce, kde výplň tvoří průsvitná plátna. Stan je inspirován dětským drakem, který se snesl do zámeckých zahrad a oddělil hospodářské budovy od anglického parku. Objekt je umístěn mezi kočárovnu a zámek. Letní pavilon s dětským programem využívá přirozené návaznosti na kavárnu situovanou v budově kočárovny a umožňuje tak i posezení. Objekt je dělen dispozičně do tří částí, a to především díky volbě různých aktivit pro nestejně staré děti – od nejmladších s přístupem pouze s rodiči, po nejstarší, kde se předpokládají náročnější aktivity vyžadující větší samostatnost dětí.

Anglický park

Součástí celkových úprav bylo také řešení anglického parku, kde je hlavní důraz kladen na vodní element. Vzhledem k tomu, že se v minulosti vodní prvky v parku nacházely, pokusili se autoři o jejich obnovu. Voda pramení přirozeně v nejvyšším bodě, kde je dochováno zámecké jezírko. Trasa vedení vody vychází z největší vzdálenosti mezi stromy a je navržena za pomocí výpočetní techniky metodou geometrie Voronoi. Vodní trasa je zakončena v grottě, která byla obnovena podle původní dokumentace. Anglický park rušila velká monumentální scéna z padesátých let 20. století, jež byla odstraněna a nahrazena mobilní alternativou, jež umožní vystavět scénu z prvků mobiliáře. V rámci řešení celého parku bylo navrženo ještě několik drobných prvků, jako je například voliéra pro pávy, která vychází svým tvarem z keře, na kterém mohou pávi sedět. Dalším drobným prvkem jsou lavičky, jež představují krystal, inspirovaný zámeckým sgrafitem. Všechny nové prvky jsou navrženy jako kombinace oceli a průsvitného laminátu lehce jantarové barvy.

Identifikační údaje o stavbě
Název projektu: Úprava zámeckého parku a kočárovny v Litomyšli
Stavebník: město Litomyšl
Autoři: Jan Šépka (Šépka architekti), 2014–2016, Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka (HŠH architekti, s.r.o.), 2007–2014
Spolupráce: Jan Kolář, Vítězslav Kůstka, Helena Línová, Radka Šimková, Lucie Vogelová
Návrh: 2007–2011, 2014
Realizace: 2011–2016
Identifikační údaje o stavbě
Název projektu: Úprava zámeckého parku a kočárovny v Litomyšli
Stavebník: město Litomyšl
Autoři: Jan Šépka (Šépka architekti), 2014–2016, Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka (HŠH architekti, s.r.o.), 2007–2014
Spolupráce: Jan Kolář, Vítězslav Kůstka, Helena Línová, Radka Šimková, Lucie Vogelová
Návrh: 2007–2011, 2014
Realizace: 2011–2016