Historie vzniku a vývoje pavilonu A výstaviště Flora Olomouc očima autora

Vznik pavilonu A
Vzniku projektu Pavilonu předcházel návrh mimoúrovňového chodníku, propojujícího Čechovy a Smetanovy sady (Ing. arch. Hynek, Dopravní stavby Olomouc a.s.). Ve Stavoprojektu Olomouc a.s. (tehdy Krajský projektový ústav Ostrava, pracoviště Olomouc) byla pak vypsána vnitropodniková soutěž na návrh nového pavilonu. Soutěže jsem se jako mladý architekt zúčastnil a můj návrh byl komisí vybrán pro následné vypracování návrhu stavby. Vzhledem k tomu, že stavba nebyla zařazena do plánu podniku, museli jsme návrh zpracovávat mimo pracovní dobu.

Návrh jsem koncipoval jako květinový skleník, jehož konstrukci tvořilo šest sloupů z pohledového betonu, tvarovaných jako kmeny stromů, a příhradová trubková konstrukce střechy ve tvaru obrácených jehlanů, uložená na těchto sloupech, která měla evokovat stromové větve. Po obvodu pak probíhala galerie, přístupná jednak schodišti, jednak z výše uvedeného mimoúrovňového chodníku a také z terasy vstupního objektu pavilonu. Obvodový plášť výstavní haly byl navržen cele prosklený, umožňující optické propojení interiéru s parkem Smetanových sadů.

Stavbu doplňoval vstupní objekt, orientovaný směrem k Wolkerově ulici, který byl řešen jako přízemní, podsklepený, se střešní terasou tvořenou monolitickým železobetonovým skeletem. V přízemí byla navržena jednak hala propojená s výstavním prostorem a sociálním zázemím pro návštěvníky a jednak kanceláře se zázemím pro administrativu výstaviště Flora Olomouc, vrátnici a vestavěnou trafostanici. Střechu tvořila terasa přístupná z galerie výstavní haly. Na terase byl situován bufet, propojený se zázemím ve spodních podlažích schodištěm a výtahem. Bufet, jenž byl zastřešen železobetonovou prolamovanou střechou, plnil současně estetickou funkci a dával výrazný akcent horizontále atiky vstupního objektu. V suterénu byla navržena skladová část, zázemí bufetu a technologická část s výměníkovou stanicí tepla, strojovna VZT a kabelový prostor pod trafostanicí.

Na zpracování návrhu se podílel tým spolupracovníků, zejména statik Ing. Obdržálek, který se zasloužil o to, že byla v maximální míře dodržena původní architektonická koncepce. Objekt realizovaly Pozemní stavby Olomouc a mimoúrovňový chodník pak Dopravní stavby Olomouc.

Technologické možnosti té doby, zvláště u staveb bez devizového přídělu, byly velmi omezené. Obvodový plášť pavilonu tvořily výkladce s jednoduchým zasklením, se zcela jednoduchou konstrukcí z ocelových tenkostěnných profilů. Stavba byla vybavena vzduchotechnikou bez klimatizace (pro účel chlazení se do podpodlahových rozvodů VZT házely kusy ledu). Podhledy haly byly z bíle lakovaných plechů uložených přímo pod stropními deskami z kalofrigu, u vstupního objektu pak podhledy tvořily omítky provedené na vypnuté ocelové síti.

Pavilon sloužil až do počátku 21. století bez podstatných úprav. Menší stavební zásahy byly spíše ke škodě stavby nežli k jejímu zkvalitnění - kupříkladu rozšíření bufetu na letní restauraci.

Návrh dostavby pavilonu A
Odbor koncepce a rozvoje Magistrátu města Olomouc v roce 2005 objednal u architektonické kanceláře Bonmot (Ing. arch. Stašek Žerava, Ing. Petr Mičola) studii celkové urbanistické koncepce rozvoje výstaviště Flora Olomouc a následně i studii dostavby pavilonu A u naší kanceláře B&B Studio. Zmíněná urbanistická koncepce byla řešena velkoryse a je škoda, že z větší části zůstalo jenom u návrhu.

Pro nás to však znamenalo jediné, a to respektovat nově koncipované dopravní napojení areálu výstaviště, které spočívalo v prodloužení ulice Dr. Zamenhofa až po Wolkerovu ulici, což rozpůlilo budoucí staveniště a poněkud zkomplikovalo celkové řešení dostavby pavilonu A.

Ve studii jsme proto uvažovali s dostavbou, která by přímo navazovala na stávající pavilon A, tvořila by alternativní vstup do pavilonu od jihu, tedy od parku, a byla by situována na východní straně prodloužené ulice Dr. Zamenhofa. Dostavba byla navržena o dvou nadzemních podlažích a je podsklepená. Foyer ve 2.NP je přímo propojen s galerií pavilonu a přízemím, resp. s 1.PP vertikální komunikací včetně eskalátorů, výtahů a zásobovací rampy pro vystavovatele. V 1.PP se nacházejí skladové prostory.

