GIA v procesu plánování, projektování a povolování sítí VHCN

Gigabit infrastructure akt (GIA) neboli „Nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie (Nařízení EU) 2024/1309 o opatřeních ke snížení nákladů na budování gigabitových sítí elektronických komunikací, o změně Nařízení (EU) 2015/2120 a o zrušení Směrnice 2014/61/ EU (Nařízení o gigabitové infrastruktuře) ze dne 8. 5. 2024“ nahrazuje zmiňovanou Směrnici 2014/61/EU o snižování nákladů na širokopásmové připojení z roku 2014, kterou v České republice známe jako zákon č. 194/2017 Sb.

Důvody zavádění GIA

Investice do výstavby gigabitových sítí představují vysoké náklady, ale jsou klíčové pro dosažení maximálního pokrytí vysokorychlostními sítěmi. Sítě VHCN (Very Hight Capacity Networks, sítě s velmi vysokou kapacitou) mají strategický význam pro sociální a územní soudržnost, konkurenceschopnost, odolnost a digitální suverenitu Unie. Digitalizace má hluboký dopad na každodenní sociální, hospodářský, politický a kulturní život obyvatel Unie. Omezený přístup a nedostatečné rozšíření těchto sítí může prohloubit sociální nerovnosti a vytvořit novou digitální propast mezi lidmi, kteří mohou plně využívat efektivní a bezpečnou digitální konektivitu, a těmi, kteří tuto možnost nemají.

Zavádění sítí VHCN ve venkovských, odlehlých a řídce osídlených regionech, stejně jako v oblasti sociálního bydlení, by mělo být prioritou veřejných a soukromých investičních projektů. To je klíčový aspekt sociálního začleňování. Fyzické a právnické osoby v soukromém i veřejném sektoru by proto měly dostat příležitost být součástí digitální ekonomiky.

Hlavní cíle GIA

Nařízení aktualizuje pravidla, aby zajistilo rychlejší, levnější a jednodušší zavádění instalací gigabitových sítí.

Řeší hlavní překážky, kterými jsou drahé a složité postupy pro zavádění těchto sítí. Tento Akt/Nařízení má zásadní význam pro dosažení cíle tzv. Digitální dekády pro rok 2030 v oblasti konektivity: „...zajištění přístupu napříč EU k rychlému gigabitovému připojení a rychlým mobilním datům do roku 2030“ (vyjádření zástupců EU k GIA).

Nařízení přináší řadu výhod, které usnadní práci nejen podnikatelům v elektronických komunikacích, ale i projektantům a zrychlí proces zavádění moderních technologií. Díky novým pravidlům bude možné rychleji a efektivněji realizovat projekty, což povede k lepší konektivitě a dostupnosti rychlého internetu pro všechny obyvatele EU. Zanalýz (https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/library/gigabit-infrastructure-act-proposal-and-impact-assessment), které si nechala Evropská unie zpracovat, vyplývá, že snížení nákladů by mohlo dosáhnout až 30 %.

Rozdíly mezi nařízením a směrnicí

Směrnice je právní akt Evropské unie, který je závazný pro každý stát, jemuž je určen, pokud jde o výsledek, kterého má být dosaženo. Vnitrostátní orgány mají volnost při volbě formy a prostředků, jak tohoto výsledku dosáhnout. To znamená, že směrnice stanovuje cíle, které musí být splněny, ale nechává na jednotlivých státech, jakým způsobem jich dosáhnou.

Nařízení je právní akt Evropské unie, který je závazný pro všechny členské státy v souladu s mezinárodními smlouvami. Nařízení má obecnou působnost, což znamená, že je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Nařízení je součástí tzv. sekundárního komunitárního práva. V případě rozporu mezi nařízením a vnitrostátním právem má nařízení přednost.

Jak vznikalo nařízení o snižování nákladů

V květnu 2010 Evropská komise představila ambiciózní Digitální program pro Evropu, který by mohl významně přispět k hospodářskému růstu EU a přinést výhody digitálního věku všem vrstvám společnosti. V uplynulých 15 letech stály informační a komunikační technologie za polovinou růstu produktivity v Evropě a tato tendence se pravděpodobně zrychlí.

Program nastiňuje sedm prioritních oblastí činnosti:

•   Vytvoření jednotného digitálního trhu.
•   Větší interoperabilita.
•   Podpora důvěry v internet a jeho bezpečnosti.
•   Lepší přístupu k rychlému a „velmi rychlému“ internetu.
•   Více investic do výzkumu a vývoje.
•   Zvýšení počítačové gramotnosti a začlenění.
•   Použití informačních a komunikačních technologií při řešení problémů, jako je změna klimatu a stárnutí obyvatelstva.

