Stanovisko generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky: V ustanovení § 76 odst. 1 a 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je mimo jiné stanoveno, že každý, kdo navrhuje vydání územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, je povinen dbát na soulad s požadavky zvláštních právních předpisů, soulad se stanovisky dotčených orgánů a být šetrný k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. A dále v  § 87 odst. 1 tohoto zákona je stanoveno, že stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě. V prováděcím předpise ke stavebnímu zákonu (vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území) je stanoveno, že se stavby umisťují tak, aby stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.
Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby se odkazuje v případě splnění požadavků požární bezpečnosti na vyhlášku č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb.
Z ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb. vyplývá, že u požárních úseků stavby musí být vymezen požárně nebezpečný prostor a stanovena odstupová vzdálenost podle českých technických norem uvedených v příloze č. 1 části 2. Zde jsou uvedené normy řady ČSN 73 0802. V normě ČSN 73 0802 je mimo jiné v čl. 10.2.1 stanoveno, že požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku kromě veřejného prostranství (např. do ulice, parku, prostoru vodních ploch) a dále, že požárně nebezpečný prostor se určuje jak pro objekty nově navrhované, tak pro sousední objekty stávající.
Výraz „nemá zasahovat“ uvedený v čl. 10.2.1 ČSN 73 0802 chrání zájmy vlastníků sousedních pozemků, které by mohly být přesahem požárně nebezpečného prostoru znehodnoceny, a zároveň umožňuje realizaci takových staveb tam, kde nemůže dojít k omezení práv budoucích stavebníků na sousedních pozemcích.
Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že se nejedná o „zákaz“ vyplývající ze zákona, ale o doporučení. Přesto je nutno k problematice přesahu požárně nebezpečného prostoru přes hranice pozemku přistupovat především v zájmu ochrany vlastníka pozemku, který by byl požárně nebezpečným prostorem objektu na svém pozemku omezován. V případě, že z územního plánu lze zjistit, že sousední pozemek je nezastavitelný, a dále, kdy se jedná o změnu stávající stavby, u které nedochází ke zvětšení požárně otevřených ploch v obvodové konstrukci, lze připustit přesah požárně nebezpečného prostoru. Dále je nutné, aby projektant (zpracovatel požárně bezpečnostního řešení) vždy seznámil investora (stavebníka) s problematikou odstupových vzdáleností a s vymezením požárně nebezpečného prostoru a přesvědčil ho o nutnosti technického řešení stavby tak, aby požadavek článku 10.2.1 ČSN 73 0802, kterým se prokazuje splnění požadavku právního předpisu (vyhlášky č. 23/2008 Sb.), byl splněn. Přesah požárně nebezpečného prostoru na sousední stavební pozemek totiž v jistém smyslu omezí výstavbu na tomto sousedním pozemku. Toto omezení se týká provedení případné stavby na tomto sousedním pozemku s ohledem na stavební konstrukce a technické provedení stavby (např. omezení otvorů v obvodových konstrukcích a zvýšené požadavky na požární odolnost obvodových a střešních konstrukcí).
V případě, že se jedná o stavbu, která bude povolena na základě územního souhlasu a u které není vykonáván státní požární dozor v souladu s ustanovením § 31 odst. 3 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, je nutno v souladu s ustanovením § 15 a přílohy č. 9 vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření je třeba, aby v situačním výkresu současného stavu území v měřítku katastrální mapy včetně parcelních čísel byl zakreslen požadovaný záměr, včetně vyznačení vazeb a účinků na okolí, tj. vymezení odstupových vzdáleností a požárně nebezpečného prostoru od umisťované stavby.
Závěrem lze konstatovat, že z výše uvedených důvodů je nutné, aby při umísťování stavby byly vzaty v úvahu zde uvedené skutečnosti. Majitelé dvou (popř. více) sousedních pozemků musí vědět o záměrech umístění, respektive výstavby konkrétní stavby a v rámci řízení podle stavebního zákona pak mohou uplatňovat námitky proti záměru v rozsahu, jakým je jejich právo přímo dotčeno, a to v souladu s ustanovením § 89 stavebního zákona.

---