Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl, část A

Motivace znovuvybudování WTC

V prvních úvahách o nové výstavbě zničeného WTC převažoval názor, že by měl být komplex manifestačně postaven znovu, což se týkalo zejména věží Twin Towers, byť samozřejmě v patřičně inovované podobě. Mezi lidmi rezonovalo přesvědčení, že by si svoje národní stavební symboly, pokud by je nějací teroristé zničili, přece znovu postavila každá země na světě - například Francouzi svou Eiffelovu věž nebo Australané svou Operu v Sydney. Bylo navíc evidentní, že Twin Towers byly napadeny kvůli jejich symbolice a významu pro občany USA. Pro mnoho lidí tedy bylo ?přece jasné?, že ta jediná správná věc je věže vystavět znovu, a tím ukázat, že Amerika je ?nepoddajná, jednotná a silnější než kdy dříve?.

Vedení administrativ města New York, států New York a New Jersey i úřadu Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ), pořád ještě čerstvému vlastníku už zničeného komplexu WTC Larrymu A.

Silversteinovi a s ním celému realitnímu trhu New Yorku, stejně jako všem odborníkům opravdu zasvěceným do problematiky WTC, bylo ovšem jasné, že vybudování nového WTC v podobě, která by se byť jen blížila koncepci původního komplexu, by bylo z řady důvodů nesmyslné. Vždyť původním záměrem, který vyústil v to, že PANYNJ v letech 1966 až 1973 postavil za obrovské peníze komplex WTC s mrakodrapy Twin Towers, byla snaha fyzicky soustředit na jednom místě co nejvíce významných domácích i zahraničních obchodních společností spolu s vlivnými finančními institucemi - a zároveň nabídnout i všechny další služby, které by jejich manažeři, zaměstnanci a klienti mohli v místě potřebovat ke své práci a pohodlnému pobytu, tj. hotelové ubytování, restaurace, obchody, kina, divadla atd. Reálný společenský a hospodářský vývoj je však často rychlejší než schopnosti i těch nejlepších mozků dostatečně jej při koncipování velikých staveb předvídat. Dosáhnout toho, aby velké a komplikované stavební projekty - až po mnoha letech příprav a realizace začnou konečně sloužit - skutečně odpovídaly v mezičase dramaticky změněným potřebám a podmínkám, se ukázalo problematické i v případě tak pečlivě koncipovaného megaprojektu, jakým byl komplex WTC.

Navzdory tomu, že se Twin Towers, byť jen relativně krátce, mohly honosit titulem nejvyšších budov světa, byly tyto dva mrakodrapy ve skutečnosti po převážnou dobu své existence poloprázdné a pro své vlastníky ekonomicky těžce ztrátové. Obrovskou plochu jejich kancelářských prostor se dlouhodobě nedařilo v dostatečné míře a za dostatečně vysoké nájemné pronajímat, a tak musely být jejich provoz a údržba dotovány z prostředků PANYNJ a státu New York ve výši desítek milionů dolarů ročně. I proto, že byla všechna okna v obou věžích osazena pevně a že věže nebyly vybaveny - ač si o to z dnešního pohledu jejich výška a tvar přímo říkaly - žádnou z technologií umožňujících generovat energii např. z větru nebo slunečního záření, měl komplex WTC nadstandardně vysoké náklady na udržování tepelné pohody a na vynucené umělé osvětlení. Brzy se také ukázalo, že představa o tom, jak návštěvníkům WTC bude stačit mikrosvět vlastní infrastruktury komplexu a nebudou cítit potřebu pouštět se za nákupy a obchodem jinam po Manhattanu, byla mylná. A co více, už od počátku osmdesátých let 20. století došlo v důsledku rychlého rozvoje v oblasti informačních a telekomunikačních technologií k rychlé a nevratné decentralizaci a virtualizaci finančních služeb i obchodních vztahů. Tím ovšem hlavní záměr výstavby WTC, tj. soustředění představitelů amerických a zahraničních obchodních korporací a elity finančních trhů na jediné místo, ztratil svůj smysl. Finančníci se z Wall Street do WTC ve významnější míře nikdy nepřesunuli a obdobně k tomu systémově nic nenutilo ani představitele byznysu. Komplex WTC tak v podstatě nikdy nesloužil k účelu, pro který byl kdysi koncipován, a pak i zbudován. Ze všeho nejvíce se v jeho případě jednalo o soubor ?normálních? kancelářských budov, z nichž některé - jako 4WTC, 5WTC a 7WTC - se pronajímaly zcela standardně, jiné - především ikonické Twin Towers - byly naopak atypické tím, že v nich kromě obchodních firem v převažující míře sídlily různé městské, státní a dokonce i federální úřady a instituce.

