České technické normy v oborech prostorové a stavební akustiky
V posledních několika desetiletích se charakter a postavení většiny technických norem v ČR i v zahraničí změnily – od souboru závazných pravidel a požadavků se posunuly k doporučení obecně uznávaných a oponovaných technických řešení, která jsou nepostradatelnou pomůckou při projektování.
Autor:
V letech 1973–1994 působil jako vědecký pracovník Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky Praha. Od roku 1994 je jednatelem firmy Akustika Praha s.r.o. V letech 2001–2005 byl předsedou České akustické společnosti a od roku 1995 je předsedou Technické normalizační komise č. 8 Akustika.
Problematika technické normalizace spadá v České republice do působnosti Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Na tvorbě norem v oborech prostorové a stavební akustiky se podílí technická normalizační komise TNK 8 Akustika, která je odborným poradním orgánem ředitele odboru technické normalizace ÚNMZ. Jejím úkolem je komplexně posuzovat problematiku normalizace v oboru akustiky, zaujímat k ní odborná stanoviska a navrhovat příslušná řešení.
V současné době platí v oborech prostorové a stavební akustiky celkem 53 českých technických norem. Čtyři z nich jsou původní české normy, ostatní jsou evropské nebo mezinárodní normy převzaté do ČSN, které tím získaly statut české technické normy. Normy lze převzít do ČSN překladem, převzetím originálu mezinárodní nebo evropské normy či schválením evropské normy k přímému používání. Velká většina norem v oborech prostorové a stavební akustiky je převzata překladem.
V rámci evropské normalizace (European Committee for Standardization, CEN – Evropský výbor pro normalizaci) se normy zpracovávají a revidují v technické komisi CEN/TC 126 Acoustic Properties of Building Elements and of Buildings a v rámci mezinárodní normalizace (International Organization for Standardization, ISO – Mezinárodní organizace pro normalizaci) totéž zajišťuje v technické komisi ISO/TC 43 Acoustics subkomise ISO/TC 43/SC 2 Building Acoustics. Zástupci České republiky se na základě pověření ÚNMZ účastní práce v těchto organizacích. Tento příspěvek obsahuje volně šiřitelné informace z webových stránek všech výše uvedených institucí.
Původní české normy, tj. normy bez vazby na evropskou nebo mezinárodní normalizaci, jsou tyto:
■ ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky;
■ ČSN 73 0525 Akustika – Projektování v oboru prostorové akustiky – Všeobecné zásady;
■ ČSN 73 0526 Akustika – Projektování v oboru prostorové akustiky – Studia a místnosti pro snímání, zpracování a kontrolu zvuku;
■ ČSN 73 0527 Akustika – Projektování v oboru prostorové akustiky – Prostory pro kulturní účely – Prostory ve školách – Prostory pro veřejné účely.
Ve většině evropských zemí neexistují podobné normy a výbor CEN již projevil zájem, aby se výše uvedené normy staly základem pro tvorbu budoucích evropských norem.
Nejprve je třeba si stručně připomenout zásady používání českých technických norem, protože pro práci s nimi to má zásadní význam. Používání technických norem se zakládá na principu dobrovolnosti, což znamená, že nejsou obecně závazné. Normy jsou především souborem obecně uznávaných technických řešení, schválených na základě odborného připomínkového řízení v procesu jejich tvorby. Představují kvalifikovaná doporučení a jejich používání je dobrovolné, což však nevylučuje, že se mohou stát smluvně závaznými v obchodních smlouvách mezi dodavatelem a odběratelem.
V některých případech je dodržení požadavků konkrétních českých technických norem vyžadováno zákony, právními předpisy nebo směrnicemi EU. Povinnost postupovat při určité činnosti v souladu s českými technickými normami může vzniknout především na základě ustanovení právního předpisu, jež stanoví, že ve vztazích upravených tímto právním předpisem je nutno dodržovat české technické normy. V těchto případech se tedy normy stávají obecně závaznými, protože se na ně konkrétní právní předpis výslovně odkazuje. V oblasti prostorové a stavební akustiky mají tento statut pouze dvě normy, a to ČSN 73 0532 Akustika – Ochrana proti hluku v budovách a posuzování akustických vlastností stavebních výrobků – Požadavky a také ČSN 73 0527 Akustika – Projektování v oboru prostorové akustiky – Prostory pro kulturní účely – Prostory ve školách – Prostory pro veřejné účely. Podrobnější rozbor této problematiky spolu s pravidly odkazů na normy uvádí web ÚNMZ.
Nezávaznost a dobrovolné používání norem se v projektové praxi v akustice a pravděpodobně i v jiných oborech zatím vžilo pouze částečně a často se objevuje přístup založený na mylné domněnce, že pokud se norma o nějaké problematice výslovně nezmiňuje, není třeba se jí zabývat. Uveďme si konkrétní případ – ČSN 73 0527 uvádí doporučení pouze pro kulturní, školské a veřejné vnitřní prostory. Nezabývá se například zasedacími místnostmi v budovách soukromých investorů, kterých se v současnosti řada projektuje a staví. Pokud však zasedací místnost většího objemu neobsahuje vhodné prvky snižující dobu dozvuku, je v ní nízká srozumitelnost řeči. To znamená, že místnost špatně slouží svému účelu a její užitná hodnota je nízká. Takový stav lze bezesporu považovat za vadu projektu se všemi důsledky. Projektant spolu s autorem řešení akustiky by tedy měli z citované normy použít doporučení pro prostory, které mají podobnou funkci, například učebny nebo posluchárny.
Celý článek naleznete v archivu čísel 02/2013.