Rekonstrukce Křižíkových pavilonů v areálu Výstaviště Praha

Historie

Před zahájením Všeobecné československé výstavy v roce 1991 se areál Výstaviště Praha proměnil v obří staveniště. Stavební práce spočívaly jak v rekonstrukci zanedbaných objektů a inženýrských sítí, tak ve výstavbě nových pavilonů. Vedle divadel Pyramida a Spirála tak byl v dolní části areálu postaven soubor čtyř multifunkčních halových objektů. Pavilony navržené architektem Michalem Brixem uzavírají prostor kolem Křižíkovy fontány a tvoří amfiteátr s kapacitou více než 6 000 diváků. Urbanisticky ctí soubor pavilonů celkovou symetrickou koncepci celého prostoru Výstaviště a vytváří souměrnou kompozici podél severojižní osy areálu.

Stavbám, které byly původně vnímány pouze jako dočasné a jejichž rozhodujícím parametrem během realizace na počátku devadesátých let byla především rychlost výstavby, hrozila svého času demolice. Na objektech, které nebyly dlouhodobě v dobrém technickém stavu a současně se nacházejí v záplavovém území, se navíc v roce 2002 významně podepsaly povodně. Od původního záměru budovy zbourat se nakonec upustilo a začalo se uvažovat o proměně pavilonů v moderní multifunkční prostory, které by odpovídaly variabilním požadavkům různorodých nájemců. Sekundárním důvodem pro zachování pavilonů byla potřeba náhradních prostor během plánované rekonstrukce Průmyslového paláce.

Architektonické řešení

Architektonický výraz staveb dokumentuje otisk doby svého vzniku na počátku devadesátých let minulého století a odráží vlivy postmoderní světové architektury, které byly tou dobou v českých podmínkách něčím zcela novým.

Rekonstrukce jednotlivých pavilonů ctí původní vzhled se zachováním vnějšího tvarového řešení. Obdobně bylo přistupováno při návrhu povrchů a materiálů tak, aby jejich řešení rovněž maximálně respektovalo původní podobu. Nová fasáda tak zachovává členění a barevnost plných výplní a tónovaných skel. Výběr soudobých materiálů však přispívá k výraznému vylepšení tepelnětechnických vlastností obálky budovy.

Fasády jednotlivých objektů byly při revitalizaci odstraněny a nahrazeny novým lehkým obvodovým pláštěm, který byl vyměněn právě s ohledem na nevyhovující tepelnětechnické vlastnosti původní ocelové fasády. V minimální míře se uplatnilo také kontaktní zateplení minerální vatou, které se realizovalo v místě schodiště.

V interiéru byly kompletně všechny železobetonové konstrukce (stropy, sloupy) zbaveny všech skladeb a vrstev až na očištěný betonový povrch. Ten zůstává přiznaný ve své surové podobě a tvoří koncepční pohledovou součást interiéru.

Konstrukční řešení

Před zahájením prací byl vyhodnocen stav nosných vertikálních i horizontálních konstrukcí jako dobrý, beze stop poškození. Povrchy a nášlapné vrstvy však nesly známky opotřebení. Předmětem stavebních prací tak byla právě výměna povrchů, dále pak aktualizace dispozic a celková technologická revitalizace. Původní ocelové nosné konstrukce byly zachovány bez nutnosti oprav či výměn. Stabilita nosných konstrukcí byla posouzena statickým výpočtem a současně byly vymezeny ocelové sloupy a ztužidla, u kterých bylo třeba zvýšit požární odolnost obklady z SDK desek.

Nosné konstrukce přízemních výstavních objektů jsou z válcovaných ocelových profilů. Plochá střecha haly je nesena ocelovou konstrukcí sestávající z centrálního vnitřního příhradového prostorového nosníku, tvořícího instalační a komunikační lávku, neseného vnějšími ocelovými táhly vedenými z ocelových věží vyčnívajících nad plochu střešní konstrukce. Na příhradový nosník kolmo navazuje systém ocelových plnostěnných nosníků průřezu I podepřených systémem ­ocelových sloupů 300 x 100 mm umístěných po obvodu haly. Uvnitř hlavního příhradového supernosníku nesoucího celou střešní konstrukci jsou umístěny veřejnosti nepřístupné technické prostory. Vyzděné stěny těchto prostor byly doplněny akustickými obklady.

