Zpět na stavby

Sto let Československé republiky 10. díl: salony republiky

3. prosince 2018
Ing. Václav Jandáček

Končí rok stoletého výročí republiky, které je připomenuto její první etapou v letech 1918–1938. Jak se rozloučit a jak se vyrovnat s tím, že toto období nemá již přímé pamětníky a my jsme odkázáni jen na to, co přetrvalo v hmotném dědictví a na to, co je popsáno v literatuře, archivech a vzpomínkách pamětníků? Dědictví to není tak špatné a jeho plody užíváme dodnes; nejde odmítnout ani principy, na kterých byla stavební činnost založena.

Autor:


Absolvent FSv ČVUT v Praze (1975). Stavební inženýr, samostatně činný v oboru statika stavebních konstrukcí, ochrana památek a dějiny stavebnictví. Od roku 1991 má vlastní statickou kancelář. Člen Klubu Za starou Prahu, České společnosti pro dějiny věd a techniky, Společnosti pro mechaniku.


 

Pojďme se  podívat na  stavby a podoby měst, které jsou dodnes znakem své doby, vraťme se na pár řádcích do doby, kdy stavitel- ství prodělalo velké změny a zcela opustilo  tradiční  metody  a také některé materiály. Současně však byl ještě ctěn řád konstrukce a tektonika staveb, neboť tehdejší projektanti měli velmi dobré estetické základy vycházející ze staletého vývoje oboru.

Elektrické podniky hl. města Prahy

Praha se stala místem, kde bylo dosaženo několika velkých úspěchů při stavbě veřejných budov. Za všechna jmenujme budovu Elektrických podniků hl. města Prahy v Bubenči, která se svou dispozicí a hmotovým řešením přibližuje vrcholným novorenesančním stavbám. Symetrie a řád, úměrnost proporcí nižších a vyšších částí se v tomto případě  snoubí  s  moderní betonovou konstrukcí  skeletu  s  pláštěm a obkladem z keramického materiálu. Budova je pak vybavena maximem technických zařízení, jako  je  klimatizace  a  větrání, výtah pro automobily a zařízení zdravotního střediska. Tato stavba se stala skutečným vrcholem funkcionalismu, který organizuje lidskou práci, práci se zákazníkem a velkoměstské uspořádání stavby na živé křižovatce.  To, že je v současnosti odříznuta dopravním uzlem a  že  její  stav je na hraně možného, nikterak její původní hodnotu nesnižuje.

Všeobecný penzijní úřad na Žižkově

Druhou takovou budovou je administrativní budova Všeobecného penzijního úřadu na pražském Žižkově, která však již opouští zásady hmot a dispozic předchozích dob. Při užití zásad volné dispozice a nerovnováhy hmot je asi vrcholem konstrukce rámového uspořádání s dynamickou konstrukcí příčného křídla postavenou na sloupech přízemí, které tvoří vstupní prostor do budovy. Rovněž technické vybavení této stavby bylo na hraně možností tehdejší techniky pro budovy.

Stavba měst či městských čtvrtí

Dejvice
V oboru stavby měst je asi největším pražským počinem výstavba Dejvic, kde je založena nová čtvrť podle mírně konzervativních zásad krásného města a je postupně naplňována budovami pro veřejnost, bydlení a soukromé účely. Zapomínáno není ani na stavby školních budov a stavby pro sociální potřeby města.  To, že celý koncept nebyl do dnešních dob naplněn a není možno dodržet všechny předpokládané regulační podmínky, nikterak nesnižuje hodnotu celé čtvrti, která skoro sto let od svého vzniku zůstává moderní částí velkoměsta.

