Zpět na stavby

Rekonstrukce a revitalizace paláce Špork

Rekonstrukce paláce Špork situovaného na území Pražské památkové rezervace v centru metropole je příkladem citlivé revitalizace souboru památkově chráněných domů. Skupinu budov z 18. a 20. století, která vyplňuje parcelu mezi ulicemi Hybernskou a V Celnici, z nichž každá má vlastní konstrukci a uspořádání, sjednocuje současná dvoupodlažní střešní nástavba s pobytovou střešní plochou.


Nekonvenční stavba získala titul Stavba roku 2018 a byla rovněž oceněna Zvláštní cenou České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě ve spolupráci  s Ministerstvem kultury.

Stručný stavební vývoj

Původní barokní palác byl dokončen v roce 1790 podle návrhu architekta a stavitele Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho (1737–1824). Jednalo se o tradiční rozvržení městské šlechtické stavby, postavené na zhruba čtvercovém čtyřkřídlém půdorysu s nádvořím, hlavním palácem a průjezdem do zadní hospodářské části. Dispozice paláce se nezměnila až do počátku 20.století, kdy nemovitost zakoupila Anglo-rakouská banka, která nechala v menší míře upravit šlechtický palác pro své potřeby – včetně podkrovní vestavby kanceláří.

S příchodem nové republiky se již Anglo-československá banka odhodlala k zásadnější investici a na místě původních hospodářských budov nechala postupně vystavět dvě nová administrativní křídla podle návrhu architekta Karla Jarraye (1878–1947), která byla dokončena ve spolupráci s architektem Bohumírem Kozákem (1885–1971) v roce 1923. Krátce nato byl pověřen razantnější úpravou architekt Josef Gočár (1880–1945) – aby na místě původního šlechtického paláce navrhl zcela novou budovu banky. Vzhledem k požadavkům Klubu za starou Prahu Josef Gočár upravil původní návrh na budovu banky tak, aby byla zachována původní fasáda paláce směrem do Hybernské ulice a provedl nástavbu budovy. Ta je z parteru ulice méně viditelná. Díky Gočárovi tak byla v roce 1925 v centru Prahy dokončena výjimečná modernistická novostavba. Tato stavba se ve své původní vnějškové podobě dochovala dodnes.

Bance byly v průběhu druhé světové války budovy vyvlastněny ve prospěch úřadovny pražského gestapa. Po roce 1945 se domy na krátkou dobu vrátily původnímu majiteli, v roce 1948 však byl palác znárodněn a KSČ v něm zřídila místní sekretariát. V květnu 1958 získal soubor domů památkovou ochranu. Domy postupně patřily do majetku různých státních organizací, naposledy Ministerstvu dopravy, které je vlastnilo až do roku 2012. Dosavadními poválečnými hospodáři nebyly úpravy interiérů prováděny citlivě, a tak z původního cenného Gočárova řešení zbyly postupně pouze fragmenty. V roce 2012 zakoupil dům v dražbě soukromý investor, který pověřil tým pod vedením architekta Stanislava Fialy celkovou rekonstrukcí, revitalizací zpustlého souboru a jeho zapojením do organismu města, oživením parteru a jeho propojením s veřejným prostorem.

Stavebně-konstrukční řešení před rekonstrukcí

Celý komplex paláce sestává ze tří budov propojených při východní straně parcely.

Hlavní budova A (tzv. Gočárova část)
Je založena na stejném půdorysu jako původní palác, je však trojkřídlá, s plně zastavěným přízemím (hala banky). Budova má tři podzemní podlaží, šest nadzemních podlaží a část 7.NP nad východním křídlem budovy.

Nosnou konstrukci budovy tvoří, kromě původní jižní obvodové stěny, železobetonový monolitický skelet. Budova je založena na železobetonové desce. Stropy jsou železobetonové, trámové nebo deskové. V 1. a 2.PP jsou vestavěny trezorové sály s plnými železobetonovými stěnami. Výplňové zdivo nosných stěn je z plných cihel, příčky z různých materiálů. Jižní křídlo ukončuje plochá střecha na železobetonové konstrukci. Krov nad východním a severním křídlem sedlového tvaru má rovněž železobetonovou konstrukci.

