Alois Dryák, 2. díl

Realizace ovlivněné kubismem

Po 1. světové válce navrhl Dryák kubistický spolkový a obytný dům Československého odborového sdružení v ulici Na Perštýně č. p. 347/I, situovaný do Starého Města pražského, jenž byl realizován v letech 1922–1924. Ve stejné době a ve stejném stylu navrhl na Vinohradech stavbu paláce „Radio“ (Radiopalác tehdy na Foschově, dnešní Vinohradské třídě č. p. 2000/XII). Během let 1924 až 1926 stavěl domy č. p. 1517, 1518 a 1587, 1588/XI ve Vratislavově (dnes Baranově) ulici na Žižkově.

Soutěž na stavbu Památníku osvobození

Účastnil se rovněž první soutěže na Památník osvobození na Vítkově v roce 1923. Spolu s architektem Karlem Štiplem (1889–1972) a akademickým sochařem Jaroslavem Brůhou (1889–1969) získal návrh pod názvem Akropolis nejvyšší druhou cenu (první nebyla udělena). Návrh umísťoval na vrcholu Vítkova podlouhlé muzejní i administrativní budovy s nádvořím, které se otevíralo směrem k Holešovicím. Ve středu terasy, směřující k centru Prahy, byla navržena kruhová plocha, v jejímž centru měl být hrob Neznámého vojína. Slavnostní branou s pylonem, na kterém měla být ve výšce 40 m umístěna jezdecká Žižkova socha, procházela a směřovala cesta ke hřbitovu popravených legionářů. Návrh byl původně doporučen k realizaci s tím, že sochařské provedení není považováno za definitivní; později však bylo shledáno, že se návrh k realizaci nehodí. Problém umístění Vojenského muzea byl později vyřešen rozdělením obou budov, když Vojenské muzeum bylo umístěno na úpatí a panteon na vrcholu kopce.

Urbanistické studie

Velice úspěšné byly Dryákovy urbanistické studie, většinou se s nimi umístil na honorovaném druhém místě. Hned v prvních letech republiky, konkrétně v roce 1923, to byla studie na regulaci pobřežní části Malé Strany, v roce 1925 soutěž na urbanistickou studii akademického náměstí v Brně a v roce 1926 konkurs na řešení petřínské komunikace, která měla řešit spojení Smíchova a Dejvic. Dalším úspěchem architekta Dryáka byl jeho návrh na regulační řešení hlavního města Slovenska Bratislavy, kde v mezinárodní soutěži obsadil v roce 1930 také druhé místo (první místo nebylo uděleno). Téhož roku vyhrál soutěž na využití strahovských lomů, kde měla vzniknout sportovní hřiště.

Stavby třicátých let, funkcionalismus

V letech 1927 až 1933 navrhoval a realizoval Dryák budovu tiskárny Orbis č. p. 1896 a 2127/XII ve Foschově (Vinohradské) třídě a Slezské ulici, již ovlivněnou funkcionalismem. Z let 1928 až 1929 pochází rodinný dům č. p. 1377/XIX v ulici Na Hanspaulce v Dejvicích, kde rovněž stavěl školu v č. p. 1000 (návrh byl podán v roce 1929, kolaudace proběhla v roce 1932). Mezi lety 1928 až 1933 byla postavena podle Dryákových návrhů budova Právnické fakulty Masarykovy university v Brně-Veveří (č. p. 158). Z roku 1930 pochází dvorní budova tiskárny u č. p. 126 /II v Ostrovní ulici na Novém Městě pražském. Tentýž rok s architektem Janem Mayerem (1889–1959) navrhovali funkcionalistickou novostavbu obytného a kancelářského domu č. p. 154/II v Opatovické ulici postaveného v letech 1932 až 1939. V roce 1931 postoupil Dryák do užší soutěže na budovu Nejvyššího soudu v Brně, kde získal III. místo.

Velký strahovský stadion

Jestliže se staly pomník Františka Palackého a socha svatého Václava přirozenými symboly národa, potom Velký strahovský stadion (také Masarykův státní stadion), svou rozlohou 310,5 × 202,5 m největší na světě, se stal svědkem mnohatisícových sportovních vystoupení vyjadřujících odhodlání bránit republiku a později i nenaplněných ambicí demokratického Československa. Alois Dryák navrhoval již v roce 1926, po přemístění sletu z Letenské pláně, na Strahově první dřevěnou arénu, tehdy ještě s částečně nasypanými hliněnými tribunami na půdorysu současného stadionu pro VIII. všesokolský slet. Stadion se nachází na Strahovském kopci, na Atletické a Vaníčkově ulici v pražském Břevnově č. p. 100 v Praze 6.