I když to mohlo být pro leckoho - zvláště v prvním, emocionálně exponovaném období po útocích 9/11 - těžko uvěřitelné, Twin Towers a koneckonců celý komplex WTC byly u mnoha Newyorčanů a Američanů v trvalé nemilosti. Mnoho lidí by si bylo přálo, aby WTC a zejména jeho věže 1WTC a 2WTC nebyly bývaly nikdy postaveny. A po 11. září 2001, plných třicet pět let od zahájení výstavby již neexistujícího WTC v roce 1966, bylo stále mnoho lidí rádo, že jsou Twin Towers konečně pryč, byť se tak stalo odpudivým, krajně politováníhodným způsobem. Mnoho z těchto lidí nikdy nezapomnělo, že kvůli výstavbě WTC, kvůli tomu, aby se udělal prostor ne pro jeden, ale hned pro dva v jejich očích nemožně arogantní, megalomanské mrakodrapy, které pak zastínily vše široko daleko, byla v letech 1964 až 1966 zdemolována velká část přirozeně vzniklé zástavby města. A ještě k tomu v New Yorku, který byl vždy znám svou mnohotvárností, symbiózou vizuálních i významových protikladů, nikoliv prostým opakováním tvarů a úzkostnými podobnostmi! V očích mnoha oponentů znemožňovaly vypjatě sebestředné monolity Twin Towers prostup odpoledního slunce do velké části Lower Manhattanu a v opačném směru blokovaly pohled na západ slunce nad New Jersey. Na rozdíl od mnohem nižší centrální budovy Rockefellerova centra v Midtownu, obklopené ?extrovertním? prostorem - atraktivně členěným a pulzujícím lidmi - byly abnormálně vysoké Twin Towers obklopeny prostorem, který byl vždy vnímán jako vypjatě ?introvertní?, jako abstraktně geometrické, akademicky chladné a většinou zcela prázdné prostranství. Dvakrát vyšší než i ty nejvyšší budovy kolem nich, Twin Towers byly pro mnoho lidí subjektivně tak nadměrně velké, že jediné místo, kam mohli před všudypřítomnou dominancí věží uprchnout a konečně vidět ?staré známé? panorama New Yorku bez jejich rušivého vlivu, bylo paradoxně na vyhlídkovém podlaží jedné z nich!

New York vždy byl a je velmi dynamickým městem, kde jsou zastaralé nebo nevyhovující budovy strženy a nahrazeny budovami novými, vyhovujícími. Jen málokterá budova je zachována pro svou historickou nebo architektonickou a konstrukční hodnotu. Hypoteticky hrozila možná demolice i nadměrně velkým, nedostatečně využívaným a pro majitele chronicky ztrátovým věžím Twin Towers a s nimi i celému komplexu WTC. Už od poloviny osmdesátých let pod tíhou tehdejšího pádu realitního trhu zvažovalo vedení PANYNJ, jak komplex WTC oživit a ?zlidštit?, jak jeho uzavřený ?superblok? opět uvolnit a provázat s okolními ulicemi (obr. 3). Bylo zjevné, že se to bez částečné demolice některých budov komplexu neobejde. Skutečně vážným úvahám o demolici WTC standardními řízenými explozemi ovšem vždy bránil fakt, že především konstrukce věží obsahovala velké množství azbestu, který by byl výbuchy rozptýlen do vzduchu. Když pak bylo v roce 2000 vypočteno, že by náhrada všech vrstev azbestocementové protipožární ochrany za jinou, zdraví neškodnou, stála zhruba 1 mld. USD, ocitl se PANYNJ jako majitel a správce Twin Towers a celého WTC ve slepé uličce, protože si tak vysokou částku na opravu komplexu nemohl dovolit vynaložit. Pod narůstajícím tlakem administrativ obou států New York a New Jersey se proto PANYNJ začal o to intenzivněji snažit správu celého komplexu WTC a s ní i jeho nesnadno řešitelné problémy předat jinému - pokud možno privátnímu provozovateli. Jak už bylo zmíněno v prvním díle tohoto článku, tím, kdo měl o pronájem celého komplexu WTC, jenž mu byl nabídnut v lednu 2001, setrvalý zájem a kdo si nakonec celý komplex 23. července 2001 na 99 let pronajal, byl developer a realitní magnát Larry A. Silverstein, vlastník firmy Silverstein Properties, který v komplexu už vlastnil a pronajímal budovu 7WTC. Při podpisu smlouvy údajně neskrýval radost a optimizmus: ?Sen se stal skutečností! Máme teď ve správě naprosto jedinečný soubor nemovitostí a budeme se zatraceně snažit, abychom využili všechen jeho potenciál a WTC pozvedli co nejvýše.?