V oblasti přístupu k rychlému a velmi rychlého internetu bylo cílem do roku 2020 zajistit internet s rychlostí nejméně 30 Mb/s pro všechny občany, přičemž polovina domácností by měla mít internetové připojení s rychlostí nejméně 100 Mb/s. Cílem Komise bylo dále zkoumat, jak přilákat investice do širokopásmového přenosu pomocí mechanismů úvěrového posílení, a poskytnutí pokynů k podpoře investic do sítí na bázi optických vláken.

Další vývoj je patrný z grafu na obr. 1.

Významnější změny

ozšíření povinnosti přístupu: Povinnost přístupu k fyzické veřejné infrastruktuře se rozšíří i na komerční budovy v soukromém vlastnictví.

Kratší lhůty: Budou zavedeny kratší lhůty pro udělování povolení, koordinaci žádostí o přístup a řízení pro řešení sporů.

Zahrnutí věží: Provozovatelé tower companies (věžových společností) budou začleněni do tohoto nařízení. Věžové společnosti by měly mít možnost využívat postupy rychlého udělování povolení podobné postupům pro optická vlákna. Zpráva navrhuje, aby cenová doporučení zohledňovala konkrétní obchodní model a situaci v odvětví věží.

Společné koordinační a jednotné informační místo: Koordinace mezi příslušnými orgány odpovědnými za koordinaci žádostí o přístup bude zajištěna. Pokud je do vyřizování žádosti o povolení zapojeno více příslušných orgánů, bude pro postup udělování povolení určen jeden konkrétní orgán. Digitalizace postupů je důležitá a je nezbytné zřídit jednotné informační místo, které bude těžit z osvědčených postupů členských států. Centralizovaný a snadno přístupný zdroj informací by měl dále zvýšit účinnost.

Posílená úloha zúčastněných stran: Sdružení BEREC a příslušné agentury a subjekty Unie budou mít posílenu roli při vytváření metodických pokynů. Aktivní zapojování komunity zúčastněných stran do procesu rozvoje je klíčové, přičemž je třeba zohlednit příspěvek BEREC.

Hovory v rámci EU: Nařízení EU 2015/2120 regulující cenu hovorů v rámci EU, jehož platnost skončila dne 14. května 2024, se tímto Nařízením prodloužila.

Směrnice BCRD 2014/61/EU, která byla podkladem pro zákon č. 194/2017 Sb.

Evropská směrnice 2014/61/EU (dále Směrnice) byla zrušena s účinkem od 11. května 2024. Pozor, nicméně některá ustanovení této Směrnice zůstanou v platnosti až do nejzazšího data, kdy nabude účinnost poslední článek Nařízení, jak je uvedeno níže:

•   Článek 4 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 4 první věta, čl. 6 odst. 1, 2, 3 a 5 a čl. 7 odst. 1 a 2 zůstanou v platnosti do 12. května 2026.
•   Článek 8 odst. 1 až 4 zůstanou v platnosti do 12. února 2026.

Tato změna přináší nové možnosti a výzvy pro pracovníky státní správy a samosprávy, projektanty a odborníky v oblasti telekomunikací, kteří se budou muset přizpůsobit novým pravidlům a postupům. Je důležité sledovat aktuální vývoj a být připraven na implementaci nových technologií a postupů, které přinesou rychlejší a efektivnější zavádění moderních sítí. Součástí nařízení je i detailní seznam mapování odkazů zrušené Směrnice na toto Nařízení.

Jak je tedy z propojení patrné, Nařízení vychází ze Směrnice tím, že v částech, kdy bylo při přezkumu zjištěno, že Směrnice neplní své cíle, došlo k aktualizaci textu.

Komentář autorů článku

Stav našeho zákona č. 194/2017 Sb. je otevřený a existují dvě možnosti, jak s ním naložit:

1. Aktualizace zákona: zákon č. 194/2017 Sb. bude aktualizován v kontextu nového Nařízení. Je však nutné zajistit, aby nedošlo ke dvojkolejnosti mezi zákonem a Nařízením.
2. Zrušení a nahrazení: zákon č. 194/2017 Sb. bude zrušen a nahrazen novým zákonem, který bude doplňovat Nařízení tam, kde je uvedeno, že členské státy mohou rozhodnout nebo stanovit pravidla propojení s vnitrostátními právními předpisy. Otázkou zůstává, zda by některá opatření nebylo lepší stanovit v podzákonném předpisu, aby bylo možné efektivněji reagovat na aktuální stav procesů, přičemž je nezbytné vždy dodržovat předvídatelnost práva. To necháme na MPO. 

Obsah Nařízení GIA

Obecná struktura právního předpisu Evropské unie je poměrně komplexní a zahrnuje několik klíčových prvků. Mezi hlavní části patří:

1. Název: Každý právní předpis má svůj název, který stručně popisuje jeho obsah a účel.
2. Preambule: Preambule obsahuje úvodní ustanovení a vysvětluje důvody a cíle právního předpisu.
3. Recitály: Recitály jsou úvodní odstavce, které poskytují kontext a vysvětlují, proč je právní předpis potřebný. 
4. Články: Články tvoří hlavní část právního předpisu a obsahují konkrétní ustanovení a pravidla, která musí být dodržována.
5. Přílohy: Některé právní předpisy mohou obsahovat přílohy, které poskytují dodatečné informace nebo specifikace.

