Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl, část B

Transformace návrhu Daniela Libeskinda ve výsledný územní plán nového WTC
Svůj vliv faktického majitele areálu bývalého WTC začali Larry Silverstein a jeho Silverstein Porperties uplatňovat zvlášť razantně od počátku roku 2003. Ačkoliv Libeskindův návrh vytrvale podporoval mj. guvernér Pataki a návrh trvale tvořil konsenzuální základ vyvíjejícího se územního plánu (master plan) zástavby WTC, Silverstein začal zadávat architektonická řešení jednotlivých budov různým architektům takříkajíc ?z volné ruky? a současně se postaral i o to, aby se vyvíjel podle jeho představ i samotný územní plán. Pod tlakem reálné moci Silversteinova postavení Libeskind rychle ?propadl? z pozice vítězného kreativního architekta do takřka pokořující role nájemného urbanisty, jehož úkolem bylo postupně modifikovat svou vlastní architektonicko-urbanistickou studii tak, jak si to žádal vývoj potřeb mocného magnáta (obr. 15 až 17), a víceméně jen přihlížet tomu, jak jsou návrhy jím vymyšlených budov rozdávány jiným architektům. Linie Libeskindova vítězného návrhu byly opakovaně mazány a znovu nově překreslovány, často v horečném stresu a záchvatech frustrace a zuřivosti, které vyvolávaly vztahově komplikované a někdy až špinavé bitvy hlavních aktérů a eg jejich reprezentantů. Libeskindův původní návrh Memory Foundations, se kterým v únoru 2003 vyhrál soutěž pořádanou agenturou LMDC, tak prošel během následujících čtyř let ?spolupráce? s kanceláří SOM procesem opakovaných rozsáhlých úprav, zatímco na území zničeného WTC se nedělo zdánlivě celá ta léta vůbec nic.

Ačkoliv bylo nakonec ve výsledném územním plánu zachováno beze změny jen velmi málo prvků Libeskindova původního návrhu Memory Foundations, přesto se mu za vytrvalé podpory politiků i veřejnosti podařilo uhájit základní principy své vize, mj. nedotknutelnost základů zničených Twin Towers pro jakékoliv komerční využití a jejich proměnu v památník 11. září Libeskindův newyorský právní zástupce se dokonce v tomto směru pustil do složitého mnohaletého vyjednávání se Silversteinem, PANYNJ a LMDC, aby se dodržení tohoto základního koncepčního principu Libeskindova návrhu ošetřilo i právně. Prvním krokem v tomto směru byla ještě v roce 2003 uzavřená dohoda o tom, že se Silverstein ve prospěch PANYNJ zpátky vzdává práv ke správě území kolem někdejších věží 1WTC, 2WTC a budovy 3WTC, tedy v rozsahu tzv. Memory Parku z Libeskindova vítězného návrhu, kde byly později vybudovány Národní památník a muzeum 11. září. Silversteinovi se naopak dostalo potvrzení jeho práv na výstavbu hned pěti kancelářských mrakodrapů 1WTC až 5 WTC ve vějířovitém uspořádání zhruba odpovídajícím Libeskindovu původnímu návrhu. Vyjednávání všech náležitostí a souvislostí této ?výměny?, z nichž některé se vyjevily až v průběhu dalších let, zabralo ovšem ještě další čtyři roky a bylo uzavřeno až podpisem nové generální smlouvy o WTC (viz dále). Celkově se o této kauze hovoří jako o právně nejsložitější realitní transakci všech dob vzhledem k již zmíněné mimořádné komplexitě technických a organizačních problémů a vzhledem k výjimečnému množství zúčastněných subjektů, mezi jejichž různorodými zájmy bylo třeba najít přijatelný konsenzus.

Pro ducha Manhattanu a koneckonců celých USA je příznačné, že návrh nové zástavby Ground Zero od počátku zahrnoval i výstavbu ryze komerčních kancelářských mrakodrapů financovaných a provozovaných privátním developerem v rámci otevřeného realitního trhu. Teroristé při útocích 9/11 cílili na Twin Towers proto, že právě tyto věže představovaly nejvýraznější fyzický symbol hodnot demokratického společenského systému se svobodným tržním hospodářstvím ? hodnot, na které jedna část planety přísahá, zatímco jiná část planety je nenávidí. Památník a muzeum 11. září budované na místě zničených Twin Towers ovšem samy o sobě žádné potvrzení platnosti napadených hodnot nepředstavují. Nejsou oslavou amerického stylu života, naopak tváří v tvář strašlivé tragédii, která stála životy 3000 lidí, vzývané hodnoty západního světa postmodernisticky relativizují a ze všeho nejvíce vedou k zamyšlení nad nesmyslným nebytím všech těch, kteří onoho 11. září 2001 zahynuli. Z tohoto pohledu se skutečným pomníkem zničeného WTC paradoxně zdají být naopak nové kancelářské mrakodrapy vybudované na jeho pozemku a činorodý ruch podnikavé aktivity, který je obklopí. Právě to se jeví jako ta pravá oslava kontinuity triumfujícího systému, na který teroristé zaútočili.

