Zpět na osobnosti, rozhovory

Profesor Oldřich Starý a jeho stavby od třicátých let 20. století

14. listopadu 2022
Petr Zázvorka

V minulém čísle jsme popsali některé problémy provázející nástup meziválečné generace funkcionalistických architektů, kterých se v teoretických debatách i svými architektonickými návrhy zúčastnil architekt Oldřich Starý jako jedna z vůdčích osobností avantgardy. V tomto čísle se soustředíme na dvě konkrétní stavby, které svým způsobem charakterizují i současný přístup k funkcionalistickým památkám meziválečných let.

Autor:


Pracoval téměř třicet let jako redaktor a posléze vedoucí tiskového odboru firem Vodní stavby Praha a Zakládání staveb. Od vzniku časopisu Stavebnictví je členem jeho redakce, kde mimo jiné vede rubriku Osobnosti stavitelství. Svůj dlouhodobý zájem o historii stavebního odvětví promítl do stejnojmenné knihy vydané v roce 2016.

Rodinný dům na V. S. K. v Brně

Příkladem rodinného domu „pro vyšší střední třídu“ je dobře dokumentovaný dům správce výstaviště, který navrhoval Oldřich Starý pro Výstavu soudobé kultury (V. S. K.) v Brně pro rok 1928. Architekt J. E. Koula (1896–1971) v VII. ročníku časopisu Stavba (1928 až 1929) podrobně popisuje realizaci návrhu: Mimo vlastní areu výstavní, přece však z výstavy i z prostranství před výstavištěm daleko patrný, stojí pavilon č. 15, rodinný dům dle návrhu Oldřicha Starého. Po několikerém přesunutí bylo mu konečně určeno místo před vstupem na výstaviště poblíž peronu elektrických drah… Projektant znesnadnil si úlohu tím, že se snažil, aby obytná plocha domku nepřesáhla 80 m², při tom však, aby toto omezení nebylo na újmu normálnímu komfortu a hygieně. V přízemí umístil obytný pokoj s pracovním koutem a koutem jídelním, spojeným příborníkem s kuchyní, v I. patře jest ložnice dětí a rodičů, jež je spojena přes šatnu s lázní, a kabinet pro hosta; v podkroví je prádelna, sušárna a terasa na slunění. Snahou projektantovou bylo vytvořiti typ a myslím, že typu tu dosaženo jest. Nikoli neodpovědný, riskantní experiment, neboť ten by jistě nebyl na místě, ten by určitě poškodil v laických očích sociální poslání nové architektury... Návrh dispozice i konstrukce roste současně. Vytápění domku ústředním topením umožní restrikci veškerého zdiva půdorysu na jeden betonový pilíř uprostřed domku a jeden blok zdiva komínového. Rozdělení provedeno z hodonínských tvárnic. Obvodové zdi 25 cm šir. zkonstruovány z dutých křemelinových tvárnic „Isostone“, jejichž dutinami procházejí betonové vystupující pilířky. Stropy jsou z desek expressbetonových, uložených do traverz. Tyto stavební hmoty umožnily velmi rychlou, téměř montážní stavbu, jež nepotřebovala ani vyschnutí... [5, str. 49 až 53].

Obr. 07–08 Rodinný dům na V. S. K. v Brně, 1928, v současnosti Zdravotní středisko, schodiš­tě je původní, jen jednotlivé stupně jsou pokryty linoleem, na pohledu svrchu je patrné, jak je schodiště úzké (foto: Eva Klapalová, 2022)

Architekt Starý ovšem bděl i nad detailním prováděním prací a sebenepatrnějším detailem zařízení domu: Nábytek dřevěný je ryze funkcionelní, bez formových zámyslů nebo předsudků. Praktické jsou noční skřínky u postelí. Zajímavý je stůl v dětském pokoji, montovaný ze slabých profilů dřev. (Předpověď nábytku typu IKEA? – pozn. aut.) Postele železné, niklované, z trubek čtvercového průřezu; židle v obývacím pokoji a v ložnici rodičů z niklovaných trubek kruhového profilu jsou vyplétány červenými, resp. žlutými popruhy… Zařízení jídelního koutu a dětského pokojíku doplněno vkusnými židlemi z ohýbaného dřeva, jež vzhledem k svým funkcionelním tvarům dokonale harmonují s ostatním účelovým zařízením. Vše sladěno barevně i tvarově se vzácným vkusem... Snad jen kuchyně není uznávána. Nikoli však pro svoji výměru, ale pro nesprávné umístění pracovního stolu, k němuž se pro sporák dobře nemůže, pod oknem, jež se otevírá dovnitř... železné schodiště s dřevěnými stupnicemi jest lehké, velmi úsporné, ale hřmotivé a málo vhodné pro domek výstavní, jímž projdou tisíce návštěvníků, kteří rozviklají za tři měsíce konstrukci tak, jak nebude v normálně používaném domku zničena ani za 20 let... Bylo by možno vytknouti ještě drobnější nedostatky; toileta u dveří mezi ložnicemi; byly by to však závady jen podružné, pranic neměnící na faktu, že soudobá kultura bydlení u nás je representována domkem Starého tak lichotivě, že by nám bylo opravdu záviděti, kdyby ušlechtilé zásady projektantovy byly v souhlase s životní úrovní jen třetiny obyvatel Č. S. R. [5, str. 49 až 53].

