Zpět na stavby

Nebe nad Lesnou

20. října 2020
Ing. arch. Marek Jan Štěpán

Architekt Marek Jan Štěpán se brněnskému kostelu na Lesné věnuje s přestávkami třicet let. Záměr stavby kostela však vznikl již dříve, v uvolněné atmosféře roku 1968. Svého naplnění došel po padesáti letech. Místo vybrali autoři sídliště Lesná, architekti František Zounek a Viktor Rudiš. Kostel je celý financován ze sbírek a darů. Je první stavbou zasvěcenou blahoslavené Marii Restitutě, narozené cca 600 m od tohoto místa.

Autor:


V roce 1997 založil s manželkou Vandou autorské studio Atelier Štěpán, jež se zabývá architekturou, veřejným prostorem a uměním, rozvíjí archetypální pojetí architektury. Je známé svými sakrálními stavbami, novostavbami i rekonstrukcemi. Ateliér je nositelem významných ocenění (např. The 10 Best Buildings of 2017 – Azure). Marek Štěpán byl poradcem kancléře prezidenta republiky a vede laboratoř sakrálního prostoru na VUT v Brně.


Urbanismus

Kostel leží v jádrové oblasti sídliště na začátku Čertovy rokle. Zástavbu tam tvoří vysoké obytné panelové domy, převážně deskové. Nový kostel jim nemůže konkurovat svou velikostí, proto je výrazově velmi jednoduchý, geometricky elementární – a tím snadno čitelný. Na pozemku je vytyčeno obdélné nástupní plato vymezující sakrální okrsek. Na něm jsou tři základní hmoty – kostel, věž a duchovní centrum, jehož autorem je Ing. arch. Zdeněk Bureš. Centrum je pravoúhlé, věž trojúhelná, kostel je kruhový, jsou tedy použity tři základní geometrické tvary. Má zcela jiné měřítko, čímž se vymyká okolním bytovým blokům a vytváří dominantu jiné úrovně.

Architektura

Z obdélníkového půdorysu 1.PP vybíhá válcová konstrukce kostela o průměru 25 m a výšce cca 19,1 m, zastřešená železobetonovou skořepinou s vrcholem umístěným excentricky vzhledem ke středu kruhu. Asymetrická kopule má průměr 23 m a převýšení 3,5 m. Uvnitř kostela jsou navrženy dva chóry s železobetonovou deskovou konstrukcí. Kromě samotné válcové konstrukce kostela je součástí stavby i železobetonová věž trojúhelníkového půdorysu sahající do výšky 31 m. Věž i kostel mají společné 1.PP a ve výšce cca 12 m jsou propojeny ocelovou lávkou. Ve věži je umístěno ocelové schodiště a v jejím vrcholu bude vyhlídka a zvonohra.

Kostel
Kostel je postaven na půdorysu kruhu – odvěkém symbolu nebe   a věčnosti (čtverec oproti tomu odkazuje na zemi a pomíjivost). Nebe se zpětně odráží v barevném prstencovém okně, které obepíná pod střechou kostel. Dá se tak říci, že se kruh vznáší nad Lesnou a v přenesené duchovní rovině že se nad Lesnou vznáší nebe. Tvar kruhu pro kostel je zvolen z více důvodů, kruh je tvarem plnosti, je tečkou v prostoru sídliště, je jeho duchovním úběžníkem, jako místo zastavení, spočinutí či usebrání. Kruh je zároveň blízký současné liturgii v kostele, která je obrazem společenství apoštolů s Ježíšem kolem stolu při Poslední večeři. Svatostánek je umístěn ve vysoké apsidě s horním světlem, po levé straně kostela. V tomto místě je zeď kostela roztržena trojúhelným otvorem s odkazem na roztržení jeruzalémské chrámové opony.

