Problémy německé ekonomiky nepříjemně připomínají ty české

Největší evropská ekonomika se už druhým rokem po sobě zmenšila a ani výhled pro letošní rok neslibuje žádný závratný růst. Spolková republika zažívá jednu z nejdelších ekonomických krizí za poslední dekády, na kterou bylo ovšem u našich západních sousedů zaděláno de facto již před dlouhými lety, jen se ji až doteď – často shodou náhod – dařilo oddalovat.

Spolkový statistický úřad oznámil, že německá ekonomika se v loňském roce propadla o 0,2 %. Rok předtím poklesla o 0,3 %. Německá centrální banka minulý měsíc uvedla, že stagnace bude pokračovat i v letošním roce. Prozatím předpovídá růst o pouhých 0,1 %, ale varuje, že například obchodní válka se Spojenými státy americkými by mohla způsobit další rok ekonomického poklesu. To nejsou dobré zprávy ani pro Německo, ani pro Česko, které je na část jeho ekonomiky úzce navázané, ale ani pro celou Evropskou unii.

Podle statistického úřadu v posledním loňském čtvrtletí poklesla německá ekonomika mezičtvrtletně o 0,1 % (první, velmi předběžný odhad). Ve třetím čtvrtletí ale Němci změřili droboučký mezičtvrtletní nárůst (o jednu desetinu), takže dál – už tři roky – unikají nejčastější jednoduché definici recese, tedy dvěma mezičtvrtletním poklesům po sobě. Na úrovni celých roků ovšem v recesi (dva roky po sobě s meziročním poklesem) jsou, byť jde o recesi velmi mělkou – vzhledem k nejistotám měření je lepší mluvit o přibližné stagnaci.

Kde je problém?

Tisková zpráva německého statistického úřadu mluví o cyklických a strukturálních tlacích, jako je konkurence německým vývozům, vysoká cena energií, vysoká úroková sazba a nejistý ekonomický výhled. V souladu s tímto seznamem potíží hovoří i data ukazující, jak se dosud (poslední detailní údaje jsou za 3. čtvrtletí 2024) vyvíjela nákupní chuť jednotlivých „klientů“ německé ekonomiky (tamní domácnosti, tamní vláda, tamní firmy, zbytek světa skrze vývoz).

Na rozdíl od českých domácností ty německé sice utrácejí už aspoň tolik, co utrácely před covidem; ale německé investice jsou hluboko pod předcovidovým stavem (zatímco české už jsou 10 % nad ním). A také exportní úspěšnost je u českých firem větší (10 % nad rokem 2019) než u německých. Toto porovnání nám pomáhá vysvětlit, proč se od německé ekonomiky letos všeobecně čeká meziroční růst výrazně nižší (kolem poloviny procenta) než od české (kolem 2 %).

Není náhoda, že reformy trhu práce, které po roce 2000 přispěly k německému hospodářskému zázraku posledních dvou dekád, prováděl manažer koncernu Volkswagen Peter Hartz. Reformy léčily stagnující ekonomiku, vysokou míru nezaměstnanosti (téměř 10 %) a klesající produktivní populaci hlavně snižováním podpory v nezaměstnanosti a také samotných mezd. Německý průmysl tím získal výhodu na úkor svých obyvatel, podobně jako se konkurenceschopnost tuzemských exportních podniků zvýšila po kurzovém závazku České národní banky, která držela korunu slabou.

Jak se ale svět změnil?

Především se Čína naučila od samotných Němců vyrábět kvalitně nejen základní zboží, ale i sofistikované technologie včetně elektromobilů. Ve Spojených státech amerických začal prezident Donald Trump zavádět cla a má úmysl v tom pokračovat. V neposlední řadě obsadil prezident Ruské federace Vladimir Putin v roce 2014 Krym a v roce 2022 zahájil plnou invazi na Ukrajinu.

Následovaly sankce Západu a odstřihnutí od levného ruského plynu, který byl pro německou konkurenceschopnost klíčový. Německá sázka na demokratizaci Ruska prostřednictvím obchodu nevyšla.

Německu nepomáhá ani zkostnatělost vzdělávacího systému. Školství sice produkuje kvalitní pracovníky pro průmysl, ale nedostatečné množství kvalifikovaných lidí pro moderní softwarové obory. Rozvoj nejsilnější ekonomiky v Evropě brzdí i bující byrokracie a zejména nevraživost vůči migrantům, díky níž Německo nedokázalo přilákat kvalifikovanou pracovní sílu.

Svět se začal přesouvat k elektromobilitě, kterou Němci neumí tolik jako Američané či Číňané. A Němci jsou najednou drazí. Ačkoli v současnosti německé automobily ovládají v Číně – svém největším exportním trhu – zhruba 15 % trhu, jejich podíl rychle klesá ve prospěch domácích automobilek. Ještě před pandemií měli němečtí výrobci aut v Číně 25% podíl. To je masivní propad. A pokud jde o elektromobily, což je odvětví, které je v Číně mnohem větší než v USA nebo Evropě, Volkswagen, Porsche, BMW a Mercedes zaostávají ještě daleko víc.