Zatímco čas plynul a u veřejnosti, politiků a na realitním trhu narůstalo rozladění z toho, že se výstavba nového WTC stále oddaluje, Libeskind byl nucen revidovat svoje vlastní ?vítězné? vize a pracně hledat kompromis v nedobrovolném svazku se zcela jinak smýšlejícím Childsem a jeho SOM, spjatými s komplexem WTC těsně už od padesátých let 20. století. Věž 1WTC tak má např. naprosto jiný tvar, než měla v původním návrhu. I ostatní mrakodrapy dostaly postupně každý svůj individuální tvar vrcholku bez ohledu na někdejší Libeskindův nápad se světelným klínem. Ten byl zcela opuštěn i proto, že ve výsledku posunul úroveň plochy parku oproti původnímu návrhu o více než 12 m výše. Na Libeskindově vítězném návrhu z prosince 2002 se tak změnilo v jednotlivostech prakticky vše.
Navzdory všem zásahům však zůstaly nedotčeny fundamentální atributy jeho jasnozřivé vize: nesporný genius loci celého místa, jeho šťastné rozčlenění na pietní a komerční část, ikonografie jediné dominující supervysoké budovy symbolické výšky a navazujícího vějíře postupně se snižujících ostatních mrakodrapů. Ač se tedy ve finále Libeskind nestal architektem ani jediné z realizovaných budov, přesto byl a zůstává hlavním tvůrcem nového WTC ? a je tak také obecně respektován. Bez ohledu na všechny vynucené úpravy, které mu šly nepochybně ?proti srsti?, zůstal Libeskind alespoň navenek pozoruhodně vyrovnaný a se svým údělem při vzniku nového WTC zdá se srozuměn: ?Lidé nakonec symboliku toho místa rozeznají. Samozřejmě, nějaké kompromisy je třeba vždycky udělat, to je normální. Ale územní plán WTC přece neznamenal nějaké posouvání čar na papíře, šlo v něm o vize a ideje. Věřím, že i tady to bude stejné jako vždy. Až bude nové WTC stát, lidé rychle zapomenou na všechno tohle hašteření.?

Postup obnovy areálu WTC v období 2001 až 2006
Stavební vývoj území WTC po útocích 11. září 2001 lze rozdělit zhruba do tří etap:
? Etapa 1 (září 2001 až květen 2002): ohledání a vyklízení území zničeného komplexu WTC, obnovení základní infrastruktury
(mj. rozvody technologických, energetických a datových sítí) nutné k fungování místa a jeho nejbližšího okolí, a to až na výjimky v dočasném provedení.
? Etapa 2 (květen 2002 až jaro 2006): doba komplikovaných jednání účastníků výstavby, hledání konsenzuálního řešení podoby nového WTC a způsobu, jakým bude vybudováno. Období tvorby územního plánu a projektové přípravy jeho jednotlivých objektů, jejichž podoba se až na výjimky opakovaně měnila a jen postupně ustalovala (obr. 19). V této etapě byla vystavěna nová budova 7WTC nacházející se ovšem mimo hranice původního WTC. Na povrchu vlastního území WTC se po celá tato léta téměř nic nedělo. Stavělo se ovšem v podzemí: PANYNJ obnovil trasy železnice PATH, ve spolupráci s městským úřadem Metropolitan Transportation Authority (MTA) opravil poškozený úsek a stanici linky metra
a zahájil výstavbu sítě podchodů pro pěší a další podzemní infrastruktury navazující na budoucí dopravní uzel WTC Transportation Hub.
? Etapa 3 (od jara 2006 doposud): období výstavby jednotlivých objektů nového WTC podle ustáleného územního plánu a ve skladbě investorů i vlastníků dané klíčovou dohodou z dubna 2006 o novém rozdělení pravomocí k budovanému WTC. Bližšímu popisu nejvýznamnějších realizovaných objektů bude věnován další díl tohoto článku.

