Trimaran – komerční a kongresové centrum, Praha 4, Pankrác

Novostavba Trimaran – komerční a kongresové centrum (obr. 1) je situována v Praze na Pankráci mezi ulicemi Milevská, Na Strži a Na Pankráci. Budova má čtyři podzemní a sedm nadzemních podlaží a její celkový půdorysný průmět dosahuje rozměrů až 82 × 75 m. Část půdorysu nadzemních podlaží je vyvěšena nad sousední budovu konferenčního centra City Empiria (bývalý Motokov). Tohoto efektu bylo dosaženo zavěšením trojice třípodlažních výběžků administrativní části budovy na tři trojice příhradových ocelových předpínaných vazníků, které jsou uloženy na hlavním středovém železobetonovém traktu jako prosté nosníky. Protiváhu této vykonzolované části zajišťuje na druhé straně vazníků čtyřpatrový železobetonový skelet, který je na ocelové konstrukci rovněž zavěšen. Výsledkem této obří „houpačky“ jsou 15 m dlouhé konzoly tří objektů na straně jedné a otevření prostoru uvnitř objektu o rozměrech 57 × 20 m pro konferenční sál na straně druhé. Příhradové střešní vazníky mají truhlíkové dolní pasy a svislice. Diagonály a horní pas jsou tvořeny dvojicemi, respektive trojicemi předpjatých konstrukčních táhel Macalloy 520 o celkovém počtu 257 kusů. Celková hmotnost příhradových vazníků činí cca 704 t, z toho hmotnost vlastní OK je 582 t, táhel Macalloy pak 122 t, délka vazníků je 44 m a výška cca 8 m.

Železobeton – dispozice a konstrukční řešení

Budova je založena v kombinaci plošného a hlubinného založení, kdy jsou jako hlubinné základy využity jak velkoprůměrové vrtané piloty, tak mikropiloty a lokálně i tažené mikropiloty. Základová deska na úrovni –12 m je v základní tloušťce 500 mm s lokálním zesílením hlavicemi, které v nejexponovanějších místech pod hlavními nosnými sloupy na ose G dosahují tloušťky až 1,5 m. Suterén je řešen jako vodonepropustná konstrukce, tzv. bílá vana, a jsou v něm umístěny zejména garáže a technické zázemí. Podél osy A, kde budova přiléhá k objektu existujících garáží Panorama a sesterské novostavbě City Element, se kterou je komunikačně propojena, je základová deska kotvena k podloží 33 tahovými mikropilotami, které zachycují síly od vztlaku spodní vody v souladu s její extrémní hladinou. Tlačených mikropilot je užito v ose G/11, kde ve dvou výškových úrovních zachytávají přes železobetonové sloupy svislé síly pod krajním ocelovým vazníkem.

V úrovni 2.PP dochází k první půdorysné změně objektu, kdy se suterén rozšiřuje až k ose J, která již bezprostředně přiléhá k sousední budově Empiria. Jelikož byly základové konstrukce budovy Empiria v kolizi se základovými konstrukcemi Trimaranu, byly v místě mezi stávající železobetonové patky vyvrtány velkoprůměrové piloty průměru 1,2 m, přes které byl proveden masivní železobetonový práh vynášející svislé konstrukce na ose J. Toto řešení však bylo možné pouze mezi osami J/1–8. Na ose J/9, kde je veden komunikační kanál mezi Empirií a přilehlou sprinklerovnou, bylo nutné sloup založit uvnitř sousední stavby, a to na skupině 22 mikropilot s železobetonovou převázkou. Sloupy na osách J/10 a J/11 jsou potom založeny až na úrovni ±0,000 na skupinách velkoprůměrových pilot. V úrovni přízemí dochází také k další významné půdorysné změně tvaru, kdy na jižní straně mezi osami A–C již v nadzemní části budova nepokračuje (obr. 2), zato se však rozšiřuje směrem na západ a také na východ. Západním směrem se budova rozšíří o cca 7 m. Toto rozšíření je založeno také na velkoprůměrových pilotách. Ty však byly zhotoveny v pozicích neodpovídajících finální architektově představě o dispozici, a proto bylo nutné přes tyto piloty navrhnout železobetonové vykonzolované trámy, které na svých koncích podpírají šikmé sloupy umožňující maximální rozšíření půdorysu na západ.

