„Máme třiadvacet tisíc studentů a pět tisíc zaměstnanců, k tomu historický primát mezi technickými vysokými školami ve střední Evropě. Myslím, že už kvůli své velikosti a tradici si naše vzdělávací organizace pořádné oslavy výročí zaslouží,“ míní prorektor ČVUT prof. František Vejražka. „A není to zdaleka neužitečné mrhání penězi. Akce, které v souvislosti s třemi sty lety existence pořádáme, nám pomáhají oslovit naše budoucí, ale i bývalé absolventy, a tím vylepšit tolik potřebnou zpětnou vazbu s průmyslem.“
Tři sta let existence ČVUT se naplní 18. ledna příštího roku. Proč právě v tento den?
Je pravda, že přesný den vzniku se nedá určit lehce a toto datum je mnohými často zpochybňováno. Možná i proto, že nás pasuje na nejstarší technickou univerzitu ve střední Evropě. Ale z moderního pohledu je opodstatněné – císař tehdy nejenže s výukou souhlasil, ale také rozhodl, že na inženýrské studium je třeba uvolnit peníze. Výuku pak začal iniciátor veřejného inženýrského studia Christian Josef Willenberg až v roce 1717.Ve svém bytě vyučoval dvanáct studentů, z nichž nakonec vzešli čtyři inženýři. V tomto smyslu se skutečně držíme tradice, protože v současnosti úspěšně dokončí naši školu třetina z přijatých.
Akce spojené s výročím jste ale začali pořádat už na konci loňského roku.
Pro oslavy jsme určili kalendářní roky 2006 a 2007, protože jsou to léta jubilejního akademického roku. Už některé konference v roce 2005 byly spojeny s výročím, a to z důvodu medializace, která naše výročí provází.
V tom případě se nyní pomalu přibližujeme k polovině řetězce událostí spojených s výročím ČVUT. Jak zatím hodnotíte průběh oslav?
Vzhledem k tomu, že nedílnou součástí školy jsou studenti, byla a bude většina akcí zaměřena právě na ně. Zatím největší studentskou událostí byl květnový festival Dejvická 2006, kde koncertoval například Čechomor. Ve spolupráci s Prahou 6 jsme uzavřeli celou Dejvickou ulici a během víkendu se naše škola prezentovala v pěti stanech. Je třeba podotknout, že na této prezentaci a na s ní spojených atrakcí mají největší podíl studenti. Prokázali při tom pracovitost, organizační schopnosti a i kus moudrosti – klobouk dolů. A byl to hezký příklad spolupráce sídla školy, profesorů a jejich studentů, tak by to mělo být. Další zajímavou akcí, která byla tentokrát zaměřena na středoškoláky, byl říjnový Seminář o studiu a perspektivách absolventů ČVUT na trhu práce. Spolupracujeme s pětašedesáti velkými firmami a právě jejich pracovníci, bezvýhradně absolventi ČVUT, představili nabídky svých podniků potenciálním uchazečům o studium. A hlavně, uchazečům o studium u nás řekli, co se sami na ČVUT naučili a jak to využili v praxi. Nejvíc naše organizační schopnosti ale prověří lednový Týden techniky, v jehož programu bude například koncert České filharmonie nebo slavnostní zasedání akademického senátu a vědecké rady ČVUT, kde očekáváme proslov prezidenta republiky, který má nad oslavami záštitu.
Dlouhodobým problémem technických vysokých škol v České republice je slabší zájem uchazečů. Mají ho oslavy výročí ČVUT posílit?
Nemusejí být všichni technicky orientovaní, ale dlouhodobý nárůst uchazečů o studium humanitních oborů taky není ideálním stavem. Je třeba si uvědomit, po jakých profesích je například poptávka na trhu práce v Evropské unii. Právě techničtí experti nacházejí v zemích západní Evropy slušné uplatnění. Oslavy pak mají jako jeden z hlavních cílů propagovat techniku a podat co nejvěrnější obraz o jejím studiu. Ale jinak na naší škole úspěšně funguje Kariérní centrum, které zajišťuje komunikaci mezi uchazeči, studenty a absolventy na jedné straně a průmyslovými organizacemi na straně druhé.
Mluvil jste o zahraničí. Máte pro výzkum srovnatelné technické podmínky jako renomované zahraniční univerzity?
Myslím, že máme laboratoře na slušné úrovni, nicméně trochu horší je to už s přístroji, které jsou finančně hodně náročné. Co se ale týká výsledků výzkumu, tak se rozhodně nemusíme stydět. Například dva naši doktorandi byli na velmi úspěšné stáži v organizaci Inmarsat se sídlem v Londýně, která se zabývá satelitní komunikací. Lidé z této organizace se přijeli podívat k nám a my jsme zrovna vyvíjeli přijímač satelitní navigace. Pánové z Londýna se na přijímač dívali a nechtěli věřit, že byl vytvořen v našich podmínkách. Pořád se ptali, kde máme ty drahé, dokonalé automatické přístroje. Odpověděli jsme tenkrát, že nám stačí jednoduché, což má i svou výhodu, protože pak známe každý detail zapojení a perfektně rozumíme jeho funkci. Když jsem pak přijel do Inmarsatu, kde jeden ze studentů právě pracoval, smál se na mne kdosi ve výtahu. Tvářil jsem se nechápavě, dokud nepověděl, že byl v delegaci v Praze a že může jen potvrdit, co jsem říkal – oba kluci byli výborní. Nechci tím však říct, že se věci mají dělat na koleně, ale výsledky hodně závisí na vůli studentů a vzájemné pomoci. Pokud třeba potřebujeme využít nějaký přístroj, jejž nemáme, často nám se svým vybavením vyjdou vstříc průmyslové podniky.
Jak se vyrovnáváte se závěry lisabonské dohody, která stanovila celoevropské formy studia? Konkrétně mám na mysli institut bakaláře v českém technickém vysokém školství?
Program lisabonské dohody je pro nás závazný. A máte pravdu, na bakalářský titul nejsou zvyklí jak rodiče studentů, tak ani průmysl a koneckonců ani legislativa. Snažíme se v tomto problému vytvářet jakousi osvětu, v jejímž rámci plánujeme workshop, kde my budeme zástupcům firem vysvětlovat, k čemu jim může být dobrý absolvent s titulem bakalář. A podniky by nám měly poradit, jakého by ho potřebovaly.
