arrows Realizace staveb arrowsBudování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
grafické podklady archiv autora
text Vlastimil Šrůma
číslo: 03/16
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl

· Pohled na Twin Towers a WTC 11. září 2001 časně ráno?, zdroj: Manhattan4
Světové obchodní centrum (World Trade Center, WTC) v New Yorku a zejména jeho už neexistující obří hranoly ikonických věží Twin Towers (TT) byly a jsou jednou z nejznámějších světových staveb všech dob. Jsou něčím, co kvůli krajně pohnuté historii, teroristickým útokům z 11. září 2001 (útoky 9/11), jež znamenaly jejich spektakulární zkázu on-line prožívanou celou planetou, přerostlo hranice jedinečného stavebního projektu přitahujícího odborníky v globální společensko-politický symbol, o který se zajímají a který fascinuje nejširší vrstvy obyvatel celého světa.
odeslat odeslat    tisk tisk
Stručná rekapitulace relevantních dat

  • Jako první narazilo v 8.46 hod. letadlo Boeing 767-200ER do severní věže (1WTC). Narazilo do budovy špičkou v úrovni 96.NP, přímo zasáhlo 93. až 99.NP. Při nárazu směřovalo letadlo takřka přímo od severu a osa nárazu byla půdorysně blízko středu budovy. Věž 1WTC měla jádro orientované ve směru západ-východ, letadlo tedy narazilo do budovy kolmo k podélné ose jejího jádra. Rychlost letadla při nárazu činila asi 690 km/h, v nádržích mělo letadlo cca 38 000 l paliva, jeho hmotnost byla cca 130 t.
  • Jako druhé namířilo v 9.03 hod. letadlo Boeing 767-200 do jižní věže (2WTC). Narazilo do budovy špičkou v úrovni 81.NP, přímo zasáhlo 77. až 85.NP (obr. 41). Při nárazu směřovalo letadlo od jihojihozápadu a osa nárazu vedla přes pravý bližší roh jádra šikmo ven z budovy. Půdorysně byl střed nárazu zhruba ve třetině šířky jižní stěny od jejího východního okraje. Věž 2WTC měla jádro orientované ve směru sever-jih, letadlo tedy narazilo do budovy v malém úhlu od podélné osy jejího jádra. Letadlo o hmotnosti cca 110 t mělo při nárazu rychlost asi 810 km/h a v nádržích cca 34 000 l paliva.
  • Nárazy letadel a okamžitým vznícením paliva z jejich nádrží byly zničeny všechny únikové cesty v rozsahu přímo zasažených podlaží. Výjimkou bylo jedno ze tří schodišť v budově 2WTC, kterým se bezprostředně po nárazu ještě osmnácti lidem podařilo překonat zasaženou zónu budovy. Výtahovými šachtami nateklo hořící palivo i do nižších pater, jednou šachtou dokonce až do přízemí. Zatékající hořící palivo způsobovalo výbuchy i po výšce budov.
  • V obou věžích bylo při nárazu cca 17 400 osob, z nich se v minutách následujících po nárazech cca 15 400 osobám (87 %) podařilo uniknout – prakticky všem, kteří byli pod zónami nárazu. Uvádí se [2], že v budově 1WTC uvízlo a zahynulo v patrech nad úrovní nárazů celkem 1355 lidí, v horních patrech budovy 2WTC 630 osob.
  • Jako první se zřítila v 9.59 hod., tedy 56 minut od nárazu letadla, věž 2WTC, zasažená jako druhá (obr. 42).
  • V 10.28 hod., tedy 102 min. od nárazu letadla, ji následovala věž 1WTC, která byla zasažena jako první.
  • Později odpoledne, v 17.21 hod., došlo ke zřícení budovy 7WTC, ač tato budova sama přímo zasažena nebyla. Byla však těžce poničena troskami zhroucené 1WTC, které zároveň vyvolaly několik požárů v různých částech budovy. Překvapivé zhroucení 7WTC se stalo jedním z hlavních impulzů následného vzniku konspiračních teorií skutečných důvodů zřícení budov WTC onoho dne.
  • Další zničenou, byť nezhroucenou budovou se stal Marriott Hotel (budova 3WTC) stojící mezi 1WTC a 2WTC. Budovy 4WTC až 6WTC sice kolaps Twin Towers bezprostředně vydržely, pro rozsáhlá poškození byly však v dalších dnech také strženy.
  • Těžce poškozeny a později strženy byly obě lávky pro pěší, které vedly z WTC přes Vesey Street do budovy 7WTC. Velmi poškozena byla budova Deutsche Bank na 130 Liberty Street, sousední kostel sv. Mikuláše patřící řecké pravoslavné církvi a také dvě budovy komplexu Světového finančního centra (WFC).
  • Uvádí se, že se nepodařilo nalézt žádnou z černých skříněk obou letadel.
  • Dle zdrojů při všech čtyřech útocích 11. září 2001 zahynulo celkem 2996 osob včetně všech devatenácti únosců. Zraněno bylo přes 6300 osob. Způsobené přímé materiální škody byly vyčísleny na 10 mld. USD (obr. 43).
  • V samotném komplexu WTC zahynulo pravděpodobně 2763 osob: 2191 civilních obětí, 343 hasičů z New York Fire Department (FDNY), 72 členů pořádkových sil – včetně 37 policistů z Port Authority Police Department (PAPD) a 23 policistů z New York Police department (NYPD) – všech 147 osob cestujících v obou letadlech a dále i deset únosců těchto dvou letadel. V troskách WTC bylo v následujících dnech nalezeno jen dvacet přeživších osob.