Východním směrem se budova rozrůstá zhruba o 6 m nad přiléhající sousední sprinklerovnu. V tomto případě bylo opět nutné vyřešit založení této části. Prvotní úvahu provést sloupy skrze sprinklerovnu a založit je na skupinách mikropilot její majitel odmítl a variantu s předpínanými výměnami zhatily terénní úpravy kolem budovy. Nakonec bylo rozhodnuto odtěžit zeminu ze stropní desky sprinklerovny, nahradit ji lehkým materiálem a základovou/podlahovou desku přízemí opřít právě o sprinklerovnu s vložením stlačitelného materiálu vyrovnávajícího případné celkové sedání budovy. Zbývající trojice stropních desek nad touto částí půdorysu je vynášena šikmými sloupy, které jsou spojeny s deskou nad 2.NP průvlaky, ze kterých jsou spuštěna dodatečně předepnutá táhla Macalloy M42 nesoucí stropní desky nad přízemím a 1.NP (obr. 3). Šikmých sloupů v kombinaci s trámovými výměnami je v budově využíváno poměrně často k vyřešení změn dispozice mezi jednotlivými podlažími.

V 1. a 2.NP se nachází konferenční sál se zázemím. Pro vytvoření dostatečného volného prostoru bylo nutné odstranit čtrnáct sloupů v rozsahu dvou pater procházejících přímo konferenčním sálem, dva sloupy z přilehlých prostor a jeden sloup před vyústěním autovýtahu. Celkem bylo tedy vynecháno sedmnáct sloupů na osách E a F, jejichž funkce byla nahrazena střešní ocelovou superkonstrukcí, která zbylou nadzemní část budovy nad konferenčním sálem vynáší. Jelikož se však nosná betonová konstrukce stavěla zdola nahoru, bylo nutné dočasně funkci sloupů suplovat provizorní ocelovou konstrukcí (obr. 4), která právě oněch sedmnáct sloupů dočasně nahradila. Předpokládané síly do sloupů provizorní podpůrné konstrukce se pohybovaly v rozmezí 1400–2450 kN. Konstrukce musela být uzpůsobena pro měření zatížení v jednotlivých místech podepření a současně umožnit výškovou rektifikaci pro případné poklesy v základové spáře a stlačení konstrukcí.

Metrostav a.s. tak přišel s ideou zkombinovat systém ocelových sloupů a převázek a využít již hotových železobetonových konstrukcí pro přenos svislého zatížení do základů. Optimalizací tohoto návrhu bylo dosaženo systému, kdy bylo nutné provést pouze dvojici provizorních podpor až na základovou desku. Montáž provizorního podepření probíhala od spodních pater směrem vzhůru a v každém patře byly podpory řádně aktivovány. Lokálně se využívalo i odvrtů stropních desek, aby tyto desky nebyly součástí systému podepření a eliminoval se tak efekt dotlačení podpor. Ve finále pak bylo možno zhlédnout na podlaze konferenčního centra převázky z profilů HEB 1000 či ocelový rám svařený z HEA profilů, které byly vyztuženy žebry a stabilizačními prvky. Na tyto horizontální konstrukce se následně osadily tzv. komory pro osazení zdvihacích hydraulických lisů a na ně ocelové sloupy sahající až pod budoucí strop nad 2.NP. Hydraulické lisy i komory musely mít únosnost a zdvihací kapacitu minimálně 2500 kN. Celková hmotnost provizorního ocelového podepření tak dosáhla více než 70 t. Poté již nic nebránilo pokračování výstavby běžným způsobem. Na zhlaví sedmnácti ocelových sloupů a jednoho sloupu v prostoru autovýtahu bylo osazeno osmnáct ocelových kotevních desek rozměrů 500 × 500 × 70 mm, které byly rektifikovány podle přesného geodetického zaměření.

Celý článek naleznete v archivu čísel 09/2021.