Zpět na materiály, výrobky, technologie

Je možné očekávat v ČR rozvoj vodohospodářské výstavby?

13. května 2008
prof. Ing. Vojtěch Broža, DrSc.

Na vodních tocích na českém území vládl čilý stavební ruch už více než před sto lety. Po druhé světové válce několik velkých stavebních firem, specializovaných převážně na vodní stavby, postupně budovalo významné přehrady, elektrárny, později i velké úpravny vody - tehdy označované za velké stavby socializmu.


Jinde v Evropě byl v rámci poválečné obnovy a rostoucích potřeb vodních a energetických zdrojů stav obdobný. Rozdíl snad byl v tom, že u nás již tehdy započala vodohospodářská výstavba, zaměřená na centralizované zásobování vodou. Bohužel často se v těchto návrzích neobjevila výstavba kapacitních čistíren odpadních vod (městských i průmyslových).


Můžeme dnešní stav, ve srovnání s realizacemi druhé poloviny 20. století, označit jako útlum?

Odpověď není jednoduchá. Je skutečností, že dnes lze obtížně najít stavební firmu, která by svůj program opírala převážně o vodohospodářské stavby. Na vodních tocích se nestaví, a dokonce ani nepřipravuje k zahájení žádné významné dílo. Po leta aktuální jezy a další stavby na dolním Labi, tak potřebné pro napojení vodní cesty na Labi a Vltavě v ČR na evropskou síť, se daří, údajně v zájmu ochrany vzácné flóry na písčitých náplavech v minulosti tvrdě regulovaného dolního Labe, stále odsouvat. Negativní kampaně se rozvíjejí i proti každé studii nové přehrady, včetně absurdní kampaně proti hájení (většinou již dlouhodobému) vybraných lokalit nádrží. Těžiště vodohospodářské výstavby se přesunulo na jiné objekty. Ze závazků státu vůči Evropské unii se rozvinula nová výstavba, rekonstrukce, popřípadě modernizace čistíren odpadních vod - v rozsahu až obtížně zvládnutelném. Extrémní povodně v létech 1997-2002 i později způsobily na korytech vodních toků i na přehradách, jezech a dalších stavbách velké škody, které bylo nutno bezodkladně sanovat. I když významné stavby většinou odolaly i nečekaně velkému zatížení, získané zkušenosti mnohdy vedly jejich správce k realizaci úprav v zájmu zvýšení jejich bezpečnosti a provozní flexibility. S ohledem na projevy stárnutí na řadě dříve vybudovaných vodních staveb se v širším měřítku (ve srovnání s minulostí) přikročilo i k celkovým opravám - mnohdy s využitím unikátních technologií. Stejně tak bylo třeba rekonstruovat některé významné úpravny vody a další vodárenské objekty - i s ohledem na výrazný pokles odběrů vody (i na 50 % projektových kapacit). Velký zájem o rozvoj i malých obnovitelných energetických zdrojů vyústil v realizaci pozoruhodného počtu malých vodních elektráren, většinou jako dostaveb dříve vybudovaných přehrad a jezů. Zahájil se program výstavby opatření pro zmírnění povodňových škod. Další stavby se intenzivně připravují - s významnou podporou ze strany státu, i s využitím fondů EU. V dalších oblastech vodohospodářské výstavby je možno očekávat pokračování v dnešním tempu. Významný pozitivní zlom musí nastat v rekonstrukcích vodovodních a stokových sítí, kde by bez radikálního řešení mohlo dojít k významným poruchám - s příslušnými sociálně politickými dopady. Je vhodné připomenout i rozvoj staveb zaměřených na rekreaci vázanou na vodní prostředí. Nové impulzy se v posledním období objevují ve vodní dopravě. Vedle již zmíněného problému Labe se pokračuje v přípravě staveb umožňujících turistickou resp. rekreační plavbu, zejména na Vltavě, Moravě, Labi i jinde.

Závěr

V souhrnu je možné konstatovat, že celkový objem vodohospodářské výstavby připravené pro nejbližší období je významný. Jsou pro ni, v rámci stavby ve veřejném zájmu, připraveny i potřebné finanční zdroje. Pokud se jedná o podmínky přípravy a realizace těchto staveb, jsou dnes kapacity značně roztříštěny. To platí i pro navrhování, kde se může víceleté přerušení projevit v nedostatku odborníků s většími praktickými zkušenostmi. Přitom zejména stavby pro ochranu před povodněmi musí garantovat vysoké požadavky na bezpečnost. Ve světě se v posledních desetiletích rozvinuly některé technologické postupy, v ČR zatím nepoužité, které by mohly splňovat zvýšené nároky na spolehlivost konstrukcí. Je třeba se inspirovat v odborné literatuře, kde je dostatek informací, včetně potřebné specifikace postupů. Problémy budou zřejmě i v oblasti řešení negativních účinků a konfliktů ve vztahu k prostředí. Tu je třeba již v období přípravy respektovat hlediska environmentální kompatibility projektů. Přes aktuálně negativně působící faktory, se kterými se setkáváme v oblasti realizace staveb ve veřejném zájmu obecně, je další rozvoj vodohospodářské výstavby v blízké budoucnosti zřejmě zcela reálný.