Přibližně od roku 1970 se průmyslové památky v Německu považují za rovnocenné s památkami uměleckými – oživují podobně jako zámky, kostely nebo vily historické panorama. Za více než dvě stě let industrializace Německa vzniklo nesmírné množství vynikajících staveb – továrny, nádraží, přístavní skladiště, důlní objekty, vodárenské věže nebo přehrady. Progresivní konstrukce a materiály, vyvinuté pro průmyslové stavby, posunuly také vývoj architektury počátku 20. století. Přes jasně vymezenou funkci technických a průmyslových objektů skrývají tyto robustní a odolné užitkové stavby rozmanité možnosti nového využití. Průmyslových památek, jimž noví vlastníci určili nové využití, jsou v Německu dnes už tisíce. Zpočátku šel příkladem veřejný sektor, dnes však stále více soukromých investorů oceňuje kulturní i ekonomický potenciál opuštěných průmyslových lokalit.
Výstava představuje spektrum povzbudivých příkladů konverzí, které vybraly zemské úřady památkové péče v Německu. Informativní přehlídka ilustruje celou šíři možností, stává se inspirací a návodem k pokračování další životní etapy cenných svědků průmyslové minulosti.
V České republice oživení zájmu o průmyslové dědictví a jeho nové využití zahájila paradoxně demolice nádraží Těšnov v roce 1985. Tehdy vznikla Sekce ochrany průmyslového dědictví při Národním technickém muzeu, jejíž první výstava Industriální architektura – nevyužité dědictví přinesla první příklady konverzí. Následovaly další akce, výstavy a publikace, věnované možnostem využití průmyslového dědictví, zejména v rámci bienále Industriální stopy, jehož pět ročníků proběhlo v letech 2001–2009.
Výstavu připravil: Axel Föhl, mluvčí pracovní skupiny péče o průmyslové památky, Sdružení zemských památkářů (Vereinigung der Landesdenkmalpfleger), Německo.
Pořadatel: Fakulta architektury – Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze ve spolupráci s Galerií Národní technické knihovny.