Vlastní střecha s terasou je tvořena nosnou konstrukcí ze ŽB panelů uložených na vodorovných střešních ocelových I nosnících. Je doplněna střešním souvrstvím s tepelněizolační vrstvou, hydroizolací a betonovou dlažbou. Řešení střešní konstrukce ani střešního pláště nebylo předmětem této etapy revitalizace. Úpravy jednotlivých pavilonů byly řešeny dozdívkami nenosných částí konstrukce. U dozdívek původních otvorů bylo dbáno na jejich provázání se stávající konstrukcí.

Příčky z pórobetonových tvárnic byly zděny na systémovou tenkovrstvou maltu. Přizdívky v halách byly provedeny z pórobetonových tvárnic a ukončeny železobetonovým věncem. Podél lehkého obvodového pláště a rovněž v zázemí pod tribunou byly instalovány sádrokartonové (SDK) předstěny.

Prosklený obvodový plášť je řešen prefabrikovanou sloupko-příčkovou fasádou montovanou na místě. Sloupky, příčníky a krycí lišty mají v obou směrech rastru pohledovou šířku 50 mm. Pro dosažení požadovaných tepelnětechnických vlastností je pro zasklení použito izolační dvojsklo s vysoce selektivním pokovením na vnějším skle. Skleněné tabule jsou řešeny jako vrstvené. Sklo je tónováno do hnědé barvy. Neprůhledné výplně pak tvoří kombinace vnějšího pohledového hliníkového plechu, minerální vaty a vnitřního nepohledového hliníkového plechu.

S ohledem na velké prosklené plochy bylo třeba při rekonstrukci pavilonů řešit i patřičné stínění pro regulaci slunečního světla v interiéru během různých plánovaných akcí. Požadovaného zatemnění lze dosáhnout díky vnitřnímu vertikálnímu stínění elektricky stahovatelnými roletami.

K samotným výstavním pavilonům přiléhají také objekty přístavků. Jejich nosná konstrukce je tvořena železobetonovým skeletem se sloupy a šikmými průvlaky s železobetonovými panely nesoucími stupňovitou střechu s tribunou. Předmětem rekonstrukce zde byly pouze stavební práce v interiérech, které spočívaly v tryskání betonových stropů.

V místě pod tribunami byly vybourány stávající příčky a vybudovány nové dispozice hygienického zařízení a kanceláří.

Na rekonstrukci jednotlivých objektů navazovaly další samostatné zakázky, jejichž předmětem byla rekonstrukce bufetů a věží na střechách pavilonů včetně jejich ozelenění a vzniku jak odpočinkových, tak aktivních ploch v podobě relaxačních zón nebo běžeckého oválu.

Materiálové řešení

Jak je uvedeno výše, stavba byla původně řešena jako ocelová konstrukce s montovanou ocelovou fasádou, prefabrikovanými stropními panely, vyzdívanými stěnami a monolitickými podlahami. Zásahy během revitalizace tyto principy zachovaly. Nová fasáda je montována z nosných hliníkových profilů, stěny jsou zděné nebo sádrokartonové a měněné podlahy byly provedeny z monolitického betonu s betonovou nášlapnou vrstvou tvořenou samotným betonem nebo polyuretanovou stěrkou.

Vnitřní příčky jsou zděné z pórobetonových tvárnic. Vzhledem k frekventovanému využívání prostor pro natáčení různých pořadů jsou pohledové plochy interiéru kompletně černé, převážně na bázi polyuretanu.