Kolaps Twin Towers, jeho příčiny a důsledky
Nejdříve byla v květnu 2002 vypracována studie týmu BPS (Building Performance Study) složeného z expertů Amerického svazu stavebních inženýrů (American Society of Civil Engineers – SEI/ASCE) a vládní agentury FEMA (Federal Emergency Management Agency). Tým BPS pracující víceméně na dobrovolné bázi došel k závěru, že ke zhroucení budov došlo primárně dramatickým poškozením jejich nosné konstrukce a zejména spojů stropních nosníků se sloupy a dále snížením mechanických vlastností konstrukční oceli v důsledku vysoké teploty požárů, které nastaly následkem nárazu letadel. V zasažených podlažích se stropy „oddělily“ ve spojích od sloupů budovy a následně napadaly jeden na druhý, což vedlo k progresivnímu, tzv. palačinkovému kolapsu obou věží.

Obr. 39. Půdorysné schéma nárazu letadel při útocích 9/11, zdroj: MesserWoland

Vyšetřením příčin zřícení Twin Towers a budovy 7WTC byla poté oficiálně pověřena Národní komise NIST pro teroristické útoky na Spojené státy (National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States, zkráceně NIST 9/11 Commission), zřízená 27. listopadu 2002 prezidentem a kongresem v rámci činnosti Národního úřadu USA pro normalizaci a technologie (National Institute of Standards and Technology, NIST). Hlavními úkoly této komise NIST bylo zjistit:

Obr. 40. Výškové schéma nárazu letadel při útocích 9/11, zdroj: MesserWoland

? proč budovy spadly;

? jaká byla protipožární opatření v místech nárazů letadel a jak fungovala;

? v jakém ohledu zdokonalit protipožární opatření v nových budovách.

Zpráva komise NIST o 1WTC a 2WTC [4] byla zveřejněna v říjnu 2005 (obr. 44), navazující zpráva o budově 7WTC byla dokončena v srpnu 2008.

Obr. 41. Okamžik nárazu letadla do věže 2WTC
Komise NIST přišla s výrazně odlišnou teorií – to, co podle ní způsobilo kolaps budov především, byla ztráta pevnosti oceli a její plastické přetváření v zasažených podlažích v důsledku dlouhotrvajících vysokých teplot od požáru. Dramatický pokles pevnosti a narůstající plastická deformace oceli vedly mj. k velkým průhybům, až prověšení stropů, v důsledku toho k vyhnutí osy některých obvodových sloupů a jejich velkým plastickým deformacím směrem dovnitř budovy a následně k řetězovitému selhání všech sloupů kritického podlaží.