Světlo
Jistě existují záležitosti, které nás přesahují a jsou zastřeny, protože leží za hranicemi našeho lidského vnímání či na samé jeho hranici.  A jestliže je alespoň trochu možné je architektonicky ztvárnit, pak jsem se o to pokusil v kopuli kostela na Lesné. Dovnitř dopadá světlo, ale není vidět odkud. Okna jsou skryta za hlubokou římsou. Zdroj světla je zastřen. Vědomě i nevědomě zpodobňuje světlo v kostele existenci světa za hranicí hmotné skutečnosti a existenci Boha. Svůj nadpřirozený charakter tam získává světlo díky své difuznosti. Opat Suger považoval světlo pronikající a formující hmotu za bezprostřední projev „světla světel“, tedy Boha. Souhlasím s ním i po skoro tisíci letech [1]. Nebo, jak píše Umberto Eco, je Bůh identifikován se září, která má povahu světelného proudu a proniká celým vesmírem [2].

Boží dotek
Asymetrická kopule je odlita do prkenných krajin, jejichž matice připomíná otisk prstu. Ten je tak veliký, že vypadá jako otisk obrovského Božího prstu. God’s Touch. Pokud tedy chcete, můžete v ní zažít (ovšem nejen kvůli kopuli) Boží dotek.

Interiér kostela a duha
Interiér kostela je vnitřním vesmírem, je orgánem pro komunikaci s Bohem, je jednoduchý, soustředěný a usebraný. Člověk by se v něm měl cítit bezpečně, harmonicky, nerušen vnějším světem, asi jako v mateřském lůně. Měkké a strohé křivky stavby vytvářejí odhmotněný vnitřní prostor tvarovaný světlem z horního prstencového okna. Cílem je nepřímé a měkké denní osvětlení, které netvoří kontrastní stíny. Na tomto 80 m dlouhém okně je ztvárněna duha jako symbol smlouvy božíhu lidu s Hospodinem. Kruhovou duhu je možné opravdu vidět při pohledu shora z letadla letícího ve velké výšce. Světlo se v tomto případě stává prvkem, který naznačuje, že je něco za hranicí hmotné skutečnosti, našimi smysly hůře vnímatelné.

Baroko
Jak vidět, kostel je hlavně otázkou týkající se současného chápání světa. Třeba v baroku byl interiér kostela zcela pojednán či popsán. Byl v podstatě komixovým příběhem, protože příchozí neuměli číst a život Ježíše, světců nebo Starý Zákon v něm byl v různých podobách vyobrazen. Dnes je situace zcela obrácená. Máme tolik dostupných informací, vizuálních a jiných vjemů, které na nás útočí ze všech stran, že prostor kostela by měl být prostorem ztišení, prostorem bez zbytečných optických i jiných vjemů [1].

Věž
Věž stojí stranou kostela. Její půdorys rovnoramenného pravoúhlého trojúhelníku zajišťuje, že vypadá jinak z areálu kostela a jinak zvenčí. Zvenčí je pevným bodem, statickým kubusem, odkazujícím se na westwerky starých kostelů, ukotvující celý areál na malém skalním ostrohu. Směrem ke kostelu je otevřená svou čtvercovou lucernou a jsou v ní zvonohra ve žluté části a vyhlídka na centrum Brna v červené části. Věž je vertikálou i horizontálou. Na rozdíl od historických věží směřujících pouze jako raketa do nebes je v tomto případě takový směr odchýlen a ukazuje na hmotu kostela, kde je vertikála vztahu člověka s Bohem vyjádřena. Se svými 31 metry je dominantou pro blízké okolí, byť není vyšší než přiléhající panelové domy. Uvnitř betonové věže vede ocelové kruhové schodiště odvolávající se při pohledu vzhůru na barevnost a tvar kopule v kostele. Na věži je nápis FOS ZOE, tedy světlo a život. Tento křížový text se našel při velkomoravských vyko- pávkách v Mikulčicích.

Konstrukční řešení

Spodní stavba
Objekt je založen na základové desce a vrtaných pilotách profilů 600 a 900 mm. Horní hrany pilot respektují různé výškové úrovně základové spáry, piloty jsou navrženy na sedání cca 10 mm. Základová deska je tl. 300 mm s náběhem pod obvodovou stěnou navazující na objekt duchovního centra. Spodní stavba je v systému bílé vany. Pod základovou deskou je hutněný štěrkový polštář tl. 300 mm. Stropní deska nad 1.PP tl. 200, 250 a 300 mm je monoliticky spojena s průvlaky. V místě koncentrací smykových napětí je hlavicové zesílení tl. 400 a 450 mm (se smykovou výztuží tvořenou smykovými lištami). Sloupy v 1.PP jsou železobetonové kruhové různých profilů, lokálně obdélníkové a čtvercové sloupy. ŽB vnitřní stěny jsou navrženy tl. 175, 250 a 300 mm a obvodové stěny tl. 300 mm.