Obsah jednotlivých článků

Článek 1.

Předmět a oblast působnosti

Cílem tohoto Nařízení je usnadnit a podpořit budování sítí s velmi vysokou kapacitou (dále jen „sítě VHCN“) podporou společného využívání existující fyzické infrastruktury a usnadněním efektivnějšího budování nové fyzické infrastruktury, aby bylo možné tyto sítě zavádět rychleji a s nižšími náklady.

Nařízení stanoví minimální požadavky týkající se dosažení cílů stanovených v předchozí kapitole. Členské státy mohou zachovat nebo zavést opatření v souladu s právními předpisy Unie, která jsou přísnější nebo podrobnější.

Pokud jsou ustanovení Nařízení v rozporu s ustanoveními směrnic 2002/77/ES (Směrnice o hospodářské soutěži na trzích el. kom.), (EU) 2018/1972 (Kodex – v ČR ZoEK) nebo (EU) 2022/2555 (Směrnice o zajištění kybernetické bezpečnosti), použijí se příslušná ustanovení uvedených směrnic.

Nařízením není dotčena odpovědnost členských států za ochranu národní bezpečnosti ani jejich pravomoc chránit jiné základní funkce státu, včetně zajišťování územní celistvosti státu a zachování veřejného pořádku.

Jak je popsáno výše, recitály Nařízení upřesňují texty vybraných článků. Pro článek 1 je zajímavý Recitál (11) „Cílem tohoto Nařízení je posílit a harmonizovat práva a povinnosti platné v celé Unii s cílem urychlit zavádění sítí VHCN a meziodvětvovou koordinaci včetně páteřních sítí a bezdrátových vysokorychlostních sítí nové generace s výkonem odpovídajícím alespoň 5G …“

Článek 2.

Definice

Pro práci s tímto Nařízením je nezbytné porozumět vybraným pojmům, které jsou relevantní pro výklad jednotlivých ustanovení. Je důležité si uvědomit, že zde uvedené pojmy nemusí odpovídat obecně užívaným pojmům v České republice nebo pojmům uvedeným v jiných právních předpisech České republiky.

Tato část je klíčová pro správné pochopení, kterých subjektů se Nařízení týká a prostředků usměrňovaných Nařízením.

Po účely tohoto Nařízení se použijí definice uvedené ve směrnici (EU) 2018/1972 (Kodex), zejména u definic pojmů Síť elektronických komunikací, Síť s velmi vysokou kapacitou, Veřejná síť elektronických komunikací, Koncový bod sítě, Přiřazená zařízení, Koncový uživatel, Bezpečnost sítí a služeb, Přístup a Operátor.

Dále Nařízení definuje následující pojmy, které jsou klíčové pro porozumění povinností z Nařízení:

Subjekty

Provozovatel sítě:

• operátor ve smyslu čl. 2 bodu 29 směrnice (EU) 2018/1972 (v ČR ZoEK);

• podnik, který zajišťuje fyzickou infrastrukturu určenou k poskytování:

   – služeb výroby, přepravy nebo distribuce: plynu, elektrické energie včetně veřejného osvětlení, vytápění, vody, včetně odstraňování nebo čištění odpadních a kanalizačních vod, a odvodňovacích systémů;

   – dopravních služeb včetně železnic, silnic včetně pozemních komunikací v obcích, tunelů, přístavů a letišť.

Veřejnoprávní subjekt – se všemi následujícími charakteristikami:

• Je založen za zvláštním účelem spočívajícím v uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu;

• Má právní osobnost.

• Je financován zcela nebo převážně státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty nebo podléhá řídícímu dohledu těchto orgánů nebo subjektů nebo je v jeho správním, řídícím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány nebo jinými veřejnoprávními subjekty.

Subjekt veřejného sektoru:

• Státní, regionální nebo místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení vytvořené jedním nebo více takovými orgány nebo jedním nebo více takovými veřejnoprávními subjekty.

Prostředky

Fyzická infrastruktura:

• Jakýkoli prvek sítě, který je určen k uložení jiných prvků sítě, aniž by se sám stal aktivním prvkem sítě, jako jsou potrubí, stožáry, kabelovody, inspekční komory, vstupní šachty, rozvodné skříně, antény, věže a sloupy, jakož i budovy, včetně jejich střech a částí jejich fasád, nebo vstupy do budov, a veškeré další objekty, včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy a mýtné brány, jakož i zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a železniční stanice

• Pokud nejsou součástí sítě a pokud je vlastní nebo ovládají subjekty veřejného sektoru: budovy, včetně jejich střech a částí jejich fasád, nebo vstupy do ­budov.