Obr. 43. Rozsah zničení WTC a míra poškození budov v jeho okolí

Na základě výsledné zprávy komise NIST a dalších studií provedených renomovanými akademickými a výzkumnými pracovišti lze průběh a důsledky nárazů letadel, a tím i příčiny a průběh kolapsu Twin Towers, shrnout následovně:

? Nárazy letadel vyřadily ihned z funkce vždy významnou část sloupů v zasažených podlažích, zbývající sloupy musely okamžitě přenést výrazně větší zatížení než před nárazem. To se týkalo především zbývajících sloupů poškozených stěn budov a nejbližších sloupů jádra. Předpokládá se, že u budovy 1WTC bylo v úrovni osy nárazu přeraženo nebo silně zdeformováno 15 % všech obvodových sloupů a 13 % sloupů jádra (obr. 45 a 47). U budovy 2WTC bylo pravděpodobně přeraženo nárazy 14 % obvodových sloupů a plných 21 % sloupů jádra (obr. 46 a 48). Několik dalších nejbližších sloupů bylo poškozeno, deformováno apod. Ovšem vzhledem k tomu, že při útocích 9/11 panovalo téměř bezvětří, byly sloupy těsně před nárazy letadel namáhány jen cca na úrovni třetiny své únosnosti. Jejich schopnost převzít namáhání sloupů vyřazených nárazy z funkce byla tedy značná a téměř jistě by stačila na to, aby ke kolapsu budov nedošlo. Nosný systém budov měl vysokou schopnost redistribuce vnitřních sil, byl staticky velmi redundantní.

? Nárazy letadel vyřadily v zasažených podlažích ihned z funkce části stropů přiléhající k místům nárazu, ty popadaly včetně mobiliáře na stropy nižších podlaží a značně je přitížily. V částech kritických podlaží se tím narušila tuhost nosné ocelové konstrukce především v příčném směru, části obvodových sloupů se skokově zvýšila vzpěrná délka.

? Při nárazech letadel byla v zasažených patrech v neznámém, ale patrně fatálním rozsahu zcela stržena, dynamickým otřesem odražena nebo poškozena protipožární ochrana ocelových konstrukcí, především stříkaná izolace. Kdyby k tomu nedošlo, budovy by se možná nezřítily. Hned několik odborných studií dospělo totiž ke stejnému závěru: v důsledku obnažení svého povrchu nebo i místně nedostatečné vrstvě zachované protipožární ochrany nebyly ocelové prvky nosné konstrukce schopné dostatečně vzdorovat vysoké teplotě přetrvávajícího požáru, k němuž v zasažených podlažích došlo.

? Nárazy letadel byly přetrženy a zničeny přívody vody do sprinklerů v zasažených podlažích, sprinklery byly tedy zcela nefunkční.

? Ihned po nárazech, při následující rychlé dezintegraci letadel, vybuchlo a shořelo jejich palivo. Kerosin, letecký petrolej Jet A-1, rozstříknutý po nárazu z nádrží letadel, shořel velmi rychle. Předpokládá se, že asi čtvrtinu jeho množství pohltil okamžitý výbuch provázený zaznamenanými ohnivými koulemi. Zhruba čtvrtina hořícího kerosinu natekla do nižších podlaží a způsobila v nich požáry. Zbývající polovina paliva shořela přímo na místě během pěti až osmi minut od výbuchů. Kerosin však jako vysoce účinný podpalovač zažehl v zasažených podlažích následné, trvající požáry, které už byly dále živeny hořícím mobiliářem budovy, především nábytkem, elektronikou a písemnostmi.

? Odhaduje se, že hořlavého materiálu bylo v zasažených podlažích velké množství, v průměru cca 60 kg na 1 m2. Tento materiál ovšem nebyl rozmístěn rovnoměrně. Vlivem nárazů letadel a vzniklým proudem vzduchu byl hořlavý mobiliář nahrnut ke stěnám a do rohů protilehlých k místům, v nichž letadla do zasažených pater vnikla. Intenzita požárů, a tím tedy i teplota, kterou vyvolaly, tak nebyly rovnoměrné po ploše zasažených podlaží. Předpokládá se, že teplota při požáru v kritických místech nejvíce zasažených podlaží dosahovala zpočátku 950 až 1000 °C, mimo ně pak asi 750 až 800 °C [3].

? Pevnost konstrukční oceli klesá už při teplotě 500 až 550 °C pod 50 % normové hodnoty a zároveň se mění pružně-plastický charakter chování oceli na viskoplastický. Následkem vysoké teploty od dlouhotrvajícího požáru, která v kritických částech zasažených podlaží dosahovala po dobu 50 až 100 minut minimálně 700 °C [3], dramaticky poklesla pevnost nechráněné konstrukční oceli a vymizela pružná oblast jejího pracovního diagramu. Prvky nosné ocelové konstrukce se začaly plasticky přetvářet. Vnitřní sloupy začaly zrychleně dotvarovat. Ohybem namáhané stropní prvky se stále více prověšovaly, došlo k tzv. tečení oceli za vysokých teplot.