Hradec Králové
Hradec Králové je příkladem přerodu malého města dlouhá staletí sevřeného hradbami, města – barokní pevnosti s omezením podmínek, které dostává na začátku století impuls ke svému rozvoji. Jeho největší hodnotou je urbanismus s plánem, jenž je dodržen do dnešních dnů, byť s určitými problémy a místními nedostatky. Ve struktuře města lze pak najít řadu staveb významných pro novou dobu. Nejde o stavby ohromující svými rozměry, ale dodnes udivující kvalitou a použitelností. Budova gymnázia je snad nejlepší ukázkou stylu pozdní individuální moderny. Správní budovy na Ulrichově náměstí představují nenápadnou, ale dodnes příjemnou funkcionalistickou stavbu, která se však přizpůsobuje místním poměrům a proporcím města, jehož historickou siluetu  nenarušuje. V tomto případě je kdysi užívaný pojem salon republiky na místě a nikdo nemůže místní architektuře a stavebním dílům upřít, že slouží životu ve společnosti, která si vytkla demokratické  principy. Z města vyzařuje pocit jistoty ve vlastním snažení i výkony, které společnosti přinášejí dobře uspořádaný stát, neomezující občana zbytečnostmi a dovolující jeho osobní rozvoj. Město má zeleň, školy, bazén s umělým vlnobitím a dokončena je i promenáda po nábřeží, která zahrne i starší budovu muzea, asi jednu z nejlepších realizací staveb předválečné doby.

Ústí nad Labem
Ústí nad Labem není sice vzhledem k zatížení průmyslem a dopravou výkladcem zdravého města, nicméně v něm vznikla technicky zajímavá stavba, která svědčila o tom, že i německy mluvící menšina byla součástí republiky. Správní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu patřila nejen ke skupině výškových  staveb  své  doby,  ale  je i reprezentantem názoru na betonové konstrukce meziválečného období. To, co funkcionalisté řešili složitými rámy ztužujícími budovu, je nahrazeno jednoduchým sloupovým systémem s průvlaky  i trámky a ztužení je provedeno zděnými stěnami mezi sloupy konstrukce.

Budova má těžký plášť z vyzdívek, které jsou ještě umocněny kyselinovzdorným obkladem, jenž vytváří mohutné pilastry na fasádě. Na  rozdíl  od  bílých a krémových obkladů funkcionalistických staveb je tato stavba obložena materiálem červenohnědé barvy, který jí přinesl i lidový název Ústecký kufr. Barva připomínala nějakému vtipálkovi barvu tehdejších vulkánfíbrových kufrů. Ke konzervativním stavbám té doby patřil i liberecký palác Nisa.

Brno
Brno, druhé největší město republiky, se mohlo pochlubit kolonií Nový dům, jakýmsi předchůdcem pražské kolonie Baba. Podnik to byl znamenitý, v mnoha směrech předbíhající svou dobu a dávající návod, jak stavět v nových časech. Asi největším úspěchem doby však bylo brněnské výstaviště, které se v roce 1928 stalo výstavní síní státu slavícího deset let od svého vzniku. Nikdo nebyl nechán na pochybách, že Československá republika je státem moderním, znalým nových stavebních a průmyslových metod, s rychlou dopravou jak na zemi, tak ve vzduchu a užívající veškerých vymožeností daných modernímu lidstvu pokrokem.

Ústřední pavilon A byl pak svou podobou stavbou zajímající jak laiky, tak  odborníky.  Důvěra v materiál byla trochu zastřena skutečností, že bylo užito tuhých výztuží v patách oblouků, ale tato skutečnost nikterak nezkazila radost, když byl v obležení slavnostně oděných hostů a krojovaných skupin otevřen, a jeho popularita trvá do dnešních dnů. Trochu stranou pak zůstávají tiše elegantní další dva pavilony města Brna a Moravy, které jsou ukázkou dobrého vkusu a nadčasové krásy.

Zlín
Zlín není možno v našem přehledu opominout. Je jedno, jak začít – zda např. urbanismem průmyslového města, kde všichni pracují v jednom podniku, ale bydlí, pokud možno, samostatně. Asi poprvé se objeví uspořádání města bez bloků, města v zeleni, zcela odpovídajícího tehdejším nejmodernějším zásadám. Ideologie společnosti, která vychází z levicových zásad, je v tomto případě realizována jedním z největších kapitalistů nové republiky. Místo toho, aby nechal pracující strádat v nezdravých obydlích se špatnými hygienickými poměry, staví rodinné domky, budovy internátů  a  ubytoven i zdravotní zařízení a na 1. máje pak řeční a mává průvodu svých spolupracovníků.