Masoví vrazi, kteří unesli letadla plná cestujících a paliva, aby dvěma z nich namířili do Twin Towers a zničili je, prokázali paradoxně Larrymu Silversteinovi svým způsobem ohromnou službu. Třebaže by byli nepochybně i developeři ze Silverstein Properties raději, kdyby -

když už tedy k útokům 9/11 došlo - letadla byla bez pasažérů (s výjimkou únosců) a v obou věžích zrovna nebyl nikdo přítomen, jako potměšilý škleb osudu tu zůstává evidentní fakt, že je teroristé zbavili obou kontroverzních (a dobře pojištěných) mrakodrapů rychle a efektivně. Věže se zhroutily víceméně svisle dolů a nezpůsobily nijak fatální škody na jiných budovách mimo WTC. Silverstein nemusel za jejich demolici platit nic - a nemusel tak nakonec zaplatit ani za odstranění azbestu z jejich konstrukcí. Ten odstranily vítr a déšť, a také píle záchranářů a usilovná práce dělníků, jejichž třísměnné nasazení po dlouhé měsíce platila správa města New York.

Reakce nového nájemce a správce zničeného komplexu WTC Larryho Silversteina byla rychlá a jednoznačná: chtěl především co nejdříve znovu postavit a pronajmout ?svoji? kancelářskou budovu 7WTC. Do toho mu nemohl nikdo jen tak mluvit. Následně chtěl znovu vybudovat také zničený komplex WTC - pochopitelně ve spolupráci s PANYNJ a příslušnými orgány města a státu New York, jinak to ani nebylo možné, avšak jen v podobě, která by byla ekonomicky zdravá a dlouhodobě finančně životaschopná. Larry Silverstein se nikdy netajil svou nechutí k dotacím z veřejných rozpočtů, protože dobře věděl, že jsou s nimi spojeny pro něj nepohodlné, mnohdy velmi diskutabilní a doslova kontraproduktivní zásahy politiků a úředníků. Bitva o budoucí podobu nového WTC trvala téměř šest dlouhých let. Teprve v druhé polovině roku 2006 začalo být zřejmé, jaké objekty a v jaké podobě budou na Ground Zero postaveny, a také kdo a proč je bude projektovat, stavět a následně rovněž vlastnit.

Založení vládní agentury LMDC a začátek diskuzí o podobě nového WTC

Krátce po útocích 9/11, už v listopadu 2001, založily město a stát New York instituci Lower Manhattan Development Corporation (LMDC), jejímž úkolem bylo koordinovat ve spolupráci s PANYNJ novou výstavbu na Ground Zero - její investiční přípravu i stavební realizaci, a to ve vazbě na okolí, jež bylo útoky 9/11 v různé míře také zasaženo. Instituci řídilo šestnáctičlenné představenstvo s paritním zastoupením města a státu a do jejího čela byl jmenován John C. Whitehead, mj. někdejší náměstek ministra zahraničí USA v době, kdy byl prezidentem Ronald Reagan, vlivný republikán a blízký přítel rodiny Rockefellerů. LMDC dostala na investice do projektů revitalizace Lower Manhattanu po útocích 9/11 plných

10 mld. USD z federálního rozpočtu USA, z toho 2,8 mld. na vyklizení Ground Zero a na zahájení přípravy jeho revitalizace. LMDC měla v tomto ohledu už od počátku velmi komplikované vztahy jak s PANYNJ, tak zejména s Larrym Silversteinem. Měla sice finance a některé významné pravomoci, majitelem pozemků a budov někdejšího WTC na Ground Zero byl ovšem ?nezávislý? PANYNJ a tím, kdo měl celý areál WTC na 99 let pronajatý a jednal rozhodně z pozice aktuálního ?vlastníka? komplexu, byl Silverstein a jeho firma Silverstein Properties. Silverstein byl také tím, kdo byl de jure vůči PANYNJ smluvně zavázán WTC znovu vybudovat.

Téměř okamžitě tak vyvstaly spory o kompetence, zdroje financí, pravidla jejich alokace atd. Projekt opětovné výstavby kriticky zasaženého WTC a revitalizace jeho okolí se všemi vazbami na existující povrchové i podpovrchové dopravní systémy (těžce poškozeny byly

mj. jak příměstská železnice PATH, tak i linka metra IRT Broadway ? Seventh Avenue Line) byl a stále ještě je sám o sobě extrémně komplexní a technicky, organizačně i ekonomicky mimořádně náročný. V důsledku silných politických, finančních a mocenských zájmů mnoha zúčastněných stran se ovšem z výstavby nového WTC záhy stalo vypjaté kolbiště nejmocnějších politických a ?miliardářských? zájmových skupin bojujících za jitřící pozornosti médií jedna proti druhé a zároveň i ringem, v němž na sebe narážela hypertrofovaná ega celebritálních architektů, akademiků a právníků. Složitost situace dokresluje už samotný počet zúčastněných ?hráčů?: kromě PANYNJ se do bojů o podobu nového WTC a o pozice při jeho přípravě, výstavbě a následné správě postupně zapojilo mj. na dvacet komunálních, státních a federálních úřadů, dva mocní developeři, přes třicet architektonických, projektových a konzultačních kanceláří a více než sto deset větších stavebních firem.