Bezprostředně po útocích 9/11 byla postavena provizorní rampa Liberty Street Ramp ze sutin a zeminy délky 140 m, která překonávala výškový rozdíl 24,5 m mezi Liberty Street a dnem jámy. V březnu 2002 byla nahrazena rampou definitivní, která pak sloužila až do konce roku 2008 (obr. 20). Šlo v principu o ocelovou mostní konstrukci s nosností 45 t o pěti polích s příhradovými ocelovými podpěrami. Tato rampa byla po léta hlavním přístupem na dno stavební jámy a právě po ní byly vyváženy sutiny zničeného WTC. Dne 30. května 2002 byl slavnostně odvezen poslední sloup z již neexistujícího WTC, čímž bylo odklízení trosek WTC oficiálně zakončeno. Později, v letech 2002 až 2008 cartier replica, rampa sloužila jako ceremoniální cesta při výročních připomínkách útoků 9/11, mj. v roce 2002 a 2006 pro prezidenta Bushe, v roce 2007 pro oba prezidentské kandidáty Baracka Obamu a Johna McCaina a v dubnu 2008 i pro papeže Benedikta XVI. V březnu 2002, při příležitosti půlroční připomínky útoků 9/11, bylo na Ground Zero na dobu pěti týdnů poprvé osazeno 2 × 44 xenonových reflektorů, každý o příkonu 7 kW, které vytvořily světelné sloupy tyčící se svisle do oblak jako světelná evokace zničených Twin Towers (Tribute in Light, obr. 4 a 5). To se opakovalo při dvouletém výročí útoků 9/11 v září 2003 a od té doby pak každoročně, v současnosti je to jedna z aktivit už otevřeného Národního památníku a muzea 11. září.

PANYNJ přijal přednostně už koncem roku 2001 plán na co nejrychlejší obnovu zničené konečné stanice WTC, železnice PATH. Ta byla v důsledku útoků 9/11 nakonec mimo provoz až do listopadu 2003, což působilo desítkám tisíc lidí dojíždějících denně z New Jersey velké komplikace. Výstavbu nové, byť jen dočasné stanice PATH zahájil PANYNJ už v červenci 2003, hned po vyčištění Ground Zero od trosek. Současně začali jeho experti pracovat na koncepci nového dopravního uzlu na území WTC Transportation Hub, který by optimálním způsobem propojilo PATH se sítí metra, s trajektovou dopravou na řekách Hudson a East River a povrchovou hromadnou dopravou na Manhattanu. Když byla 23. listopadu 2003 konečně znovu otevřena stanice WTC příměstské železnice PATH, byl provizorní vstup do ní zbudován v severovýchodním rohu území WTC a orientován do Church Street. Od té doby byl v závislosti na postupu výstavby tento vstup ještě dvakrát změněn. Kromě řady jiných faktorů ztěžujících novou zástavbu WTC byla jednou z hlavních komplikací právě nutnost zachování provozu železnice PATH a linky metra pro cca 150 000 cestujících, které od roku 2003 denně procházejí staveništěm.

V červenci 2003 oznámil PANYNJ, že autorem plánovaného dopravního uzlu na území WTC bude slavný španělský architekt Santiago Calatrava Valls. Svůj koncepční návrh komplexu WTC Transporation Hub zveřejnil Calatrava s velkým ohlasem v lednu 2004 a v červenci 2005 pak předložil návrh dopracovaný (obr. 21). Vedení PANYNJ jej definitivně schválilo s tím, že náklady byly propočteny na 2,22 mld. USD. Už dva měsíce nato, v září 2005, výstavba nového dopravního uzlu WTC započala, byť ještě nebyla známa podoba sousedících budov 2WTC a 3WTC. Po uzavření generální dohody se Silversteinem v dubnu 2006 převzal PANYNJ řízení výstavby vypjatě ambiciózního dopravního centra spolu s městem New York v plném rozsahu. V srpnu 2006 byla pak podél jižního okraje staveniště nové věže 1WTC zahájena výstavba tzv. Západního koridoru (West Concourse). Tento nový podchod pro pěší tvoří spojnici mezi areálem WFC, nábřežím řeky Hudson a komplexem vlastního WTC Transportation Hub ? navrhl jej rovněž Santiago Calatrava (obr. 21).

Spolu s vyčerpáním svěřených finančních zdrojů a vyjasněním gordického uzlu zájmů, práv a kompetencí po dubnu 2006 aktivita LMDC co do ovlivňování vývoje území WTC znatelně zeslábla a její činnost se pak zaměřila na jiné projekty revitalizace Lower Manhattanu. Tehdy už bylo jasné, že na Ground Zero žádné nové WTC ve smyslu podobnosti se zničeným komplexem už postaveno nebude, že k tomu není vůle žádné ze zúčastněných stran, neboť doba a její duch jsou zcela jiné než v padesátých a šedesátých letech 20. století. Že motivace i zájmy těch, kteří mají moc a prostředky projekt tohoto rozsahu realizovat, už směřují jinam. Pravomoci LMDC tak byly rozděleny a postupně předány PANYNJ, specializovaným městským orgánům a různým nástupnickým nadačním fondům a agenturám. Nejvýznamnější z nich se stala nezisková nadace WTC Memorial Foundation založená v lednu 2005, do jejíhož čela přešel právě někdejší šéf LMDC John C. Whitehead. Tato nadace potom dále vedla přípravu a realizaci Národního památníku a muzea 11. září (National September 11 Memorial & Museum).

