Je odborná diskuse zásahem do soudního řízení?

Kromě problematiky jednotlivých procesů se diskutuje to, zda je možné během vyšetřování a soudního řízení odborně diskutovat důvody havárií a způsoby vyšetřování. Domnívám se, že to je nejen možné, ale především nutné. Pokud by se čekalo až na konečné soudní rozhodnutí, může být pozdě na případné nutné změny, které by mohly ovlivnit bezpečnost dalších existujících konstrukcí. Například lávek navržených jako předpjatý pás (jako lávka v Troji) je nejen v České republice celá řada. A např. Drážní inspekce zveřejnila Zprávu o výsledcích šetření příčin a okolností vzniku mimořádné události havárie mostu ve Studénce již 31. května 2010. Podrobně o havárii mostu ve Studénce a jejích příčinách informoval na brněnském mostním sympoziu doc. Ing. T. Rotter, CSc., již v roce 2009.

Z pohledu projektanta mne překvapuje, že vysouvání konstrukce nad pětikolejnou tratí ve Studénce mohlo být prováděno bez výluk, pouze se zastavením výsuvu v době průjezdu vlaku. Výluky byly správcem trati schváleny pouze při montáži podpěr, zábradlí a ochrany proti dotyku troleje. Drážním úřadem nebylo požadováno ani omezení rychlosti podjíždějících vlaků, která dosahovala až 160 km/hod.

Ve Studénce havarovaly pomocné konstrukce. To je problematika zajišťovaná zhotovitelem, resp. jeho projektantem. Tyto konstrukce, pro bezpečnost často zásadní, nepodléhají žádným kontrolám plynoucím ze stavebního zákona. Při jejich realizaci nebo úpravách nebyl proto na stavbě ani stavbyvedoucí, ani autorský dozor projektanta nebo technický dozor stavebníka. Z pěti nepravomocně odsouzených osob není ani jedna autorizovaná podle zákona č. 360/1992 Sb.

Vzhledem ke snaze maximálně zkrátit výluku na trati nebyla dostatečně vyšetřena havarovaná konstrukce, což dále komplikuje celé vyšetřování.

Chybějící autorizovaná osoba na pozici stavbyvedoucího je znakem i další havárie stavby, kde stavebníkem je veřejný zadavatel. Krajskému úřadu v Pardubicích to při výstavbě sportovní haly v České Třebové vůbec nevadilo. Kolaudujícímu stavebnímu úřadu zase nevadilo, že při změně stavby před dokončením chybělo souhlasné stanovisko projektanta s provedenou změnou konstrukce střechy haly.

Námitka, předložená odvolacímu soudu, upozorňovala na to, že vyšetřování při posuzování viny nezvážilo úlohu nedodržení kontrolních procesů požadovaných stavebním zákonem. Obdobnou námitku vznesly výbory ČKAIT pražské a liberecké oblasti k ministryni spravedlnosti a nejvyššímu státnímu zástupci. Z odpovědí vyplývá, že stížnosti a připomínky měly být uplatněny již v průběhu vyšetřování, a ne až po uplatnění všech přípustných odvolání.

Kromě chybějících kontrol, požadovaných stavebním zákonem, vyplynul z havárie ještě jeden zásadní problém.

Podle výkladu Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) měl mít vazník, jako výrobek v neharmonizované oblasti, prohlášení o shodě. To zjednodušeně znamená zejména potvrzení, že splňuje první ze základních požadavků na stavby – mechanickou bezpečnost a stabilitu. Požadavek platí pro výrobky uváděné na trh. V řadě případů se ale postupuje tak, že se předpokládá, že jde o část stavby vyrobenou mimo staveniště, a proto pro ni postačují kontroly, jako by se vyráběla přímo na staveništi. Např. ocelovou konstrukci přebírá dozor přímo v mostárně. Odvolací soud uvedl, že požadavek § 156 zákona č. 183/2006 Sb. se na tuto stavbu nevztahuje. Bude vhodné, aby MPO podalo k této problematice výklad.

V této kauze se objevila ještě jedna zajímavá souvislost. Po pádu střechy sportovní haly havarovaly také počítače firmy, která střechu navrhovala a dodávala. V rozsudku se tak objevily výrazy jako „k přesně nezjištěnému dni“.

K havárii lávky v Troji mám asi nejblíže. Nejen proto, že oba obžalované dlouho znám jako kvalitní a svědomité odborníky, ale především proto, že několik lávek podobného konstrukčního řešení, postavených podle mnou zpracované projektové dokumentace, je stále v provozu. Správce jedné z nich ji po havárii v Troji navrhoval rovnou zbourat. Vždy jsem se domníval, že o vině má rozhodnout soud, nikoliv vyšetřovatel. Ten by měl předložit soudu rozhodující podklady, nutné pro maximálně objektivní posouzení.