Hned na začátku navíc k pozdějším komplikacím přispěl tehdejší guvernér Pataki, když ve zjitřeném a co do dalšího osudu WTC krajně nejistém období těsně po útocích 9/11 učinil velké a ne dosti uvážené politické sliby ohledně brzkých termínů opětovné výstavby WTC, a dokonce na základě těchto termínů uzavřel smlouvy s vlivnými partnery, jež obsahovaly někdy tajné závazky, kterým posléze nebylo možné dostát a o které pak tito partneři i po mnoha letech opírali žaloby o náhradu vzniklých škod. Naprostá většina termínů naslibovaných politiky a úředníky těsně po útocích 9/11 se záhy ukázala jako naprosto nereálná.

Proces seriózního hledání podoby nového WTC v podstatě zahájil newyorský galerista a obchodník s uměním Max Protetch, který se v lednu 2002 obrátil na newyorské architekty a urbanisty s výzvou k zaslání jejich představ o možné podobě nové výstavby na Ground Zero. Padesát víceméně spontánně zaslaných skic bylo potom vystaveno v Chelsea Art Gallery. Reálný dopad této poloprivátní akce na podobu později skutečně realizované výstavby je obtížné odhadnout, byl to nicméně začátek zásadních diskuzí o optimální podobě nového WTC, které se pak vlekly až do roku 2006.

Státní agentura LMDC zahájila koncepční práce v dubnu 2002, když oslovila 24 vytipovaných architektonických kanceláří s vazbami na Lower Manhattan výzvou k zaslání návrhů podoby nové zástavby území bývalého WTC. Na základě negativní odezvy na tento způsob ?soutěže? od řady oslovených firem ovšem od výzvy krátce po vyhlášení ustoupila. Místo toho už pouhý měsíc nato LMDC oznámila, že vybrala pro vypracování koncepce nového WTC architektonickou kancelář Beyer Blinder Belle Architects

& Planners (BBB). Tato kancelář v červenci 2002 skutečně předložila šest variant nového WTC a ty byly následně zveřejněny a předloženy k vyjádření obyvatelům New Yorku. Sluší se vyzdvihnout, že podobně veřejně a transparentně byly ze strany LMDC projednávány a vyhodnocovány i návrhy dalších soutěží a rozhodovacích fází přípravy výstavby nového WTC v následujících pěti letech. Uvádí se, že jen větších veřejných mítinků a slyšení, většinou za pozorně organizované účasti příbuzných obětí útoků 9/11, uspořádala LMDC více než dvě stě.

Veřejné shromáždění Listening to the City nad šesti návrhy BBB zorganizované LMDC a PANYNJ v červenci 2002 v Jacob Javits Convention Center na Manhattanu se stalo do značné míry legendou, protože šlo patrně o největší veřejné občanské projednávání urbanistické koncepce v historii vůbec. Trvalo celý den, bylo na něm fyzicky přítomno přes 4500 (!) osob a dalších 800 se projednávání zúčastnilo on-line. Stovky lidí se střídaly jeden za druhým a přímo do hlavových mikrofonů v sále říkali, co si myslí o předložených návrzích a jak si představují budoucnost svého města. Nicméně výsledek jejich hlasování byl chmurný. Naprostá většina z cca 5000 respondentů uvedla, že jim všechny návrhy připadají slabé, nehodné tradice a významu WTC - a tedy nevyhovující.

Za situace, kdy na Lower Manhattanu prakticky už nebyl jediný volný pozemek k zastavění, představovalo 64 750 m2 výměry Ground Zero zdaleka nejcennější stavební parcelu v New Yorku. Toto území bylo však současně prodchnuto vypjatými emocemi a bolestí mnoha osob ze ztrát jejich nejbližších. Ground Zero bylo místem piety a kontemplace, a to nejen pro přímé příbuzné obětí, ale doslova v globálním měřítku. Nalezení správného řešení toho, co na takto exponovaném místě vybudovat - co do účelu jednotlivých objektů i jejich fyzického provedení - se stalo výzvou skutečně mimořádnou. Většina lidí volala po vybudování památníku útoků 9/11 a zničeného WTC, ale vyvstávala otázka, jak velký by měl tento památník být a navíc - do jaké míry vůbec učinit z místa bývalého WTC natrvalo posvátné, pietní místo, tj. ?hallowed ground??