• Kabely včetně nenasvícených optických vláken, jakož i prvky sítí používané k poskytování vody určené k lidské spotřebě, nejsou fyzickou infrastrukturou ve smyslu tohoto Nařízení.

Stavební práce:

Každý výsledek stavebních nebo stavebně-inženýrských činností jako celek, který je sám o sobě dostačující, aby plnil hospodářskou nebo technickou funkci, a zahrnuje jeden nebo více prvků fyzické infrastruktury.

Fyzická infrastruktura uvnitř budovy:

Fyzická infrastruktura nebo zařízení v místě koncového uživatele, včetně prvků ve spoluvlastnictví, určené k uložení kabelových nebo bezdrátových přístupových sítí.

Optické rozvody uvnitř budovy:

Optické kabely v místě koncového uživatele, včetně prvků ve spoluvlastnictví, určené k poskytování služeb elektronických komunikací a propojující přístupový bod budovy s koncovým bodem sítě.

Významná renovace:

Stavební práce v místě koncového uživatele, které zahrnují strukturální změny celé fyzické infrastruktury uvnitř budovy nebo její značné části a vyžadují v souladu s vnitrostátními právními předpisy stavební povolení.

Povolení:

Explicitní nebo implicitní rozhodnutí nebo soubor rozhodnutí přijatých současně nebo postupně jedním nebo více příslušnými orgány, vyžadované od podniku podle vnitrostátních právních předpisů k provedení stavebních prací nezbytných pro budování prvků sítí VHCN.

Přístupový bod: 

Fyzický bod umístěný uvnitř budovy či mimo ni přístupný podnikům, které zajišťují nebo jsou oprávněny zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací, jehož prostřednictvím je umožněno připojení k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy připravené pro optická vlákna.

Omezení vlastnických práv třetích osob:

Práva uvedená v čl. 43 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972 udělená operátorovi na instalování zařízení na nemovitosti, nad nebo pod nemovitostí ve veřejném nebo soukromém vlastnictví za účelem budování sítí VHCN a přiřazených zařízení 

Článek 3.

Přístup k existující fyzické infrastruktuře

Postupy pro zajištění přístupu k fyzické infrastruktuře

• Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, které vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, vyhoví na základě písemné žádosti operátora všem oprávněným žádostem o přístup k této fyzické infrastruktuře za spravedlivých a přiměřených podmínek včetně ceny s cílem budovat prvky sítí VHCN nebo přiřazená zařízení. (Členské státy mohou upřesnit náležitosti týkající se administrativních aspektů žádosti).

• Právnické osoby, které působí především jako nájemci pozemků nebo držitelé práv jiných než vlastnických práv k pozemkům, na nichž mají být nebo byla instalována zařízení za účelem budování prvků sítí VHCN, nebo právnické osoby, které spravují nájemní smlouvy k těmto pozemkům jménem vlastníků pozemků, mají povinnost jednat s operátorem. a to v dobré víře, včetně ceny.

Výše uvedené subjekty musí informovat vnitrostátní regulační orgán o dohodě včetně cen.

Členské státy mohou stanovit, že vlastníci soukromých komerčních budov musí na písemnou žádost operátora vyhovět oprávněným žádostem o přístup do těchto budov pouze pokud:

• se budova se nachází ve venkovské nebo odlehlé oblasti;

• v oblasti není dostupná žádná síť VHCN stejného typu;

• v oblasti není vhodná fyzická ­infrastruktura.

Výjimky pro poskytnutí přístupu stanovují členské státy.

Při stanovování spravedlivých a přiměřených podmínek včetně cen pro ­poskytování přístupu a s cílem předejít příliš vysokým cenám provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, případně zohlední alespoň:

• stávající smlouvy a obchodní podmínky sjednané mezi operátory žádajícími o přístup a provozovateli sítě nebo subjekty veřejného sektoru poskytujícími přístup k fyzické infrastruktuře;

• potřebu zajistit, aby poskytovatel přístupu měl přiměřenou možnost náhrady nákladů;

• veškeré dodatečné náklady na údržbu a přizpůsobení vyplývající z poskytnutí;

• dopad požadovaného přístupu na obchodní plán;

• zajištění spravedlivé návratnosti investic při zvažování potřeby operátorů.

Provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru mohou odmítnout například pro:

• Technickou nevhodnost: Fyzická infrastruktura není vhodná pro uložení síťových prvků VHCN.

• Nedostatečný prostor: Nedostatek prostoru pro uložení prvků sítí nebo přiřazených zařízení, včetně zohlednění budoucích potřeb.

• Bezpečnostní rizika: Odůvodněné bezpečnostní důvody, včetně národní bezpečnosti a veřejného zdraví.

• Integritu sítě: Důvody týkající se integrity a bezpečnosti sítí, zvláště kritické infrastruktury.