Architektonickou soutěž na Národní památník a muzeum 11. září ovšem vyhlásila ještě LMDC, a to v březnu 2003. Z jeho výzvy k zasílání návrhů se vyvinula patrně největší architektonická a designérská soutěž všech dob, protože do její uzávěrky 30. června 2003 přišlo rekordních 5201 návrhů od jednotlivců i celých týmů ze 49 států USA a 69 zemí světa. Každý návrh musel být zpracován na posteru 760 × 1020 mm, naprostá většina jich pak byla zhuštěně vystavena ve velké skladištní hale na Západní 36. ulici. Posterů s návrhy se sešlo tolik, že by seřazeny vedle sebe vytvořily pás dlouhý přes 4 km. Třináctičlenná pestře složená porota, v níž měli zastoupení i pozůstalí obětí útoků 9/11, nakonec v lednu 2004 vyhlásila vítězným návrhem Odraz nepřítomnosti (Reflecting Absence) architektů Michaela Arada a Petera Walkera (obr. 23 a 24). Tento návrh památníku byl zveřejněn téměř současně s Calatravovým návrhem nového dopravního centra WTC. Řešení obou těchto klíčových veřejných staveb nového WTC měla jak u stavební komunity, tak u nejširší veřejnosti vynikající ohlas. Obě díla se velmi líbila, lidé na nich oceňovali originalitu a vizuální působivost. V dubnu 2004 komise LMDC vybrala architektonickou kancelář Davis Brody Bond jako výkonného architekta/projektanta pro projektovou přípravu památníku a muzea 11. září a v prosinci téhož roku Arad a Walker svůj vítězný soutěžní návrh dopracovali do podoby, kterou vzápětí komise LMDC schválila k realizaci. K zahájení přípravných prací na výstavbě památníku došlo 13. března 2006, krátce před uzavřením již zmíněné dohody mezi PANYNJ a Silverstein Properties o výstavbě nového WTC.

Larry Silverestein se pustil v květnu 2002, okamžitě po odklizení trosek bývalého WTC a do značné míry nezávisle na dalším osudu Ground Zero, do příprav výstavby nové budovy 7WTC. Dělo se tak za nesouhlasného postoje vedení PANYNJ a místní správy Lower Manhattanu i přes odpor LMDC a dokonce i samotného guvernéra Patakiho. Silverstein je ovšem odvážný developer, a především měl v kapse onu legendární nájemní smlouvu z července 2001, která ho k takovému postupu de jure opravňovala. V listopadu 2002 se začala 226 m vysoká věž 7WTC stavět a 23. května 2006, tedy v době, kdy na vlastním Ground Zero nebyla vidět pořád ještě žádná jiná stavba, byla se svými 52 podlažími otevřena (obr. 25 a 26). Zpočátku bylo ovšem pronajato jen sedm ze 42 pater této budovy. Jasně se tak ukázalo, jak velkým problémem v budoucnosti bude pronajmout plánovaných 576 000 m2
kancelářských prostor ve výškových budovách 2WTC až 4WTC.

Pokud se Silverstein domníval, že jeho pružnost a akceschopnost ? po řadu let totiž představovala výstavba jeho nové budovy 7WTC jedinou známku jakéhokoliv reálného pokroku v procesu znovuvybudování WTC ? najdou kladnou odezvu u politiků a úředníků, musel být zklamán. Jen krátce poté, co byla v květnu 2006 nová budova 7WTC otevřena, ho starosta Bloomberg zkritizoval za to, že tuto budovu nedokázal rychle pronajmout, a vyslovil názor, že je to důsledek příliš vysokého nájemného, které v ní Silverstein požaduje. Vládní úředníci pak veřejně vybízeli Silversteina k uzavření dohody s čínskou developerskou firmou Vantone Real Estate Co., která se měla stát prvním nájemcem v budově, a znovu Silversteina kritizovali, když z dohody odstoupil, protože čínská strana nebyla schopna dostatečně doložit své finanční zdroje. Následně se ovšem Silversteinovi podařilo pronajmout více než 102 000 m2 z celkových cca 160 000 m2 kancelářských ploch budovy renomovaným, bonitním firmám, mj. ratingové agentuře Moody?s, a to za nájemné o 50 % vyšší, než byla úroveň, ke které ho nutili měštští úředníci. Silverstein k tomu poznamenal: ?Jednoduše jsem žádného z těch pochybovačů neposlouchal, protože peníze, které vynakládám, jsou moje, ne jejich, a také jsem naštěstí neměl v budově 7WTC žádné veřejné instituce, které by na mě nějak tlačily, takže jsem mohl dělat, co jsem sám uznal za vhodné.?