Dryákův návrh areálu stadionu pro IX. všesokolský slet předpokládal kapacitu 17 010 cvičenců při rozestupu 185 cm, maximální počet diváků na všech tribunách a ochozech činil 166 000 (počet návštěvníků byl však v dalších letech překonán – po úpravách se zvýšila kapacita stadionu na 250 000 diváků, z toho 56 000 míst bylo k sezení).

Dryák při návrhu svého životního díla uplatnil zkušenosti z urbanistických studií i předchozích návrhů sokolských cvičišť a stadionů. Návrhy sportovního areálu dokumentovaly světovou prestiž malého národa s vysokou úrovní kultury a tělesné zdatnosti. Šatny pro cvičence, které byly součástí návrhu, předpokládaly prostor pro přípravu k vystoupení 20 000 cvičenců a 20 000 cvičenek, dále pro 5 000 účinkujících při vytváření scénických obrazů a zvláštní prostor šaten pro 5 000 zahraničních účastníků sletu. Návrh předpokládal stanoviště „autoparkingu“ pro 1 300 vo­­zů, tramvajové nádraží, příchozí a příjezdové komunikace od Smíchova i z Dlabačova napojené na vstupy do stadionu, síť restaurací, občerstvení a jídelen pro cvičence (v počtu 15 000 v jednom cyklu) i návštěvníky, veřejná hygienická zařízení, zdravotní zařízení, umývárny, budovu pošty, zvláštní prostor pro Radiožurnál apod. Součástí areálu byly i dva menší stadiony – stadion civilní (dnes multifunkční Stadion Evžena Rošického s kapacitou cca 19 000 míst) a stadion vojenský, rovněž s tribunami a potřebným vybavením pro atletiku a další sporty.

Architektonicky a technicky nejzajímavější jsou návrhy funkcionalistické železobetonové tribuny strahovského stadionu.
Citujme z technické zprávy Dryá­kova návrhu stavby, uveřejněné v časopisu Styl z let 1932 až 1933 na str. 26 až 38 [1]:

Uprostřed západní sypané tribuny [...] postavena byla definitivní tribuna 104 m dlouhá o celkové stavební hloubce 25,5 m. Tribuna tato upravena jest stupňovitě pro místa k sedění a místa lóžová se zvýrazněným středem, ve kterém umístěna lóže presidentova, lóže vlády a diplomatického sboru. Stupňovitá tato úprava provedena jest ve dvou pásech o šířce stupňů 75–80 cm [...]. Budovu prostupují 2 široké průchody na místa k stání v ochozu a šest užších průchodů k sedadlům. Nástup na hlavní lóžová a sedadlová místa tribuny umožňuje 6 schodišť pro obecenstvo, rozdělených tak, aby každé bylo při plném nástupu stejně zatíženo. Mimo těchto šest schodišť jsou v budově ještě zvláštní schodiště pro presidenta a schodiště na velitelský můstek, který jest umístěn na střeše budovy, ve výši 18,87 m nad úrovní cvičiště. K presidentovu schodišti nastupuje se vestibulem a schodiště ústí do entrée, ku kterému připojuje se salon p. presidenta. Kromě těchto místností jsou zde potřebné toilety a telefonní kabina. [...] V přízemí budovy jsou lékařské ambulance a W. C. pro obecenstvo, strážnice, telefonní ústředna, byt zřízence a místnost pro transformátor. V patře [...] jsou buffety, lékařské vědecké pracovny a skupiny toilet obecenstva. Celá tato budova jest provedena jako jeden konstruktivní celek a kryta střechou celkem 18 m širokou, zakotvenou do vnějších pilířů budovy, uprostřed nesenou litými sloupy. Krakorec střechy jest 10 m hluboký, část mezi podporami 8 m dlouhá. [...] Nosný systém trámů a průvlaků umístěn jest nad střechou, kterýžto způsob konstrukce proveden zde po prvé. [...] Zatížení (střešní konstrukce – pozn. red.) přenáší se přímo na betonové jádro, jehož stlačení má za následek roztažení ve směru kolmém na osu sloupu a pak ocelová roura jádro obalující namáhána jest tahem. V obou koncích sloupů zabroušeny jsou specielní klouby ocelové, přenášející tlak do čtvercových ložisek, uložených a zapuštěných do ocelové konstrukce. Tyto ocelové sloupy působí tudíž jako kyvné stojky. Tlak větru zachycen jest dvanácti mohutnými pilíři železobetonovými, tvořícími bočné stěny schodišť.