• Riziko interferencí: Riziko závažné interference s plánovanými službami elektronických komunikací.

• Alternativní prostředky: Dostupnost alternativních prostředků pro přístup k potřebné infrastruktuře nabízené za spravedlivých podmínek.

Členské státy mohou zřídit nebo určit orgán pro koordinaci žádostí o přístup k fyzické infrastruktuře vlastněné nebo ovládané subjekty veřejného sektoru, poskytování právního a technického poradenství prostřednictvím vyjednávání podmínek přístupu a usnadňování poskytování informací prostřednictvím Jednotného vnitrostátního digitálního kontaktního místa (uvedeného v článku 12).

Článek 4.

Transparentnost fyzické infrastruktury

Postupy pro zjištění dostupnosti přístupu k fyzické infrastruktuře

Pro účely podání žádosti o přístup k fyzické infrastruktuře v souladu s článkem 3 má každý operátor na základě žádosti právo získat přístup prostřednictvím jednotného informačního místa k následujícím minimálním informacím o existující fyzické infrastruktuře v elektronické podobě:

• georeferencované umístění a trasa;

• druh a současné využití infrastruktury;

• kontaktní místo.

Tyto minimální informace jsou zpřístupněny za přiměřených, nediskriminačních a transparentních podmínek a v každém případě nejpozději do 10 pracovních dnů od podání žádosti o informace. V řádně odůvodněných případech může být tato lhůta prodloužena o pět pracovních dnů. 

Operátor, který žádá o přístup k informacím podle tohoto článku, specifikuje zeměpisnou oblast, v níž plánuje budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. 

Operátoři, kteří získají přístup k informacím podle tohoto článku, přijmou vhodná opatření pro zajištění zachování ­důvěrnosti a provozních a obchodních tajemství. Za tímto účelem zachovávají důvěrnost informací a využívají je pouze pro účely budování svých sítí.

Článek 5.

Koordinace stavebních prací

Podmínky koordinace stavebních prací sítí VHCN mezi operátory a subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu.

• Subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě mají právo sjednávat s operátory dohody o koordinaci stavebních prací včetně rozdělení nákladů v souvislosti s budováním prvků sítí VHCN.

• U stavebních prací zcela nebo částečně financovaných z veřejných prostředků subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu a provozovatelé sítě vyhoví všem přiměřeným písemným žádostem operátorů o koordinaci těchto stavebních prací v souvislosti s budováním prvků sítí VHCN za podmínek, že:

   – Nezpůsobí žádné nenávratné dodatečné náklady, včetně nákladů způsobených dalším prodlením.

   – Provozovatel sítě nebo subjekt veřejného sektoru si zachová kontrolu nad koordinací těchto prací.

   – Žádost je podána co nejdříve, a pokud je zapotřebí povolení pro stavební práce, tak nejpozději jeden měsíc před předložením konečného projektu orgánům udělujícím povolení.

• Žádost o koordinaci stavebních prací podaná podnikem zajišťujícím nebo oprávněným zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací podniku zajišťujícímu nebo oprávněnému zajišťovat veřejné sítě elektronických komunikací může být považována za neodůvodněnou, jsou-li splněny obě tyto podmínky:

   – Žádost se týká oblasti, na kterou se vztahuje kterákoli z těchto možností:

       – – prognóza dosahu širokopásmových sítí, včetně sítí VHCN podle čl. 22 odst. 1 směrnice (EU) 2018/1972;

       – – výzva k oznámení záměru zavést sítě VHCN podle čl. 22 odst. 3 směrnice (EU) 2018/1972;

       – – veřejná konzultace týkající se uplatňování pravidel Unie pro státní podporu.

   – Žádající podnik nevyjádřil svůj záměr zavádět sítě VHCN v oblasti uvedené v písmenu a) v žádném z posledních řízení uvedených v tomto písmenu a vztahujících se na období, během něhož je žádost o koordinaci předkládána.

• Do 12. listopadu 2025 sdružení BEREC v úzké spolupráci s Komisí vydá pokyny týkající se uplatňování tohoto článku, zejména pokud jde o:

   – rozdělení nákladů;

   – kritéria pro řešení sporů při řešení sporů;

   – kritéria k zajištění dostatečné ­kapacity.

BEREC již otevřel konzultaci k danému opatření. Odkazy jsou uvedený dále.

Článek 6.

Transparentnost plánovaných stavebních prací

Informace o plánovaných stavebních pracích

S cílem umožnit sjednávání dohod o koordinaci stavebních prací uvedených v článku 5 zpřístupní kterýkoli provozovatel sítě a subjekty veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu následující minimální informace v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa:

• georeferencované umístění a druh prací;

• dotčené prvky fyzické infrastruktury;

• předpokládaný termín zahájení prací a dobu jejich trvání;

• předpokládaný termín předložení konečného projektu příslušným orgánům pro udělení povolení, je-li to relevantní;

• kontaktní místo.