Zatímco výstavba jeho nové budovy 7WTC mezi lety 2004 a 2006 rychle postupovala, samotný Larry Silverstein uvízl v komplikované bitvě s PANYNJ, LMDC a správami města a státu o to, nakolik se útoky 9/11 změnilo samotné paradigma WTC, kdo má nezadatelná práva, tj. i kompetence k jednotlivým segmentům někdejších podzemních a nadzemních částí bývalého WTC, a tedy kým a v jaké podobě bude nové WTC na Ground Zero budováno. Agentura Lower Manhattan Development Corporation (LMDC), která byla za město a stát New York koordinací nové výstavby pověřena, se jevila rozpolcená v důsledku obtížně slučitelných vizí a zájmů jednotlivých hráčů kolem WTC, které se přesto snažila nějakým způsobem vtěsnat do již schváleného architektonicko-urbanistického řešení komplexu. V principu proti sobě stáli na jedné straně pragmatici, zastoupení hlavně Silversteinem a reprezentanty realitního trhu, kteří akcentovali budování kancelářských budov a objektů pro obchodní aktivity různého typu včetně maloobchodu a služeb vysokého standardu. Druhou stranou byli příbuzní obětí útoků 9/11, administrativa New Yorku, včetně známých politiků v čele s guvernérem Patakim a starostou Bloombergem, a dále levicově a liberálně laděná kulturní a umělecká scéna. Ti všichni horovali pro zachování co největší piety místa, vybudování parku s velkorysým památníkem a muzeem 11. září, postavení nových kulturních institucí, případně pro kvalitní, nikoliv však luxusní rezidenční byty. Ti všichni naléhali na omezení rozsahu kancelářských prostor, aby byl ponechán dostatek prostoru k jinému, ?ušlechtilejšímu? využití území WTC. Uprostřed své volební kampaně za znovuzvolení newyorským starostou Michael Bloomberg v roce 2005 dokonce prohlásil, že ?finanční trhy už výstavbu žádných nových Twin Towers nemohou a nebudou podporovat? a že se přimlouvá za to, aby byla na místě bývalých Twin Towers realizována nižší rezidenční zástavba, mj. i kvůli jeho neodbytné vzpomínce na ponurou předpověď budoucího odlidštěného Manhattanu v románu Ayn Randové Zdroj (The Fountainhead). ?Éra mrakodrapů na Manhattanu pominula,? nechal se tehdy Bloomberg slyšet, ?přichází éra standardních obytných domů? a deník New York Daily News starostovo zaklínání přičinlivě podpořil titulkem ?Larry, zmiz!?.

Nicméně oživující se newyorský realitní trh v letech 2004 až 2007 i slibně se rýsující zájem o kanceláře v dokončované budově 7WTC vedly Silversteina k tlaku na Libeskinda a další architekty i projektanty, aby se při plánování zástavby Ground Zero opět soustředili na budovy, které v místě stávaly před osudným zářím 2001 ? tj. na výškové kancelářské budovy. Vzhledem k tomu, že však Libeskindův koncept územního plánu nového WTC nikdy nebyl odvolán, tento dokument stále všechny v různé míře zavazoval. Úředníci městské a státní správy dělali v letech 2005 a 2006 vše, co mohli, aby Silversteinovi ztížili pozici a eliminovali jeho podnikatelské záměry. Začali stále hlasitěji požadovat, aby pragmatický a agilní developer postoupil část svých pravomocí nabytých smlouvou z roku 2001 zpět PANYNJ a správním orgánům New Yorku, čímž by se výstavba nového WTC mohla v patřičné koordinaci různorodých zájmů a potřeb konečně rozeběhnout. Starosta Bloomberg pohrozil, že bude jinak vetovat spolufinancování výstavby pomocí zvláštních ?válečných? dluhopisů Liberty Bonds, jejichž vydání po útocích 9/11 schválil kongres USA. Zástupce předsedy PANYNJ dokonce Silversteina označil za chamtivce, který v honbě za ziskem z pronájmu kanceláří není ochoten respektovat co do podoby nového WTC ani požadavky veřejné správy a koneckonců ani potřeby pozůstalých obětí a obyčejných Newyorčanů.