? Stropní prvky byly pevně spojeny svařením a sešroubováním s obvodovými sloupy a sloupy jádra, proto jejich prověšení mělo za následek velkou vodorovnou sílu, kterou začaly být obvodové sloupy k jádru přitahovány. Zatímco sloupy jádra byly zahřívány víceméně rovnoměrně, obvodové sloupy byly i v místech největšího žáru vystaveny teplotě od požáru jen z vnitřních stran. Zahřívaly se a deformovaly po průřezu nerovnoměrně, což zvyšovalo jejich příčné deformace. Obvodové sloupy se začaly v úrovni zasažených pater v kritických místech půdorysu postupně vychylovat ve vodorovném směru, výrazně se boulily směrem dovnitř budovy. Těsně před jejich selháním bylo pozorováno i změřeno, že se stěny v tomto směru vychýlily až 0,55 m od původní svislé roviny.

? Souběh výše uvedených jevů – nárazové přitížení sloupů, zhoršení mechanických vlastností jejich materiálu v důsledku vysokých požárních teplot, narůstající příčná tahová síla od prověšujících se stropů a velká vzpěrná délka sloupů po pádu stropů v místech zásahu letadel – i některých dalších negativních faktorů způsobil nakonec řetězovité selhání sloupů. Přemáhané a zdeformované sloupy v nejvíce zasaženém patře v rychlém sledu vybočily, k čemuž došlo primárně na jižní straně 1WTC a v severovýchodním rohu 2WTC. V rychlém sledu další sloupy buď vybočovaly, popř. byly části některých sloupů vytrhávány dovnitř budovy. Zároveň nastalo řetězové porušování spojů mezi nimi a stropními deskami.

? Jakmile se porušily sloupy v kritickém podlaží, uvolnila se podpíraná horní část budovy a dopadla v důsledku gravitace na oslabený strop kritického podlaží. Bylo spočteno, že kinetická energie padající horní části budovy přitom převyšovala potenciální energii možného plastického přetvoření a podrcení vzdorující stropní konstrukce nižšího podlaží více než osmkrát [2, 5]. Pružný výpočet napětí způsobeného nárazem padající části budovy ve vzdorujícím stropu převýšil pevnost jeho materiálu více než třicetkrát (!). Narušené stropy kritických podlaží, ale ani celistvé stropy níže situovaných podlaží neměly šanci takový náraz vydržet.

? Blok horních pater prorazil jako padající kovadlina oslabený strop kritického podlaží a zvyšující se rychlostí jen o málo pomalejší, než by odpovídala volnému pádu, prorážel další stropy níže a níže, v tomto pádu do sebe tyto stropy přibíral a tím stále zvyšoval svoji hybnost. Např. u věže 2WTC dopadly navrstvené stropy na terén rychlostí
cca 200 km/hod., pád trval asi 10,5 sekundy. Čistý volný pád by trval asi 8 sekund a rychlost dopadu by činila cca 300 km/hod.

? Bezprostředně po pádu stropů následovalo zhroucení stěn vnějších sloupů, které se na tak velkou výšku nedokázaly udržet bez příčného podepření za situace, kdy byly vystaveny vodorovnému rázovému namáhání ve spojích se stropními deskami odsekávanými blokem padajících stropů. Podobně se zhroutily i sloupy a celé rámy jádra. Jak segmenty vnějších stěn, tak i sloupy horních částí jader budov se v důsledku vodorovných rázů a celkového přemáhání – i v důsledku obrovských vzpěrných délek – rozlamovaly ve šroubových spojích, v nichž byly po výšce stykovány, a hroutily se vzápětí za stropy (obr. 49).

