V roce 2004 bylo na kongresu v Praze nabídnuto SPS místo viceprezidenta v jedenáctičlenné exekutivě FIEC, které od té doby v Bruselu zastává Ing. arch. Zdeněk Klos, viceprezident SPS. Kromě domácích podnikatelů ve stavebnictví má na starosti i zastupování Polska a na své místo viceprezidenta FIEC byl, podle vlastních slov, zvolen díky zkušenostem získaným při práci ve zvláštní skupině FIEC, ustavené pro země střední a východní Evropy ještě před jejich vstupem do EU.
Jak byste stručně shrnul základní cíle FIEC?
Naše organizace má dva hlavní cíle. Za prvé je to vytvoření profesionální platformy v oblasti evropského stavebního průmyslu pro podnikatele ve stavebnictví.
Co si pod tím můžeme představit?
Je to oficiální možnost podnikatelských organizací v oboru prezentovat své názory a diskutovat problémy na celoevropské úrovni. FIEC pro tyto účely organizuje kongresy, konference a podobné akce, formuje stálé i dočasné pracovní týmy, které mají na starosti analýzu a hledání řešení konkrétních problémů. Následně pak funguje jako zprostředkovatel, kdy tyto názory, stanoviska a závěry prezentuje před Evropskou komisí, Evropským parlamentem a jeho výbory.
Myslíte, že můžete uvést konkrétní problém, který FIEC v rámci své operativy řešila?
Výkonný tým FIEC pracuje na úrovni komisí, které jsou výkonnými pracovníky koordinovány, aby se zabývaly specifickými zájmy a problémy napříč Evropou, a cílem je zaujmout nějaké stanovisko...
...které je prezentováno politickým institucím. Ale jaké, zvláště pro českého podnikatele ve stavebnictví, zajímavé stanovisko FIEC prezentovala?
Jedním dlouhodobě a široce řešeným problémem, kterým se zabývá pro tento účel zřízená komise, je daň z přidané hodnoty pro stavební práce v celoevropském měřítku. Úroveň daně je velice rozmanitá, stejně jako názory na tento problém. Například v Anglii je daň z přidané hodnoty při realizaci výstavby nových bytů nulová, v jiných státech Evropy daně oscilují mezi 12 a 19 %, výjimečně až nad 20 %. Na základě takovéto analýzy pak FIEC řeší otázky optimální výše daně z přidané hodnoty.
Jaká je optimální úroveň daně z přidané hodnoty ve stavebnictví v rámci Evropy?
Jednoznačný názor neexistuje. Nicméně Evropská federace stavebního průmyslu usiluje o to, aby daňová úroveň byla snížena, a to nejen pro byty, ale obecně pro stavební práce. Z pohledu České republiky aktuálně usilujeme o prodloužení výjimky snížené daně z přidané hodnoty na stavby pro bydlení nejméně do roku 2010.
Vy jako viceprezident FIEC máte na starosti technickou komisi. Co tato komise v poslední době řešila či řeší?
Například se zabýváme problematikou odpadů. To není ve stavebnictví žádný nový problém. Na druhou stranu likvidace stavebního odpadu vždy problémem bude. Stavebnictví produkuje zhruba padesát procent průmyslového odpadu. Momentálně vedeme ostrou diskuzi s výborem pro životní prostředí Evropského parlamentu o zemině z výkopových prací. Zásadní otázka zní, zdali je to odpad, či ne, a ačkoliv to může znít banálně, má to velký dopad jak na legislativu jednotlivých zemí, tak na náklady stavebních firem a investorů. V současném návrhu směrnice o odpadech, která má být schválena Evropským parlamentem, je uvedeno, že stavební výkopek, pokud je na stejné stavbě znovu použit například k zasypání, není odpadem. Naložíme-li ho na auto a vyvezeme jinam, tak odpadem je a musí být podle předpisů likvidován, což stojí obrovské peníze. My v současnosti lobbujeme za to, aby takový nesmysl ve směrnici nezůstal a byl upřesněn v tom smyslu, že pokud bude vykopaná zemina kontaminovaná, pak je teprve odpadem. V případě, že zemina kontaminovaná nebude, tak odpadem není a lze ji na jiném místě vhodným způsobem znovu použít. Celkově je však záběr FIEC mnohem větší.