Larry Silverstein se tak nakonec na jaře 2006 rozhodl vzdát se práv k výstavbě a budoucí správě nejvyšší plánované budovy nového komplexu WTC, koncepčně komplikované a vypjatě exponované One World Trade Center, odstoupit i od účasti na několika nekomerčních objektech nového WTC a předat je zpět do rukou PANYNJ. V dubnu 2006 tak byla uzavřena mimořádně důležitá smlouva mezi PANYNJ jako majitelem areálu WTC a firmou Silverstein Properties jako nájemcem celého zničeného WTC o přerozdělení rolí při budování a provozu nového WTC. Uzavření smlouvy stvrdili jak guvernéři New Yorku a New Jersey, tak i starosta New Yorku. Silverstein byl tímto dokumentem zbaven i formálně závazku z července 2001 vybudovat a provozovat celý nový komplex WTC s tím, že nově postaví a bude provozovat ?jen? budovy 2WTC, 3WTC a 4WTC a k tomu samozřejmě již dokončenou 7WTC, která ovšem nestojí na území bývalého WTC a vždy měla do značné míry samostatný statut. Vše ostatní, tj. nejen 1WTC, ale dokonce i budoucí komerční budovu 5WTC a dále i všechny maloobchodní prodejny a veškerou infrastrukturu území vybuduje PANYNJ. Již mnohem dříve, v roce 2003, se Silverstein vzdal práv k části areálu, na nichž měl vzniknout park a objekty připomínající útoky 9/11, později se přirozeně zřekl i výstavby a správy objektů souvisejících s povrchovou a podzemní dopravou, tj. komplexů WTC Transportation Hub, Vehicular Security Center, obnovy uliční sítě atd. Silverstein tak především definitivně rezignoval na budovu 1WTC ? ta zůstala se vším všudy PANYNJ ? a také na dříve proklamovanou suverenitu pozice ?vyššího?, neopominutelného vlastníka areálu WTC jako celku. Od této klíčové smlouvy se pak odvinulo i dělení pojistného plnění za zničení původního WTC jako principiálního zdroje financování výstavby nového WTC. Tato dohoda, stejně jako navazující rozhodnutí soudu, jež zavázalo pojišťovny vyplatit Silversteinovi a PANYNJ pojistné plnění ve výši 4,6 mld. USD, byly zásadním přelomem v bitvě o podobu a vlastnictví nového WTC a uvolnily cestu k jeho reálné výstavbě (obr. 27).

Financování výstavby nového komplexu WTC
Ještě v polovině roku 2008 se počítalo s tím, že náklady na regeneraci území po původním WTC a na výstavbu nového WTC dosáhnou souhrnné úrovně cca16 mld. USD (aktuálně cca 384 mld. CZK), z toho zhruba 9 mld. bylo určeno na pět nových výškových budov 1WTC až 5WTC a prodejní prostory v jejich propojené podnoži. V červenci 2008 vyhlásilo ovšem vedení PANYNJ s veškerou vážností, že spolu s termíny dokončení některých objektů není možné rozumně stanovit ani výši konečných celkových nákladů na výstavbu nového WTC, a to hned kvůli celému souboru přetrvávajícím problémů, mj. nesmírné složitosti a komplexitě výstavby, kdy na sobě jednotlivé objekty závisejí prostorově, časově i technologicky, přičemž se většina z nich neustále prodražuje, termínově posouvá a navíc je realizují různí investoři i různé projektové a realizační týmy.

Financování výstavby nového WTC je výrazně smíšené, základními finančními zdroji jsou:
? pojistné plnění z pojištění budov zničeného WTC;
? soukromé zdroje privátních developerů a investorů (dominantně Silverstein Properties);
? prostředky z rozpočtu PANYNJ;
? přímé prostředky z veřejných rozpočtů státu New York a města New York;
? speciální nízkoúročené ?válečné? dluhopisy Liberty Bonds vydané po útocích 9/11;
? účelové sbírky (mj. na výstavbu muzea 11. září);
? půjčky fondů různého typu;
? nájemné z již dokončených a pronajatých kanceláří, obchodních ploch aj.

V prvních reakcích na útoky 9/11 přislíbil prezident Bush 20 mld. USD z federálního rozpočtu na znovuvybudování WTC s tím, že útok na komplex byl útokem na celé USA, na každého Američana. Guvernéru Patakimu to nicméně nebylo dost a chtěl údajně rovnou 54 mld. USD. Načež se republikáni v kongresu postavili na odpor a z podpory ve výši slíbené Bushem sešlo. Agentura LMDC pak obdržela jen 10 mld. USD, z toho ovšem pouze cca čtvrtinu na revitalizaci území WTC.