Mnoho lidí si - jak už bylo zmíněno - přálo postavit komplex WTC a především jeho věže Twin Towers v modernizované podobě znovu. Další navrhovali nechat jednoduše celý pozemek nezastavěný, maximálně na něm vybudovat park. Místní obyvatelé chtěli, aby byla především obnovena přirozená uliční síť, která tu existovala až do roku 1965, než byl vytvořen superblok WTC. Dojíždějící volali po vybudování moderního nádraží, které by kvalitně propojilo příměstské železnice s newyorským metrem a linkami autobusů MHD. Ozývaly se hlasy, že nastal čas, aby se na Lower Manhattanu konečně postavily také nějaké normální, cenově dostupné byty. Developeři volali po nových kancelářských prostorách a maloobchodních prodejnách, padl návrh na vybudování nového sídla newyorské burzy, ve hře byly nová škola, nemocnice, knihovna, muzeum, náboženské a humanitární centrum atd. Každý návrh měl své advokáty, svou skupinu podporovatelů.

Význam dokumentu Zásady přestavby Lower Manhattanu z léta 2002

LMDC se proto rozhodla, že na základě zkušeností s předchozími návrhy a jejich projednáváním a s ohledem na mimořádnou složitost úkolu vypíše na koncepční řešení nového areálu WTC řádnou otevřenou mezinárodní architektonickou soutěž. Došlo k tomu

v srpnu 2002. Pro hodnocení návrhů si LDMC přizvala zástupce 21 newyorských architektonických, urbanistických, designérských a inženýrských firem, které se spojily do sdružení New York New Visions (NYNV). LDMC pověřila NYNV nejprve vytvořením dvou významných dokumentů. Prvním byl ucelený soubor pravidel pro projektovou dokumentaci nových staveb na území WTC a okolního Lower Manhattanu (šlo o obdobu zvláštních technických kvalitativních podmínek pro dokumentaci staveb používaných pro velké stavby nejen v praxi ČR). Druhým dokumentem byl materiál Zásady přestavby Lower Manhattanu (Principles of the Rebuilding of Lower Manhattan), který se stal autoritativním souborem požadavků, k nimž bylo více než žádoucí při zpracovávání návrhů nového WTC přihlédnout. To, nakolik předložené soutěžní návrhy tento soubor požadavků respektovaly, se pak totiž stalo jedním z hlavních kritérií při jejich vyhodnocování. Samotný fakt vzniku zmíněných koncepčních zásad a jejich nezpochybňovaná odborná váha se staly významným prvkem v tichém ?souboji? mezi LDMC, PANYNJ a Larrym Silversteinem o to, kdo bude mít při utváření podoby budoucího WTC rozhodující slovo. Iniciativu na sebe v této fázi strhla LDMC.

Materiál Principles of the Rebuilding of Lower Manhattan z léta 2002 obsahoval celkem patnáct hlavních zásad, přičemž každá z nich byla rozvedena do dílčích bodů. Zásady byly až na výjimky zcela konkrétní a prakticky vždy představovaly určitou reálnou investici. Všechny se týkaly problematiky zástavby Ground Zero, některé ovšem jen relativně velmi volně. V principu směřovaly tyto zásady k celkové obnově a revitalizaci Lower Manhattanu, a to nejen cestou výstavby nebo přestavby stavebních objektů, ale v řadě případů i cestou kultivace městského prostředí této části Manhattanu a obecnějšího zvýšení kvality života jeho obyvatel a návštěvníků.