Dům Svazu československého díla

Nejdůležitějším dílem Oldřicha Starého dokumentujícím jeho snahu po čistotě a pravdivosti [3, str. 393] však byl obchodní a kancelářský dům Svazu československého díla (Dům uměleckého průmyslu) s výstavní síní v Praze 1 – Novém Městě na Národní třídě 36 / č. p 38 z let 1934 až 1938. Dům na jižní straně Národní třídy má sedm nadzemních a tři podzemní podlaží, prosklenou fasádu a železobetonovou konstrukci kotvenou osmi pilíři. Uvnitř domu se nachází prosklené atrium s otevírací střechou. Na střeše je terasa s výhledem na Prahu. Dříve domem do Charvátovy ulice procházela pasáž, která byla charakteristická svými chromovanými kovovými prvky i zaoblenými skly. Citujme Rostislava Šváchu: Starý se zde musel vyrovnat nejen s velmi složitým stavebním programem, sdružujícím v sobě obchody, výstavní sály a administrativu několika významných kulturních institucí, ale i s obtížnou parcelou ve tvaru písmene L. Kolem vnitřní dvorany s elasticky zaoblenými rohy a dodnes fungujícím zasouvacím stropem proto architekt rozvinul půdorysnou dispozici, jejímž hlavním znakem byla variabilita: možnost měnit velikost a tvar všech místností podle okamžitých potřeb. Do Národní třídy se dům obrací závěsným průčelím, v němž jsou plochy velkých skleněných tabulí protkány tenkými čely vodorovných podlažních desek a ještě tenčími hranami svislých příček [3, str. 393].

V domě sídlila mezi lety 1936 až 1990 obchodní firma Krásná jizba, která byla centrem moderního designu a prodejnou užitého umění, zároveň v něm bylo sídlo českého nakladatelství Družstevní práce (Odeon). V pasáži fungovaly obchody s různými službami, podzemní sály a kino. K budově bylo v roce 1938 přistavěno křídlo do Charvátovy ulice podle návrhu Ing. arch. Františka Zelenky (1904–1944). Jde o kulturní památku ČR, jednu z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb v Praze. Dům v současnosti po vleklých restitučních sporech téměř třicet let jako celek přes snahy o jeho záchranu chátrá a jsou v něm umístěny prodejny se zbožím, které již není originální.

Obr. 15 Dům Svazu československého díla, který od privatizace v roce 1994 i nadále chátrá (foto: Tomáš Malý, podzim 2022)

Závěr

Profesor Ing. arch. Oldřich Starý, vynikající popularizátor a citlivý kritik, který slovem i svým architektonickým dílem často vytvářel nezbytné spojení mezi funkcionalisty, veřejností a vládními kruhy, zemřel 3. listopadu 1971 v Praze – tedy v době, kdy teoretické spory prvorepublikové avantgardy byly již řadu let konfrontovány s poválečnou realitou našeho stavebnictví. Jeho přínos vývoji názorů na optimální rodinné bydlení a moderní architekturu to však určitě nesnižuje.

P.S.

Domek, určený původně pro strážce brněnského výstaviště, i po více než devadesáti letech slouží veřejnosti, což by se profesoru Starému jistě líbilo. Je v něm zdravotní středisko a kritizované, poněkud úzké schody (pokryté dnes linoleem) možná stále vržou, ale dosud drží a plní svou funkci. Věřme, že podobně obstojí v čase i v různých soutěžích oceňované stavby současných let. 

Zdroje:
[1] NOVÝ, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2021.
[2] VEVERKA, P.; R. SEDLÁKOVÁ, P. KREJČÍ et al. Slavné pražské vily. Praha: Foibos Books s.r.o., 2007.
[3] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[4] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[5] STARÝ, O. Měsíčník pro stavební umění Stavba. Vyd. Klub architektů, roč. VII, 1928–1929.
[6] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.
[7] DOSTÁL, O.; J. PECHAR a V. PROCHÁZKA. Moderní architektura v Československu. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1967.