Jak už bylo uvedeno, různých pojištění bývalého komplexu WTC sjednal Larry Silverstein v období mezi podpisem nájemní smlouvy v červenci 2001 a útoky 9/11 velké množství. Celkem to bylo u 24 pojišťoven sídlících po celém světě a souhrnná pojistná částka činila
3,5 mld. USD. Problém spočíval v tom, že ne všechny dojednané pojistné smlouvy byly v okamžiku útoku 11. září 2001 už podepsány. Nastaly právní spory o platnost a účinnost některých smluv. Dalším předmětem sporu s pojišťovnami byl nárok vznesený Silversteinem v roce 2003, že má být sjednaná částka plnění vyplacena dvakrát, protože došlo podle jeho názoru ke dvěma nárazům do dvou různých budov, tedy vlastně ke dvěma pojistným událostem. Tomu se naprostá většina pojišťoven tvrdě bránila. Pojišťovny Silversteina označily za chamtivce, Silverstein naopak nařkl z nemorální lakoty je. Jednání byla mimořádně složitá a trvala dlouho. Až v roce 2004 soud rozhodl, že má být pojistné vyplaceno v souhrnné výši 4,55 mld. USD, tedy méně než Silversteinem požadovaných 7 mld. USD, ovšem více než 3,5 mld. USD sjednaných v roce 2001. Konečná celková částka vyplacená pojišťovnami nakonec dosáhla 4,68 mld. USD. Pojistné vyplacené pojišťovnami za zničení komplexu (zmaření výnosů z jeho pronájmu) se stalo hlavním zdrojem finančních prostředků, z nichž Silverstein nakonec financoval výstavbu nových budov 7WTC a 4WTC a nadále financuje i výstavbu věží 3WTC a 2WTC.

Pojišťovny se nicméně pod různými záminkami bránily vyplacení obrovských částek pojistného plnění, nebo jejich vyplacení alespoň všemožně zdržovaly. Silverstein dosáhl vyplacení méně problémových částí pojistného až během roku 2005, ovšem ve významné souhrnné výši přes 2,55 mld. USD. Financoval z nich hlavně výstavbu nové 7WTC. O celkovou výši pojistného a podmínky jeho vyplacení se vedla dlouhá a úporná právní bitva, která nakonec trvala celých šest let. Zejména v letech 2005 a 2006 probíhala jednání u odvolacích soudů, na nichž se některé pojišťovny bránily proti předchozím rozhodnutím o výplatě pojistného soudů nižší instance. Vyplacené pojistné plnění přitom mělo být po uzavření dohody z dubna 2006 o rozdělení výstavby nového WTC finančním zdrojem zásadního významu nejen pro Silversteina, ale i pro PANYNJ. Výplaty pojistného se opožďovaly a Silverstein proto dokonce inscenoval protestní shromáždění dělníků a techniků na stavbě WTC ? např. v březnu 2007 kvůli nevyplaceným 800 mil. USD. Pojišťovny s výplatami systematicky otálely i z toho důvodu, že úroky byly v oněch letech velmi vysoké, zadržované peníze tehdy vynášely až 9 %.

Podobně jako byla nová nájemní smlouva z dubna 2006 mezníkem v rozdělení kompetencí hlavních aktérů nového WTC a věcně odblokovala jeho zadržovanou výstavbu, stal se datem podobné důležitosti i 23. květen 2007, tentokrát z hlediska odblokování hlavních finančních prostředků na výstavbu WTC. Toho dne byly definitivně uzavřeny spory s pojišťovnami ohledně plnění z pojištění budov zničeného WTC. Šlo o posledních sedm finančních institucí a souhrnná výše jejich pojistného plnění činila 2 mld. USD. PANYNJ z toho získal 0,87 mld. USD na znovuvybudování 1WTC a Silverstein 1,13 mld. USD na nové 2WTC, 3WTC a 4WTC. Součást dohody tvořilo i ujednání, že Silverstein ani PANYNJ nebudou po pojišťovnách požadovat vyplacení výnosů z úroků za dobu zadržovaní plateb pojistného, a na druhé straně pojišťovny peníze uvolní hned a ne až zpětně po dokončení budov. Na dosažení dohody s pojišťovnami měl lví podíl Eric R. Dinalo, zvláštní zmocněnec státu New York pro záležitosti v oblasti pojištění WTC, jmenovaný v únoru 2007 novým guvernérem státu New York Eliotem Spitzerem. V březnu 2008 pak ještě zažaloval Silverstein o 12,3 mld. USD letecké společnosti, jimž patřila letadla, která narazila do Twin Towers, za to, že nedokázaly aktům zabránit, mj. řádnou prací letištní bezpečnostní služby. Požadovaná částka měla krýt škody, jež Silverstein utrpěl: na 8,4 mld. odhadoval opětovnou výstavbu budov, k níž ho vázala smlouva, 3,9 mld. činily související náklady, nájemné (100 mil. USD ročně), které byl zavázán platit PANYNJ (i když budovy neexistují), a dalších 300 mil. USD ročně za nerealizované výnosy z pronájmu. S těmito nároky však u soudů už neuspěl.