Obvinění nebo obžalovaní se pochopitelně brání proti vzneseným obviněním. Pokud obvinění nehledají důvod havárie, jsou nepodstatná, směřují k neobviněným osobám nebo jsou neodborná tak, jako v tomto případě, nemusí být skutečný důvod havárie objasněn. Z kauzy Česká Třebová vyplynulo, že případné námitky je třeba uplatnit včas. Mám k průběhu vyšetřování havárie lávky v Troji, kromě řady dalších, dvě zásadní připomínky. Vůbec nebyl vyšetřen přetržený průřez. Především s ohledem na stav předpínací výztuže. Podrobné vyšetření by pravděpodobně řeklo mnoho ke skutečnému důvodu havárie. Tato část konstrukce však již bohužel není k dispozici.

Za druhý nedostatek považuji bagatelizaci zásadních událostí, kterými lávka prošla, zejména vlivu povodní. Zejména zatopení konstrukce v roce 2002 způsobilo mimořádná zatížení dosud nevídaných rozměrů. Neexistuje sice žádný předpis, norma nebo něco podobného, co by určovalo postup v takovémto případě, ale odborník by vliv povodně měl zhodnotit.

Na základě požadavku prohlídkáře mě správce lávky přes Otavu v Písku (předpjatý pás jako v Troji), oslovil jako jejího autora. Měl jsem posoudit stav konstrukce po povodni. V té době nebyl znám žádný údaj o rychlosti povodňového proudu. Lávka nebyla viditelně příliš poškozena, až na téměř zničené zábradlí. Z odhadnutého vodorovného zatížení vyplynulo, že se pravděpodobně rozevřely spáry a mohlo dojít k přetížení lan. Protože u tohoto typu konstrukce není prakticky možné prověřit všechny kritické průřezy, doporučil jsem správci konstrukci buď zbourat, nebo zesílit.

Až v roce 2005 vydal Český hydrometeorologický ústav zprávu o průběhu povodně z roku 2002. V ní je v druhé části tabulka, která uvádí rychlosti povodňového proudu Vltavy v srpnu 2002. Maximální rychlost mezi Palackého a Jiráskovým mostem byla 11,8 km/hod. Není to sice měření v místě později havarované lávky, ale jde o zásadní údaj. Při povodni v roce 2013 tento údaj doplnili dva novináři z iDnes. Z Palackého mostu hodili do Vltavy krabici se zařízením GPS a potom přes GMS síť v reálném čase sledovali její pohyb. Průměrná rychlost mezi pražskými mosty byla 10 km/hod. K Mělníku ale krabice upalovala až rychlostí 19 km/hod. Nebyl to sice vědecký pokus, ale o možném zatížení zatopené lávky to říká hodně. A to při této povodni protékalo řekou pouze 60 % množství povodně roku 2002. Lávka v Troji toto řádové vyšší přetížení proti požadavkům normy bez viditelné újmy přečkala. Možná bohužel.

Obě připomínky jsem ve stručné formě při své svědecké výpovědi uplatnil.

Policejní vyšetřování a soud trvají většinou mnoho let. Zkušenosti z takovýchto případů je však nutné uplatnit co nejdříve. Nelze čekat na pravomocné rozhodnutí soudu. Bylo by proto vhodné, aby ČKAIT působila i na zkvalitnění odbornosti vyšetřování.

ČKAIT nemá přístup k dokumentům v průběhu vyšetřování. Podklady může získat pouze od obviněných nebo obžalovaných osob. To závisí pouze na osobních kontaktech a na důvěře postižených osob, že informace nebudou zneužity. Proto by případné hledání příčiny havárie a její vyhodnocení ve vztahu k dalším obdobným konstrukcím mělo vzejít od státní správy, zejména od Ministerstva pro místní rozvoj. Stejně jak tomu bylo např. v případu Wünschových stropů nebo hurdisek. ČKAIT by k takovému vyšetřování měla dát podnět obdobně, jako to udělala cestou svého profesního aktivu statiků v problematice příhradových předpjatých vazníků. Zde se snad haváriím předejde.

Na závěr si dovolím jednu poznámku. Žádná obžaloba nebo obvinění nebyly strukturované. Text byl vždy velmi nepřehledný. Pokud bychom obdobným způsobem psali průvodní nebo technické zprávy, vznikaly by asi nečekané kreace staveb.