SDK stěny byly provedeny až po vybetonování roznášecích vrstev podlah před nanášením finální povrchové úpravy. Vzhledem k tomu, že jsou u všech SDK konstrukcí kladeny velké nároky na mechanickou odolnost, byly navrženy jako dvojitě opláštěné. V hale byla podél fasády realizována SDK předstěna, jejíž vnější deska je v dolní části provedena z desky se zvýšenou mechanickou odolností, v horním pásu šířky cca 750 mm je naopak využita perforovaná deska pro vylepšení akustických parametrů shromažďovacího prostoru. Tato předstěna je v každém poli provázána s ocelovou nosnou konstrukcí budovy.

Součástí stavebních úprav byla i kompletní výměna zdravotnětechnických instalací včetně moderních zařizovacích předmětů v nerezovém provedení, s antivandalskou úpravou.

Dispozice a provoz

Rekonstruované prostory pavilonů slouží i po revitalizaci svému původnímu účelu. Pavilony B, C a E pojmou celkem téměř 4 000 návštěvníků. Pořádají se zde krátkodobé i dlouhodobé výstavy a různé kulturní a sportovní programy. Univerzálně řešené prostory sálů jsou vhodné i pro pořádání různých společenských akcí včetně konferencí nebo firemních eventů.

Do prostoru vstupují návštěvníci dvěma hlavními vchody se zádveřím vedoucím do vestibulu. Výstavní plocha jednotlivých pavilonů tvoří jednotný prostor přístupný přímo z vestibulu na úrovni terénu. Na hlavní prostor navazuje zázemí, chodba a hygienická zařízení. Na tribunu, která je součástí objektů, se nastupuje zvenku, přímo od Křižíkovy fontány. Z exteriéru budov jsou rovněž přístupné střechy, kde je umístěno občerstvení a další relaxační a sportovní plochy. Zpřístupnění střech veřejnosti přineslo další hodnotné využití prostor pavilonů, které vedle výstavní funkce plní i funkci relaxační. Nezbytnou součástí kvality prostředí v interiéru výstavních hal byla instalace nuceného teplovzdušného větrání a chlazení s rekuperací. Objekty jsou vytápěny částečně systémem teplovodních radiátorů a částečně vzduchotechnickými jednotkami pro vytápění a chlazení, které jsou umístěny pod stropní konstrukcí v zavěšených technologických tubusech. Zázemí pod tribunami je vytápěno radiátory.

Dostatečné množství přirozeného denního světla proniká do interiéru prosklenými fasádními výplněmi. Pro výstavní účely však bylo třeba navrhnout variabilně řešené zdroje umělého osvětlení, jež zajišťují výkonná průmyslová LED svítidla pomocí inteligentního systému řízení DALI.

V rámci rekonstrukce byla v jednotlivých objektech instalována nová zabezpečovací signalizace a také systém měření a regulace, který zajišťuje archivaci veškerých provozních a mimoprovozních situací, podklady pro rozbor ekonomického provozování objektu, preventivní údržby a podobně. Záznamy lze ze systému získat ve formě textů, grafů či tabulek s reálnými hodnotami v čase, a to v digitální či papírové formě. Veškeré zařízení v objektech bylo navrženo pro bezobslužný provoz s kontrolou pochůzkovou službou. Samozřejmostí je bezbariérové řešení veřejnosti přístupných prostor, a to včetně toalety pro osoby se sníženou schopností pohybu nebo orientace.

Závěr

Objekty Křižíkových pavilonů jsou cenným dokladem architektury přelomové doby počátku devadesátých let 20. století. Rekonstrukcí bylo dosaženo zvýšení standardu budov, který tak odpovídá současným technickým i provozním požadavkům. Pavilony představují výjimečné multifunkční prostory s moderním průmyslovým vzhledem, umožňující variabilní využití podle požadavků jednotlivých nájemců.

Rekonstrukce Křižíkových pavilonů B, C a E se tak jistě právem dostala do užšího výběru nominovaných staveb v 32. ročníku soutěže Stavba roku 2024.