Budovy B a C (tzv. Jarrayova část)
Jsou pavilony se shodnou dispozicí. Budova B má jedno podzemní a šest nadzemních podlaží, budova C má dvě podzemní a pět nadzemních podlaží a vestavěné obytné prostory v podkroví. Spojovací komunikační křídla probíhají na celou výšku domu. Konstrukčně se jedná o zděné domy s několika železobetonovými průvlaky a nespojitými pozedními věnci, na jejichž ozuby (a do kapes zdiva) jsou uloženy dřevěné trámové stropy nevalné kvality.

Nosné konstrukce jsou z plných cihel. Základy jsou podle provedených sond z prostého betonu nebo z lomového kamene (opuka). Stropy jsou železobetonové trámové, deskové nebo dřevěné trámové. Krovy jsou dřevěné, vaznicové, se stojatou stolicí. Schodiště je kamenné. Veškeré nově navržené základové konstrukce, dojezdové šachty výtahů, podzemní kanály, případně stěny nově budovaných anglických dvorků byly navrženy z vodostavebního betonu.

Postup rekonstrukce paláce Špork

Gočárova část
Jižní, Gočárova část paláce je ponechána v původní podobě, přičemž ve většině prostoru je nově navržen interiér kancelářských provozů. Ucelenější fragmenty prvorepublikových interiérů byly pečlivě restaurovány v původním řešení podle Gočárovy originální dokumentace a dobových fotografií. Jediným nápadným zásahem do podoby této části je kultivace západního štítu domu, který byl stavěn jako slepý (neboť se předpokládala dostavba budovy po zboření Staré celnice). K této dostavbě naštěstí nedošlo, proto bylo nezbytné vytvořit plnohodnotné fasády vhodně doplňující ty od Gočára. Byla zvolena cesta velkoplošných pevných zasklení bez členění, která rytmizují strohé omítané plochy a poskytují vnitřnímu prostředí nové možnosti panoramatickými výhledy do okolí včetně zisku denního světla.

Ústředním prostorem někdejší banky byla  velkorysá hala v přízemí, zastřešená klenutým sklobetonem. Plocha byla členěna vzedmutými železobetonovými žebry. Střecha byla po desetiletích nedostatečné údržby zcela degradována a zaslepena vrstvami asfaltových pásů. Po vyhodnocení možností se přistoupilo k nahrazení sklobetonu velkoplošným zasklením ohýbaným do potřebného poloměru.

Podporou skružené hliníkové kostry zůstaly původní klenuté trámy v horní polovině očištěné na režný beton. Samotná kostra LOP (lehkého obvodového pláště) nemá povrchovou úpravu nástřikem, ale  je  ponechána v čistém  hliníku,  je  vyleštěna a zakonzervována. Nové řešení pohledově propojilo halu s horními kancelářskými  podlažími a otevřelo velkolepý průhled vzhůru. Současně  byly  zřízeny  i dva nové vstupy z okolního veřejného prostranství (z  ulic V Celnici  a  Hybernské,  čímž  se  z někdejšího uzavřeného prostoru stalo vzdušné  těžiště  domu). V plochách kancelářských podlaží byl nově odhalen originální nosný skelet avantgardní stavby. Původní konstrukční betony byly otryskány pískem a tímto způsobem byly prezentovány v holé podobě společně s obnaženými žebírkovými stropy.

Tyto  stropy mají v plochách mezi žebry přidáno podomítkové vodní  chlazení,  které  tvoří  součást nových rozvodů TZB. Původní skelet byl naskenován, posouzen statiky a v místech  poškození, s ohledem na stav konstrukce a požadavky PBŘ (požárně bezpečnostního řešení), byl vyspraven reprofilační a sanační hmotou.