Případ Česko

Česko na tom s kvalitou infrastruktury není také nijak dobře. Kromě toho tuzemské banky financují rovněž nejraději klasické podniky, které mohou za úvěry ručit buď nemovitostmi, nebo movitým majetkem. Takže softwarové firmy či začínající firmy na financování často nedosáhnou. Kvalifikovaní cizinci se do tuzemska kvůli přísným vízovým pravidlům také nehrnou.

Česko patří k nejprůmyslovějším zemím v Evropě. Průmyslová aktivita však slábne a zřejmě bude slábnout dále. Dokonce i nezaměstnanost se začíná pomalu zvyšovat, jak se firmy musí vypořádávat s poklesem zakázek.

Nejefektivněji (i když krátkodobě nejbolestněji) by se česká ekonomika transformovala vnějším ekonomickým šokem – třeba z Číny, která má vlastní hluboké hospodářské problémy. Ale kvůli situaci v Německu a českým spotřebitelům vyplašeným vysokou inflací bude v Česku stagnace ekonomiky zřejmě pokračovat i v dalších letech.

Wolfgang Münchau: „Kaput: Konec německého zázraku“

Německý ekonomický novinář Wolfgang Münchau vydal knihu o úpadku Německa nazvanou příznačně „Kaput: The End of the German Miracle“. Problémy evropského hegemona nejsou vůbec zanedbatelné a nebezpečně připomínají ty, s nimiž se potýká i česká ekonomika.

Autor poukazuje především na zanedbanou německou infrastrukturu. Nemá přitom na mysli jen to, že Němci, známí svou precizností, nezvládají opravovat zastaralé dálniční mosty či železniční tratě, které patřily k nejlepším v Evropě. Důležitý je především fakt, že neinvestují do moderní digitální infrastruktury.

V rychlosti mobilního internetu jsou Němci na světě až na 52. příčce, v rychlosti kabelového na 56. místě. Češi jsou v rychlosti mobilního připojení na 34. místě, ale kabelového na 77. Vezmeme-li v úvahu, že digitální infrastruktura je nezbytná pro vytvoření moderní ekonomiky digitálních služeb i pro modernizaci průmyslu s využitím umělé inteligence, je to tristní výsledek.

W. Münchau názorně popisuje, jak je německá politika propojena s průmyslem přes bankovní sektor, respektive německé Sparkassen. Ty jsou vlastněny municipalitami a v jejich dozorčích radách sedí lokální politici, kteří úvěry směřují hlavně do tradičního průmyslu v čele s automobilovým. Ostatně banky v německé politice často slouží jako přípravka pro další kariéru.

Není divu, že tradiční exportní průmysl vynášeli Němci do nebe. Automotive, strojírenství a chemický průmysl z Německa udělaly nejbohatší evropskou ekonomiku a exportní mašinu, která vydělávala na vývozech do Číny, Spojených států amerických i evropských zemí. Podle W. Münchaua si však Němci nevšimli, že svět se změnil.

„Byl to model, který fungoval velmi dlouho. Když začaly problémy a změnily se vnější okolnosti, politici se začali svého modelu držet ještě úzkostlivěji. Byla to politická volba, nikoliv nedopatření. Německo se rozhodlo neinvestovat do digitální ekonomiky, ale zaměřit se na nákladovou konkurenceschopnost svých stávajících průmyslových odvětví,“ uvádí W. Münchau.

Krize německé ekonomiky nevznikla přes noc a ani v době pandemie covidu, od jejíhož příchodu se nedokáže odrazit ode dna. Na více než 250 stránkách autor velmi pregnantně popisuje, že problémy bobtnaly už dávno a u čelných německých představitelů de facto nebyla snaha s tím něco udělat.

„Německo bylo průmyslovou velmocí Evropy a v jednu chvíli největším světovým vývozcem. Jeho specializace však vytvořila zranitelnosti a závislosti. Stalo se závislým na ruském plynu a na vývozu do Číny,“ shrnuje v knize její autor.

„Pak přišel rozchod s Ruskem. Vztahy s Čínou, před několika lety ještě největším obchodním partnerem, už také nejsou takové, jaké bývaly. Možná největší ze všech šoků přišel z oblasti technologií. Německo bylo světovým šampionem analogové éry. Digitální technologie však postupně pronikaly do našich životů. Němci vynalezli spalovací motor, elektronový mikroskop a Bunsenův hořák. Ale nevynalezli počítač, chytrý telefon ani elektromobil. To se během let stalo problémem,“ dodává.

„Svět se změnil, ale Německo ne a toto je příběh o tom, jak Německo špatně řídilo průmyslový kapitalismus a špatně odhadlo technologie a geopolitiku,“ uvádí autor.

Zdroj: www.seznamzpravy.cz