Vrchní stavba
Svislé nosné konstrukce pláště válce kostela jsou z železobetonových monolitických stěn tl. 300 a 400 mm. Celý objekt tvoří jeden celek dilatovaný od stávající stavby duchovního centra. Některé svislé konstrukce ve spojovacím krčku jsou navrženy jako zděné z keramických bloků v kombinaci s ocelovými sloupy. Nad spojovacím krčkem je stropní deska tl. 200 mm. Smykové namáhání v oblasti podpor je vyztuženo smykovými lištami Schöck Bole a vázanou výztuží. Vodorovné nosné konstrukce chórů jsou navrženy jako železobetonové monolitické (nižší chór 1 je předepnutý).
Konstrukce nižšího chóru a obvodového prstence kostela v úrovni cca +15,000 jsou dodatečně předepnuty soudržnou předpínací výztuží. Svislé nosné konstrukce věže jsou navrženy jako železobetonové monolitické stěny tl. 250 mm. Věž je zastropena železobetonovou monolitickou deskou ve spádu.

Lávka
Ocelová lávka propojuje věž s válcovou konstrukcí kostela ve výšce +12,000, je z oceli S235 J2 – pozinku. Uložení do věže je posuvné ve směru podélné osy lávky, neposuvné v místě uložení na konstrukci samotného kostela. Lávka je navržena bez požadavků na požární odolnost v  souladu  s  požárně-bezpečnostním  řešením.  Opláštění  a podlaha jsou řešeny pororoštem a zastřešení trapézovým plechem.

Fasáda
Fasáda byla původně navržena železobetonová prefabrikovaná (pohledový beton) o tloušťce 120 mm, zavěšená do svislých monolitických stěn. Fasádní plášť byl rozdělen na dilatační úseky – každý panel byl zavěšen samostatně kotvami Halfen FPA. Krytí výztuže fasády je navrženo 35 mm. Po změně z důvodu snížení investičních nákladů je fasáda kontaktně zateplena s tlustší břízolitovou omítkovou vrstvou. Schodiště kostela jsou železobetonová monolitická, schodiště věže ocelové. Krytí výztuže schodišť činí 25, resp. 30 mm. V exteriéru kostela jsou navrženy prefabrikované květináče, lavičky a terénní schodiště s krytím výztuže 35 mm.

Předpětí
Konzola nižšího chóru 1 je dodatečně předpnuta třílanovým přepínacím systémem se soudržností. Použitý materiál lan je Y1860-S7-15,7-A. Kabely jsou přímé, se sklonem ve svislé rovině. Jsou použity ocelové kanálky (součinitel tření max. 0,20) Ø 40/47 mm. Kabely byly napínány ze strany exteriéru. Na nenapínaném konci lana je pasivní kotva, na druhém kotva aktivní. Kabely se nenavlékaly do kanálků, byly osazeny už před betonáží konzoly z důvodu použitých pasivních kotev typu cibulového rozpletu. V místě aktivní kotvy byla plocha   pro opření lisu na exteriérovém povrchu nosné stěny podepírající konzolu (snaha o eliminaci kotevního sklípku – oslabení podporující stěny). Po zainjektování byla aktivní kotva chráněna zabetonováním betonem 30/37 XC1. Kotevní napětí činí 1 410 MPa, doba podržení napětí 5 min. Ve výpočtu je uvažováno s pokluzem 4 mm.
Obvodový prstenec skořepiny je dodatečně předpnut dvěma kabely se soudržností půdorysně orientovanými po obvodě skořepiny. Každý kabel je tvořen čtyřmi lany Y1860-S7-15,7-A. Jsou použity ocelové kanálky (součinitel tření max. 0,20) Ø 45/50 mm. Kabely byly napínány z obou konců, přičemž se prostřídaly aktivní a pasivní kotvy. Kabely se napínaly po dosažení 80% krychelné pevnosti betonu    v tlaku (min. 36 MPa). Kotevní napětí je 1 410 MPa, doba podržení napětí 5 min. Ve výpočtu je uvažováno s pokluzem 6 mm. Sklípky jsou dodatečně zabetonovány.