Studie také počítala s přístavbou nového pavilonu, který by na vlastní dostavbu navazoval a byl by situován jednak nad novou komunikací a jednak na pozemku, ležícím západně od nové komunikace. Vlastní výstavní plocha tohoto pavilonu by se nacházela v úrovni galerie pavilonu A a prostory pod touto úrovní by obsahovaly kromě průjezdu pro novou komunikaci také 88 parkovacích stání umístěných ve čtyřech podlažích (dvou nadzemních a dvou podzemních). Výstavní plocha by byla koncipována tak, že by současně sloužila jako kongresový sál o ploše 1150 m2 s příslušným zázemím.

Tyto dvě budovy pak doplňovala výstavba čtyřpodlažní, cele podsklepené provozní budovy Výstaviště Flora Olomouc a.s., navazující na štít stávající obytné zástavby při Wolkerově ulici na západní straně komunikace, orientovaný souběžně s touto komunikací. V části provozní budovy byl situován ve dvou nadzemních a v části podzemního podlaží bar Formanka a restaurace, propojená v úrovni druhého podlaží přemostěním s terasou vstupního objektu. Na přemostění byla umístěna terasa restaurace, krytá textilní membránou.

Povrchové úpravy stavby ve studii tvořila kombinace prosklených ploch s kovovou zateplenou fasádou a pohledovými betony. U provozní budovy část povrchů tvořily velkoplošné keramické obklady.

Uvedenou zástavbu doplňovalo ještě řešení nástupních ploch od Wolkerovy ulice včetně pokladen a nástupních ploch od jihu.

Studie byla následně rozšířena v jedné variantě o parkovací plochy, situované na pozemku Českých drah, a.s., navazující na Poupětovu ulici o kapacitě 104 míst pro osobní automobily a patnáct míst pro autobusy. Ve druhé variantě studie bylo na této ploše situováno vícepodlažní parkoviště o kapacitě 338 míst a na terénu pak jedenáct stání pro autobusy.

V souladu s touto koncepcí, s variantou parkovacích ploch na terénu, jsme zpracovali v roce 2006 dokumentaci k územnímu rozhodnutí, které bylo následně vydáno. Jedinou vadu slibně se vyvíjejícího rozvoje výstaviště Flora představovala skutečnost, že s rekonstrukcí vlastního pavilonu A se počítalo výhledově a nebyla obsahem ani přípravné dokumentace.

Přibližně v té době mně byla nabídnuta funkce hlavního architekta ve Stavoprojektu Olomouc a.s., kterou jsem přijal za podmínky, že se firma zúčastní výběrového řízení na zpracování dokumentace dostavby pavilonu A. Bylo vytvořeno Sdružení Stavoprojekt Olomouc a.s. a Alfaprojekt Olomouc, a.s., které se do soutěže přihlásilo a uvedenou zakázku nakonec získalo.

Na zpracování dokumentace jsem se podílel a když se práce chýlily ke zdárnému konci, Rada města Olomouce z finančních důvodů rozhodla, že se stavba musí rozdělit na etapy. Stavba druhého pavilonu se tak ocitla až v druhé, výhledové etapě. Dobrou zprávou bylo, že součástí první etapy se stane obnova stávajícího pavilonu A.

S formálním rozdělením stavby na dvě etapy jsem nesouhlasil, protože by vzniklo dlouhodobě nekoncepční architektonické torzo. Po dohodě s ředitelem Stavoprojektu Olomouc a.s. jsem v roce 2010 zpracoval novou studii, která sice respektovala stávající územní rozhodnutí, ale první etapa tvořila architektonicky ucelený soubor, který by případná realizace druhé etapy pouze doplnila.

Návrh rekonstrukce a dostavby pavilonu A: koncepce s členěním na dvě etapy
Studie členící stavbu na dvě etapy respektovala návrh dopravního řešení, přístupových ploch i situování vlastní dostavby původního řešení pouze architektonicky a dispozičně měnila dostavbu, přiléhající k pavilonu A. Druhý pavilon situovala pouze na západní straně nové komunikace a s dostavbou jej propojila prosklenou chodbou v úrovni galerie pavilonu A.

V přístavbě se změnila poloha vertikálních komunikací tak, aby vznikl v obou podlažích univerzálně využitelný prostor. Provozní budova s restaurací zůstala zachována s tím, že bylo plošně redukováno 3. a 4.NP tak, aby se uspořily investiční náklady - byl vyloučen bar v 1.PP a zasedací místnost provozní budovy byla přesunuta do suterénu.

Stávající pavilon A získal nový obvodový plášť s odlišným členěním prosklené konstrukce, který odpovídá současným normativům a doplňují jej elektricky ovládané venkovní stínicí prvky. Kontakt s obvodovým pláštěm přístavby byl řešen zčásti plnou stěnou, konstrukčně propojenou s přístavbou, a zčásti prosklenou stěnou, navazující na nový obvodový plášť.

Dispozičně doznal nejvíce změn vstupní objekt, v němž byly zredukovány stávající kancelářské plochy ve prospěch univerzálně využitelných prostorů pro šatny, vystavovatele apod. Původní bufet na terase byl zrekonstruován tak, aby korespondoval s původní architektonickou koncepcí pavilonu A z šedesátých let.