Provozovatel a subjekt ovládající infrastrukturu zajistí, aby byly neprodleně zpřístupněny informace prostřednictvím jednotného informačního místa:

• Jakmile má provozovatel k dispozici pro své stavební práce plánované na následujících šest měsíců a v každém případě tehdy, když se předpokládá udělení povolení, nejpozději dva měsíce před prvním podáním žádosti o povolení příslušným orgánům.

Provozovatel sítě a subjekt veřejného sektoru vlastnící nebo ovládající fyzickou infrastrukturu zajistí, aby informace pro plánované stavební práce související s jeho fyzickou infrastrukturou byly správné a aktuální a byly neprodleně zpřístupněny prostřednictvím jednotného informačního místa:

• Jakmile má provozovatel sítě tyto informace k dispozici pro své stavební práce plánované na následujících šest měsíců.

• V každém případě tehdy, když se předpokládá udělení povolení, nejpozději dva měsíce před prvním podáním žádosti o povolení příslušným orgánům.

Operátoři mají na základě odůvodněné žádosti právo na přístup k minimálním informacím uvedeným v prvním pododstavci v elektronické podobě prostřednictvím jednotného informačního místa, přičemž specifikují oblast, v níž plánují budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení. Požadované informace musí být poskytnuty do deseti pracovních dnů.

Článek 7.

Postup udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob

Postupy spojené s udělováním povolení

Členské státy vynaloží veškeré úsilí o to, aby veškerá pravidla týkající se podmínek a postupů platných pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob, která jsou nezbytná pro účely budování prvků sítí VHCN nebo přiřazených zařízení, byla jednotná na celém území daného členského státu.

Příslušné orgány zpřístupní veškeré informace o podmínkách a postupech platných pro udělování povolení a omezení vlastnických práv třetích osob, které se provádí správními postupy.

Každý operátor má právo prostřednictvím jednotného informačního místa podávat v elektronické podobě žádosti o všechna nezbytná povolení nebo jejich obnovení nebo omezení vlastnických práv třetích osob a získávat informace o stavu své žádosti (členské státy mohou pro získávání těchto informací stanovit podrobné postupy).

• Příslušné orgány mohou zamítnout žádosti o povolení včetně žádostí o omezení vlastnických práv třetích osob do 15 pracovních dnů od jeho obdržení.

• Příslušné orgány udělí či zamítnou povolení do 4 měsíců ode dne přijetí úplné žádosti o povolení.

• Příslušné orgány do 20 pracovních dnů od obdržení žádosti určí, zda je žádost o povolení nebo omezení vlastnických práv třetích osob úplná. Určování úplnosti žádosti o povolení příslušnými orgány již nesmí vést k pozastavení nebo přerušení.

• Jakékoli prodloužení musí být co nejkratší a nesmí přesáhnout 4 měsíce s výjimkou případů, kdy je třeba splnit jiné konkrétní lhůty.

• Členské státy stanoví a předem zveřejní prostřednictvím jednotného informačního místa důvody, na ve výjimečných a řádně odůvodněných případech z vlastního podnětu prodloužit lhůty.

Komise monitoruje uplatňování tohoto článku v členských státech. Za tímto účelem členské státy předloží každé tři roky Komisi zprávu o stavu provádění tohoto článku a o tom, zda byly splněny v něm uvedené podmínky.

Článek 8.

Nevydání rozhodnutí o žádosti o povolení

Postupy při neplnění povinnosti vydání povolení

Pokud příslušný orgán nevydal rozhodnutí v platné lhůtě uvedené v čl. 7 odst. 5, považuje se povolení po uplynutí této lhůty za udělené.

• Toto neplatí pro postupy udělování povolení netýká omezení vlastnických práv třetích osob.

Operátor nebo kterákoli dotčená strana má právo v příslušných případech obdržet na požádání písemné potvrzení příslušného orgánu, že povolení bylo implicitně uděleno.

Členské státy zajistí, aby kterákoli dotčená třetí osoba měla právo do administrativního postupu zasáhnout a proti rozhodnutí o povolení se odvolat.

Členské státy se mohou odchýlit od odstavce 1 tohoto článku, pokud je pro příslušný postup udělování povolení k dispozici alespoň jeden z těchto prostředků právní ochrany:

• Operátor, který v důsledku nedodržení platné lhůty stanovené v čl. 7 odst. 5 příslušným orgánem utrpěl škodu, má právo požadovat náhradu škody v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

• Operátor se může obrátit na soud nebo na orgán dohledu.

Pro výše uvedený případ musí stát zajistit, aby po uplynutí lhůt měl operátor právo neprodleně využít prostředky právní ochrany. Subjekt určený tímto členským státem vyzve žadatele bez zbytečného prodlení, na žádost operátora nebo z vlastního podnětu, k jednání s cílem usnadnit přijetí rozhodnutí. Jednání svolá příslušný orgán nejpozději do dvou měsíců od podání žádosti.