? Části vnějších stěn nad zasaženými patry padaly dovnitř půdorysu věží, pod úrovní nárazů se segmenty vnějších stěn rozlupovaly vějířovitě ven, po výšce se rozlámaly a napadaly na okolní budovy (obr. 51). Nejnižší části stěn, jejichž vzpěrné délky už byly pod kritickou mezí, zůstaly čnít na místě ve vějířovitém rozevření ven z půdorysu budovy (obr. 52). Horní části konstrukce jádra se v důsledku enormní vzpěrné délky rozlamovaly a padaly za stropy do půdorysu budovy podobně jako vnější stěny. Poměrně vysoké části dolních úseků obnažených vnitřních jader – asi čtyřicet podlaží u 2WTC a asi šedesát podlaží v případě 1WTC – zůstaly však i po pádu okolních stropů přechodně stát na místě. Tyto fáze trvaly asi 25 a 15 sekund. Teprve pak tato jádra ztratila bez příčného ztužení stropy stabilitu a zřítila se také.

? Obě vrchní části věží se sice v důsledku nerovnoměrných deformací a vybočování obvodových sloupů v zasažených podlažích nejdříve naklonily, ale po selhání sloupů kritického podlaží už pak padaly svisle dolů. Během pádu tato tělesa velkých hmotností, a tím i velké hybnosti, nedostávala žádné dostatečně velké příčné silové impulzy, aby měla důvod padat k zemi jinak než svisle.

? Ve výsledku se jednalo o velmi rychlé zhroucení konstrukcí obou budov, jehož charakter někteří experti označovali jako zvláštní případ tzv. progresivního prostorového kolapsu. Vzhledem k tomu, že bylo u budovy 1WTC porušeno nárazem méně sloupů a oslabené sloupy kritického podlaží zatěžovalo méně (přesně čtrnáct) podpíraných podlaží, tato budova vzdorovala zhroucení déle než 2WTC, kde byl počet nárazem vyřazených sloupů vyšší a navíc je zatěžoval i výrazně vyšší počet (přesně třicet) podpíraných pater.

? Specifickým rysem kolapsu Twin Towers se stalo pokrytí výsledného zbořeniště jemným bělavým prachem a jemnozrnným práškem (obr. 50).
Chemický rozbor prokázal, že šlo o silikátový stavební materiál, zcela rozmělněný a rozdrcený v důsledku výbuchů a nárazů, který tvořil jednak lehký beton použitý na spřažených stropních deskách a jednak protipožární nástřiky i omítky ocelových konstrukcí. Tento materiál obsahoval hmotnostně až 4 % azbestových vláken.

 Obr. 42. Okamžik selhání sloupů kritického patra věže 2WTC a pádu vrcholku věže, zdroj: Gulnara Samoilova

Řada odborných studií se zpětně věnovala otázce, nakolik byly Twin Towers vlastně navrženy kvalitně, tj. do jaké míry vzdorovaly nárazům letadel a jejich důsledkům při útocích 9/11 v souladu s příslušnou dokumentací a racionálním očekáváním. Návazně pak, do jaké míry a v čem konkrétně bylo a možná ještě je žádoucí zpřísnit po září 2001 pravidla navrhování, realizace a správy výškových budov, tj. technické a technologické normy a související předpisy specifikující úroveň jakosti materiálů, prací a managementu budov. Tomuto tématu bude věnována pozornost v navazujícím článku o nové výstavbě komplexu WTC. K Twin Towers lze souhrnně říci jen tolik, že se neobjevila jediná respektovaná instituce a jediný významnější odborník, který by poukázal na nějakou systémovou chybu návrhu nebo realizace. Jedinou diagnostikovanou zjevnější slabinou budov byla poddimenzovaná a nevyrovnaná protipožární ochrana. Zároveň ovšem panuje shoda na tom, že charakter a trvání požárů způsobených letadly byly natolik zničující, že by v kombinaci s rozsahem mechanického poškození kritických pater došlo s vysokou pravděpodobností ke kolapsu budov, i kdyby byla ochrana podle tehdy platných předpisů bezchybná. Budovy měly velmi redundantní nosný systém umožňující rozsáhlou redistribuci vnitřních sil i deformaci. Twin Towers dokázaly stát i po strašlivých nárazech letadel natolik dlouho, že umožnily evakuaci prakticky všech osob, které od únikové cesty neodřízly požáry a fyzicky zdemolovaná podlaží. Statická odolnost věží ve svislém i příčném směru byla vynikající. Twin Towers ovšem samozřejmě nedokázaly přenést dynamické, rázové účinky celých padajících bloků pater.