Rovněž obvodový plášť doznal změn a byl sjednocen s dostavbou (aplikace velkoplošných keramických obkladů v kombinaci s pohledovými betony, bílou omítkou a prosklenými stěnami).

V souladu se studií pak byla zpracována a schválena projektová dokumentace. V průběhu jejího zpracování samozřejmě došlo k upřesnění v rámci nosných konstrukcí a technologického vybavení stavby (zesílení ocelové střešní konstrukce pavilonu A přidáním doplňkové konstrukce nad úrovní podhledu, řešení VZT, klimatizace apod.) a v neposlední řadě i k některým dispozičním úpravám.

Po určité době, po odevzdání dokumentace objednateli, jsem rozvázal pracovní poměr se Stavoprojektem Olomouc a.s. a uzavřel s ním smlouvu o spolupráci při realizaci stavby.

Realizace rekonstrukce a dostavby pavilonu A
V průběhu vlastní realizace stavby jsem se podílel na autorském dozoru, a mohu tedy subjektivně posoudit její průběh a výsledek. Stavbu realizovala firma Gemo Olomouc, spol. s r.o. Jednalo se o náročnou stavbu, jež obsahovala tři velké pozemní stavby a celou řadu objektů inženýrských, a navíc ji komplikoval archeologický průzkum, který se v areálu staveniště souběžně po celou dobu realizace prováděl.

V průběhu realizace měl investor několik dodatečných požadavků na změnu stavby - od nepodstatných, které se nedotýkaly celkové urbanistické a architektonické koncepce, až po jeden zásadní, a to rozšířit dostavbu přiléhající k pavilonu A o konferenční místnost s kapacitou cca sto míst. Na tento záměr jsem zpracoval několik variant řešení, přičemž investorem akceptovatelná varianta vyžadovala odstranění stávajícího objektu bufetu na terase. Nástavba byla proto pojata takovým způsobem, aby rovněž architektonicky akcentovala horizontálu terasy tak, jak ji akcentoval stávající bufet. Byl rozpracován návrh nástavby, odstraněn stávající bufet, ale k realizaci prozatím nedošlo, protože nástavba se ukázala příliš investičně náročná, a bude se tedy hledat ekonomičtější řešení.

Pokud se týká kvality vlastní realizace, cítím, že se v některých oblastech negativně promítl limitující finanční faktor. Z mého hlediska se to týká zejména povrchových úprav z imitace pohledového betonu, které jednak navazují na skutečné pohledové betony opěrných stěn a jednak tvoří povrch původních sloupů pavilonu A. Námi doporučený výrobce, jenž tyto úpravy zvládá velice kvalitně, byl z finančních důvodů odmítnut a výsledkem jsou úpravy, které s pohledovým betonem mají jen málo společného.

Také vyloučení mřížkového podhledu, který měl být situován nad původní příhradovou konstrukcí pavilonu A a měl rozptylovat světla zářivek, umístěných nad ním, značně oslabilo výsledný dojem, stejně jako vyloučení obkladového materiálu Bond, který byl navržen jako obvodový plášť vstupní části s pokladnami a měl korespondovat se vstupními portály přístavby.

Jako celek však provedení stavby hodnotím kladně, i přes řadu kompromisů v průběhu realizace, a neznám jinou stavbu, u které by tomu bylo jinak. Architektonickou kvalitu stavby zatím nemohu posoudit a ani nehodlám, tu posoudí až čas.

Při uvedení pavilonu A do provozu se mě lidé ptali, jestli vidím rozdíl mezi architektonickou tvorbou a realizací staveb před padesáti lety a v současnosti. Odpověď není jednoznačná. Před padesáti lety byly technické možnosti naprosto žalostné a požadovat něco, co je v současnosti běžně aplikováno, by bylo tehdy pokládáno za utopii. Rovněž dohodnout se s výrobcem a tzv. odsouhlasit technologii stavby při zpracování návrhu bylo velmi náročné a někdy, při atypickém návrhu a nedostatku autorské zarputilosti, skoro nemožné.

Při vlastní realizaci však, po překonání výše uvedených úskalí, byl dříve kontakt s prováděcí firmou proti současné době téměř idylický. Dohodnout se s výrobcem v průběhu realizace na docela zásadních dodatečných úpravách bylo v té době jednodušší. V dnešní pragmatické době, kdy o všem většinou rozhodují pouze a jenom peníze, by to již možné nebylo.

Základní údaje o stavbě

Investor stavby mimo objektu SO 01: Město Olomouc
Investor objektu SO 01 (rekonstrukce pavilonu A): Flora Olomouc a.s.
Autor architektonické a urbanistické řešení: Ing. arch. Petr Brauner, člen ČKA
Projektant: Sdružení Flora (Stavoprojekt Olomouc a.s. a Alfaprojekt Olomouc a.s.)
Dodavatel: Gemo Olomouc spol. s r.o.
Doba realizace: 18 měsíců
Náklady stavby včetně DPH: 225,6 mil. Kč