Článek 9.

Výjimky z postupu udělování povolení

Na stavební práce sestávající z těchto prací se nevztahuje postup udělování povolení ve smyslu článku 7, pokud toto povolení není vyžadováno podle právních předpisů Unie:

• Opravy a údržbářské práce, jejichž rozsah je omezen, pokud jde o hodnotu, velikost, dopad nebo trvání.

• Omezené technické modernizace stávajících prací nebo zařízení s omezeným dopadem.

• Drobné stavební práce, jejichž rozsah je omezen, pokud jde o hodnotu, velikost, dopad nebo trvání, vyžadované pro budování sítí VHCN.

Členské státy mohou požadovat, aby operátoři, kteří plánují provedení stavebních prací, které spadají do působnosti tohoto článku, oznámily příslušným orgánům svůj záměr zahájit stavební práce, a to před jejich započetím. Z tohoto odstavce je možno se odchýlit, pokud je to nutné z důvodů veřejného pořádku, obrany, bezpečnosti, environmentálních důvodů nebo důvodů veřejného zdraví nebo pro ochranu bezpečnosti kritické infrastruktury.

Toto oznámení zahrnuje pouze prohlášení operátora o záměru zahájit stavební práce a minimální informace, které příslušným orgánům umožní posoudit, zda se na tyto práce vztahuje odchylka stanovená v odstavci 3.

Článek 10. 

Fyzická infrastruktura uvnitř budovy a optické rozvody

Všechny nově postavené budovy a budovy procházející významnou renovací včetně prvků ve spoluvlastnictví, pro něž byla žádost o stavební povolení podána po 12. únoru 2026 (viz účinnosti), musí být vybaveny fyzickou infrastrukturou uvnitř budovy připravenou pro optická vlákna a optickými rozvody uvnitř budovy, včetně připojení, až po fyzický bod, kde se koncový uživatel připojuje k veřejné síti (obr. 2).

Všechny nově postavené nebo významně rekonstruované více bytové budovy musí být vybaveny přístupovým bodem.

Do 12. listopadu 2025 členské státy po konzultaci se zainteresovanými stranami přijmou příslušné normy nebo technické specifikace, které jsou nezbytné k provedení odstavců 1, 2 a 3.

Tyto normy nebo technické specifikace snadno umožňují běžné údržbářské činnosti pro jednotlivé optické rozvody, které každý operátor používá k poskytování služeb sítě VHCN, a stanoví alespoň:

• specifikace přístupových bodů budovy a specifikace optických rozhraní;

• specifikace kabelů;

• specifikace zásuvek;

• specifikace potrubí nebo mikrotrubiček;

• technické specifikace potřebné k zabránění interferenci s elektrickým vedením;

• minimální poloměr ohybu;

• technické specifikace kabeláže.

Členské státy stanoví pro zajištění tohoto souladu postupy, které by mohly zahrnovat kontrolu budov na místě nebo jejich reprezentativního vzorku.

Budovy vybavené v souladu s tímto článkem jsou způsobilé k získání označení „fibre-ready“ (na základě dobrovolnosti).

Členské státy identifikují kategorie budov na základě řádně opodstatněných a přiměřených důvodů, kde se uplatní výjimky z tohoto článku.

Článek 11.

Přístup k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy

Přístup do budov a k jejich infrastruktuře

Držitel práva na užívání přístupového bodu a fyzické infrastruktury uvnitř budovy vyhoví všem přiměřeným písemným žádostem za spravedlivých, podmínek, včetně cen, (členské státy mohou upřesnit náležitosti týkající se administrativních aspektů žádosti).

S výhradou:

• Aniž jsou dotčena vlastnická práva, je každý poskytovatel veřejné sítě elektronických komunikací oprávněn zavést svou síť na vlastní náklady až k přístupovému bodu.

• Má každý poskytovatel veřejné sítě elektronických komunikací právo na přístup ke kterékoli existující fyzické infrastruktuře uvnitř budovy za účelem budování prvků sítí VHCN.

Do 12. listopadu 2025 po konzultaci se zúčastněnými stranami, vnitrostátními orgány, sdružení BEREC v úzké spolupráci s Komisí vydá pokyny k podmínkám přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budovy, a to i o uplatňování spravedlivých a přiměřených podmínek, a kritéria, kterými by se měly vnitrostátní orgány pro řešení sporů při řešení případných sporů řídit.

Článek 12. 

Digitalizace jednotných informačních míst

Jednotná informační místa z důvodu umožnění on-line výkonu všech práv a dodržování veškerých povinností stanovených v tomto Nařízení zpřístupní vhodné digitální nástroje, například ve formě:

• internetových portálů;

• databází;

• digitálních platforem nebo

• digitálních aplikací.