Bednění
Pro betonáž rovných ploch se použilo bezrámové bednění z překližky formátu 1250/2500 mm s minimalizací schwub tyčí. Kruhová kostelní loď byla betonována do typového ocelového bednění.

Materiály

Materiál stavby navazuje na materiály okolního sídliště, tedy beton. Kompletní hrubá stavba lodi kostela – stěny, římsa, kopule, stropy – i věže je z betonu TBG Betonmix. Na nejvíce namáhané části – věnci a kůrech, je použita předpjatá výztuž, kůry jsou opláštěny betonovými moniérkami. Betonové materiály jsou doplněny výraznými barevnými prvky.

Nejkrásnější vlastnost betonu je, že je pravdivý, že odráží práci a energii, kterou vložíte do zpracování bednění, do jeho lití a hutnění, do zpracování přísad a směsi. Na jeho povrchu se všechno toto objeví jako živost povrchu, jako odraz života. Paralelu můžeme vidět v historickém kamenném zdivu z jednotlivých kvádrů různých barevných valérů a tmelením spár. V betonu to jsou otisky spárořezu bednění a odlišný povrch u těchto styků, a zároveň mírně jiný beton při každém taktu lití. Litý beton tedy vizuálně navazuje na kamenné zdivo. Strohost betonu navazuje i na soudobé vnímání duchovního prostoru, který nemá být opticky a významově zahlcen. Mám jednu zajímavost ze stavby týkající se precizních detailů a úprav povrchů betonu. To měl na starosti Mohamed Lasfer z Alžíru a myslím, že právě jako muslim s kořeny na Blízkém východě má vztah k abstrakci, která  byla u betonových povrchů požadována.

Vnitřní i vnější dlažba je žulová, lávka a schody do věže železné. Skleněné duhové prstencové okno délky 80 m a výšky 4 m je tvořeno 120 skly Saint Gobain, Glasssolutions s barevnými fóliemi Vanceva. Kostel je na přání farníků co nejohleduplnější k životnímu prostředí, vytápí se tepelným čerpadlem se zemními vrty.

Příhoda s hasiči

Na Boží Hod vánoční 2019 dopoledne zasahovali v kostele na Lesné hasiči. Přijeli krátce po upozornění sousedů, že ve věži kostela hoří. Je pravda, že jsem použil v kontrastu s nebeskou modří symbolické barvy pozemského života, ohně i utrpení (červenou  a  žlutou),  ale to jsem si ještě neuvědomoval, že symboly mají tak velkou moc. Doopravdy nehořelo, jen to tak asi při ranním slunci vypadalo.

Zdroje:
[1] Citace Ing. arch. Marka Jana Štěpána
[2] ECO, Umberto. Dějiny krásy. Praha: Argo, 2005.

Spoluautoři (konstrukční řešení):
Ing. Martin Lukšo
Ing. Pavel Hladík
doc. Ing. Miloš Zich, Ph.D.

Identifikační údaje o stavbě
Stavba: stavba kostela blahoslavené Marie Restituty v brněnském sídlišti Lesná, ul. Nezvalova
Investor: Římskokatolická farnost Brno-Lesná
Návrh: Atelier Štěpán
Autor: Ing. arch. Marek Jan Štěpán
Spoluautoři: Ing. arch. Vanda Štěpánová, Ing. arch. František Brychta, Ing. arch. Jan Vodička, Ing. arch. Martin Kopecký
Zhotovitel: JB stavební
Kresba na fasádě: Petr Kvíčala
Projektové práce: 1991–1993, 2013–2017
Realizace: 08/2017–05/2020
Náklady:106 mil. Kč

Ostatní technická data
Zastavěná plocha:
1 220 m2
Obestavěný prostor: 13 000 m3
Užitná plocha: 2 350 m2