Jak je FIEC úspěšná ve snaze protlačit své návrhy na půdu Evropského parlamentu?
Jsem členem exekutivy zatím dva roky a nedokážu objektivně zhodnotit dlouhodobé výsledky. Ale z jednání, jichž jsem se přímo účastnil, můžu říct, že připomínky FIEC jsou ze strany Evropské komise i parlamentu široce akceptovány.
A jaká je vaše osobní zkušenost s českými europoslanci?
Zatím prakticky žádná, i když se o navázání spolupráce snažíme. Jinak řečeno, vidím zde velký prostor ke spolupráci na obou stranách.
Zmínil jste dva hlavní úkoly FIEC, jaký je ten druhý?
Druhý úkol je úzce spojen s tím prvním. Neboli skrze vytvořenou platformu usilujeme o trvalé zlepšování podmínek pro podnikání ve stavebnictví v Evropě.
Dobře, jak se tedy v tomto kontextu díváte na problém omezení podnikání českých stavebních firem v některých zemích EU? Zvlášť uvědomíme-li si, že tuzemský trh je zahraničním firmám zcela otevřený.
Náš vstup do EU byl podmíněn uzavřením přístupové smlouvy, která mimo jiné stanovila podmínky i pro stavebnictví. Ty však považujeme za vzájemně naprosto nevyvážené a asymetrické. Jejich součástí je tzv. přechodné období pro vysílání pracovníků na práce do zemí EU, což prakticky neznamená nic jiného než zákaz našeho působení v EU po dobu sedmi let. Je tedy na jednotlivých zemích EU, zda během tohoto období umožní českým stavařům vstup na jejich pracovní trh. Po dvou letech nám pouze některé země EU za určitých, avšak často rozdílných podmínek tento vstup umožnily. Situace je dnes taková, že v EU existují země, kde jsou podmínky zcela otevřené a liberální (Velká Británie, Irsko, Švédsko). Pak jsou tu trhy otevřené spíše formálně, protože často řada byrokratických a administrativních opatření a obstrukcí možnost vstupu velice ztěžuje (Francie, donedávna i Holandsko), a pak jsou tu státy s naprostým zákazem volného vstupu jakéhokoliv českého stavebního dělníka v případě Rakouska a Německa. Především Rakousko patří mezi ty země EU, které z čistě politických důvodů budou trvat na využití celého sedmiletého přechodného období. SPS proto již dříve začal ve spolupráci s představiteli ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva zahraničních věcí a Sdružení českých podnikatelů v Německu systematicky usilovat o narovnání těchto podmínek. Hledáme, v kontextu s platnou legislativou, možnosti prosazování oprávněných požadavků svých členů v zahraničí. Prostřednictvím místopředsedy minulé vlády ČR Jiřího Havla informoval prezident našeho svazu Václav Matyáš o této situaci přímo místopředsedu Evropské komise Güntera Verheugena a dále požádal písemně o pomoc i příslušného eurokomisaře Vladimíra Špidlu. Dále vedeme řadu jednání s prezidenty stavebních svazů Rakouska, Německa, Francie a dalších zemí a v tomto úsilí využíváme i neocenitelnou pomoc našich obchodních radů. I z tohoto stručného přehledu je myslím zřejmé, že náš svaz si je vědom vážnosti situace, a proto hodlá zájmy svých členů důsledně obhajovat a prosazovat.
Panuje v řadách FIEC, tedy i mezi zástupci zemí vytvářejících ony administrativní bariéry, jednoznačný souhlas s úplnou liberalizací pracovního trhu v rámci EU?
Podpora úplné liberalizace je spíše většinová než jednotná. Na tom však není nic divného. FIEC je sice profesní organizací, která se svými stanovisky k návrhům evropských zákonů vyjadřuje, avšak současně své požadavky uplatňuje prostřednictvím lidí více či méně politicky angažovaných, a to jak v Evropské komisi, tak v Parlamentu EU. Zatímco na půdě FIEC obvykle dospějeme k jednotnému stanovisku, dochází na půdě orgánů Společenství k prosazování národních politických zájmů.
