Docenění významu staveb Ludvíka Kysely

 

Pak se stáhl a po osvobození skončil jako řadový architekt pražského Stavoprojektu, o jehož velkém díle neměla většina jeho mladších spolupracovníků už vůbec tušení, a on jim je ve své noblese nikdy nepřipomenul [2].

Obchodní dům Baťa

Budova firmy Baťa na Václavském náměstí č. 774/6 patří k nejvýznamnějším funkcionalistickým památkám Prahy a je bezesporu dodnes jedním z nejvíce využívaných obchodních středisek centra, které si zachovalo svůj význam po celou dobu své existence od realizace v letech 1927 až 1928. Cílem výstavby obchodního domu, kterou od počátku organizovala projektová kancelář firmy Baťa ve Zlíně, bylo reprezentovat společnost v hlavním městě Československa jako světového lídra obuvnictví. Tomu měla odpovídat i architektura paláce, nazývaného také „Baťův dům obuvi“, s přízvisky „skleněný“ nebo rovněž „Dům služby“.

První návrh pocházel od Jindřicha Svobody, na dalších verzích pracovali František Lydie Gahura a Arnošt Sehnal z Baťovy zlínské stavební kanceláře. Interiéry navrhoval Jiří Gočár. Konečnou podobu, zejména průčelí, řešil autor sousedního Lindtova paláce Ludvík Kysela, který také v měsíčníku pro stavební umění Stavba 1929–1930 tuto stavbu autorsky prezentoval [5]. Dům ve své době (a nejen tehdy) představoval světový vrchol luxusních služeb péče o nohy a vše, co s prodejem obuvi souviselo. Ve dvou podzemních a osmi nadzemních podlažích byly umístěny prodejní sály, v suterénu rychloopravna obuvi, nejvýše pedikúra, ortopedická poradna a bufet. V domě nechyběl dětský koutek ani oddělení čištění bot a tzv. americká etáž s komplexní péčí, v níž se konaly rovněž módní přehlídky – ta sloužila náročným zákaznicím. V parteru budovy bývala krátká pasáž s výlohami, prezentujícími výrobky firmy. Průčelí domu směrem do Václavského i do Jungmannova náměstí bylo zakončeno velkým logem firmy Baťa, které v noci svítilo. V domě jsou tři osobní a čtyři nákladní výtahy (ty druhé v zadním traktu budovy) a jeden výtah rychlostní (první v tehdejším Československu).

V konstrukci bylo použito standardní soustavy pro stavbu zlínských továrních budov: železobetonu litého do odnímatelného plechového bednění, kazetových stropů o čtvercovém poli 6,15 × 6,15 m na válcových sloupech jednotného průměru 50 cm z ovinutého betonu s litinovou vložkou. Volný charakter vnitřku domu nalezl svůj výraz v plně prosklených průčelích, kde jednotlivá patra jsou oddělována úzkými pásy bílého opálového skla Opaxit [3].

Řešení zcela odpovídalo strategii firmy a celoskleněná fasáda domu se střídajícími se pásy oken a bílými parapety krytými Opaxitem se využívala k obchodním účelům: Bývaly na nich umísťovány reklamní slogany (na průčelí do Jugmannova náměstí se s nimi nepočítalo, proto jsou parapety velmi útlé) [1]. Otakar Nový upozorňuje na Kyselův vynález, jímž bylo odstranění parapetů na zadních průčelích. U Kyselových objektů Lindt a Baťa směrem k Jungmannovu náměstí to vytvořilo ještě čistší obraz puristické architektury než jeho hlavní fasády na Václav­ském náměstí. Jelikož šlo o objekty v řadové zástavbě (na někdejších gotických parcelách), vynalezl tu Kysela perfektní způsob orámování průčelí, které nechalo vyniknout mělkým skleněným rizalitům a ukončovalo stavby pod ustupujícím posledním patrem; tento znamenitý výtvarný přístup po něm používala většina funkcionalistických architektů na svých realizacích v řadovém či blokovém zastavění [2].

Palác Baťa, jenž se nachází opět ve vlastnictví této firmy, je ve velmi dobrém technickém stavu i po 94 letech provozu, což svědčí o kvalitě architektonického návrhu i samotné stavby, kterou realizovala stavební firma Dr. Ing. Karel Skorkovský.