Povrchové nedostatky (např. drážky po zaniklých instalacích nebo odhalená výztuž) nebyly vyspravovány, ale ponechány autentické, v případě výztuže byly naopak zvýrazněny, natřeny sytou červenou, případně zlatou barvou. V nejvyšších  podlažích je takto představena původní progresivní konstrukce betonového krovu z roku 1925. Veškeré povrchy starých betonových konstrukcí byly ošetřeny bezbarvým ochranným nátěrem na beton (Oikos Betoncryll Idrorepellente), který jemně  zvýraznil  strukturu a barvu starého betonu.

Zděné  příčky  smíšeného stáří byly většinou vybourány a takto uvolněné prosvětlené dispozice byly podle potřeby členěny celoskleněnými příčkami s vsazenými historickými dřevěnými dveřmi v originálních zárubních. Na plochy skel se posléze aplikovala fóliová grafika individuálně řešená pro jednotlivé nájemce, která jednotlivým částem dispozice propůjčuje potřebnou intimitu.

Podlahy jsou nově zdvojené, skládané, s instalační dutinou. Standardní podlahovou krytinou je přírodní kaučuk v zakázkové vanilkově-mléčné barvě, která je příjemná pro chůzi a výborně odráží světlo, čímž interiéry odlehčuje. Lokálně ji doplňují ostrovní koberce pro vylepšení akustického komfortu, případně pro podpoření kvality odpočivných zákoutí. Technická vybavenost paláce respektuje současné potřeby. Jsou v něm čtyři osobní a dva nákladní výtahy.

Jarrayova část
Starší část souboru, dvojice křídel z počátku dvacátých let, byla stavěna jako dočasné stavby s omezenou působností stavebního povolení, ale zejména vlivem změněných podmínek v průběhu 2. světové války se dochovala dodnes. Budovy jsou zajímavým dokladem stylově úsporné kancelářské výstavby počátku dvacátých let 20. století.

Po důkladném stavebně technickém a stavebně historickém průzkumu bylo rozhodnuto o nevyhnutelném nahrazení původních stropů novými železobetonovými, vetknutými do stávajícího zdiva, které bylo lokálně vyztuženo částečně zapuštěnými pilíři. Ve skutečnosti se tedy jedná o vestavbu nového monolitického železobetonového skeletu do objemu stávající  dvojice  domů a současně o dostavbu v prostoru mezi těmito domy, zajišťující jejich větší dispoziční propojení. Dostavba vytváří půlkruhové atrium opisující tvar sousedícího tubusu původního točitého schodiště, které navazuje na chodbu, někdejší jedinou spojnici dvojice budov.

Zůstaly tak zachovány všechny obvodové zdi a torza vnitřních zdí, kompletně byla uchována (včetně betonového stropu) i originální chodba propojující tuto část se sousední Gočárovou částí, jako tzv. „spojovací krček“. Nejprve byly vybourány stropy v křídle přiléhajícím k ulici V Celnici odshora dolů a postupně byly původní zdi stabilizovány provizorní ocelovou konstrukcí s táhly. Následně započala výstavba železobetonového skeletu v této části a bourací práce v druhém křídle.

Nové stropy v objemu historických domů (1.–5.NP) jsou žebírkové, bedněné z prken, respektující dobové tvarosloví a jsou ponechány v celých plochách neomítané, pouze lazurované částečně kryvou bělobou, která prosvětluje vnitřní dispozici. Zároveň  mají v sobě stropní konstrukce integrované vodní chlazení, pro zajištění „přirozeného“ komfortu prostředí v letních měsících. Zázemí kanceláří včetně hygienických zařízení je vyřešeno vložením měkce tvarovaných zděných jader do těžiště podlažní plochy.

Nová vestavba a nástavba

Vestavbou a dvoupodlažní nástavbou došlo ke  sjednocení a svázaní dříve pavilonového členění celého souboru do jednolitější hmoty rehabilitovaného paláce Špork. Celková výška nového řešení budov navazuje na niveletu originální atiky Gočárovy části v Hybernské ulici. Sloupy skeletu jsou v rámci nové dvorní  vestavby  kruhové o Ø 300–400 mm, v nejvyšších podlažích (6.–7.NP) vybetonované do nerezového VZT potrubí, které slouží jako ztracené bednění. Oblá plechová plocha zrcadlí okolí, čímž je v reakci na vnější světlené podmínky proměnlivá,  oživující, a současně je tak hmota sloupů úspěšně umenšena, potlačena.

