Zpět na stavby

Satelitní městečka očima sociologa

7. srpna 2007
Jan Táborský


Socioložka Helena Kubátová z katedry sociologie a andragogiky UP v Olomouci nevidí na rozdíl od mnoha architektů fenomén satelitních městeček v České republice jen negativně.

Proč a jak vznikl, podle vašeho názoru v české společnosti fenomén satelitů?
Existuje mnoho důvodů pro to, že vznikají satelitní města. Může to být například:
• Trh s byty: lidé, kteří bydlí v nájemních bytech s neregulovaným nájemným (to znamená, že se pohybují na volném trhu s byty), musí platit za bydlení tržní cenu, která bývá (ze zcela pochopitelných důvodů majitele bytu) dost vysoká. Proto stále více lidí touží po bydlení ve vlastním bytě nebo domě.
• Hypotéční úvěry, na které dosáhne velké množství lidí. Možnost koupě bytu nebo rodinného domu podporuje i stát.
• Soudím, že většina lidí považuje bydlení ve vlastním rodinném domku se zahradou za ideální bydlení.

Jakých sociálních skupin se tento způsob bydlení nejvíce týká?
Bydlení v satelitních městečkách se týká hlavně těch příslušníků středních vrstev, kteří jsou zaměstnáni v nestátních organizacích (lékaři, právníci apod.), ale jistě tam bydlí i živnostníci nebo řemeslníci. Právě možnost hypotéčních úvěrů způsobuje, že sociální složení obyvatel satelitních měst bude asi dost různorodé. V satelitních městech žijí lidé středního věku, odhaduji věkovou kohortu 30-50 let.

Jaký je pohled sociologa na urbanistické problémy satelitních měst a jejich důsledky?
Komplikace s dostupností hromadnou dopravou je problémem jen pro malou skupinu lidí. Většina obyvatel satelitních měst samozřejmě vlastní alespoň jedno auto, ale většinou asi mají auta dvě, právě kvůli tomu, že mají děti, které je třeba vozit do města do škol a do kroužků. Řekla bych, že to dělají většinou matky, zatímco otcové se snaží vydělávat peníze. Takže těch, kteří nemají šanci lokalitu přes den opustit, mnoho nebude, spíše soudím, že satelitní města jsou přes den dost opuštěná, podobně jako např. vesnice (odkud většina lidí dojíždí do zaměstnání do města) nebo sídliště ve městech.
Pokud jde o to, jaké dopady má to, že satelitní města nerespektují klasický model sídla, tak souhlasím s tím, že je to problém, který je podobný problému se sídlišti ve městech. Chybí-li sídlu centrum (náměstíčko nebo náves), restaurace, služby apod., pak to samozřejmě znamená:
• že se tam lidé příliš nestýkají, proto se asi vzájemně neznají;
• že tam chybí sociální kontrola (nikdo se nezabývá tím, co je za vraty jejich domu), proto tam možná ani není (nebo v budoucnu nebude) tak bezpečno, jak předpokládají ti, kteří si tam kupují domy;
• že za všemi službami i zábavou musí jezdit do města (ale možná jim to nevadí, je to otázka návyku na nový životní styl). Z toho všeho také plyne, že tam nejsou velké šance na vybudování nějaké sousedské komunity (ale komunity nemají v naší zemi žádnou tradici, a tak to lidem ani nemusí vadit).

Má vznik satelitních měst z hlediska sociologického nějaký pozitivní efekt?
Lidé si řeší svou bytovou situaci sami a nespoléhají se například na stát, bydlí v dobrém životním prostředí. Obyvatelé některých satelitních měst se snaží povznést i původní lokalitu, např. tím, že přispívají na výstavbu nové silnice nebo obchodu apod. To vše je ale samozřejmě značně odlišné podle konkrétní lokality.