Výběr z uvedených zásad

• Respektovat území zničeného WTC jako pietní místo a vyhradit na něm plochu pro jeden nebo více trvalých památníků WTC a útoků 9/11 (zásada 1): mj. vytvořit na území WTC významný trvalý památník 11. září (bod 1.1) a vybudovat muzeum svobody a vzpomínek na 11. září (bod 1.2).
• Obnovit v co největším rozsahu uliční síť v jejím stavu před rokem 1965 a integrovat území bývalého komplexu WTC zpět do Lower Manhattanu (zásada 3).
• Vybudovat moderní, kapacitní a architektonicky výrazný dopravní uzel, víceúčelové nádraží obsluhující jak existující železnici PATH a linky metra procházející územím, tak i případné další budoucí příměstské železniční tratě jako vizuálně i funkčně působivou vstupní bránu na Lower Manhattan (zásada 6): mj. přestavět nádraží příměstské železnice PATH ve stávající poloze pod WTC a napojit jej podzemním koridorem pro pěší s linkami metra IRT Broadway - Seventh Avenue Line a BMT Broadway Line (bod 6.1).
• Vybudovat v dosahu areálu WTC kapacitní parkoviště, které by umožňovalo zvládat předpokládaný nápor turistických a veřejných autobusů, a najít možnosti, jak zajistit vjezd vozidel a servisní služby do oblasti mimo stávající uliční síť (zásada 7).
• Zvýšit počet osob, které mají v místě nového WTC a jeho blízkém okolí bydliště, zkvalitnit jejich životní prostředí, a tím pozvednout i komunitní život na území Lower Manhattanu (zásada 8): mj. zahrnout v přiměřeném rozsahu výstavbu rezidenčního bydlení přímo do nové zástavby WTC (bod 8.1).
• Podporovat otevírání obchodů a provozoven služeb, aby se oblast Lower Manhattanu co nejvíce oživila, a to jak během dne, tak i ve večerních hodinách (zásada 9): mj. vybudovat na uliční úrovni a v podzemí maloobchodní prodejny, které budou využívat rezidenti, dojíždějící i turisté (bod 9.1), a podporovat otevírání luxusních obchodů s atraktivními, velkoplošnými výklady, aby se oblast stala co nejpřitažlivější i v rámci celého New Yorku a okolního regionu (bod 9.2).
• Postarat se o vznik nových kulturních a občanských institucí na Lower Manhattanu a rozšířit ty, které v něm už existují (zásada 10): mj. vybudovat sídlo městské opery (City Opera) v rámci nového centra múzických umění (Performing Arts Center), které by disponovalo moderním vybavením využívaným i jinými hudebními a divadelními soubory (bod 10.3), a vytvořit v návaznosti na trvalý památník 9/11 novou muzejní budovu, v níž by bylo muzeum WTC a další související malá muzea, která zatím nemají svoje zázemí (bod 10.6).
• Podporovat udržitelné projekty a nízkoenergetické technologie, při přípravě a realizaci staveb aplikovat nejnovější poznatky v oblastech bezpečnosti zdraví a ochrany občanů, dbát na vybavení pro hendikepované osoby (zásada 12).
• Podporovat v rámci nové zástavby areálu WTC projekty výjimečné kvality, aby bylo zajištěno, že se tato lokalita znovu stane symbolem New Yorku reflektovaným po celém světě (zásada 13): mj. zajistit, aby se vysoká kvalita projektové dokumentace stala bezpodmínečně vyžadovaným předpokladem pro každou výstavbu, jež bude následně v lokalitě realizována (bod 13.1). Dále vytvořit taková doporučení pro návrh nových budov na území WTC, která zajistí, že budou jednak skutečně výjimečné po architektonické a konstrukční stránce, jasně odlišitelné od budov v okolí, a že zároveň ponesou určité znaky, které je budou vzájemně sjednocovat (bod 13.3). Vytvořit v rámci Lower Manhattanu výstavbou výškových budov na území WTC nové působivé panorama mrakodrapů, které by bylo mocným vizuálním symbolem síly amerického národa a jeho identity (bod 13.4).

Mezinárodní soutěž o koncepční řešení nového WTC

Do uzávěrky soutěže v září 2002 přišlo celkem 406 (!) návrhů z celého světa. Komise LDMC za účasti PANYNJ a s pomocí NYNV posléze vybrala do užšího výběru práce sedmi vesměs velmi renomovaných architektonických kanceláří a v některých případech celých velkých týmů architektů a špičkových konstrukčních inženýrů, které během následujících tří měsíců ještě dopracovaly devět nejvíce inspirativních návrhů. Uvedeny jsou některé výrazné návrhy užšího výběru.

• Foster and Partners/Norman Foster a kol. (vedoucí architekt), Anish Kapoor (sochař) a Cantor Seinuk (statik/konstrukční inženýr): návrh Kiss.

Slavná londýnská architektonická kancelář nositele Pritzkerovy ceny sira Normana Fostera chtěla svým návrhem podtrhnout moment paměti a vzpomínek a zároveň evokovat jev znovuzrození. Vizuálně dominujícím prvkem byla dvojice ?krystalických? mrakodrapů, jejichž tvar byl vyskládán z obřích trojúhelníkových ploch. Budovy se ve třech výškových úrovních dotýkaly jedna druhé, odtud pojmenování tohoto návrhu Polibek (obr. 8). Propojení budov mělo však hlavně praktický aspekt - možnost únikových cest z jedné věže do druhé v nouzových situacích. Návrh počítal s progresivním vícevrstvovým pláštěm umožňujícím významnou přirozenou regulaci teploty a slunečního záření a s ozeleněním atrií stromy a keři.

• Sdružení Richard Meier & Partners Architects, Eisenman Architects, Gwathmey Siegel & Associates a Steven Holl Architects: návrh Memorial Square.

Tým známých architektů Richarda Meiera, Stevena Holla a jejich partnerů předložil návrh, jehož dominantní prvek tvořily dva dotýkající se obří mrakodrapy mřížového tvaru situované vůči sobě půdorysně v pravém úhlu (obr. 9). Konstrukce v lidech evokovala dětskou hru piškvorky, byla ovšem mnohem více připomínkou tvaru ocelových segmentů, z nichž byl sestaven nosný plášť zničených Twin Towers - trojice hranolových věží evokovala trojice jejich ocelových sloupů a tři megapodlaží propojující hranolové věže někdejší masivní parapetní plechy, které v segmentech propojovaly ocelové sloupy. Úhel svíraný oběma mrakodrapy vymezoval, podobně jako je tomu u Rockefellerova centra, veřejné prostranství Memorial Square.