Uprostřed západní sypané tribuny [...] postavena byla definitivní tribuna 104 m dlouhá o celkové stavební hloubce 25,5 m. Tribuna tato upravena jest stupňovitě pro místa k sedění a místa lóžová se zvýrazněným středem, ve kterém umístěna lóže presidentova, lóže vlády a diplomatického sboru. Stupňovitá tato úprava provedena jest ve dvou pásech o šířce stupňů 75–80 cm [...]. Budovu prostupují 2 široké průchody na místa k stání v ochozu a šest užších průchodů k sedadlům. Nástup na hlavní lóžová a sedadlová místa tribuny umožňuje 6 schodišť pro obecenstvo, rozdělených tak, aby každé bylo při plném nástupu stejně zatíženo. Mimo těchto šest schodišť jsou v budově ještě zvláštní schodiště pro presidenta a schodiště na velitelský můstek, který jest umístěn na střeše budovy, ve výši 18,87 m nad úrovní cvičiště. K presidentovu schodišti nastupuje se vestibulem a schodiště ústí do entrée, ku kterému připojuje se salon p. presidenta. Kromě těchto místností jsou zde potřebné toilety a telefonní kabina. [...] V přízemí budovy jsou lékařské ambulance a W. C. pro obecenstvo, strážnice, telefonní ústředna, byt zřízence a místnost pro transformátor. V patře [...] jsou buffety, lékařské vědecké pracovny a skupiny toilet obecenstva. Celá tato budova jest provedena jako jeden konstruktivní celek a kryta střechou celkem 18 m širokou, zakotvenou do vnějších pilířů budovy, uprostřed nesenou litými sloupy. Krakorec střechy jest 10 m hluboký, část mezi podporami 8 m dlouhá. [...] Nosný systém trámů a průvlaků umístěn jest nad střechou, kterýžto způsob konstrukce proveden zde po prvé. [...] Zatížení (střešní konstrukce – pozn. red.) přenáší se přímo na betonové jádro, jehož stlačení má za následek roztažení ve směru kolmém na osu sloupu a pak ocelová roura jádro obalující namáhána jest tahem. V obou koncích sloupů zabroušeny jsou specielní klouby ocelové, přenášející tlak do čtvercových ložisek, uložených a zapuštěných do ocelové konstrukce. Tyto ocelové sloupy působí tudíž jako kyvné stojky. Tlak větru zachycen jest dvanácti mohutnými pilíři železobetonovými, tvořícími bočné stěny schodišť.

Zvláštní pozornost zařízení stadionu byla věnována i ozvučení seřadiště a samotného cvičiště. Rozhlasové zařízení zprostředkovalo devět amplionů nástupiště a šatny byly ovládány jedenácti reproduktory přímo z náčelnického můstku. Síť byla zabezpečena dvěma transformačními stanicemi a vlastní náhradní elektrárnou s dieslovým motorem. Hlavní reproduktory byly přikloněny do cvičiště, jejich nejvyšší výkon zasahoval až do vzdálenosti 8 km (u těch větších), 2 km (u těch menších). Stěny hudebního sálu, odkud bylo možné vysílat živou hudbu, byly obloženy celotexovými deskami, přičemž sál byl vybaven klimatizací.

Podle Dryákova návrhu se měla postavit také betonová tribuna s místy ke stání na východní straně, k realizaci však již za jeho života nedošlo.

Stadion dostavěli s vlastními přístavbami a úpravami architekti Ferdinand Balcárek (1904–1975) a Karel Kopp (1903–1956) k X. všesokolskému sletu v roce 1938. Dnešní východní tribuna byla postavena až v sedmdesátých letech 20. století podle návrhu architekta Zdeňka Kuny (1926–2019).

Osudy stadionu, dále přistavovaného, využívaného i zneužívaného, rezonovaly s historií Sokola a státu, na jehož vzniku se tato nejen tělovýchovná organizace podílela. Přes nejistou a pesimistickou budoucnost stavby v současnosti postupně chátrající je malou útěchou, že od roku 2003 je funkcionalistická stavba tribuny na seznamu památek České republiky.

Architekt Alois Dryák zemřel ve věku šedesáti let 6. června 1932 v Praze. Rozestavěnou sokolovnu na Vršovickém náměstí č. p. 111 dostavěl v letech 1932 až 1933 podle plánů svého přítele architekt Bohumil Hübschmann (1878–1961), který si od roku 1945 změnil příjmení na Hypšman.

Zdroje:
[1] Styl, časopis pro architekturu, stavbu měst a stavební průmysl. 1932–1933, roč. XII (XVII). Praha: Společnost architektů v Praze.
[2] VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[3] HRUBEŠOVÁ, Eva, Josef HRUBEŠ. Pražské sochy a pomníky. Praha: Petrklíč, 2009.
[4] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní 1. díl. Velký průvodce po architektuře let 1900–1950 / Historické centrum. Litomyšl, Praha, 2012.
[5] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.