A teď k volnému pohybu služeb.
Brzy by měla být schválena evropská směrnice o službách, o které se dlouho diskutuje. Ta by měla stanovit pravidla pro naplňování jednoho z hlavních principů sjednocené Evropy, tj. volného pohybu služeb.
Ovšem zase jen teoreticky.
Bohužel. Ani v současném návrhu směrnice nejsou pravidla jednoznačně nastavena. Již jsem uvedl, že jsou státy s liberálnějším přístupem a státy s přísnými požadavky na organizace, které chtějí služby poskytovat. Z tohoto důvodu se nemůže česká firma v řadě zemí zúčastnit tendru na stavební zakázku, protože vnitřní předpisy to prakticky znemožní. A zde bych opět připomněl naše v podstatě nulové možnosti působit na trhu v Rakousku a SRN. Když ale hovoříte s politikem země, ve které tyto překážky existují, tak obvykle prohlásí, že obecně platný princip respektují. V červnu jsem tento problém intervenoval u rakouského kancléře Wolfganga Schüssela. Na otázku týkající se volného pohybu služeb odpověděl: „Máte přece možnost založit si v naší zemi firmu a ta se může zúčastnit jakéhokoliv tendru.“
Co jste mu na to řekl? Nebo spíše, co jste si v tu chvíli myslel?
Co se na to dá říct? Nijak dramaticky jsem to nebral, ale myslel jsem si své. Jako viceprezident svazu odpovědný za zahraniční činnost jsem přesvědčen, že cesta ke skutečně volnému pohybu služeb i pro nás, jako novou členskou zemi EU, je neodvratná a že ty nůžky, které jsou pro nás stále poněkud přivřené, se do čtyř let otevřou. V našem svazu však musíme usilovat o to, aby tato formální možnost byla ještě v rámci přechodného období doprovázena i praktickou možností vyslat do Rakouska alespoň naše montážní pracovníky a v Německu získat možnost pracovat jako generální dodavatel stavby. Náš svaz nechápe přechodné období jako lhůtu ke konzervaci současných omezení, ale naopak jako šanci k jejich postupnému odstraňování tak, abychom po jejím uplynutí vstoupili na zahraniční trh již se základními zkušenostmi.
Ovšem nůžky České republiky jsou na tomto poli otevřené až dost. Myslíte, že je to taktické?
Situace u nás je v důsledku privatizace v podstatě daná tím, že do řady firem vstoupil zahraniční kapitál, takže řada evropských stavebních koncernů u nás působí prostřednictvím svých dceřiných firem. Tento vstup byl bezesporu pro rozvoj naší ekonomiky přínosný. Na druhou stranu bychom všichni rádi viděli, kdyby byl český kapitál silnější. Obsah přístupové smlouvy pak současně stanovil, že žádná ze stran nebude přijímat další omezující opatření ani další administrativní bariéry. SPS, jako správce systému kvalifikace a certifikace stavebních firem, bude u veřejných zakázek dbát na to, aby proces certifikace byl důsledně uplatňován i na ty stavební firmy ze zemí EU, které u nás nejsou registrovány, ale o tyto zakázky se budou případně ucházet. SPS tak má jedinou možnost, jak zmíněné rozevření korigovat, a to důslednou kontrolou vstupu zahraničních společností na náš trh cestou jejich povinné certifikace.
Setkáváte se při debatách se svými evropskými kolegy s reakcemi na fakt, že Česká republika nemá ministerstvo stavebnictví či podobnou instituci, která by na vládní úrovni tuto oblast plnohodnotně spravovala?
Evropským kolegům to až zas tak problematické nepřipadá. Mnohem prospěšnější by to však bylo pro české stavebnictví, přestože stávající spolupráce s odborem stavebnictví a investičního rozvoje MPO je tradičně velmi dobrá. Institut náměstka pro stavebnictví na tomto ministerstvu by však bezpochyby naše postavení výrazně posílil. České profesní organizace ve stavebnictví by tak měly další možnost pro konzultaci svých stanovisek a důraznější prosazování svých zájmů prostřednictvím vlády jak do českého, tak především do evropského zákonodárství.