Dne 18. prosince 2002 byly tyto návrhy zveřejněny na panelech v Zimní zahradě komplexu World Financial Center - zhlédlo je přes 8 milionů lidí a LMDC k nim obdržel téměř 13 000 komentářů. Do nejužšího finále pak postoupily 1. února 2003 dvě koncepce: návrh Towers of Culture architektonického týmu THINK Design (obr. 10 a 11) a návrh Memory Foundations architektonické kanceláře Studio Daniel Libeskind. Oba návrhy dostaly až do února 2003 prostor na dopracování. To už ovšem proti tomuto rozhodnutí a vůbec proti celé soutěži organizované LDMC zaslal svůj protest Larry Silverstein s tím, že on jediný má jako právoplatný současný majitel areálu výsostné právo rozhodnout o tom, co by mělo být na pozemku WTC postaveno. Zároveň oznámil, že se již dohodl s architektonickou kanceláří SOM, že to bude ona, která pro něj architektonicko-urbanistickou studii nové zástavby území vypracuje. Ne náhodou právě kancelář SOM už počátkem ledna 2003, několik dní před Silversteinovým prohlášením, svůj návrh z výstavy v Zimní zahradě a ze soutěže stáhla.

• Sdružení THINK Design (Frederic Schwartz Architects, Rafael Viñoly Architects, Shigeru Ban Architects & Dean Maltz a Ken Smith Landscape Architects, Rockwell Group, Arup, Buro Happold a Schlaich Bergermann und Partner: návrh Towers of Culture.

Tým tvořený celou plejádou známých architektů a věhlasných konstrukčních inženýrů včetně pozdějšího laureáta Pritzkerovy ceny Šigeru Bana předložil návrh, jehož středobodem byly ?novodobé? Twin Towers situované ve stejné poloze, v jaké se tyčily jejich předchůdkyně, ovšem podpírané takovým způsobem, aby se zbytků původních věží fyzicky nedotýkaly a byl pod nimi zachován pietně upravený prostor. Věže měly být nejvyšší na světě. Měly mít pláště tvořené otevřenými kovovými diagridy a měly být v několika výškových úrovních propojeny vizuálně samostatnými budovami různého kulturního využití. Ve vrcholcích věží byly situovány dvě obří větrné turbíny. Někdejší komplex WTC tak byl návrhem THINK Designu přetvořen na kulturní komplex WCC (World Cultural Center). New York by jím dostal nejen nové ikonické panorama hodné 21. století, ale mohl by se zároveň pyšnit kulturní investicí, která by v celé jeho historii neměla obdoby. Zamýšlené ?propojovací? budovy měli posléze navrhnout různí architekti. Odspodu nahoru měly mít následující zaměření: památník 11. září, muzeum 11. září, centrum múzických umění, mezinárodní kongresové centrum, otevřený amfiteátr, vyhlídkové plošiny a vzdělávací centrum.

V závěru února proběhla na půdě LMDC zevrubná slyšení, na nichž oba finalisté prezentovali svá řešení, a jak už to v takových fázích významných soutěží bývá téměř pravidlem, zákulisní dohadování a lobbování zájmových skupin dostoupila vrcholu. Už se zdálo téměř jisté, že se mínění většiny porotců přikloní k návrhu týmu THINK Design, byl to ovšem podle všeho sám guvernér Pataki, kterému se údajně na poslední chvíli podařilo díky svému vlivu obrátit výsledný výrok poroty ve prospěch návrhu druhého finalisty. Dne 27. února 2003 tak byla jako vítězný koncept nové podoby území bývalého WTC vyhlášena vize Daniela Libeskinda (obr. 12 až 14).

Vítězný návrh Memory Foundations Daniela Libeskinda

• Studio Daniel Libeskind: Daniel Libeskind (vedoucí architekt), Arup (statici/konstrukční inženýři) a Hargreaves Associates Landscape Architects (krajinní inženýři): návrh Memory Foundations.

Návrh Studia Daniel Libeskind a partnerů nesl název Základy našich vzpomínek a jeho ústřední ideou se stalo rozčlenění nové zástavby území WTC na dvě odlišné části -

za prvé, na pietně koncipovaný veřejný Memory Park, situovaný v místech bývalých Twin Towers a budovy 3WTC, a za druhé, na oblouk pěti mrakodrapů, které park a celé území obkroužily ze severu a východu. Na plochu parku umístil Libeskind budovy památníku a muzea 11. září, které zatím neměly specifikovanou podobu. Výškové budovy měly vějířovité uspořádání. Od nejvyšší, 541 m vysoké věže 1WTC (tj. 1776 stop - číslo je letopočtem vyhlášení nezávislosti USA na Velké Británii), až po relativně nejnižší věž (5WTC) nejvíce na jihu. S výjimkou dominující severní věže byla temena ostatních mrakodrapů navržena ve výškách a zkoseních, které měly umožnit jev, který sám Libeskind nazval Světelný klín (Wedge of Light).