Obr. 44. Hlavní vyšetřovací zpráva útoků 9/11 na WTC [4]

Konspirační teorie o útoku a příčinách kolapsu budov

Spektakulární průběh nárazů velkých dopravních letadel do světově proslulých Twin Towers, šokující rychlost a charakter kolapsu obou věží a celkově těžké trauma spojené s tragickými událostmi útoků 9/11, jejich fatální následky a následně i politické, sociální, hospodářské a obchodní konsekvence – to vše poutalo a do jisté míry dodnes poutá pozornost i emoce široké veřejnosti. Náhlé a překotné kolapsy obou věží se staly pro mnoho lidí bez patřičného stavebního vzdělání nepochopitelné. I v řadách odborníků se našlo dost takových, kteří –
ať už motivování jakkoliv – vznesli a dodnes vznášejí námitky proti obecně už přijatým, exaktně doloženým příčinám a průběhu kolapsu věží, který je výše popsán.

Obr. 45. Rozsah poškození obvodových sloupů severní stěny věže 1WTC


Obr. 46. Rozsah poškození obvodových sloupů jižní stěny věže 2WTC
Je ovšem skutečností, že zejména v prvních několika letech, kdy
autoritativní zpráva komise NIST teprve vznikala, vyvstalo hned několik důvodů, které ke zrodu konspiračních teorií nepřímo vybízely. Mezi ty podstatné je možné řadit následující skutečnosti.

? Až překotná snaha správy města a státu New York odklidit trosky WTC co nejrychleji a současně nepochopitelně vlažný přístup k potřebě uchování přiměřeného rozsahu a počtu vzorků trosek a nalezených předmětů jako důkazních předmětů pro vyšetřování a odborné analýzy příčin zhroucení budov.

? Neochota administrativy pustit na místo členy první vyšetřovací komise BPS. Tato komise neměla až na výjimky žádné přímé vzorky trosek, nemohla provádět jejich reálné zkoušky atd. Výsledkem byly bohužel nepřesné závěry o mechanizmu kolapsu (palačinkový efekt apod.), které v dané fázi jen přiživily některé spekulace.

? Průtahy s věrohodným odborným vysvětlením kolapsu budovy 7WTC. Velmi neblahou roli v uvedeném případě navíc sehrál jak značný časový odstup zřícení této budovy od kolapsu Twin Towers, tak i pozoruhodně krátká doba od nabytí práv na WTC Larrym Silversteinem k datu útoků 9/11 a netransparentní, mimořádně složité pojistné smlouvy a podmínky.

? Nálezy stop síry ve vzorcích prachu, který pokryl území po pádu budov, vzhledem k tomu, že právě přídavek síry je příznačný pro termit Thermate, oblíbenou trhavinu používanou k demolicím staveb, popř. pro nanotermity. Záhy po kolapsu Twin Towers a budovy 7WTC se pak objevily spekulace o tom, že celá zkáza WTC byla ve skutečnosti předem připravenou, řízenou demolicí těchto budov a nárazy letadel jen maskujícím divadlem.

Obr. 47. Rozsah poškození vnitřních a obvodových sloupů nárazem a žárem – věž 1WTC

Některé pochybnosti neutichly – a patrně ani nikdy neutichnou ani po zveřejnění zpráv NIST o kolapsu Twin Towers a budovy 7WTC. Stále existují lidé, a řada z nich je i stavebně erudovaných, kteří mají menší či větší výhrady k oficiální verzi událostí, víceméně jí nevěří a k některé z konspiračních teorií se přiklánějí i nadále. Důvody jejich pochybností se pohybují od jednotlivých technických nesrovnalostí, které nacházejí v publikovaných závěrech vyšetřování, až po obecnější, systémovou nedůvěru k politikům a etablovaným elitám finančních, zbrojařských a mediálních kruhů USA. Jen namátkou jsou dále uvedena některá nejfrekventovanější konspirační tvrzení okolo zkázy WTC a Twin Towers. Autor článku je nechce nijak dále komentovat, vědom si postřehu Františka Koukolíka, známého českého neuropatologa, že jakákoliv snaha o racionální diskuzi o záležitostech víry má za následek jen posílení této víry. Avizovaný výčet konspiračních teorií.

Obr. 48. Rozsah poškození vnitřních a obvodových sloupů nárazem a žárem – věž 2WTC

? Útoky nespáchala výlučně Al-Káida, ale podílela se na nich – nebo jich přinejmenším k realizaci vlastních zájmů briskně využila – část administrativy USA a některé velmi vlivné na ni napojené elity.

