Revitalizace Tyršových sadů – Podzámeckého parku v Pardubicích

Podzámecký park tvoří živou součást historie Pardubic. Z okolí původního pernštejnského vodního hradu, správního a politického zázemí celého pardubického Polabí a regionálního centra, se městský park vyvíjel postupně. Současnou architektonickou vizí pro budoucí život hlavního městského parku je obnovit a rehabilitovat odkaz pernštejnské historie jako živou část moderního evropského města.

Urbanistická koncepce

Park je koncipován jako krajinářské dílo s cílem preferovat výsadbu listnatých stromů, kdy je návštěvník ve stálém vizuálním kontaktu se zámeckými hradbami. Z období třicátých let 20. století byla převzata myšlenka promenádní cesty parkem. Tuto parkovou osu povyšuje na městskou promenádu, spojující centrum města (třídu Míru) s městskou částí Polabiny, včetně univerzitního kampusu.

Vývoj území

Na přelomu 15. a 16. století byl vytvořen urbanistický koncept Pardubic, který do začátku 20. století zůstal v téměř ryzí podobě. První vážnější stavební úprava Tyršových sadů jako městského parku vznikla v roce 1927, kdy byla v místě založena pokusná zahrada. Prostor bývalého vodního příkopu a navazující části města se proměnil s akcí Výstava tělesné výchovy a sportu Československé republiky v roce 1931. V roce 2002 Pardubice vyhlásily veřejnou urbanisticko-architektonickou soutěž na řešení dlouhodobě chátrajících Tyršových sadů a v letech 2014–2015 byl po několikaleté přípravě vítězný návrh realizován a předán veřejnosti.

Architektonické řešení a revitalizace parku

Práce na revitalizaci parku byly zahájeny odstraněním technických prvků, konstrukcí komunikací a nevyhovujících stromů a keřů. Novou dominantou parku se stala betonová promenáda s dřevěným chodníkem, vegetačními prvky a pergolami s membránovým zastřešením. Promenáda je 400 m dlouhá a 12 m široká. Je vynesena na podélných základových pasech a je ukončena betonovým schodištěm. Jižní schodiště je opatřeno kamennými dlaždicemi v tmavém odstínu, severní schodiště je kombinováno s dřevěnými strukturami. Do tělesa promenády je vložena dřevěná linie z tropického dřeva. Prostorovou kompozici dlouhé promenády doplňuje ocelová soustava pergol s membránovým zastřešením a dřevěný nábytek v podobě dlouhých lavic. Celou délkou promenády prorůstá parková vegetace – listnaté stromy, jehličnany a keře. Důležitou součástí promenády tvoří originální pojetí světelné scény. Shora svítí na promenádu svítidla umístěná do konstrukce pergoly, při zemi se v dlouhé linii promenády „plazí“ světlo přízemních svítidel. Park tak neruší tradiční sloupy. Promenáda se stala oblíbenou „avenue“, která rychle srostla s životem města. Lze z ní obdivovat mohutný zámek s 4 m vysokou obvodovou zdí, rovněž nově osvětlenou. Zámek tak spolu s parkem spoluvytváří historickou a kulturní dominantu městského centra.

Galerie Café

Na jižním konci promenády je situována dvoupodlažní kavárna, představující nedílnou součást urbanistické kompozice parku. Jedná se o dvoupodlažní budovu přibližně obdélníkového půdorysu, situovanou do svažitého terénu. Kavárna má 1.NP ustupující do svahu. V 1.PP je umístěna restaurace s kavárnou, bar, hygienické zázemí a technické prostory. V 1.NP se nachází kavárna, bar, sklad a místnost pro technologie. Podlaží jsou propojena výtahem a jednoramenným ocelovým schodištěm s mezipodestou. Budova má plochou střechu nad 1.NP. Část budovy, kde 1.PP přesahuje půdorys 1.NP, slouží jako terasa. Na nároží kavárny orientovaném do parku směrem k zámku je umístěno obloukové okno, umožňující maximální vizuální kontakt s exteriérem. Budova kavárny má ocelovou nosnou konstrukci doplněnou pohledovým betonem, skleněnými a dřevem krytými fasádami v nadzemním podlaží.

Relax park

Podél promenády v parku, v kontaktu s blízkou kavárnou, je umístěno rozsáhlé dětské hřiště. Tento relaxační prostor pod korunami stromů je koncipován jako dřevěný svět s prvky pro předškolní děti, školní věk a v neposlední řadě také mládež či rodiče a prarodiče, kteří se v parku mohou bezpečně rekreovat. Jsou v něm umístěny kolébačky, otočné plošiny, pavoučí a houpací sítě, lezecké struktur y, balanční bloky, skákací disk, rotační klády atd. Tento prostor zaujímá okolí téměř celé délky promenády.

Podzámecký biotop

Architektonická idea této části parku – zcela nová včetně potoku – je v plném rozsahu v souladu s historickou podobou prostoru mezi starými Pardubicemi a Labem. Voda v parku protéká loukou podél cesty Pod Zámkem, jihovýchodním předpolím zámeckých valů a za podzámeckým mostem v prostoru mezi valy a Příhrádkem (nejstarší čtvrť města) se rozlévá do volné louky a vytváří mokřadní luční nivu. Severní a severovýchodní předpolí valů kolem přístupové cesty Pod Zámkem, kde žijí chránění živočichové, získalo statut Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Tento prostor je řešen jako kvetoucí louka, kterou protéká potok, tedy voda z labského nadjezí, přiváděná do parku více než 30 m dlouhým potrubím. V parku pokračuje otevřeným tokem a následně se opět potrubím vrací do podjezí Labe. Během svého otevřeného toku zavlažuje potok celý park. V biotopu poskytuje zázemí vodním živočichům, vegetaci podél jeho břehů, vysazovanou přísně podle kompozice autentického polabského luhu, obývají ptáci a obojživelníci.

Hydrotechnické dílo

Potok má i další funkce. Je hlavním přívodem závlahové vody pro celý park v intenzivní kulturní části, odvádí rovněž také vodu z historického Císařského náhonu. Ten odvádí vodu z nedaleké Chrudimky a tvoří jakýsi vodní kanál, který byl městskou stokou a zároveň drenážní svodnicí historického jádra města. Náhon je dodnes funkční, avšak toto chátrající vodní dílo je výzvou pro další etapu revitalizace území. Rozdíl výšek z nátoku a výtoku potrubí přivádějícího vodu do potoka je cca 3,5 m. Délka potoku v parku činí cca 3 km. Ačkoliv toto malé, ale komplexní hydrotechnické dílo bylo náročné na výstavbu, působí přirozeně a skromně. Zároveň dokazuje, že moderní přístup k zadržování vody v krajině může mít několik synergických efektů současně.

Ocelové lávky

Přes potok vedou tři ocelové lávky, které umožňují sledovat vodní biotop – ryby v potoce, obojživelníky a vodní ptáky v jeho okolí. Lidé jsou v tomto místě pozorovateli respektujícími přírodu. Architekt byl v tomto případě pouze iniciátorem, autoregulační a tvůrčí roli si rychle přebrala příroda. Lávky mají ocelovou konstrukci, zábradlí je rovněž ocelové a mostovky jsou pororoštové.