Od léta 2007 bylo poznamenáno financování WTC, a tím i strategie postupu jeho výstavby, hypoteční a následně globální finanční krizí. V létě 2006 vyšponoval totiž FED základní úrokové sazby na 5,25 % a hypotéky zdražily nad únosnou míru. V červenci 2007 došlo v důsledku poklesu zájmu o hypotéky a jejich nesplácení k vlně zabavování nesplácených nemovitostí bankami a k pádu jejich cen. Krize zasáhla mj. investiční banku Merrill Lynch, s níž Silverstein jednal už od roku 2006 jako s budoucím vlajkovým nájemcem valné části budovaného mrakodrapu 3WTC. Merill Lynch byla ovšem jen mezi červencem 2007 a červencem 2008 nucena odepsat v souvislosti s hypoteční krizí, která v USA propukla, 19,2 mld. USD a její pozice se dále zhoršovala natolik, že ji v závěru roku 2008 vynuceně pohltila Bank of America. Z jejích plánů na pronájem v novém WTC tak sešlo. Od počátku roku 2008 se situace transformovala do krize likvidity v USA a následně do světové finanční krize. Svůj dopad to mělo i na výstavbu nového WTC ? mj. se velmi ztížilo získávání nájemníků do budov 2WTC až 4WTC ? a tento stav trvá v jisté míře i v současnosti, v roce 2016. V USA poklesl mezi roky 2008 a 2011 objem stavební výroby o 32 %, z úrovně 1,12 mld. USD za 1. čtvrtletí 2008 až na 760 mil. USD za 1. čtvrtletí 2011. Obdobně se dostal do vleklého útlumu i trh s nemovitostmi a pronájmy bytů a kanceláří. I přes postupné zlepšování stavu v dalších letech stavebnictví úrovně roku 2008 zatím dodnes nedosáhlo.

Hlavní aktéři zápasu o podobu nového WTC v letech 2001 až 2006

Guvernér New Yorku: George Elmer Pataki, republikán (1995 až 31. prosinec 2006).
Starostové New Yorku:
? Rudolph William Louis ?Rudy? Giuliani, republikán (1994 až 2001);
? Michael Bloomberg, nezávislý (2002 až 2013).
Lower Manhattan Development Corporation (LMDC)
Agentura koordinující výstavbu na Ground Zero, založená roku 2001 vedením města a státu New York:
? CEO John C. Whitehead (2001 až 2006).
WTC Memorial Foundation
Nadace založená v roce 2005 pro koordinaci a financování přípravy a výstavby Národního památníku a muzea 11. září v současnosti objekt vlastní, provozuje a financuje:
? CEO John C. Whitehead (2005 až 2006);
? CEO Michael Bloomberg, bývalý starosta New Yorku (2006 až do současnosti).
The Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ)
Vlastník pozemku a celého areálu WTC, hlavní investor a koordinátor výstavby:
? výkonný ředitel Neil D. Levin (březen 2001 až 11. září 2001, zahynul při útocích 9/11);
? výkonný ředitel Joseph J. Seymour (leden 2002 až říjen 2004);
? výkonný ředitel Kenneth J. Ringler, Jr. (listopad 2004 až prosinec 2006).
Larry A. Silverstein/Silverstein Properties
Vlastník (nájemce na 99 let) komplexu WTC v letech 2001 až 2006, od roku 2006 developer, investor a vlastník budovy 7 World Trade Center (7WTC) realizované v letech 2002 až 2006 a později stavěných budov 2WTC, 3WTC a 4WTC.
Architekti
? Daniel Libeskind/Studio Daniel Libeskind, autor vítězného návrhu koncepčního řešení podoby nového WTC a hlavní autor územního plánu, , autor prvního návrhu podoby výškových budov nového WTC včetně dominujícího mrakodrapu One World Trade Center (1WTC).
? David Childs/Skidmore, Owings & Merill LLP (SOM), spoluautor územního plánu, nového WTC a hlavní autor nového mrakodrapu One World Trade Center, hlavní architekt budovy 7 World Trade Center (7WTC) z roku 2006.
? Santiago Calatrava Valls, autor budovy WTC Transportation Hub a na ni navazující sítě podzemních prostor a koridorů.
? Michael Arad, autor vítězného návrhu koncepčního řešení podoby památníku September 11
Memorial, spoluautor (s krajinářským architektem Peterem Walkerem) výsledného návrhu tohoto památníku realizovaného v letech 2006 až 2011.

Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 1. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 4. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 5. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 8. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 10. díl