Ten spočíval v tom, že by vždy 11. září konfigurace mrakodrapů umožnila osvětlení památníku přímým ranním sluncem v čase mezi 8.46 hod. a 10.28 hod., tedy po dobu, která při útocích 9/11 uplynula od prvního nárazu letadla do věží Twin Towers až do zhroucení druhé z nich. Libeskindův soutěžní návrh počítal s tím, že v pěti nových mrakodrapech vznikne cca 930 000 m2 kancelářských ploch, tedy téměř tolik, kolik mělo původní WTC. Návrh pamatoval i na vstupní objekt do podzemního nádraží propojujícího PATH s metrem. Byl už situován v později stabilizované poloze mezi výškovými budovami 2WTC a 3WTC, ale šlo zatím jen o tvarově nenápadnou budovu.

Principy Libeskindovy koncepce podoby nového areálu WTC.

• Území bude rozděleno na dvě části výrazně odlišného rázu: na vnitřní pietní, klidovou parkovou část Memory Park a na vnější oblouk pěti komerčních výškových budov.
• Bude postaven jediný rekordně vysoký mrakodrap Tower 1 (dlouho nazývaný Freedom Tower, dnes 1WTC, oficiálně One World Trade Center) se symbolickou výškou 1776 stop (541 m), tvarově inspirovaný siluetou sochy Svobody.
• Další čtyři vějířovitě uspořádané výškové budovy Tower 2 až Tower 5 (v současnosti věže 2WTC až 5WTC) budou mít postupně se zmenšující výšky a zkosení temen, která budou směřovat k patám zničených Twins Towers.
• Na ploše parku budou vybudovány památník a obsáhlé muzeum 11. září (Memorial Museum).
• V podzemí bude vybudován WTC Hub (dnes WTC Transportation Hub), rozsáhlý dopravní uzel propojující železnici PATH s linkami metra a navazující síť podzemních pěších koridorů.
• V podzemí WTC opět vznikne nákupní centrum, velké maloobchodní plochy budou i v podnožích věží Tower 1 až Tower 5.
• Bude vybudováno podzemní bezpečnostní centrum pro kontrolu všech vozidel vjíždějících do komplexu a nad ním nový kostel Saint Nicholas Church řecké ortodoxní církve zničený útoky 9/11.
• Bude postavena budova centra múzických umění Performing Arts Center.
• V maximálním rozsahu se obnoví původní uliční síť.
• Bude vybudována rozsáhlá občanská vybavenost a technická infrastruktura spojená s objekty komplexu (mj. velké chladicí zařízení/klimatizační jednotka pro celý nový komplex WTC).
• Na území bude pokud možno opět postaven hotel.

Libeskindův původní návrh byl vnímán jako výrazově neobyčejně vřelý a plný symbolů. Hlavní věž, kterou PANYNJ v dubnu 2003 pojmenoval neformálně a poněkud kontroverzně věž Svobody (Freedom Tower), byla ohromující zakřivenou konstrukcí opláštěnou ostrohrannými skleněnými plochami. Vrcholek věže čněl asymetricky vzhůru způsobem, který byl záměrnou obdobou vztyčené pochodně sochy Svobody, což bylo nejen pro Libeskinda, který kdysi jako třináctiletý židovský kluk, dítě polských emigrantů, sám do New Yorku připlul na lodi, zásadním symbolem tolerance a svobody. Podnož věže zahrnovala přístup do 21 m vysokého prostoru nad základovými spárami zničených Twin Towers s vyvýšenými vyhlídkovými ochozy.

Zatímco Libeskindův osobitý návrh vyzařující emoce, ducha a vnitřní sílu nakonec zvítězil u poroty LMDC i u široké veřejnosti, ve hře o budoucí WTC byly ovšem i jiné síly. Ačkoliv je komplex WTC z převážné části v majetku PANYNJ, realitní magnát Larry Silverstein vlastní pronájem jeho objektů na plných 99 let.

A vzhledem k tomu, že nemohl být - navzdory všemu, co útoky 9/11 znamenaly a znamenají pro WTC, New York i celé USA - po právní a faktické stránce ze své pozice aktuálního vlastníka odsunut, činil si ve věci nové výstavby WTC v kontextu smlouvy uzavřené s PANYNJ v roce 2001 svrchované právo na suverénní rozhodování. To zahrnovalo i svobodný výběr architektů, inženýrů a dalších tvůrců pro podrobnější návrhy jednotlivých stavebních objektů. Tak byl na konci roku 2002 najat i architekt David Childs ze SOM, aby byl vnucen Libeskindovi ke ?spolupráci? na proměně jeho vítězného návrhu nového WTC v žádoucí podobu územního plánu a současně i na ?realistické? podobě dominantní věže 1WTC.

Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 1. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 4. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 5. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 8. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 10. díl