? Zhroucení TT a zejména kolaps 7WTC byly řízenými demolicemi. Ke zhroucení nedošlo v důsledku nárazů letadel a následného požáru, ale kvůli výbuchům už předem nastražených trhavin.

? Letadlo, které zasáhlo Pentagon, ve skutečnosti vůbec neexistovalo. Budova byla řízeně zasažena raketou, kterou nechala vypálit část administrativy USA.

? Motivací těchto činů části administrativy USA, vedení armády a některých vlivných na ni napojených elit mělo být ospravedlnění připravované invaze USA do Afghánistánu a Iráku kvůli ropě, plynu
(mj. realizace transafghánského plynovodu prosazovaného těžařskou lobby) a posílení dominance USA ve světě, viz teorie Nového světového řádu (New World Order, NWO).

? Šlo o pojistný podvod, mj. rafinované řešení zákazu oficiální demolice budov kvůli azbestu a krajně komplikovaného a drahého nahrazení azbestu jinou ochranou, čemuž se chtěli Silverstein a PANYNJ vyhnout.

? Nelze nijak vysvětlit zjevné a opakované selhání systémů protiletecké obrany NORAD – muselo jít o záměrnou sabotáž systému.

? Ve dnech těsně předcházejících útokům 9/11 došlo k podezřele masivnímu nárůstu opčních obchodů na burzách spekulujících na pád cen akcií organizací, které byly následně útokem postiženy – se ziskem v řádu desítek mld. USD.

Obr. 49. Kolaps věží – padající bloky obvodových stěn

Bourací a vyklízecí práce, dopad kolapsu na Lower Manhattan

Celé území bývalého komplexu WTC bylo vedením oddělení New York City Fire Department, které bourací a vyklízecí práce řídilo, rozděleno do čtyř sektorů. Rychlost, s níž odklízení trosek probíhalo, byla mimořádná. Pracovalo se na tři směny, v noci za intenzivního umělého osvětlení. Důvody byly politické, ekonomické i psychologické. Ani prezident George W. Bush, ani starosta New Yorku „Rudy“ Giuliani nechtěli, aby to, v co se hrdé WTC změnilo, leželo na místě déle, než je nezbytně nutné. Materiálu, který bylo nutno odklidit, bylo 1,8 milionu tun. Trosky se odvážely nákladními auty především na skládku Fresh Kills Landfill (svého času šlo o největší skládku a zároveň i umělou stavbu světa) na ostrově Staten Island. Tam se trosky třídily a část z nich byla na místě také uložena – zabraná plocha činí 160 000 m2. I tam pracovalo déle než rok více než tisíc forenzních specialistů na identifikaci lidských ostatků – nalezeno jich bylo přes 3500. Identifikace nalezených ostatků obětí byla oficiálně ukončena v únoru 2005, tj. po 3,5 letech, jejich sporadické nálezy však pokračovaly i po zahájení nové výstavby na Ground Zero v dalších letech. Původně se předpokládalo, že odklízení trosek potrvá minimálně rok, ve skutečnosti trvalo do konce května 2002, pouhých osm měsíců. Nikdo při těchto nepříjemných a komplikovaných pracích nebyl vážněji raněn.

Obr. 50. Letecký pohled na zničený komplex WTC krátce po útocích 9/11, zdroj: NPS

Zničení WTC a infrastruktury v jeho okolí vážně poškodilo ekonomiku oblasti Lower Manhattan a mělo významný dopad na světové trhy. Na šest dní, až do 17. září 2011, byla mj. uzavřena Newyorská burza cenných papírů, na tři dny byla zastavena civilní letecká doprava v USA a Kanadě. V následujících týdnech a měsících došlo v zasažené oblasti k zavření, přemístění a zrušení mnoha institucí, firem a provozů, což na řadu let snížilo význam a prestiž Lower Manhattanu jako někdejší špičkové lokality pro sídla nejvýznamnějších organizací i pro prestižní bydlení. Nastalo několikaleté hledání optimální cesty, jak vrátit na Ground Zero život, jakým způsobem a v jaké podobě na místě zničeného původního WTC vybudovat smysluplný komplex nového WTC tak, aby odpovídal v mnohém protichůdným nárokům a potřebám současného New Yorku, které jsou navíc už zcela jiné, než ty, kterými byli vedeni vizionáři WTC před sedmdesáti lety. ?