Propojenou skupinu starých domů uzavírá dvoupodlažní nástavba s nosnou železobetonovou kostrou, z čehož spodní podlaží je  tvořeno  skeletem a horní podlaží nepravidelnými stěnovými pilíři a lomenicovou deskou, která tvoří nosnou konstrukci střechy a střešní terasy. Výrazné tvarování betonových ploch sotiskem prkenného bednění vytváří dojem nadrozměrné jeskyně s velkými průhledy do okolí. Fasádu 7.NP tvoří velkoplošné prosklení lichoběžníkových tvarů v kombinaci s neprůhlednými plochami fasád skládaných ze směsi staré a nové keramické střešní krytiny vyzděně do rámů  z cortenové pásoviny. Tyto plochy keramiky volně přecházejí v různě sklonité střešní roviny vyskládané ze stejné prejzové krytiny (která je použita rovněž na střešních plochách Gočárovy části).

Poslední podlaží nástavby obíhá nepřerušený balkon, který svou vykonzolovanou, zaoblenou hmotou formálně zastává funkci nové korunní římsy a jehož podhled je tvořen matně zrcadlivým nerezovým povrchem (s nepravidelným trojúhelným spárořezem). Ten při pohledu z  perspektivy  chodce v ulici propůjčuje efekt mlhavého odrazu spodních fasád v zastřené vodní hladině. Hmotu domu shora uzavírá střešní terasa s velkým podílem zelených ploch tvarově rozmanité střešní zahrady. Ta je osvěžením dálkových pohledů na metropoli.

Závěrem

Výsledkem rekonstrukce, která prospěje i zapomenutému výběžku náměstí Republiky, je současný polyfunkční městský palác s nejnižšími podlažími věnovanými cukrárně, restauraci a čtyřpodlažní pivnici, jehož vyšší patra jsou určena kancelářským prostorům. Domy paláce jsou komunikačně propojeny a předělují je pouze skleněné protipožární uzávěry podle požadavku požárně bezpečnostního řešení.

Dříve nepřístupná vnitřní komunikace, ulička mezi Jarrayovou částí a Starou celnicí, je v současnosti otevřenou součástí veřejného prostoru a slouží také k zásobování domu. Nášlapná vrstva uličky je tvořena broušeným betonem probarveným do cihelné červeně, plocha je dilatována ocelovými pásky uspořádanými v nepravidel- ném diamantovém řezu. Nad plochou uličky pojmenované na počest Františka Antonína Šporka* po sv. Hubertovi, patronu lovců, „prolétají“ (zavěšeni) červení okřídlení jeleni v životní velikosti od sochaře Michala Gabriela.

* Hrabě F. A. Špork založil lovecký řád sv. Huberta v listopadu 1695 a stal se jeho prvním velmistrem.

Identifikační údaje stavby
Stavebník: Palác Špork, a.s.
Developer: SEBRE, a.s.
Návrh: Ing. arch. Stanislav Fiala / Fiala + Nemec, s.r.o.
Spolupráce na návrhu: Ing. Jiří Václavů, Ing. arch. Petr Jehlík, Ing. arch. Zuzana Boháčová, Ing. arch. Tomáš Oth, Ing. Ondřej Schubert, Ing. arch. Vít Formánek, Ing. arch. Adam Glas, Ing. arch. Dušan Doubrava
Výtvarná spolupráce: MgA. Patrik Hábl, prof. akad. soch. Michal Gabriel
Restaurátorství: ak. mal. Martin Pavala, Daniel Domanja, PhDr. Daniel Ebel
Statika: Ing. David Hamerský / NĚMEC POLÁK, spol. s r.o., Ing. Petr Skála / HSD statika, s.r.o. Zhotovitel: Hinton, a.s.
Manažer stavby: Ing. Ondřej Bielak
Zahájení přípravy návrhů: 2013
Doba výstavby: 02/2015–11/2017