Palác U Stýblů

V letech 1927 až 1929 řídil Ludvík Kysela (spolu s Janem Jarolímem) navrženou stavbu dalšího z multifunkčních paláců (Václavské náměstí č. 28/785), který ovlivnil charakter a atmosféru centra hlavního města. Jeho stavebníkem byl úspěšný podnikatel, nakladatel Václav Stýblo (1869–1942). Konstruktivistický palác, který navrhoval v sousedství neorenesančního domu téhož jména, vyniká velkoryse řešenou pasáží na výšku dvou pater. Umožňovala přístup do vyhledávaného kina Alfa. V patře byly restaurace a kavárny (taneční kavárna Boulevard, pozn. autora). V suterénu dvorního traktu se nacházelo divadlo upravené ve třicátých letech Rudolfem Weisem (pozdější Semafor). Těmito slovy oceňuje lokalitu historik architektury Zdeněk Lukeš [1].

Jeden z nejrozsáhlejších paláců na Václavském náměstí má železobetonový skelet a sedm pater. Byly v něm situovány rovněž obchody, ordinace či byty. Pasáž propojená s Vodičkovou ulicí a Františkánskou zahradou patřila k jednomu z unikátů Prahy – restaurace s prosklenými stěnami umožňovaly klidné zastavení a současně možnost pozorovat ruch v pasáži mezi oběma náměstími – Václavským a Jungmannovým – nebo v průchodu směrem do Vodičkovy ulice s kinem Světozor. V současné době je palác postupně rekonstruován. Budova je chráněnou kulturní památkou ČR.

Pojišťovna Patria (hotel Amarilis)

Podle projektu Ludvíka Kysely postavil nedaleko centra, ve Štěpánské ulici č. 613/18 na Novém Městě pražském, František Xaver Čtrnáctý v letech 1928 až 1929 funkcionalistickou budovu pojišťovny Patria. V administrativní budově s luxusními byty byla později škola, v devadesátých letech 20. století byla budova přestavěna na hotel s 67 pokoji a tomuto účelu slouží i v současnosti.

Další realizace

V roce 1928 Kysela navrhoval rodinný dům č. p. 776 v Čimické ulici v Praze-Kobylisích, jeho další stavbou je funkcionalistický obchodní, kancelářský nájemní dům v Revoluční třídě č. 1044/23 na Starém Městě pražském z let 1929 až 1931 s konstruktivistickou fasádou. Jde o takřka neznámou práci významného pražského architekta. Pro Kyselovu tvorbu té doby jsou charakteristická takzvaná americká výsuvná okna [1]. Podle Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách [7] jde o stejného stavebníka, který byl investorem stavby Stýblova paláce na Václavském náměstí.

Závěr

Při hodnocení významu osobnosti Ludvíka Kysely citujme ještě jednou teoretika architektury Ing. arch. Otakara Nového, CSc. [2]: Byl vzdělaným architektem a jeho teoretické články z dvacátých let ve Stavbě jsou duchaplné a bystré, ale nevyrovnají se svojí originalitou jeho modernímu architektonickému projevu. Jako první u nás zavěsil skleněná průčelí na krákorce, velkolepě zvládl průchody, schodiště a výtahy na poměrně úzkých parcelách Lindta a Bati a v Alfě vytvořil podnes působivou halovou komnatu na průchodu do Františkánské zahrady a Vodičkovy ulice, se vstupem do svérázně zvládnutého premiérového kina, obklopenou ze čtyř stran velkými skleněnými tabulemi kavárny v prvním patře. Byl geniálním archi­tektem a nevěděl o tom do svého skonu, protože to o něm nikdo nenapsal.

Nezbývá než dodat, že inženýr architekt Ludvík Kysela, vynikající osobnost českého stavitelství, zemřel 10. února 1960. Pohřben je na Olšanském hřbitově v Praze (číslo IX-5-925).

Zdroje:
[1] LUKEŠ, Z. Praha moderní, 1900–1950 / Historické centrum. Paseka, 2012.
[2] NOVÝ, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2021.
[3] STAŇKOVÁ, J.; J. ŠTURSA; S. VODĚRA. Pražská architektura. Praha, 1991.
[4] STARÝ, O. Měsíčník pro stavební umění Stavba. Vyd. Klub architektů, roč. VI, 1927–1928.
[5] STARÝ, O. Měsíčník pro stavební umění Stavba. Vyd. Klub architektů, roč. VIII, 1929–1930.
[6] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[7] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.