Obr. 51. Budova 6WTC poničená troskami věže 1WTC

Obr. 52. Počátek odklízecích prací na Ground Zero, zdroj: Steve McCurry

Obr. 53. Historický pohled na jižní cíp Manhattanu v New Yorku s původním komplexem WTC, zdroj: Manhattan4

Účastníci výstavby

Správa státu New York: guvernér státu New York Nelson Rockefeller, republikán (ve funkci od 1. 1. 1959 do 18. 12. 1973)

Správa města New York: starostové města New York – John Lindsay, liberál (ve funkci od 1. 1. 1966 do 31. 12. 1973); Rudolph William Louis „Rudy“ Giuliani, republikán (ve funkci od 1. 1. 1994 do 31. 12. 2001)

Iniciátor výstavby WTC: Downtown-Lower Manhattan Association (D-LMA), zakládající předseda David Rockefeller

Vlastník pozemku, investor a vlastník budov 1WTC až 6WTC původního WTC: The Port Authority of New York and New Jersey (PANYNJ), společný úřad států NY a NJ

Investor a vlastník budovy 7WTC původního WTC:

Larry A. Silverstein/Silverstein Properties

Nájemce všech budov WTC v okamžiku útoků 9/11:

Larry A. Silverstein/Silverstein Properties

Koncepční řešení, architekt:

Minoru Yamasaki (1912–1986)/Minoru Yamasaki Assoc. (sídlo v Seattlu)

Výkonný architekt, projektant stavební části:

kancelář Emery Roth & Sons (sídlo v New Yorku)

Statické řešení budov WTC:

kancelář Worthington, Skilling, Helle & Jackson, od roku 1967 pod jménem Skilling, Helle, Christiansen, Robertson (sídlo v Seattlu); od roku 1982 kancelář Leslie E. Robertson Associates (sídlo v New Yorku)

Hlavní statik věží Twin Towers:

Leslie Earl Robertson, s pomocí Johna Skillinga

Projektant zakládání a zemních prací WTC:

projektové oddělení PANYNJ

Projektant elektrického vybavení WTC:

kancelář Joseph R. Loring & Associates

Projektant technologického vybavení WTC:   

kancelář Jaros, Baum & Bolles

Generální dodavatel výstavby WTC a Twin Towers:

Tishman Realty & Construction Company (sídlo v New Yorku)

Dodavatel ocelové konstrukce Twin Towers:

Banker Steel Company LLC (Lynchburg, Virginie)

Montáž ocelové konstrukce Twin Towers:

Karl Koch Erecting Company (sídlo v New Yorku)

Dodavatel skleněných výplní oken:

Libbey-Owens-Ford Comp. (Toledo, Ohio)

Vyšetřování příčin zhroucení budov Twin Towers a 7WTC:

National Commission on Terrorist Attacks Upon the United States (NIST 9/11 Commission) v rámci činnosti National Institute of Standards and Technology, NIST, Federal Emergency Management Agency (FEMA)

Použitá literatura:

[1] Gillespie, A. K. (1999): Twin Towers. The Life of New York City's World Trade Center. Rutgers University Press.

[2] Bažant, Z. P.; Zhou, Y. (2002): Why Did the World Trade Center Collapse? – Simple Analysis. Journal of Engineering Mechanics, January 2002, 2–6, March 2002, 369–370.

[3] Kaussel, E., editor (2002): The Towers Lost and Beyond. Massachusetts Institute of Technology (www.web.mit.edu/civenv/wtc/).

[4] National Institute of Standards and Technology (NIST). (2005): Final Report on the Collapse of the World Trade Center Towers. S. Shyam Sunder, Lead Investigator, NIST, Gaithersburg, Md. (248 stran).

[5] Bažant, Z. P.; Verdure, M. (2007): Mechanics of Progressive Collapse: Learning from World Trade Center and Building Demolitions. Journal of Engineering Mechanics, March 2007, 308–319.

[6] Robins, A. W. (2011): The World Trade Center. 2. vydání, Thompson & Columbus Inc.

 

 

Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 1. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 2. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 3. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 4. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 5. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 6. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 7. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 8. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 9. díl
Budování, kolaps a nová výstavba komplexu WTC v New Yorku, 10. díl

 

 





Licence Creative Commons

www.casopisstavebnictvi.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora | Neužívejte dílo komerčně | Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.

RSS
© 2007