Po náhlé smrti pak jeho památka přechází do budovy památníku, skleněné schrány v hlavní ose modernistického města s obchodním domem, kinem a velkým hotelem. Období první republiky je pak uzavřeno stavbou budovy č. 21,  která slouží k vedení světové firmy, kde se ve výtahové šachtě vznáší kancelář šéfa, který chce být v osobním styku se všemi odděleními. Betonová budova s kruhovými sloupy a průmyslovým pláštěm čištěným z vnějších lávek se stává jednou z nejvyšších staveb v zemi.

Budova byla nejen místem, odkud se rozbíhaly obchodní a tvůrčí spoje do dalekých zemí, ale byla i manifestem myšlenky, že práce a tvořivost je vždy základem úspěchu. To, že následné dějiny ukázaly, že ani tato myšlenka není trvalá, je již kapitolou dalších časů. Budova je dodnes majákem celého města. Ten však ukazuje, že i velký  prostor je možné naplnit, i když se již nic nevyrábí, a možná se ukáže, že ani ona mnohopatrová věž potřebám nové administrativy nestačí.

Lázeňská místa Slovenska
Slovensko patří do našich úvah rovněž důležitým podílem. Nové stavitelství se v něm projevovalo sice méně výrazně, avšak moderní architektura pronikala do lázeňských míst, a tak se realizovaly stavby sanatorií ve vysokohorských podmínkách Tater. Rovněž Piešťany, jako jedny z předních lázní na Slovensku, nezůstávaly stranou. Místem moderní architektury se staly i Trenčianské Teplice, kde bylo postaveno koupaliště Zelená Žába a sanatorium Machnač.

Podkarpatská Rus a Užhorod
Podkarpatská Rus a Užhorod by rovněž měly být vzpomenuty; objemy práce v nich nebyly velké, ale kupříkladu nábřeží v Užhorodě a nově stavěná čtvrť Nové Galago na břehu Uže je spolu se správními budovami dokladem toho, že i v tomto případě se moderní stát snažil o změny. Ze všech sídel byl právě tam založen urbanistický koncept trochu připomínající urbanismus Hradce Králové. Stejně tak i budova pošty, živnostenský dům a budova zemského úřadu či řada škol – jde o stavby moderní a jednoduché, dávající kolemjdoucím pocit, že jsou v  zemi,  která  se  snaží  o zlepšení poměrů, ve kterých občan žije.

Závěr

Co dodat na závěr? První léta republiky byla přes všechny potíže úspěšná a ve stavitelství přinesla lidem kvalitní stavby, které jsou použitelné i dnes. To, že nebylo možné dokončit vše, co bylo započato, a ani finanční poměry zlomené krizí v roce 1929 nebyly pro řadu projektů příznivé, však neznamená, že stavitelství bylo zaostalé nebo málo produktivní. Výkony ve stavebním ruchu byly plně srovnatelné s tehdejšími průmyslově vyspělými zeměmi. Stavby z tehdejší doby dodnes slují památkovými hodnotami pro celý kontinent. Snažme se je proto respektovat a opravovat tak, aby odpovídaly myšlence a době vzniku, a to nejen ty památkově chráněné, ale i jiné budovy, které mnohde tvoří hodnotné celky měst.

Těchto několik poznámek ke stavebním poměrům v repub- lice založené v roce 1918 se snaží o popsání hlavních trendů  a změn, které byly dosaženy za dobu dvaceti let. Výhodou pro poznání je dostatečný časový odstup, který není zkreslen přetrvávajícími osobními vazbami. Existuje větší pravděpodobnost, že takovéto poznání je objektivnější než poznání z let, které jsou pisateli časově bližší.