Členské státy mohou podle potřeby vzájemně propojit nebo plně či částečně integrovat více existujících nebo nově vytvořených digitálních nástrojů uvedených v odstavci 1, aby se zabránilo zdvojování digitálních nástrojů.

Členské státy zajistí odpovídající technické, finanční a lidské zdroje na podporu zavádění a digitalizace jednotných informačních míst.

Článek 13. 

Řešení sporů

Aniž je dotčena možnost předložit věc soudu, každá strana má právo předložit příslušnému vnitrostátnímu orgánu pro řešení sporů zřízenému podle článku 14 Příslušné orgány.

Vnitrostátní orgán pro řešení sporů vydá závazné rozhodnutí k vyřešení sporu:

• do čtyř měsíců ode dne obdržení žádosti o vyřešení sporu v případě sporů uvedených v odst. 1 písm. a);

• do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o vyřešení sporu v případě sporů uvedených v odst. 1 písm. b), c) a d).

Tento článek doplňuje soudní opravné prostředky a postupy v souladu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, aniž by jimi byly tyto soudní opravné prostředky a postupy dotčeny.

Článek 14. 

Příslušné orgány

Členské státy zřídí nebo určí jeden nebo více příslušných orgánů k provádění úkolů přidělených vnitrostátnímu orgánu pro řešení sporů.

Vnitrostátní orgán pro řešení sporů musí být právně samostatný a funkčně nezávislý na kterémkoliv provozovateli sítě a na kterémkoli subjektu veřejného sektoru, který vlastní nebo ovládá fyzickou infrastrukturu.

Vnitrostátní orgán pro řešení sporů může účtovat poplatky na pokrytí nákladů souvisejících s plněním úkolů, které mu byly svěřeny.

Funkce jednotného informačního místa vykonává podle potřeby jeden nebo více příslušných orgánů určených členskými státy na celostátní, regionální nebo místní úrovni. S cílem pokrýt náklady na plnění těchto funkcí lze účtovat poplatky za užívání jednotných informačních míst.

Členské státy prostřednictvím jednotného informačního místa zveřejní úkoly, které má každý příslušný orgán provést, zejména pokud jsou tyto úkoly svěřeny více než jednomu příslušnému orgánu nebo pokud se přidělené úkoly změnily.

Článek 15.

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení tohoto nařízení a jakéhokoli závazného rozhodnutí přijatého na základě tohoto Nařízení.

Článek 16 

Podávání zpráv a monitorování

Do 12. května 2028 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o provádění tohoto Nařízení.

Tato zpráva bude zahrnovat vývoj ohledně oblasti působnosti tohoto Nařízení.

Do 12. listopadu 2025 členské státy v úzké spolupráci s Komisí prostřednictvím Komunikačního výboru zřízeného článkem 118 Směrnice (EU) 2018/1972, zejména stanoví ukazatele pro náležité monitorování uplatňování tohoto Nařízení a mechanismus pro zajištění pravidelného shromažďování údajů a podávání zpráv o nich Komisi.

Článek 17.

Změny Nařízení (EU) 2015/2120

Zajištění, že nebudou poskytovatelé uplatňovat různou cenu za komunikaci v rámci Unie a vnitrostátní komunikace.

Článek 18. 

Zrušení

Bylo již popsáno.

Článek 19. 

Vstup v platnost a použitelnost

Bylo již popsáno.

 

Na závěr

V závěru bychom rádi uvedli časovou vazbu tohoto Nařízení na právě probíhající dotační výzvy a konzultace. V tomto článku chtěli seznámit s obsahem Nařízení, které je již platné a jehož data účinnosti jsou neměnná. Jediné, co se bude postupně upřesňovat, jsou části, kde je uvedeno, že členské státy mohou stanovit podmínky uplatnění.

Ministerstvo průmyslu a obchodu je odpovědné za vytvoření právního prostředí tohoto Nařízení. Právě se jedná o tom, kdo bude odpovědný za správnou implementaci podmínek a jaký subjekt zajistí technické a lidské zdroje na podporu zavádění a digitalizace Jednotného vnitrostátního digitálního kontaktního místa.

Klíčovou roli zde sehraje i osvěta o podmínkách a povinnostech tohoto Nařízení, jelikož jsou zde nově stanoveny povinnosti pro subjekty, které byly dosud jen volnými smluvními stranami bez závazných povinností.

Snahou je v rámci implementace Nařízení zajistit maximální využití v té době již snad plně funkčních digitálních nástrojů pro evidenci infrastruktur a procesování povolení staveb včetně elektronických komunikací.

Jelikož se bude jednat o výraznou změnu v procesech povolování sítí VHCN, je nezbytné se již nyní soustředit na jeho implementaci a minimalizovat nesystémové legislativní změny, aby mohly být připraveny nové procesy.

Za BCO můžeme slíbit, že všem subjektům bude zajišťována maximální podpora, aby se zabránilo obdobným chybám jako při předchozím procesu digitalizace.